6 Tdo 308/2009
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 308/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 7 To 355/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 91/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 3 T 91/2007, byl obviněný J. P. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu 1. obžalovaní J. H., G. J., K. F. a J. P. společně : dne 4. 7. 2006 v době mezi 01.00 hod. 02.15 hod. v P. L. v ul. K. H. naproti domu č. násilným způsobem vnikli do zde zaparkovaného řádně uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. Renault Laguna Combi, rz., barvy zelené metalízy, majitele poškozeného P. O., a to tím způsobem, že rozbili okno levých zadních dveří, poté vnikli dovnitř vozidla, odkud odcizili oblečení zn. GRASSE bunda, 115 ks kraťasy, 200 ks tílka v celkové hodnotě 238.500,- Kč, Notebook HP NX 9005 s brašnou a myší v hodnotě 30.000,- Kč, osvědčení o registraci vozidla (OTP) v hodnotě 200,- Kč, zápisník Lonsdale v hodnotě 50,- Kč, to vše v celkové hodnotě 268.750,- Kč, a to tak, že postupně odcizené věci odnášeli z napadaného vozidla do vozidla Ford Sierra, ve kterém obžalovaní přijeli na místo činu, a dále vozidlo poškodili tím způsobem, že vyjma rozbití skla levých zadních dveří odřeli lak na levém zadním boku a levých zadních dveří vozidla a dalších dveří vozidla, vytrhali těsnící gumy skla levých zadních dveří a rozbili koncovou svítilnu pravé zadní světlo, čímž způsobili poškozením vozidla škodu ve výši 8.548,- Kč, celkem tak způsobili škodu ve výši 277.298,- Kč .

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. 39 T 96/2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. H., G. J. a K. F.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 7 To 355/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., obviněného podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců a patnácti dnů, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.

Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily skutek popsaný v bodě 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Vyjádřil domněnku, že soudy nepřihlédly k výpovědi, kterou v rámci trestního řízení učinil, ani k tomu, že svou výpověď nijak neměnil, a že nepřihlédly též k výpovědi spoluobviněného J. H. Následně prohlásil, že nepopírá, že se dne 3. 7. 2006 odpoledne sešel s G. J., že se s ní šel projít a že kolem půlnoci potkali jejího známého J. H., kterého neznal a viděl ho tenkrát poprvé, stejně tak nepopírá, že se posléze rozhodli, že se spolu s G. J. a J. H. projedou ve vozidle tov. zn. Ford Sierra, kterým J. H. přijel, a že s tímto vozidlem přijeli do ulice K. H. na P. Vzápětí však zdůraznil, že stále trvá na tom, že poté, co zjistil, že G. J. s J. H. mají v úmyslu odcizit věci z vozidla zaparkovaného v této ulici, odmítl se jejich záměru zúčastnit. Dodal, že v minulosti již byl soudně trestán, v inkriminované době byl ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody, že si uvědomoval dopady páchání další trestné činnosti a nechtěl porušit podmínky podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody. Přitom kategoricky odmítl, že by se zúčastnil jednání, jež je ostatním odsouzeným kladeno za vinu, a to ani jako spolupachatel formou tzv. hlídání. Konstatoval, že právní kvalifikace skutku je v jeho případě opřena pouze o výpověď svědkyně L. Š., kterou však vzhledem k tomu, že vykoukla jen na chvilku a po probuzení, rozhodně nelze označit za věrohodnou a autentickou do té míry, aby o ní mohlo být opřeno právní posouzení jednání, jež je mu kladeno za vinu. Uzavřel, že soudy ve vztahu k jeho osobě pochybily při právní kvalifikaci skutku, neboť tento není trestným činem.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 7 To 355/2008, zrušil a podle § 265l tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co stručně zrekapituloval rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, uplatněný důvod dovolání a dovolací námitky obviněného, uvedl, že k argumentaci obviněného je třeba především zmínit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění), což se však v posuzované věci nestalo. Státní zástupce následně poznamenal, že pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, opírající se v celém svém rozsahu o tvrzení údajně nesprávného hodnocení důkazů ze strany soudů činných dříve ve věci a z toho vyplývajícího dovození nesprávných skutkových závěrů, je nutné konstatovat, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.

Dovolání obviněného státní zástupce zhodnotil v celém jeho rozsahu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a jako takové je navrhl v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně, pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 7 To 355/2008, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká pouze nesprávné hodnocení důkazů (jeho výpovědi, výpovědi spoluobviněného J. H. a výpovědi svědkyně L. Š.) a vadná skutková zjištění (popsaná v bodě 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Současně přitom prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (zejména prohlašuje, že výpověď svědkyně L. Š. rozhodně nelze považovat za věrohodnou a autentickou do té míry, aby o ní mohlo být opřeno právní posouzení jednání, jež je mu kladeno za vinu) a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů zcela odlišnou) verzi skutkového stavu věci (tvrdí, že poté, co zjistil, že spoluobvinění G. J. a J. H. mají v úmyslu odcizit věci z vozidla poškozeného, odmítl se jejich záměru zúčastnit, a kategoricky popírá, že by se společně s nimi dopustil shora popsaného skutku). Pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. března 2009



Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý