6 Tdo 361/2007
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 361/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2007 dovolání, které podal obviněný M. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 352/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 26/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 1 T 26/2005, byl obviněný M. O. uznán vinným, že

dne 26. 6. 2005 kolem 16.45 hod. na náměstí, v přítomnosti více osob za přímé účasti nejméně jedné osoby za pomoci tří pryžových koleček provozoval hru podobnou peněžní zvanou skořápky , při které používal obratných manipulací s těmito kolečky, přičemž způsob hry nezaručoval rovnou možnost výhry všech účastníků.

Takto popsaný skutek soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250c odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí 3 ks pryžových koleček.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. O. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 352/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí krajského, respektive okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V odůvodnění podání obviněný rozvedl argumenty, které by měly uplatněný dovolací důvod naplnit. Namítl, že skutek, kterého se měl dopustit, nebyl správně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, což vytýkal již v prvoinstančním řízení i v odvolání proti rozsudku okresního soudu. Odvolací soud se však s touto skutečností v odůvodnění rozhodnutí nijak nevypořádal a zcela odkázal na odůvodnění rozsudku, respektive převzal názory vyslovené okresním soudem.

Dále obviněný poukázal, jak je trestný čin podle § 250c tr. zák. vymezen v zákoně. Konstatoval, že základním znakem této skutkové podstaty je provozování peněžité hry nebo sázky a nerovnost možné výhry a účast účastníků na této hře. Až naplněním všech těchto podstatných znaků skutkové podstaty, a to konkrétním úmyslným jednáním pachatele, lze činit závěr o spáchání trestného činu respektive, která osoba takový trestný čin spáchala.

Obviněný namítl, že v rozhodnutí okresního soudu není uvedena jediná zmínka o tom, jak soud dospěl k právnímu závěru (na základě jakých provedených důkazů nebo jakých skutečností), že provozoval peněžní hru, která účastníkům nezaručovala rovnou možnost výhry. V usnesení krajského soudu ani v rozsudku okresního soudu není dokonce ani zmínka o tom, že by se v inkriminovaný den na inkriminovaném místě takovéto hry vůbec nějací účastníci zúčastnili. Žádný ze svědků ve své výpovědi neuvedl, že by měl provozovat nějakou nepoctivou hru; rovněž neuvedl, že by se takovéto hry účastnily jakékoliv osoby, které by se jí musely účastnit svým aktivním chováním, tj. sázením. Obviněný též konstatoval: Soudu nebyla známa žádná pravidla hry, kterou jsem měl podle jeho názoru provozovat, ani jediný svědek, na základě jehož výpovědi jsem byl odsouzen, o nich nehovořil a nemohl tedy za předpokladu, že jsem měl hru provozovat, dovodit závěr, jaká možnost výhry byla zaručena, tedy rovná či nerovná. O této skutečnosti si soud nemůže učinit vlastní závěr bez řádně provedeného dokazování, např. výslechem poškozeného, provedením vyšetřovacího pokusu, znaleckým zkoumáním apod. Při takovémto výkladu zákona a jeho aplikaci by bylo možné považovat za nepoctivou hru každou hru, neboť žádná hra nezaručuje rovnou možnost výhry (např. různá kola štěstí apod.). V provedeném dokazování tak chybí jakákoli opora pro závěr soudu ve vztahu k nerovnosti možnosti výhry. Podle obviněného je z provedeného dokazování zřejmé, že jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako trestný čin provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c tr. zák. a zcela jednoznačně nemohlo naplnit skutkovou podstatu žádného z trestných činů. Okresní a posléze i krajský soud jej uznal vinným tímto trestným činem pouze na základě své domněnky, pouze na základě výkladu soudní praxe ve skutkově neshodných případech, a nikoliv na základě úplně zjištěného skutkového stavu a řádného hodnocení provedených důkazů.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 5 To 352/2006, a sám ve věci rozhodl rozsudkem a jeho osobu podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněný zcela zpochybnil důkazní podklad skutkových zjištění, která v daném případě vedla k právnímu závěru o jeho vině. Proto není pochyb o tom, že obecné předpoklady obsahového přezkoumání předmětného rozhodnutí nejsou v daném případě dány, a to ani z hlediska uplatněného, ale i jiného ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu jejich taxativního výčtu v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Nad rámec tohoto stanoviska státní zástupkyně uvedla, že s výhradami dovolatele ke skutkovým zjištěním nelze souhlasit. Skutkové závěry soudů obou stupňů nejsou v rozporu s obsahem provedeného dokazování o okolnostech, ze kterých je zcela zřejmé, že se dovolatel nacházel v aktuálním herním kontaktu s konkrétní hráčkou, s níž se za neustálého přesouvání herních placiček domlouval na výši finanční částky do hry. Přitom, aniž bylo potřebné blíže zkoumat jím praktikovaná pravidla hry, nebylo na podkladě uvedených skutečností pochyb o tom, že šlo o hru takové povahy, při níž míra pravděpodobnosti návratnosti vsazené finanční částky byla velmi nízká. Uvedená perspektiva úspěšnosti ve hře byla dána právě s ohledem na nerovné postavení hráče, jehož šance na výhru je ve srovnání s jejím provozovatelem v poměru 1:2, který se navíc stává obětí matoucí manipulace provozovatele hry s herními pomůckami (placičky, skořápky) a svádí tak prakticky marný boj o znovu nabytí svých peněz. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací předně shledal, že dovolání obviněného M. O. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V dovolání obviněný M. O. tvrdí, že žádný ze svědků neuvedl, že by měl provozovat nějakou nepoctivou hru a že by se takovéto hry účastnily jakékoliv osoby, a to svým aktivním chováním, tj. sázením. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat.

Lze připomenout, že Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou v odůvodnění rozsudku poukázal na svědeckou výpověď Ing. P. D., zaměstnance Policie ČR, Okresního ředitelství v J., který v podrobnostech popsal, jakou hru obviněný kritického dne na náměstí provozoval. V této spojitosti prvostupňový soud konstatoval: Svědek jej zadržel a na místě zajistil placičky, se kterými provozoval hru. Jednalo se o oválné, jakoby gumové podrážky, z druhé strany jedné z nich byla bílá čára, kterou když sázející uhodne, tak je mu vyplacena sázka, pokud ne, tak o sázku přijde. Svědek viděl obžalovaného mluvit minimálně s jednou paní o určité sázce, přičemž s placičkami rychle pohyboval na desce. Zajištěné placičky následně předal policistům. Okresní soud též uvedl, že ve shodě s obsahem výpovědi tohoto svědka je i úřední záznam policistů hlídky Policie ČR, který potvrzuje, že Ing. P. D. zadržel dne 26. 6. 2005 obviněného, kterého jim předal, současně zajistil tři kusy shodných gumových placiček (vše na str. 2 a 3 rozsudku). Krajský soud v Brně v odůvodnění usnesení připomněl, že jmenovaný svědek vypověděl, že u prvního stánku obviněný provozoval hru s kolečky na krabici. Placičky přesouval a domlouval se s nějakou paní na finanční částce. V návaznosti na to odvolací soud k výpovědi svědka zdůraznil: Byl přesvědčen, že ta paní hrála, protože se dohadovali o sázce. Obžalovaný držel v ruce několik tisícovek. Osobou obžalovaného si byl naprosto jist. Zadržel ho, když se pokusil z místa činu utéci před blížící se hlídkou (vše na str. 2 usnesení). Podle Nejvyššího soudu je zcela zřejmé, že na základě zmíněných důkazů soud prvního stupně učinil zjištění, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, že předmětného dne obviněný provozoval hru zvanou skořápky .

V mimořádném opravném prostředku obviněný též v podrobnostech namítá, že v napadených rozhodnutích chybí úvahy, na základě kterých soudy dospěly k závěru, o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Tato výtka by mohla uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval její opodstatněnost.

Trestného činu provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo provozuje peněžní nebo jinou podobnou hru nebo sázku, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům. Z tzv. právní věty výroku o vině, jak je uvedena v napadeném rozsudku, vyplývá, že okresní soud považoval znaky skutkové podstaty trestného činu za naplněné tím, že obviněný provozoval jinou podobnou hru než peněžní, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům. Podle názoru Nejvyššího soudu má tento právní závěr oporu v konkrétních skutkových zjištěních, jak jsou obsažena v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku okresního soudu a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, proč hru podobnou hře peněžní zvanou skořápky , kterou obviněný M. O. provozoval, nelze považovat za hru, jejíž pravidla zaručují rovné možnosti výhry. V této souvislosti konstatoval, že obviněný v přítomnosti více osob, za pomoci tří pryžových koleček, používal při zmíněné hře obratných manipulací s těmito kolečky, přičemž způsob hry nezaručoval rovnou možnost výhry všech účastníků. Prvostupňový soud správně rozlišil, že jednáním obviněného došlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c odst. 1 tr. zák. a nikoliv i trestného činu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 118a odst. 1 tr. zák. (vše na str. 3 rozsudku). Krajský soud v Brně v odůvodnění usnesení oprávněně doplnil, že k naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu není nezbytné, aby byli zjištěni poškození účastníci hry, neboť postačuje její provozování. Podtrhl, že o subjektivní stránce jednání obviněného, tj. vědomí, že se dopouští protiprávního jednání, svědčí i skutečnost, že se po objevení policejní hlídky snažil z místa činu utéci a byl následně zadržen (vše na str. 2 usnesení).

S těmito závěry soudů obou stupňů se Nejvyšší soud ztotožňuje. Současně připomíná již dříve vyslovený právní názor, že hra skořápky , resp. placičky , je hrou, jíž se účastní jednak její provozovatel, využívající své zručnosti při přemisťování koleček z místa na místo, a dále pak osoba, která proti provozovateli sází peníze a snaží se uhodnout, na kterém místě se nachází označené kolečko poté, co s nimi provozovatel nějakou dobu manipuloval. Člověk běžných schopností není schopen tyto přesuny spolehlivě sledovat, resp. je postřehnout a zaznamenat, pročež za takové situace pouze hádá, kde se kolečko nachází a při jejich celkovém počtu tři je tedy pravděpodobnost provozovatele na výhru dvakrát vyšší. Je tedy zřejmé, že tato hra rovné možnosti výhry pro účastníky nezaručuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 48/2007).

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. O. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k