6 Tdo 289/2013
Datum rozhodnutí: 17.04.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoník



6 Tdo 289/2013-31

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. dubna 2013 o dovolání obviněného A. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 10. 2012, sp. zn. 68 To 307/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 122/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 10. 2012, č. j. 68 To 307/2012-644, byl z podnětu odvolání Okresního státního zástupce ve Vsetíně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém rozsahu výrok o trestu ve vztahu k obviněnému A. Z. rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 4. 2012, č. j. 1 T 122/2011-590, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [v bodě ad I. a h), i k) výroku], a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku [v bodě ad II. výroku], a byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě, podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. ZT 56/2011, pro skutek uvedený ad I. písm. ch), kterým měl spáchat zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a nově s přihlédnutím k § 259 odst. 3 tr. ř. byl při nezměněném výroku o vině odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 4. 2012, č. j. 1 T 122/2011-590, pak bylo rovněž rozhodnuto o vině i trestech obviněných J. P., V. H., D. Š. a M. J.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 10. 2012, sp. zn. 68 To 307/2012-644, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. S ohledem na uplatněný dovolací důvod obviněný napadá výrok o trestu, na základě kterého byl odvolacím soudem odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně aplikovaly normu hmotného trestního práva, když mu byl za jeho trestnou činnost uložen úhrnný trest podle ust. § 43 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv měl být ukládán trest souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Argumentuje tím, že podle popisu skutků uvedených pod písm. j) a k) výroku rozsudku soudu prvního stupně se měl těchto dopouštět již od roku 2009 do 9. 2. 2011 či od podzimu 2009 do listopadu 2010 , tedy dříve, než byl v jiné jeho trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 21/2010, vyhlášen dne 3. 5. 2010 rozsudek, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2010, a v němž je uveden skutek, který je s těmito skutky uvedenými v napadeném rozsudku v souběhu, přičemž tohoto jednání, kterým byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, se měl dopustit v přesně nezjištěné době ode dne 16. 10. 2009 do dne 30. 10. 2009 . V návaznosti na to oběma soudům vytkl, že se v rámci výroku o trestu nezaobíraly dříve uloženým souhrnným nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, který mu byl za toto jednání uložen, kdy tímto rozsudkem byl zrušen ohledně jeho osoby výrok o trestu ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 66/2010 z trestního příkazu ze dne 1. 4. 2010, který mu byl doručen dne 13. 4. 2010, a který nabyl právní moci dne 22. 4. 2010. Podle mínění obviněného mu měl být uložen nový souhrnný trest ve vztahu ke sbíhajícím se trestným činům, za které mu byl již v minulosti rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 4 T 21/2010, ze dne 3. 5. 2010, pravomocně uložen souhrnný trest. Soud musí rovněž vyslovit zrušující výrok týmž rozhodnutím, kterým ukládá souhrnný trest a zrušit výrok o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu a uložit nový souhrnný trest. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 10. 2012, č. j. 68 To 307/2012-644, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 4. 2012, č. j. 1 T 122/2011-590, a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukazuje na to, že obviněným vytýkané vady uplatněný dovolací důvod sice naplňují, dovolání je však zjevně neopodstatněné. Obviněný pominul, že jednání popsaná pod bodem j) a k) výroku rozsudku byla naplněna jen dílčími útoky jednoho pokračujícího trestného činu, který měl být podle bodu j) rozsudku páchán od roku 2009 do 9. 2. 2011 . V tomto směru lze podle státního zástupce odkázat jednak na soudní praxi (např. rozh. NS ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 11 Tdo 517/2011), jednak na názory uvedené v komentáři předchozího tr. zákona i současného tr. zákoníku, vztahujícího se k pokračování v trestném činu podle ust. § 116 tr. zákoníku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, 3614 s. ISBN 978-80-7400-428-5. S. 586). V návaznosti na to dovozuje, že byl-li předmětný zločin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dokončen dne 9. 2. 2011, stalo se tak až po vyhlášení předchozího rozsudku dne 3. 5. 2010, a nejedná se tedy o souběh trestných činů. Odvolací soud tedy správně obviněnému uložil trest úhrnný. Pokud jde o vadu spočívající v nepřesnosti popisu skutku obviněného ohledně časového ohraničení jeho jednání uvedeného v bodě I. písm. j) a k) rozsudku, státní zástupce poznamenal, že se jedná o pouhou neobratnost formulace výroku rozsudku, která však nemá žádný vliv na postavení obviněného a neporušuje zásady spravedlivého procesu. Navrhl tedy dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Pokud obviněný A. Z. v rámci svého dovolání namítá, že mu byl nesprávně uložen úhrnný trest podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku, ač mu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku měl být ve vztahu k trestné činnosti, jíž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 4 T 21/2010, uložen trest souhrnný, pak sice jde o námitku, jež lze obsahově podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud však těmto jeho námitkám nepřisvědčil. Jiné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, pokud je namítáno nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku zakotvuje, že odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný .

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku platí, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším .

Z ustanovení § 314e odst. 6 tr. ř. vyplývá, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému .

Lze připomenout, že úhrnný trest přichází v úvahu v případě souběhu jednočinného i vícečinného a nezáleží ani na tom, zda jde o souběh stejnorodý či nestejnorodý. Úhrnný trest se ukládá pouze za podmínky, že o všech spáchaných trestných činech téhož pachatele se rozhoduje ve společném řízení a ve společném rozsudku (srov. rozhodnutí č. 13/1963 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 42/1980 Sb. rozh. tr.). Souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno o několika sbíhajících se trestných činech. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek. Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).

U pokračujícího trestného činu (§ 116 tr. zákoníku) je pro závěr o souběhu trestné činnosti rozhodující okamžik dokonání (dokončení) posledního z útoků tohoto trestného činu. Je-li takový útok dokonán (dokončen) až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jinou trestnou činnost pachatele, pak o souběh mezi těmito trestnými činy nejde a uložení souhrnného trestu nepřichází v úvahu (k tomu srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 500-501 s.).

Při promítnutí výše uvedených zásad Nejvyšší soud konstatuje, že tyto lze aplikovat i na posuzovaný případ.

Podle skutkového zjištění se obviněný měl trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v bodě I. písm. a) - k) rozsudku dopustit tím, že
I.
od měsíce září 2010 do dne 9. 2. 2011 nejméně ve 2 případech ve V., R., v místě předchozího bydliště V. H. a I. V., nejméně v 1 případě v místě současného bydliště V. H.a I.V. v obci V., S., nejméně ve dvou případech v místě bydliště D. Š. ve V., L., nejméně v 1 případě v místě bydliště Z. P. ve V., L., v místě bydliště J. P. ve V., ul. S., v místě tehdejšího bydliště M. J. ve V., D. a na dalších místech v okrese V., vyráběl sám či společně s J. Š. a D. Š. psychotropní látku zv. pervitin (metamfetamin), a takto vyrobil nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu, který následně poskytoval dalším osobám,
a) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 na přesněji nezjištěném místě ve V. J. Š. poskytl zdarma pervitin, a to nejméně ve 4 případech, jako protislužbu za opatření přesně nezjištěného množství léků zn. Nurofen zakoupených ve Slovenské republice, přičemž jedno balení léků Nurofen obsahovalo 24 kusů tablet léků Nurofen, přičemž v každém z uvedených případů mu poskytl tzv. 5 stlačených psychotropní látky pervitinu,
b) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V. poskytl J. P. zdarma jako protislužbu nejméně ve 2 případech za poskytnutí bytových prostor k výrobě pervitinu, přičemž v každém z uvedených případů se jednalo o tzv. 3 stlačené psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
c) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V. poskytl D. Š. jako protislužbu nejméně ve dvou případech za poskytnutí bytových prostor k výrobě pervitinu, přičemž v každém z uvedených případů se jednalo o tzv. 1 stlačenou psychotropní látky metamfetamin (pervitin), a kromě uvedených případů Š. poskytl nejméně v deseti případech nezjištěné množství pervitinu zdarma,
d) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V. poskytl Z. P. zdarma jako protislužbu nejméně v 1 případě za poskytnutí bytových prostor k výrobě pervitinu, přičemž v uvedeném případě se jednalo o tzv. 1 lajnu o velikosti zápalky psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
e) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V. poskytl A. F. zdarma jako protislužbu nejméně v 1 případě za složení jízdního kola, přičemž v uvedeném případě se jednalo o tzv. 3 stlačené psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
f) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V., ul. T., v místě tehdejšího bydliště R. K., této poskytl zdarma jako přátelskou výpomoc nejméně ve 2 případech, přičemž v každém z uvedených případů se jednalo o tzv. 1 stlačenou psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
g) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V., ul. J. S., v místě současného bydliště J. R. M., této poskytl zdarma jako přátelskou výpomoc nejméně v 5 případech, přičemž v každém z uvedených případů se jednalo o nejméně tzv. 1 stlačenou psychotropní látky metamfetamin (pervitin), látky metamfetamin (pervitin),
h) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 ve V., ul. B. H., v místě současného bydliště M. Z., této poskytl zdarma nejméně ve 4 případech, přičemž v každém z uvedených případů se jednalo o nejméně tzv. půl čárky psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
i) od podzimu 2010 do měsíce února 2011 v okrese V. poskytl zdarma I. M. nejméně ve 2 případech pervitin, přičemž v každém z uvedených případů se jednalo o nejméně tzv. 1,5 stlačené psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
j) od roku 2009 do 9. 2. 2011 na místech ve V. poskytl nezjištěné množství pervitinu M. J., který jmenované poskytl zčásti zdarma, zčásti za úplatu,
k) od podzimu roku 2009 do listopadu roku 2010 na různých místech ve V., poskytl nejméně ve 4 případech pervitin v množství 1 tzv. stlačené P. P., a to vždy za částku 200,- Kč,
přičemž metamfetamin (pervitin) je zařazen na seznamu II. návykových látek v příloze č. 5 k z. č. 167/1998 Sb. dle Úmluvy o psychotropních látkách - vyhl. č. 62/1989 Sb., a takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 6. 2007, č. j. 3 T 77/2007, potrestán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, trestem odnětí svobody ve výměře 24 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a tento trest vykonal dne 25. 10. 2008.

Před rozhodnutím o dovolání Nejvyšší soud vyžádal aktuální opis z evidence Rejstříku trestů k osobě obviněného A. Z. Z něho a z příslušných soudních rozhodnutí zjistil, že obviněný byl pro různou úmyslnou trestnou činnost vícekráte pravomocně odsouzen, přičemž z hlediska posouzení předmětné trestní věci má význam odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 4 T 21/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 68 To 226/2010 , v právní moci dne 29. 6. 2010, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době ode dne 16. 10. 2009 do dne 30. 10. 2009 , ve V. v ul. S., který v té době užíval, vyrobil v jednom případě přesně nezjištěné množství pervitinu, a to za pomoci chemikálií, zejména kyseliny chlorovodíkové (solné), červeného fosforu, kyseliny fosforečné, hydroxidu sodného, jodu a dalších potřebných chemikálií a předmětů, které v té době přechovával, přičemž kyselina chlorovodíková a toluen jsou uvedeny mezi pomocnými látkami ve smyslu § 2 písm. d) z. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, která je zařazena na seznamu II návykových látek v příloze č. 5 k z. č. 167/1998 Sb. dle Úmluvy o psychotropních látkách - vyhl. č. 62/1989 Sb. , a za který byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, a kterým byl ohledně obviněného současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 2 T 66/2010 , kterým byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jenž spáchal dne 14. 3. 2010, přičemž rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 13. 4. 2010 a právní moci nabylo dne 22. 4. 2010.

Předně nutno konstatovat, že soud prvního stupně a následně i soud odvolací v posuzovaném případě posoudily trestněprávně relevantní jednání obviněného v bodě ad I. písm. a) - k) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jako jeden pokračující zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž nutno konstatovat, že předmětné protiprávní jednání bylo naplněno dílčími útoky jednoho pokračujícího trestného činu uvedenými pod písm. a) - k).

Z popsaného přehledu je podle Nejvyššího soudu evidentní, že pokud Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci odsuzoval obviněného A. Z. za pokračující zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž některé dílčí útoky byly spáchány před vyhlášením odsuzujícího rozsudku za jinou trestnou činnost obviněného, a to rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 4 T 21/2010, kterého se dopustil v době od 16. 10. 2009 do 30. 10. 2009, a další dílčí útoky byly spáchány až po okamžiku jeho vyhlášení dne 3. 5. 2010, když posledního útoku podle skutkových zjištění soudů se obviněný dopustil dne 9. 2. 2011 [skutek ad I. písm. j) rozsudku], tedy za více než 9 měsíců poté, je trestný čin, v němž pachatel pokračoval, dokonán (dokončen) až po uvedeném rozhodném okamžiku, a proto mezi těmito dvěma trestnými činy nepůjde o souběh. Posuzovaná trestná činnost obviněného a trestná činnost, za níž byl odsouzen výše citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 4 T 21/2010, se tak spolu nesbíhají, a proto závěr Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, že ve věci je namístě uložení samostatného trestu (který byl uložen jako trest úhrnný), nikoli trestu souhrnného, je zcela namístě. Námitky obviněného proto dovolací soud shledal jako nedůvodné.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že je sice pravdou, že v popisu časového vymezení trestného jednání obviněného dílčími útoky pokračujícího trestného činu popsanými v bodě I. písm. j) a k) rozsudku, které měly být ad I. písm. j) páchány od roku 2009 do 9. 2. 2011 a ad I. písm. k) od podzimu roku 2009 do listopadu roku 2010 , přičemž podle popisu skutku ve společném úvodu bodu I. rozsudku měl obviněný vyrábět pervitin od září 2010 do 9. 2. 2011 a následně jej poskytovat dalším osobám u většiny od podzimu 2010, lze spatřovat určitý rozpor, Nejvyšší soud je však toho názoru, že se v daném případě jedná o pochybení toliko formální, které nemá zásadní vliv na správnost napadeného rozhodnutí, a tudíž je netřeba napravovat cestou dovolání, když lze v tomto směru odkázat na skutečnosti vyplývající z výpovědí svědků (č. l. 232-234, 483, 497-498 tr. spisu), které přesně stanoví dobu, kdy měl obviněný psychotropní látku poskytovat dalším osobám, přičemž soudy pro svůj závěr o vině toto období specifikovaly mj. zářím 2010 až 9. 2. 2011.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann