6 Tdo 302/2009
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 302/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 dovolání, které podal obviněný J. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 8 To 129/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 16/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 48 T 16/2007, byl obviněný J. F. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 al. 2 tr. zák. [v bodech 1) 2)], ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 1) 3)] a kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 4 tr. zák. [v bodech 3) 4)], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí pod body 1) až 4 uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 204 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 8 To 129/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V podání obviněný připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Namítl, že prvotním důvodem nesprávného právního posouzení skutku a jiného hmotně právního posouzení, jež se vztahuje k uznání viny a výši trestu, je skutečnost, že se prvostupňový soud nevypořádal v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. s tím, aby zjistil skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a jenž by umožnil spolehlivé hmotně právní posouzení jeho jednání. Vytkl, že krajský soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že se vůči poškozeným dopustil trestné činnosti sexuálního charakteru. Na druhé straně se řádně nevypořádal se svědeckými výpověďmi R. H., V. M., S. F., R. D., I. F., J. M. a D. F. Tito svědci uvedli, že peníze matce poškozených L. Š. půjčoval, protože mu je vždy vrátila. Obviněný podotkl, že se jí snažil se vším pomáhat, neboť sama nebyla schopna své děti řádně zaopatřit. Zejména poukázal na výpověď svědkyně A. B., která pracovala do listopadu 2006 v Komunitním centru při Zvláštní škole ve V. a byla blízkou spolupracovnicí se sociálními pracovnicemi při Městském úřadu ve V. A. V. a J. M. Tato svědkyně vypověděla, že poškozené měl opravdu rád a bylo mu jich líto. Snažil se jim proto i finančně vypomáhat a stejně tak často vypomáhal i dalším cizím lidem.

Podle obviněného dospěl soud prvního stupně k závěru o jeho vině na základě výpovědi L. Š. ze dne 3. 11. 2006, která v porovnání s výpověďmi jejích dcer trpí značnými rozpory a není zrovna přesvědčivá. V této výpovědi jmenovaná např. uvedla, že k ní do bytu přišel s nějakým Němcem, kterého měl představit jako pana N., jenž měl zájem o K. a tuto si měl prohlížet nahou. Ta ale ve své výpovědi ze dne 20. 11. 2006 uvedla, že k nim do bytu v K. nikdy žádného cizince nepřivedl. Další rozpor obviněný shledal v tom, zda se matka L. Š., rovněž zapojovala do sexuálních hrátek či nikoliv. Taktéž poukázal na závěry znalkyně Mgr. K., která uvedla, že poškozená děvčata si vše nemohla vymyslet a něco takového musela prožít. Na druhé straně však podotkla, že věrohodnost všech posuzovaných (L. Š. i jejích dcer) je snížená obecně i specificky. V návaznosti na to obviněný namítl, že pokud se děvčatům něco stalo, je otázkou, k jakému zneužívání vlastně mělo dojít a kdo se ho dopustil. Současně neshledal ani znalecký posudek psycholožky PhDr. Š. T. zcela přesvědčivým. Na jedné straně totiž znalkyně uvádí, že stíhané skutky nezapadají do projevů obviněného, kdy měl sice problémy s dodržováním zákonnosti, ale vždy se jednalo o méně významnou trestnou činnost. Při výslechu u hlavního líčení však tvrdí, že nevylučuje, že by byl schopen sexuálních experimentů s dětskými objekty. V rozporu s jejím tvrzením psychiatři MUDr. D. a MUDr. H. konstatovali, že obviněný netrpí sexuální deviací nebo osobnostní poruchou. Vývoj jeho osobnosti je s ohledem na věk ukončen, při vyšetření prokazoval negativní reakce na dospívající dívky a zřetelně pozitivní reakce na dospělé ženy. V návaznosti na to vyslovil obviněný přesvědčení, že na základě osamocené výpovědi L. Š. nemůže být uznán vinným z tak závažných trestných činů.

Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i usnesení Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupce shrnul dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, které byly uplatněny prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož vymezení v zákoně připomněl. Konstatoval, že skutečnosti namítané v dovolání nekorespondují zvolenému dovolacímu důvodu, neboť v jeho rámci obviněný prioritně dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od skutkových závěrů, k nimž soudy obou stupňů dospěly. Zdůraznil, že obviněný ve své podstatě v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvrdí, že soudy obou stupňů při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně se domáhá toho, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, a to pro něj příznivějším způsobem, než jak soudy učinily, přičemž polemizuje s tím, jak hodnotily rozhodné skutkové okolnosti.

Dále státní zástupce připomněl, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení. Zdůraznil, že tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). Rovněž odkázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02 a sp. zn. III. ÚS 282/03) řešící tuto problematiku.

Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že obviněný nevytkl napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, žádnou vadu, která by zakládala některý z důvodů dovolání taxativně zakotvených v § 265b odst. 1 tr. ř. (včetně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který mimořádný opravný prostředek opřel). Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tvrdí, že nebyly odstraněny pochybnosti o jeho vině. Namítá, že soudy spolehlivě nezjistily skutkový stav věci, řádně se nevypořádaly s výpověďmi svědků a k závěru o vině dospěly toliko na základě svědecké výpovědi L. Š., kterou označuje za rozpornou a nepřesvědčivou. Dále poukazuje na znalecké posudky, které ve věci vypracovali Mgr. N. K., PhDr. Š. T., MUDr. L. D. a MUDr. M. H., a s jejichž závěry polemizuje. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud jsou rozhodující skutková zjištění, jak jsou popsána ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ústí nad Labem (následně v odvolacím řízení též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním ve výroku rozsudku naplnil všechny zákonné znaky trestných činů pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 al. 2 tr. zák. [v bodech 1) 2)], ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodech 1) 3)] a kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 4 tr. zák. [v bodech 3) 4)].

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i rozvedl Vrchní soud v Praze na str. 4 až 6 odůvodnění napadeného usnesení.



Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k