6 Tdo 284/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 284/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 dovolání, které podal obviněný V. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 10 To 465/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 145/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 10 T 145/2008, byl obviněný V. R. (dále jen obviněný ) uznán vinným, že

1. dne 6. 12. 2004 v prodejně K. P. E. v B. ul. v N. učinil návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru od společnosti H. C., a. s., ve výši 11.892,- Kč na nákup videokamery JVC v ceně 13.990,- Kč, s podvodným záměrem k vylákání úvěru záměrně lživě do návrhu uvedl, že je od března roku 2004 zaměstnán u společnosti A. a. s. E., Č. b., N. a dosahuje čistého měsíčního příjmu 11.500,- Kč, ačkoliv nikde zaměstnán nebyl, byl veden jako uchazeč o zaměstnání a uváděný příjem ani jiný příjem potřebný ke splácení úvěru ve skutečnosti neměl, nepravdivé skutečnosti v návrhu na uzavření smlouvy nebyly včas odhaleny a obžalovaný se tak domohl uzavření úvěrové smlouvy č., na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 11.892,- Kč, který se zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami po 1.255,- Kč v počtu 12, kdy první splátka byla splatná do 6. 3. 2005, avšak ve skutečnosti v souladu se svým záměrem společnosti H. C., a. s., M. n., B., nic neuhradil a způsobil jí tak škodu ve výši 11.892,- Kč,

2. dne 16. 12. 2004 v prodejně M. L. v K. ul. v N. učinil návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru od společnosti C., a. s., ve výši 7.191,- Kč na nákup zboží v ceně 7.990,- Kč, s podvodným záměrem k vylákání úvěru záměrně lživě do návrhu uvedl, že je zaměstnán u společnosti A. a. s. E., Č. b., N. , ačkoliv nikde zaměstnán nebyl, byl veden jako uchazeč o zaměstnání, a jakýkoliv příjem potřebný ke splácení požadovaného úvěru ve skutečnosti neměl, v rámci posuzování žádosti byla tato vyhodnocena jako nevyhovující a k uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru ze strany společnosti C., a. s., nedošlo,

3. dne 25. 1. 2005 v prodejně L. J. m. v K. ul. v R. n. K. učinil návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru S. od Č. s., a. s., ve výši 7.400,- Kč na nákup mobilního telefonu, s podvodným záměrem k vylákání úvěru záměrně lživě do žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnancem akciové společnosti s čistým měsíčním příjmem 14.000,- Kč bez vyživovací povinnosti, ačkoliv nikde zaměstnán nebyl, uváděný příjem ani jiný příjem potřebný ke splácení úvěru ve skutečnosti neměl, naopak byl povinen na výživu syna M. G., přispívat měsíčně částkou 350,- Kč, nepravdivé skutečnosti v návrhu na uzavření smlouvy nebyly odhaleny a obžalovaný se tak domohl uzavření úvěrové smlouvy č., na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 7.400,- Kč na nákup mobilního telefonu, který se zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami po 1.551,- Kč v počtu 5, kdy první splátka byla splatná do 20. 2. 2005, avšak ve skutečnosti v souladu se svým záměrem Č. s., a. s., neuhradil nic a způsobil jí škodu ve výši 7.400,- Kč.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako pokračující trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaný a dílem nedokonaný ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za uvedený trestný čin a trestný čin podle § 213 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 12. 2006, č. j. 2 T 77/2006-103, pravomocným dne 29. 6. 2007, jej odsoudil podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců. Pro výkon trestu obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. 2 T 77/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Č. s., a. s., c. v P., O., P., částku 7.400,- Kč.

Vůči tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 10 To 465/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině a trestu) napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný konstatoval, že trestnou činnost nespáchal sám od sebe, ale iniciátorem a původcem jeho jednání byla neznámá a nezjištěná žena, která mu nabídla odměnu ve výši 10.000,- Kč za to, že požádá o uzavření úvěrů na spotřební zboží elektroniku ve třech různých prodejnách. Tato vyplnila potřebné tiskopisy formuláře, zajistila potvrzení o výši jeho příjmů, které mu předala k uzavření smluv. Podle obviněného se soudy obou stupňů s tímto jeho tvrzením nevypořádaly, neboť neprovedly dokazování směřující ke zjištění totožnosti neznámé ženy, jež se vyskytovala v několika obdobných případech spáchané trestné činnosti v okresech N. a H. K. Vyslovil též nesouhlas, pokud uvedly, že jeho tvrzení o neznámé ženě je z hlediska trestní odpovědnosti zcela irelevantní. Podotkl, že se soudy a v přípravném řízení další orgány měly jeho obhajobou zabývat včetně šetření ohledně zjištění totožnosti zmíněné ženy.

Dále obviněný označil uložený trest odnětí svobody za velmi přísný. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že při rozhodování měl zvážit i otázku zastavení trestního stíhání pro neúčelnost podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to s ohledem na výši trestů, které mu již byly uloženy, když konec jejich výkonu má stanoven na den 4. 4. 2010. Namítl, že celá věc nebyla ze strany soudů obou stupňů posouzena po důkazní stránce podle základních zásad trestního řízení, zejména podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 10 To 465/2008, i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 10 T 145/2008, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. prvostupňovému soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout tak, aby mu byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Současně vyslovil souhlas, aby ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolací soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Podáním ze dne 2. 4. 2009 obviněný prostřednictvím obhájce dovolání doplnil. Namítl, že soudy obou stupňů nevzaly na vědomí, že videokamera, kterou měl v prodejně elektro v N. získat, byla za několik dnů do obchodu vrácena, a tudíž žádná škoda nevznikla. Rovněž uvedl, že s ním nebyla uzavřena žádná smlouva, která by prokazovala, že kamera je v jeho vlastnictví, Naopak existuje smlouva o jejím vrácení do prodejny. Podle obviněného se nedopustil trestného činu podvodu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a tomuto přikázal, aby jeho osobu zprostil obžaloby. Poznamenal, že výše uvedené tvrzení přednesl před odvolacím soudem. Proto požádal, aby společně se spisem byla dovolacímu soudu zaslána zvuková nahrávka z veřejného zasedání o odvolání, neboť jde o důkaz prokazující jeho nevinu a směřující ke zproštění obžaloby. Současně změnil svůj postoj k projednání věci před Nejvyšším soudem s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve veřejném zasedání, kterému chce být přítomen.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně shrnula dosavadní průběh řízení a obviněným uplatněné výhrady. Konstatovala, že tyto námitky použitý důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně nenaplňují, neboť jsou založeny na jiném, než přisouzeném skutkovém stavu věci. Z něho vyplývá, že se vytýkaného jednání obviněný dopustil bez jakékoliv trestné součinnosti s další osobou. Navíc výtky skutkové povahy nesměřují jen do stadia hodnocení provedených důkazů, ale jejich prostřednictvím je poukazováno na chybějící dokazování ve smyslu prověření uplatněné obhajoby o další osobě, která se měla na jednání obviněného podílet v postavení organizátora. Nejsou tudíž způsobilé k věcnému projednání, a to ani z výjimečného důvodu podmíněného extrémním rozporem mezi vykonanými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení. Státní zástupkyně podotkla, že takový nesoulad skutkového a právního stavu věci obviněný ani nemohl s úspěchem namítat. Z opatřených skutkových zjištění totiž vyplynulo, že ve všech třech přisouzených případech přistupoval k uzavření úvěrové smlouvy s podvodným záměrem. Do návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na nákup spotřebního zboží a elektroniky uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání i výši dosahovaného příjmu, popř. o neexistující vyživovací povinnosti. Na tomto podkladě mu byl ve dvou případech spotřebitelský úvěr poskytnut, ačkoliv ve skutečnosti nesplňoval podmínky pro jeho splácení, neboť nebyl nikde zaměstnán a navíc byl povinen přispívat na výživu svého nezletilého syna M. G. Platební podmínky obou úvěrových smluv obviněný neplnil a svým pokračujícím podvodným jednáním způsobil, resp. se dílem snažil způsobit, úvěrovým společnostem škodu v celkové výši 26.483,- Kč.

Nad rámec již vyloučených možností dovolacího přezkumu státní zástupkyně konstatovala, že ohledně právního závěru o vině obviněného soudy vycházely především z listinných důkazů vyjmenovaných na str. 2 rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznila, že tyto důkazy vypovídaly jednak o rozporu mezi tvrzeními obviněného o stavu jeho zaměstnanosti a pracovními výdělky v této souvislosti dosahovanými a jednak o skutečných majetkových poměrech jeho osoby (vyznačovaly se chybějícím platovým, popř. sociálním zázemím a mínusovou finanční bilancí v důsledku vysoké míry zadluženosti, která se dostala do fáze probíhajících exekučních řízení). Z opatřených důkazů je zřejmé, že od samého počátku jednání s úvěrovými společnostmi obviněný neměl a ani nemohl mít v úmyslu splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry a v souladu se svým podvodným záměrem také jednal ke kvalifikované škodě oklamaných úvěrových společností. Podmínky pro vyvození trestní odpovědnosti trestným činem úvěrového podvodu na jeho straně nemohla v souladu se správným názorem soudů obou stupňů ovlivnit obviněným tvrzená okolnost trestné součinnosti další osoby. Taková námitka vybočuje z rámce přisouzeného skutku, přesahuje meze předmětného trestního i dovolacího řízení a navíc se ani nemůže vztahovat k výroku, který se obviněného bezprostředně dotýká [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Dále státní zástupkyně v podrobnostech odkázala na přesvědčivý způsob odůvodnění rozhodnutí obou soudů, v němž vyhodnotily ve věci provedené dokazování a vypořádaly se s obhajobou obviněného, která byla následně použita i v dovolání. Uvedla, že hodnotící úvahy soudů a na jejich podkladě přijaté skutkové a právní závěry pokrývají veškeré dovoláním uplatněné námitky a není důvodu je jakkoliv doplňovat za stavu, že jsou z hlediska formální logiky plně akceptovatelné. Tento závěr se vztahuje i na námitku jednak ohledně přísného postihu obviněného, jež byla uplatněna v návaznosti na jeho tvrzení, že jednal podle pokynů jiné osoby a jednak, že v předmětné trestní věci mělo být rozhodnuto o zastavení trestního stíhání z důvodu neúčelnosti (viz str. 2 a 3 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). K těmto výhradám státní zástupkyně poznamenala, že rovněž nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů a nemohou sloužit jako podnět k dovolacímu přezkumu. Uzavřela, že jednání obviněného ve výroku o vině plně odpovídá právnímu posouzení pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti dokonaným a zčásti ukončeným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jež by nebylo možno s úspěchem zvrátit ani za stavu, že by uplatněné dovolací námitky bylo možno považovat za kvalifikované.



Z popsaných důvodů státní zástupkyně ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.].

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že soudy nevzaly v úvahu okolnost, že iniciátorem a původcem jeho jednání byla neznámá žena. V této souvislosti vytýká, že orgány činné v trestním řízení neprovedly šetření ke zjištění totožnosti této ženy. Tvrdí, že videokamera byla do prodejny vrácena, a proto žádná škoda nevznikla. Rovněž požaduje, aby Nejvyšší soud posuzoval zvukovou nahrávku z veřejného zasedání o odvolání s tím, že prokazuje jeho nevinu. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině pod body 1. až 3. v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaného a dílem nedokonaného ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se v odvolacím řízení ztotožnil Krajský soud v Hradci Králové, který se zabýval i nově uplatněnou obhajobou obviněného, že předmětná videokamera měla být do prodejny elektro neznámou ženou vrácena (srov. argumentaci na str. 2 napadeného usnesení).

Rovněž námitky obviněného, že uložený trest odnětí svobody je velmi přísný a že prvostupňový soud měl při svém rozhodování zvážit otázku zastavení trestního stíhání pro neúčelnost podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny včetně ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Je očividné, že rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou nebyl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Současně je potřebné poznamenat, že soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly i otázkou ohledně zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., na něž ustanovení § 223 odst. 2 tr. ř. odkazuje (srov. zejména argumentaci na str. 2 v usnesení krajského soudu).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.



Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k