6 Tdo 329/2009
Datum rozhodnutí: 31.03.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 329/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2009 o dovolání obviněného L. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2008, č. j. 3 To 683/2008-633, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 89/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání podané M. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2008, č. j. 2 T 89/2006-583, byl obviněný L. S. uznán vinným v bodě 1) a 2) výroku o vině jednak trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., jednak trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., v bodě 4) výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a v bodě 5) výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Za trestné činy pod body 1) a 2) výroku o vině mu byl podle § 215 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2004, č. j. 2 T 26/2004-208, který téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestné činy pod bodem 4) a 5) výroku o vině byl obviněnému podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice ostrahou. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 1 Zt 214/2006, pro skutek pod bodem 1) obžaloby, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ve vztahu ke skutku pod bodem 4) výroku tohoto rozhodnutí, za který byl uznán vinným, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a jeho opatrovnice M. S.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2008, č. j. 3 To 683/2008-633, bylo odvolání obviněného a jeho opatrovnice M. S. podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Dovolání proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala opatrovnice obviněného M. S., a to prostřednictvím obhájce obviněného JUDr. I. A. Důvod dovolání spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a v důsledku toho došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutků pod body 1) a 2) napadeného rozsudku. Domnívá se, že trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. se obviněný mohl dopustit toliko ve formě nedbalosti podle § 5 tr. zák., když s ostatním jednáním vůči nezletilci nemá nic společného . V rodině nezletilého má řídící postavení babička, jejímž příkazům a požadavkům se vše podřizuje. Upozorňuje také na to, že nezletilý má sklony k vymýšlení, zkreslování či zveličování informací, což vyplývá jak ze znaleckého posudku MUDr. F., tak z výpovědi učitelky dětského domova. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil část výroku o vině u skutků pod body 1) 2) a ve vztahu k těmto skutkům zrušil též výrok o trestu a aby podle § 2661 odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání opatrovnice obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru v předmětné trestní věci existuje specifická procesní situace daná tím, že obviněný je osobou omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, přičemž pro veškeré úkony občanskoprávní, rodinněprávní, pracovněprávní a družstevněprávní mu byl ustanoven opatrovník a nadto byl usnesením Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 6 Zt 764/2004, podle § 34 odst. 2 tr. ř. pro potřeby trestního řízení ustanoven k výkonu práv jeho zákonného zástupce opatrovník Statutární město O., Úřad městského obvodu V., odbor sociálních věcí. Konstatoval, že trestní řád tuto situaci výslovně neřeší. Podle státního zástupce je třeba řešit předběžnou procesní otázku, zda vůbec byly dány důvody k postupu podle § 34 odst. 2 tr. ř. V tomto směru uvedl, že M. S. nebyla zákonnou zástupkyní poškozeného nezletilého R. L., neměla žádnou povinnost hájit jeho zájmy, z usnesení o ustanovení opatrovníka nevyplývá ani žádný jiný vztah M. S. k poškozenému. Státní zástupce se domnívá, že kolize zájmů neexistovala. Dospěl k závěru, že okolnost, že v rozhodnutí o ustanovení opatrovníka vydaném v civilním řízení nebyly při vymezení rozsahu opatrovnictví výslovně zmíněny úkony trestního řízení, nemění nic na tom, že M. S. byla soudem ustanoveným opatrovníkem a tedy zákonným zástupcem obviněného S. Státní zástupce zaujal stanovisko, že usnesení podle § 34 odst. 2 tr. ř. nemělo být vůbec vydáváno a M. S. proto byla oprávněna činit úkony příslušející zákonnému zástupci obviněného včetně toho, že ve smyslu ust. § 265d odst. 2 věty poslední tr. ř. byla osobou oprávněnou podat za obviněného dovolání. Dovolací námitky uplatněné v dovolání podle státního zástupce deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Směřují do skutkové oblasti, neboť dovolatelka uvádí, že obviněný s jednáním popsaným v tzv. skutkové větě nemá nic společného , zpochybňuje věrohodnost výpovědi nezletilého poškozeného a obecně vytýká soudům nesprávné hodnocení shromážděných důkazů. Za relevantně uplatněnou státní zástupce považuje námitku, podle které se obviněný trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 tr. zák. mohl dopustit pouze v nedbalostní formě. Ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě však vyplývá, že jednání obviněných zakládající uvedený trestný čin spočívalo zejména v tom, že nezletilého R. L. posílali krást . Státní zástupce má za to, že samotný charakter takovéhoto jednání vylučuje, aby bylo pácháno pouze z nedbalosti, a proto tuto námitku považuje za neopodstatněnou. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265 odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], zjistil však, že bylo podáno osobou neoprávněnou. K tomu je třeba uvést následující:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 1985, sp. zn. P 1374/66, byla obviněnému omezena způsobilost k právním úkonům. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 1989, sp. zn. P 1374/66, byla opatrovníkem obviněného ustanovena jeho matka M. S., která je oprávněna za něj činit veškeré úkony občanskoprávní, rodinněprávní, pracovněprávní a družstevněprávní. V přípravném řízení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 6 Zt 764/2004, obviněnému ustanovila jako opatrovníka Statutární město O., Úřad městského obvodu V., odbor sociálních věcí podle § 34 odst. 2 tr. ř. pro potřeby trestního řízení k výkonu oprávnění jeho zákonného zástupce. Poukázala přitom na střet zájmů mezi M. S., jako matkou obviněného a nezletilým poškozeným jako synem družky obviněného. V odůvodnění svého rozhodnutí se rovněž zmínila o tom, že M. S. byla ustanovena opatrovnicí pouze ve věcech civilních.

Podle § 34 odst. 1 tr. ř. zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného. Podle odst. 2 téhož ustanovení v případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odst. 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv obviněnému ustanovit opatrovníka.

Ze shora uvedeného vyplývá, že M. S. byla v občanském soudním řízení rozhodnutím soudu ve smyslu § 27 odst. 2 občanského zákoníku ustanovena zákonným zástupcem obviněného (viz usnesení civilního soudu) s tím, že za svého syna L. S. může vykonávat veškeré úkony občanskoprávní, rodinněprávní, pracovněprávní a družstevněprávní. Je zřejmé, že toto rozhodnutí by samo o sobě bylo dostačující pro posouzení, že M. S. je zákonným zástupcem obviněného ve smyslu § 34 odst. 1 tr. ř.

Nicméně v dané věci nemůže zůstat bez povšimnutí skutečnost, že obviněný byl projednáván pro skutky, v nichž byly spatřovány trestné činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Předmětem útoku byla osoba nezletilá, a to devítiletý R. L. Objektivní stránka trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. spočívá v týrání osoby, která je v péči nebo výchově. Pod pojmy péče a výchova se rozumí nejen péče a výchova rodičů k nezletilým dětem, ale i jakákoliv jiná péče a výchova, ať už jejím důvodem je trvalý či přechodný vztah a bez ohledu na to, čím byl tento vztah založen. Základ péče nebo výchovy může spočívat v platné právní úpravě (dítě je v péči svých rodičů), v úředním rozhodnutí (osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům je na základě soudního rozhodnutí v péči svého opatrovníka) či může být založen na konkludentním jednání, což je tento případ, neboť obviněný se o poškozeného R. L. staral z pověření A. B. Obviněný žil ve společné domácnosti s matkou nezletilého A. B. a tuto považoval za svou družku.

Jak vyplývá z usnesení civilního soudu, ve všech úkonech rodinněprávních je oprávněna obviněného L. S. zastupovat M. S. a ze spisu se podává, že M. S. byla v dané věci slyšena jako svědkyně. Je zjevné, že ve vztahu k projednávané trestní věci nemohla M. S. vykonávat oprávnění zákonného zástupce zcela nezaujatě. Není také vyloučeno, že v důsledku její výpovědi by s matkou nezletilého A. B. mohlo dojít ke kolizi zájmů. V tomto směru je třeba uvést, že její postoj ke spáchané trestné činnosti obviněným potvrzuje, že v rodinněprávních úkonech její vliv na obviněného selhal. Za dané situace se Nejvyšší soud neztotožňuje s názorem státního zástupce, že nebyl důvod k postupu § 34 odst. 2 tr. ř. Naopak průběh trestního řízení dokládá, že ustanovení opatrovníka podle citovaného ustanovení mělo své opodstatnění.

Za dané situace Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané M. S. bylo podáno osobou neoprávněnou, a proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnuto. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na odmítnutí dovolání nebylo nutno dovolání přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, Nejvyšší soud odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.

I přes poměrně složitou procesní situaci ohledně výkonu obhajovacích práv za obviněného Nejvyšší soud upozorňuje, že v žádném stadiu trestního řízení k porušení jeho obhajovacích práv nedošlo. Kromě toho, že obviněnému byl pro trestní řízení ustanoven opatrovník podle § 34 odst. 2 tr. ř., po celou dobu trestního řízení byl zastoupen obhájcem. Opatřením Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. Nt 6801/2004, byl obviněnému z důvodu podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájcem Mgr. P. O. (č. l. 9). Jelikož obviněný a za obviněného i M. S. vyjádřila tomuto obhájci nedůvěru, byl mu na základě opatření Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 2 T 89/2006 ustanoven obhájcem Mgr. M. M. (č. l. 317), a to podle § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. a podle § 36 odst. 3 tr. ř. Ze spisu je patrné, že řadu obhajovacích práv za obviněného vykonávala i M. S. Především je třeba dále zmínit, že obviněnému zvolila obhájce JUDr. I. A. (č. l. 349 - plná moc ze dne 9. 1. 2007).

Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v § 41 odst. 2, 3 tr. ř. vykonávat též proti vůli obviněného (§ 41 odst. 4 tr. ř.). K podání opravného prostředku má takový obhájce samostatné oprávnění (ustanovený či zvolený) srov. č. 22/2002/I. Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2008, č. j. 3 To 683/2008-633, bylo obviněnému L. S. doručeno dne 31. 10. 2008, jeho obhájci JUDr. A. dne 24. 10. 2008, ustanovenému opatrovníkovi zákonného zástupce obviněného Statutárnímu městu O., Úřad městského obvodu V., odbor sociálních věcí, dne 24. 10. 2008. M. S. podala dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. I. A. dne 11. 1. 2009.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.).

Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. V konkrétním případě poslední den lhůty připadl na pondělí 31. 12. 2008. Tento den byl pro oprávněné osoby tudíž posledním dnem lhůty k podání dovolání. Podala-li M. S. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. I. A. dne 11. 1. 2009, je zřejmé, že tak učinila opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nutno podotknout, že podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští. Zbývá poznamenat, že přestože obhájci obviněného bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno dne 24. 10. 2008, tedy stejně jako ustanovenému opatrovníkovi zákonného zástupce, mohlo být dovolání obviněného, resp. jeho obhájce podáno ještě do 31. 12. 2008, protože obviněnému bylo doručeno rozhodnutí soudu druhého stupně nejpozději.

Nad rámec Nejvyšší soud podotýká, že ani v případě, že by dovolání bylo podáno včas, nic by se nezměnilo na způsobu jeho rozhodnutí. Dovolání by bylo v takovém případě odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Námitky v něm uplatněné směřují výlučně do skutkového zjištění, to znamená, že nikterak nesouvisejí s nesprávným právním posouzením skutku nebo s jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž takové námitky nelze pod zmíněný, ale ani jiný dovolací důvod podřadit (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, sp. zn. III. ÚS 78/05).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann