6 Tdo 360/2013
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 360/2013-20
U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2013 o dovolání obviněného A. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2012, č. j. 6 To 400/2012-240, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 284/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu Ostravě ze dne 12. 10. 2012, č. j. 6 To 400/2012-240, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 28. 6. 2012, č. j. 102 T 284/2011-227. Tímto rozsudkem byl obviněný A. G. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a za tento přečin mu byl podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soud nesprávně posoudil skutkový stav, když dospěl k závěru, že použití výstražných světel bylo v dané situaci relevantní k označení překážky silničního provozu. Obviněný má za to, že podle § 26 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích měla řidička vozidlo označit výstražným trojúhelníkem a pouze do doby označení překážky mohla použít výstražná světla. Toto pochybení považuje za hlavní příčinu dopravní nehody. Je dále přesvědčen, že soudy zcela pominuly, že řidička měla dále povinnost vyrozumět policii o překážce, neboť se navíc jednalo o vozidlo tvořící překážku v době snížené viditelnosti a měla postupovat v souladu s ustanovením § 33 odst. 2 citovaného zákona. V této souvislosti navrhuje provést vyšetřovací pokus, případně vypracování znaleckého posudku, který by mohl zodpovědět míru viditelnosti překážky v případě, že by řidička dodržela zákonné povinnosti stanovené shora uvedenými ustanoveními. Poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, podle něhož je třeba skutkové okolnosti prokázat mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Dovolává se také čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s poukazem na porušení práva na spravedlivý proces, neboť MUDr. Karla Hrbáčka lékaře, který v dané věci vypracoval dodatečnou lékařskou zprávu k zdravotnímu stavu poškozené - pokládá za osobu nekompetentní k podání znaleckého posudku, což odůvodňuje tím, že nebyl oprávněn podávat posudky či zdravotní stanoviska jménem orlovské či karvinské nemocnice. Za této situace navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2012, č. j. 6 To 400/2012-240, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 28. 6. 2012, č. j. 102 T 284/2012-227, zrušil a současně, aby zrušil celý výrok o trestu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265l odst. 3 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, neboť veškeré obviněným uplatněné námitky jsou skutkového, nikoli právního charakteru.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obsahem námitek obviněného nebyl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn, a to z toho důvodu, že námitky obviněného jsou ryze skutkového charakteru. Soudy obou stupňů zaměřily svá rozhodnutí na otázku, do jaké míry měla zapnutá výstražná světla na obou poškozených vozidlech vliv na schopnost řidiče včas reagovat na překážku v silničním provozu, avšak obviněný konstruuje jiný skutkový stav, který by vycházel z toho, že řidička měla překážku v silničním provozu označit výstražným trojúhelníkem. V tomto směru je třeba uvést, že výstražná světla byla viditelná z větší vzdálenosti a že umožňovala řidiči přizpůsobit rychlost povětrnostním podmínkám, tedy mokré vozovce a částečně snížené viditelnosti v důsledku deště. Jak uvedl odvolací soud na str. 4 svého usnesení, stojící vozidlo odstavené při pravém okraji vozovky nepředstavovalo překážku vymykající se svou povahou z rámce předvídavosti. Pokud by tedy obviněný přizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a stavu vozovky, není pochyb, že mohl na tuto překážku adekvátně reagovat, ať již tím, že se odstavenému vozidlu vyhne anebo zastaví. Jak sám obviněný uvádí, jel rychlostí 50 km/h, jde tedy o rychlost, která není nijak vysoká na to, aby mohl včas zastavit. Není proto zřejmé, proč střetu s vozidlem tov. zn. Kia Sephia nezabránil. Nutno poznamenat, že se jednalo o přímý úsek vozovky - o čtyřproudovou komunikaci se dvěma jízdními pruhy pro každý směr jízdy, proto zásadní příčinu dopravní nehody je třeba spatřovat v pochybení na straně obviněného (a nikoliv v označení dopravní situace výstražným trojúhelníkem), neboť lze jednoznačně konstatovat, že příčinou dopravní nehody byla skutečnost, že obviněný nevěnoval řízení dopravního vozidla patřičnou pozornost. V tomto směru dovolací soud považuje dokazování za naprosto dostačující pro závěr o vině obviněného. Pokud v rámci dokazování obviněný napadá lékařskou zprávu MUDr. Karla Hrbáčka, je třeba konstatovat, že podkladem pro stanovení rozsahu zranění poškozené byl v dané věci vypracován znalecký posudek MUDr. Bronislava Firly, znalce v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, který sice vycházel také z lékařské zprávy MUDr. Karla Hrbáčka, avšak v tomto ohledu lze zcela spolehlivě konstatovat, že jde o znalecký posudek zcela nestranného znalce, k němuž ostatně ani obviněný nevznesl žádných námitek. Stejně jako soudy nižších stupňů i dovolací soud považuje skutkový stav za spolehlivě zjištěný, v němž nelze konstatovat porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Lze tedy uzavřít, že pro svou skutkovou povahu nemohl Nejvyšší soud námitky obviněného pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, což je důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Na závěr Nejvyšší soud považuje rovněž za nezbytné zdůraznit, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly již uplatněny v předcházejícím řízení. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.

Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovoláním napadené rozhodnutí meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann