6 Tdo 281/2013
Datum rozhodnutí: 11.04.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1, 2 tr. zákoník



6 Tdo 281/2013 - 15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2013 o dovolání obviněného P. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 3 To 353/2012 87, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 117/2012, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2012, č. j. 3 To 353/2012-87, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného P. F. (dále jen obviněný ) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2012, č. j. 2 T 117/2012 70. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ). Za tento přečin byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti RENT PHARM a. s. se sídlem v Brně, Žabovřeská 68/4, škodu ve výši 5.898,83,- Kč.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2012, č. j . 3 To 353/2012-87, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pod tímto dovolacím důvodem uvedl, že po celou dobu trestního stíhání, tedy jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení před soudem, trval a dosud trvá na své nevině. Svůj názor, že mu nebyl prokázán úmysl odcizit předmětné zboží, nijak nezměnil. Obviněný uvedl, že dále trvá na tom, že nemůže být spojován s trestnou činností jiných osob, tedy osob, které s ním do lékárny v obchodní galerii Vaňkovka vešly a následně odešly s odcizenými krémy, a to jen proto, že se shodoval čas jejich příchodu do lékárny a směr odchodu z lékárny. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 3 To 353/2012.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném podání uvedl, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně sdělil, že dává výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu, ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkových zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.

Obviněný ve velmi stručném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se omezil na konstatování, že trvá na své nevině a nadále zastává názor, že nemůže být spojován s trestnou činností jiných osob. Těmito dovolacími námitkami tedy obviněný ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale polemizuje se skutkovými závěry nalézacího soudu. Ve své argumentaci vychází z odlišené verze skutkového stavu, která se zároveň stala součástí jeho obhajoby, se kterou se však oba nižší soudy dostatečným způsobem vypořádaly. Při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci soudy nižších stupňů učinily. V trestní věci obviněného to znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, že se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Protože námitky uplatněné v dovolání nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. dubna 2013


Předseda senátu : JUDr. Jan Engelmann Vypracoval :
JUDr. Vilém Ravek