6 Tdo 341/2007
Datum rozhodnutí: 24.04.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 341/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2007 dovolání, které podal obviněný J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 8 To 355/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 23/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2006, sp. zn. 88 T 23/2006, byl obviněný J. Š. uznán vinným, že

dne 21. 2. 2006 v době kolem 15.30 hod. v prodejně odcizil tři tuby zahuštěného slazeného mléka Tatra Piknik po 75 gramech, v celkové hodnotě 39,- Kč, a to tak, že je vzal z regálu a jednu z nich ukryl do zadní kapsy kalhot a dvě ukryl v pravé přední kapse kalhot, a následně prošel bez zaplacení přes pokladní zónu, za kterou byl zadržen vedoucím prodejny M. A., který krádež viděl, kdy věci byly obviněným vydány a vráceny zpět do prodeje,

přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 167/2005, ze dne 2. 8. 2005, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné i pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř let.

Takto popsané jednání obviněného prvostupňový soud kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsoudil jej za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., z jehož spáchání byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 8 Tm 191/2005, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2006, podle § 247 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 8 Tm 191/2005, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 8 To 355/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný J. Š. prostřednictvím obhájce dovoláním, které zaměřil do výroku o vině i trestu a opřel je o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění podání obviněný připomněl skutková zjištění, která byla ve věci učiněna. Podle jeho názoru není tento skutek trestným činem, neboť skutkovou podstatu trestného činu naplňuje pouze po formální a nikoli i po materiální stránce, když stupeň nebezpečnosti tohoto činu pro společnost je nepatrný. Obviněný uvedl, že v souladu s judikaturou lze u trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák., při zjištění zcela zanedbatelné hodnoty odcizené věci a při současné neexistenci jiných okolností zvyšujících stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, učinit závěr, že není splněna materiální podmínka trestnosti činu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 tr. zák. Podle jeho mínění nejsou dány žádné okolnosti zvyšující nebezpečnost trestného činu pro společnost a naopak jsou zde skutečnosti, které stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost snižují. V této souvislosti poukázal na naprosto zanedbatelnou výši škody, když se jednalo o zboží nutné k živobytí potraviny, jež byly nepoškozené vráceny do prodeje. Zdůraznil, že se nacházel v obtížné životní situaci, kdy byl po neshodách s rodiči vyhozen z místa trvalého bydliště a do doby, než si vyřídil sociální dávky, se ocitl bez prostředků. K odcizení potravin ho tudíž přivedly existenční okolnosti, kdy neměl co jíst. Obviněný konstatoval, že je mladý člověk, který se po ne právě šťastném vykročení do života snaží začlenit opět do společnosti. Po dobu, kdy žil u rodičů, se žádné trestné činnosti nedopustil. V období, kdy se dopustil předmětného skutku, měl domluvenou brigádu na stavbě rodinného domku své známé, kam právě jel a měl tak snahu řešit svoji situaci a zajišťovat si prostředky na živobytí prací. K činu se doznal.

Z popsaných důvodů obviněný závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněný svými námitkami pokryl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně. V podrobnostech poukázala na zákonem stanovené vymezení trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a na materiální podmínky trestnosti činu, tj. okolností které mají vliv na společenskou nebezpečnost činu a jsou demonstrativně vymezeny v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Státní zástupkyně uvedla, že Městský soud v Brně učinil správný závěr, pokud obviněného J. Š. uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a rovněž správně postupoval i Krajský soud v Brně, když odvolání obviněného zamítl. Připomněla, že obviněný uplatnil totožné námitky jako v mimořádném opravném prostředku i v odvolání. Odvolací soud důvodně konstatoval, že v daném případě je konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti protiprávního jednání obviněného zvyšován právě jeho osobou, když byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost, přičemž nyní posuzovaného skutku se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Souběžně bylo proti obviněnému vedeno několik trestních stíhání, a to zejména pro majetkovou trestnou činnost. Podle názoru státní zástupkyně je z chování obviněného evidentně zřejmé, že odmítá respektovat základní pravidla vlastnictví a jeho nedotknutelnost, a tudíž je třeba rozhodnutí soudů obou stupňů považovat za zákonná a spravedlivá. Lze jednoznačně uzavřít, že obviněný se jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně dopustil trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V dovolání obviněný J. Š. namítá, že zjištěný skutek není trestným činem, neboť není naplněna jeho materiální stránka. V této spojitosti v podrobnostech tvrdí, že nejsou dány žádné okolnosti zvyšující nebezpečnost trestného činu pro společnost a naopak jsou zde skutečnosti, které stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost snižují. Tyto výhrady by mohly uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda napadené rozhodnutí vykazuje vytýkanou právní vadu.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Podle § 3 odst. 2 tr. zák. platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Podle § 3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Ve stručnosti lze připomenout, že objektem trestného činu krádeže je především vlastnictví věci, dále i držba věci, ale i jen faktické držení věci. Cizí věcí se rozumí movitá věc, jež nenáleží pachateli buď vůbec nebo nenáleží jen jemu, a kterou pachatel nemá ve své dispozici. Věc nemusí mít objektivní hodnotu (např. osobní poznámky či korespondence poškozeného), neboť krádež je trestná i při způsobení škody nižší, než je škoda nikoli nepatrná, pokud je tu zároveň některá z okolností uvedených v § 247 odst. 1 písm. b) až e) tr. zák. Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo jiného faktického držitele a jestliže si zjedná možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle sám. U drobných věcí postačí, že si ji pachatel vezme do kapsy nebo do tašky anebo schová. Pachatel se věci zmocní, když si vytvořil možnost volně s ní nakládat s vyloučením faktické moci osoby, která nad ní má moc a které se odnímá. Trestný čin je dokonán, i když pachatel krátce po činu na naléhání poškozeného odcizenou věc vrátí. Pojmem byl za takový čin odsouzen se rozumí speciální recidiva pachatele (jde o odsouzení za trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. nebo obdobný trestný čin, jímž si pachatel přisvojil cizí věc nebo k tomu směřoval). Není třeba, aby došlo k výkonu trestu. Ohledně odsouzení se na pachatele nesmí hledět, jako by odsouzen nebyl. Potrestáním se rozumí předchozí trestní postih, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale i vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění /§ 4 písm. a), b) tr. zák./.

Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Městský soud v Brně (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Brně) v souladu s trestním zákonem, když předmětný skutek, jímž byl obviněný J. Š. uznán vinným, kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Zjištěným jednáním, co do obsahu jednotlivých důkazů podrobně rozvedeným zejména v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, obviněný naplnil všechny zákonem stanovené formální a materiální znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, neboť si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. S tvrzením obviněného o absenci materiální stránky zmíněného trestného činu se nelze ztotožnit. Již prvostupňový soud k této náležitosti v odůvodnění rozsudku konstatoval: Společenská nebezpečnost činu obžalovaného odpovídá typovému stupni nebezpečnosti jednání kvalifikovaného podle ustanovení § 247 odst. 1 tr. zák. a je dána zejména porušením zájmu na ochraně majetku osob před protiprávním jednáním a její konkrétní stupeň mírně zvyšuje skutečnost, že obžalovaný již v minulosti byl opakovaně odsouzen pro stejný trestný čin a tohoto jednání se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za předchozí trestné činy (str. 4 rozsudku). Krajský soud v Brně v odůvodnění usnesení doplnil: Faktem je, že obžalovaným byly odcizeny toliko tři tuby zahuštěného slazeného mléka v celkové hodnotě 39,- Kč a navíc tyto byly vráceny zpět do prodeje, takže fakticky žádná škoda poškozenému nevznikla. Konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti protiprávního jednání je v daném případě zvyšován právě osobou obžalovaného, který byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Nelze přehlédnout ten fakt, že obžalovaný se projednávaného trestného činu dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Souběžně je proti obžalovanému vedeno několik trestních stíhání, zejména pro majetkovou trestnou činnost. Faktem také je, že obžalovaný byl ze strany soudu před podobným jednáním varován i rozhodnutím o zastavení trestního stíhání pro zcela stejnou trestnou činnost (str. 2 usnesení).

Konstatované skutečnosti nepochybně svědčí o naplnění materiální stránky činu obviněného J. Š. měrou, která zcela jednoznačně odůvodňuje kvalifikovat jeho jednání jako vytýkaný trestný čin. Správnému právnímu posouzení skutku odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Brně aplikovaná právní věta. S námitkami obviněného, které v dovolání relevantně uplatnil, proto nelze souhlasit.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k