6 Tdo 26/2009
Datum rozhodnutí: 21.01.2009
Dotčené předpisy: § 248 tr. zák.




6 Tdo 26/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2009 o dovolání obviněné E. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, č. j. 5 To 379/2005-226, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 197/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 6. 2005, č. j. 4 T 197/2003-197a, byla obviněná uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, když výkon trestu odnětí svobody jí byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody a podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozené ve lhůtě podmíněného odsouzení způsobenou škodu. Týmž rozsudkem byla obviněná zproštěna podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou státního zástupce jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, č. j. 5 To 379/2005-226, bylo odvolání obviněné proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 6. 2005, č. j. 4 T 197/2003-197a, podle § 256 tr. ř. zamítnuto a k odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněné, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen toliko ve zprošťujícím výroku a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné, podala tato prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v tom, že nalézací i odvolací soud nezohlednily smluvní vztah mezi dovolatelkou a poškozenou, dále pochybily i při posuzování subjektivní stránky trestného činu . Další pochybení podle mínění obviněné spočívá v tom, že soudy zcela přehlížely povahu primárního vztahu, na který aplikovaly trestně právní postih. Obviněná poukazuje na to, že skutkový stav věci byl takový, že Ing. J., jako zplnomocněný zástupce dovolatelky, spolu s poškozenou uzavřely smlouvu o poskytnutí služeb, přičemž v bodě 3. této smlouvy je zcela jasně a nepochybně vyplněna cena požadovaná převodcem, a to ve výši 650.000,- Kč . Dovolací důvod vyplývá podle jejího názoru i z té skutečnosti, že mezi oběma stranami existoval smluvní vztah, a proto mohlo jít pouze o nesplnění smluvního závazku, a vzhledem k tomu by trestní postih dovolatelky byl více než sporný. V další části dovolání pak obviněná argumentuje tím, že v její trestní věci došlo k porušení zásady in dubio pro reo, nerespektování práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebyly provedeny veškeré důkazy potřebné pro zjištění skutkového stavu věci a vzhledem ke skutečnosti, že obviněné nebyl prokázán úmysl, se kterým je spojeno naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 248 tr. zák., a enunciát rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze nelze podřadit pod žádnou ze skutkových podstat uvedenou ve zvláštní části trestního zákona , navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné není přípustné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dovolání bylo obviněnou podáno prostřednictvím obhájkyně u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 3. 3. 2006 (tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, neboť rozsudek byl obviněné doručen dne 3. 1. 2006 a obhájkyni obviněné dne 9. 1. 2006), avšak Nejvyššímu soudu bylo dovolání se spisem předloženo až dne 9. 1. 2009. Důvodem této prodlevy byla patrně skutečnost, že vůči obviněné bylo dále vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Věc pak byla Nejvyššímu soudu předložena až dne 9. 1. 2009, tedy v době, kdy ohledně této další trestné činnosti obviněné bylo pravomocně rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 31. 1. 2007, č. j. 4 T 197/2003-303. Zmíněným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 1. 2007, č. j. 4 T 197/2003-303, byla obviněná uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a za použití § 37a tr. zák. (za současného zrušení výroku o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 4 T 197/2003, jakož i všech dalších výroků, tedy výroku o trestu a náhradě škody) jí byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. uložen společný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, když výkon tohoto trestu jí byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř a půl roku a podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost, aby podle svých možností ve zkušební době uhradila způsobenou škodu, kterou podle § 228 odst. 1 tr. ř. v částce 450.000,- Kč je povinna uhradit poškozené. Proti posledně uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 nebyl podán opravný prostředek a tento nabyl právní moci.

Právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 4 T 197/2003-303, který byl vyhlášen dne 31. 1. 2007, přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a výroky mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad v rozhodnutích týkajících se obviněné, jež byly napadeny dovoláním obviněné ze dne 3. 3. 2006. Za takové situace pak nelze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 5 To 379/2005, považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., když již neexistuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).

Z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 1. 2007, č. j. 4 T 197/2003-303, vyplývá, že rozhodnutí napadené dovoláním obviněné ze dne 3. 3. 2006 v současné době již neexistuje v žádném ze svých výroků. Jestliže dovoláním napadené rozhodnutí neexistuje, nelze pak v intencích § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat neexistující rozhodnutí, a proto je třeba dovolání podané proti neexistujícímu rozhodnutí pokládat za nepřípustné.



Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann