6 Tdo 323/2011
Datum rozhodnutí: 24.03.2011
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 323/2011-12 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2011 o dovolání obviněného R. V . , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 67 To 359/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 44/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 67 To 359/2010, byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného R. V. a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, č. j. 44 T 44/2010-243, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi let, když pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Naplnění těchto dovolacích důvodů je podle mínění obviněného dáno tím, že rozhodnutí ve věci samé spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to jak v případě usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně tak v případě výroku o vině a trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, č. j. 44 T 44/2010-243. Podle obviněného nesprávnost právního posouzení skutku spočívá v nedostatečném prokázání splnění podmínek trestní odpovědnosti a z toho plynoucí nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu loupeže, za který byl odsouzen. V této souvislosti poukazuje na to, že v minulosti mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, a přestože byl ve věci vypracován znalecký posudek, o který soud prvního stupně své rozhodnutí opírá, domnívá se obviněný, že v daném případě byl posudek vypracován nekvalitně, neboť jeho vyšetření bylo velmi krátké a nemohlo podle obviněného poskytnout náležitý podklad pro odborně vypracovaný znalecký posudek. S ohledem na tuto skutečnost je pak zavádějící závěr znalkyně, když v posudku uvádí, že obviněný příznaky svého schizofrenního onemocnění proklamoval, přičemž toto působilo naučeným, účelovým dojmem. Podle obviněného tímto postupem, kdy soud svůj závěr opírá o nekvalitně zpracovaný znalecký posudek a odmítl jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku tak, aby byla jednoznačně a bez jakékoliv pochybnosti zjištěna příčetnost pachatele v době spáchání trestného činu, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ale také rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265h odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že obviněný dne 12. 5. 2010 v době mezi 16.10 hod. a 16.20 hod. v P., K., v prodejně zlatnictví firmy Soliter, a.s., se prodavačky, poškozené M. M.-S. vyptával na nákup zlata a jeho výkupní cenu, následně vešel za prodavačkou do zadní místnosti prodejny a s nožem drženým v ruce, s čepelí napřaženou proti poškozené se jí nejprve zeptal, co je v trezoru, a když mu odpověděla, že pouze stříbro, požadoval od ní veškerou finanční hotovost, která čítala 20.900,- Kč a kterou mu pak poškozená vydala, čímž způsobil škodu v uvedené výši společnosti Soliter, a.s. .

V souvislosti s podaným dovoláním a námitkami obviněného musí Nejvyšší soud konstatovat, že námitky zcela obdobného obsahu byly obviněným uplatněny také již v řízení před soudem prvního a druhého stupně. V návaznosti na takto koncipované námitky je pak potřebné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C.H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408/, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. . Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru, o takový případ se však v dané trestní věci nejedná, neboť obviněným byly uplatněny námitky, které žádný z dovolacích důvodů nenaplňují.

Obviněný ve svém dovolání poukazuje na to, že nekvalitně vypracovaný znalecký posudek byl okolností, která ovlivnila rozhodnutí soudu o jeho příčetnosti, a dále skutečnost, že byl odmítnut jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, pak ve svém souhrnu vedou k jeho přesvědčení, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

V návaznosti na tuto argumentaci obviněného a jeho vyjádření, že s ohledem na výše uvedená pochybení soud neměl kvalitní podklad pro posouzení příčetnosti pachatele v době spáchání trestného činu, kdy nesprávnost posouzení skutku spočívá v nedostatečném prokázání splnění podmínek trestní odpovědnosti , musí Nejvyšší soud poukázat na ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., ze kterého mj. vyplývá, že hodnocení důkazů a následné zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Podstata dovolání obviněného spočívá tedy v tom, že podle jeho názoru ho znalkyně nedostatečně vyšetřila, a v návaznosti na tento nedostatek pak vypracovala znalecký posudek, který je v rozporu s jeho představou, neboť zjištěný závěr vyplývající ze znaleckého posudku vedl k jeho odsouzení. Tento nedostatek bylo možno podle názoru obviněného napravit vypracováním revizního znaleckého posudku. V daném případě jsou tedy namítány dva okruhy problémů, které nemají s uplatněným dovolacím důvodem souvislost. Předně je to výhrada nedostatečného dokazování a tím i nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Dále pak také výhrada k hodnocení důkazů soudem a opětovně, ve svém důsledku podle obviněného nesprávném zjištění skutkového stavu. Obě tyto námitky je však nutno považovat za námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně irelevantní. Z rozsudku soudu prvního stupně na str. 3-4 rozsudku (částečně na str. 5) vyplývá, že právě otázce trestní odpovědnosti věnoval soud mimořádnou pozornost. Jak již bylo shora uvedeno, soud druhého stupně musel reagovat na tytéž námitky obviněného, kterými se zabýval soud prvního stupně, a které se také staly podkladem dovolání obviněného. Ve svém usnesení na str. 3 odkázal na správné závěry soudu prvního stupně. Nejvyšší soud poukazuje na již shora rozvedené vymezení zjišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (tj. orgánů činných v trestním řízení) a otázku hodnocení důkazů (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Z pohledu § 125 tr. ř. a § 134 tr. ř. pak rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně odpovídají hlediskům v těchto ustanoveních vyjádřených.

K otázce práva na spravedlivý proces, kterou obviněný zmínil v závěru svého dovolání, považuje Nejvyšší soud za potřebné pouze ve stručnosti uvést, že podle obviněného závěr vyjádřený znalkyní v posudku neodpovídal představám obviněného, proto také bylo jeho snahou tento závěr, který znalkyně uvedla nejen v posudku, ale také přesvědčivě zdůvodnila před soudem, zpochybnit, a to ev. nově vypracovaným revizním posudkem. V souvislosti s touto námitkou obviněného lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.

V reakci na shora pouze formalistické uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vhodné připomenout rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2011


Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann