6 Tdo 259/2017
Datum rozhodnutí: 19.04.2017
Dotčené předpisy: § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.




6 Tdo 259/2017-37


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2017 o dovolání, které podal obviněný
M. V.
, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 3 To 3/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 2/2013,
takto :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného
odmítá .


O d ů v o d n ě n í :
I.

Dosavadní průběh řízení


1.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2014, č. j. 50 T 2/2013-1043
, byl obviněný M. V. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za toto jednání byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb po 1.000 Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán ve stanovené lhůtě, byl mu stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiných majetkových hodnot, a to 1.000.000 kusů cigaret označených Jin Ling zcela bez tabákových nálepek, 200.000 kusů cigaret označených Chesterfield s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 2.999.600 kusů cigaret označených Classic Red s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 150.000 kusů cigaret označených Classic Blue s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 120.000 kusů cigaret označených Gauloises Blondes červené s tabákovými nálepkami Ukrajiny a 180.000 kusů cigaret označených Gauloises Blondes modré s tabákovými nálepkami Ukrajiny, které byly při trestním řízení zajištěny. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byla společnosti LAUGOVASKO, s. r. o. uloženo ochranné opatření zabrání věcí nebo jiných majetkových hodnot použitých ke spáchání trestného činu, a to tahače tov. zn. SCANIA, r. z. ................., dále podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo společnosti R&M Trans, s. r. o. uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiných majetkových hodnot použitých ke spáchání trestného činu, a to návěsu na přepravu sypkých materiálů, zn. BENALU OPTILINER, r. z. ........, ............... a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo společnosti R&M Trans, s. r. o. uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiných majetkových hodnot použitých ke spáchání trestného činu, a to 5.830 kg pšenice. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Philip Morris Products S. A., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byl podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněný M. M. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2013, č. j. 2 KzV 42/2012-249, pro tam vymezený skutek.


2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, obviněný M. V. a zúčastněné osoby R&M Trans, s. r. o. a EURO GUS, s. r. o., rozhodl
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 3 To 3/2015
, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že


v úmyslu zkrátit spotřební daň a daň z přidané hodnoty v rozporu s ustanovením § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, dne 12. 4. 2012 v době od 17:00 do 22:50 hodin, za užití tahače SCANIA r. z. ...... vlastníka LAUGOVASKO, s. r. o., se sídlem Chocholná Velčice 462, 913 04, Slovenská republika, IČO: 44541309, a návěsu na přepravu sypkých materiálů zn. BENALU OPTILINER r. z. ......., vlastníka R&M Trans, s. r. o., se sídlem Chocholná Velčice 462, 913 04, Slovenská republika IČ: 36742112, dovezl v tajné schránce na uvedeném návěsu pod krycím nákladem pšenice, ze Slovenské republiky do skladu č. .... na parcele č. ..... v k. ú. S. M., okr. P. (areál bývalého vojenského letiště) nejméně 4.649.600 kusů cigaret různých značek bez tabákových nálepek určených k použití v ČR, z toho konkrétně 1.000.000 kusů cigaret označených Jin Ling zcela bez tabákových nálepek, 200.000 kusů cigaret označených Chesterfield s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 2.999.600 kusů cigaret označených Classic Red s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 150.000 kusů cigaret označených Classic Blue s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 120.000 kusů cigaret označených Gauloises Blondes červené s tabákovými nálepkami Ukrajiny a 180.000 kusů cigaret označených Gauloises Blondes modré s tabákovými nálepkami Ukrajiny, čímž zkrátil spotřební daň ve výši 9.764.160 Kč a DPH ve výši 2.421.809,40 Kč ke škodě České republiky, přičemž cigarety označené Chesterfield nebyly vyrobeny oprávněným držitelem této ochranné známky (případně licencovaným výrobcem) registrované v ČR u Úřadu průmyslového vlastnictví pod č. ...... a ...... společností Philip Morris Products S. A., se sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchâtel, Švýcarsko, zastoupené v ČR advokátkou Mgr. Karin Pomaizlovou, se sídlem Strossmayerovo nám. 977/2, Praha 7.


3. Obviněného odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiných majetkových hodnot, a to 1.000.000 kusů cigaret označených Jin Ling zcela bez tabákových nálepek, 200.000 kusů cigaret označených Chesterfield s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 2.999.600 kusů cigaret označených Classic Red s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 150.000 kusů cigaret označených Classic Blue s tabákovými nálepkami Ukrajiny, 120.000 kusů cigaret označených Gauloises Blondes červené s tabákovými nálepkami Ukrajiny a 180.000 kusů cigaret označených Gauloises Blondes modré s tabákovými nálepkami Ukrajiny, které byly při trestním řízení zajištěny. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věcí nebo jiných majetkových hodnot použitých ke spáchání trestného činu společnostem: EURO GUS, s. r. o., dříve LAUGOVASKO, s. r. o. v podobě tahače tov. zn. SCANIA, r. z. ........ .........., R&M Trans, s. r. o. v podobě návěsu na přepravu sypkých materiálů, zn. BENALU OPTILINER, r. z. ........, .............. a R&M Trans, s. r. o. v podobě 5.830 kg pšenice. Týmž rozsudkem byla poškozená společnost Philip Morris Products S. A., podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc ohledně spoluobviněného M. M. soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 256 tr. ř. odvolání společností R&M Trans, s. r. o. a EURO GUS, s. r. o. zamítl.


II.

Dovolání a vyjádření k němu



4. Proti citovanému usnesení krajského soudu a jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podal
obviněný
prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Dvořáčka
dovolání
, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.


5. V návaznosti na obsahové vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu připomenul (ve vztahu k
výroku o vině
) zkrácenou verzi popisu skutku, jímž byl uznán vinným, a předeslal, že jeho popis neodpovídá jak po objektivní, tak po subjektivní stránce skutkové podstatě zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. S poukazem na ustanovení § 114 odst. 2 a § 116 odst. 2 zákona o spotřebních daních zdůraznil, že z hlediska naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu je zásadní zjištění, že jde o jednání, v jehož důsledku je poplatníkovi v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká mu měla být vyměřena a zaplacena nebo k jejímu vyměření vůbec nedojde. I když dovolatel připouští, že
tabáková známka v případě spotřební daně hraje zásadní úlohu, neboť dle § 116 odst. 2 zák. č. 353/2003 je daň zaplacena použitím tabákové známky
,

má z hlediska naplnění subjektivní stránky za to, že úmysl musí směřovat k nezaplacení daně, nikoli k pouhému vědomí o tom, že jsou převáženy cigarety bez tabákové nálepky. Namítá, že pokud jde o daň z přidané hodnoty, nedošlo postupem odvolacího soudu k nápravě (ač podle obviněného
odstranění vady rozsudku soudu prvního stupně nebylo pouze jakousi kosmetickou úpravou nevhodně formulovaného rozsudečného výroku, ale doplněním, navíc opět rozhodně nikoli perfektním
), neboť výrok jeho rozsudku vůbec neuvádí, jak ke zkrácení došlo. Z popisu skutku musí být podle jeho slov zřejmé, že měl v úmyslu zkrátit spotřební daň a DPH, a to způsobem, který musí být ve výroku rozhodnutí popsán. Tato jeho výhrada platí i pro obžalobu.


6. Dovolatel usuzuje, že následkem absence podstatných znaků skutkové podstaty trestného činu při popisu skutku došlo ke zkrácení jeho obhajovacích práv, neboť mu nebylo zřejmé, co je mu, zejména z hlediska zavinění, kladeno za vinu. Stejný závěr činí i ve vztahu k řízení odvolacímu (nedošlo pouze k formální úpravě nevhodně formulovaného výroku, nýbrž k doplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, aniž by mu byla dána možnost se k tomu nějak vyjádřit).


7. Ve vztahu k
výroku o trestu
uvedl, že závěry týkající se subjektivní stránky mají význam i pro tento výrok. Ačkoli odvolací soud nedal dovolateli za pravdu v otázce naplnění znaků pro mimořádné snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby, neznamená to podle jeho tvrzení, že takové důvody nejsou dány. Tyto skutečnosti mohou plynout z konkrétních okolností charakterizujících subjektivní stránku trestného činu. Odvolací soud podle jeho názoru nehodnotil subjektivní stránku ve vztahu ke zkrácení spotřební daně a DPH, nýbrž pouze k jeho vědomí o tom, že je tajně přepravován náklad. Důkazy následně odvolací soud hodnotil, aniž by přihlédl k tomu, co (dovolatel) vědět měl a mohl.


8. K porušení práva dovolatele na
spravedlivý proces
podle čl. 36 odst. 1 LZPS a čl. 6 odst. 1 EÚLP došlo v souvislosti s porušením jeho obhajovacích práv při podání obžaloby, celé řízení nelze považovat za spravedlivé.


9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze v celé jeho odsuzující části a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, event. aby takto postupoval ve vztahu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.


10. V rámci
doplnění dovolání
(podání obhájce doručené soudu prvního stupně dne 15. 7. 2015) obviněný podotkl, že porušení práva na spravedlivý proces představuje v jeho věci natolik významný exces, že vyžaduje nápravu v dovolacím řízení. Tento závěr dovozuje z toho, že: 1) trestná činnost, pro kterou byl uznán vinným, vyžaduje spolupráci více pachatelů, s čímž je v rozporu, že ze zadržených sedmi osob byly obžalovány pouze dvě a odsouzen pouze on, 2) skutková zjištění orgánů činných v trestním řízení neměly ambici vypořádat se s tím, co se stalo, 3) jeho tvrzení, že nevěděl o přepravě cigaret, nelze považovat za účelové tvrzení; nebyl-li vyslechnut S. K. , nebylo zkoumáno propojení jednotlivých osob, ani to, kde, kdy a jak došlo ke zhotovení ocelové konstrukce, 4) jeho vinu nelze dovozovat ze samotných faktů, že soupravu řídil a je společníkem ve společnosti, která byla vlastníkem soupravy, 5) soudy rezignovaly na zjištění smysluplného skutkového stavu, 6) soud prvního stupně pochybil, když nedostatečně odůvodnil důvody pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku; jeho následné vyloučení odvolacím soudem představuje nedůvodný zásah do rozhodování nalézacího soudu, a proto je považuje za nezákonné.


11.
Nejvyšší státní zástupce
se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta k dovolací argumentaci obviněného připomenula, že rozhodným ve smyslu skutkového podkladu výroku o dovolatelově vině zvlášť závažným zločinem podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku zůstává, že v záměru vyhnout se splnění své povinnosti přiznat a uhradit jak spotřební daň, tak i DPH dovezl na daňové území ČR náklad, jehož pravý obsah zatajil. Podstatou jeho protiprávního jednání, jehož následkem bylo zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty, tedy bylo zatajení zdanitelného plnění, podléhajícího oběma druhům daňové povinnosti. Oddělování mechanismu zkrácení spotřební daně od mechanismu zkrácení daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty (jak činí dovolatel, pokud namítá, že z výroku o jeho vině není zřejmé, jak došlo ke zkrácení DPH), tak není na místě. Pokud popis skutku ohledně zkrácení daňové povinnosti na spotřební dani uvádí rozpor dovolatelova jednání s postupem předepsaným podle § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. v tehdy platném znění, pak takový zákonný odkaz, stejně tak jako (v daném případě chybějící) odkaz na příslušné ustanovení § 21 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, v tehdy platném znění, nelze pokládat za nezbytnou skutkovou oporu jeho jednání postižitelného podle § 240 tr. zákoníku. Znění skutkové podstaty tohoto daňového deliktu totiž rozhodně nevypovídá o tom, že se jedná o trestný čin s blanketní dispozicí, u kterého by muselo být z odsuzujícího výroku zřejmé, jakou konkrétní povinnost obviněný porušil, popř. jaký zákaz či omezení, vyplývající z právních předpisů, nedodržel.


12. Vyjádření dovolatelova jednání ve výroku o vině plně podle státní zástupkyně odpovídá všem znakům skutkové podstaty přisouzeného daňového deliktu podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, včetně jeho subjektivní stránky, jejíž formulaci v popisu tzv. skutkové věty prvostupňového výroku o vině odvolací soud doplnil, když na straně druhé se plně ztotožnil s právním závěrem nalézacího soudu o tom, že přisouzené jednání bylo spácháno v úmyslné formě zavinění. Pokud dovolatel v této souvislosti zcela správně odkazuje na ustanovení § 116 odst. 2 zák. č. 353/2003 Sb., podle kterého je daň zaplacena použitím tabákové nálepky, pak právě výše poukazované okolnosti jeho jednání, tak jak jsou ještě blíže rozvedeny ve výše označené pasáži prvostupňového rozsudku, nenechávají na pochybách, že jeho úmysl směřoval k nezaplacení daně, a to právě s tím podstatným povědomím, že převáží cigarety bez oněch (a pro účely daňové rozhodných) tabákových nálepek.


13. Žádná z uplatněných hmotně právních námitek podle názoru státní zástupkyně není způsobilá zvrátit správný právní závěr soudů o dovolatelově vině v přisouzeném směru a založit tak důvod jeho neudržitelnosti ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro nesprávnost právního posouzení přisouzeného skutku.


14. Státní zástupkyně se neztotožnila ani s důvodností námitky dovolatele vztahující se k otázce jiného nesprávného hmotně právního posouzení, pokud poukazuje na odlišný právní názor odvolacího soudu na aplikaci ustanovení § 58 tr. zákoníku.

Již z označení tohoto ustanovení je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (odkázala na č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). S poukazem na rozhodnutí č. I/1965 Sb. rozh. tr. shledává použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku výjimečným, jež musí být v každém případě pečlivě odůvodněno. V dovolatelově případě žádné skutečnosti hodné zvláštního zřetele nespatřuje.


15. Pokud v rámci doplnění svého dovolání spatřuje obviněný důvod pro použití zmírňovacího ustanovení v kompenzaci
nemožnosti jasné konkretizace skutkových zjištění a tedy ani zjištění konkrétní míry zavinění ,
pak se takto poukazovanými důvody, které by bránily v přijetí závěru o jeho vině, nemohl nalézací soud zabývat při úvahách o navazujícím výroku o trestu; jeho úvahy, kterými se při aplikaci ustanovení § 58 tr. zákoníku řídil, jsou zcela jiné, než dovolatelem presentované.


16. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odvolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, přičemž vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ vydání jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].


III.

Přípustnost dovolání


17.
Nejvyšší soud
jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.

Důvodnost dovolání

obecná východiska


18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.


19. Důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.


20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.


21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).


22. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.



vlastní posouzení dovolání


23. Z dovolání obviněného je zřejmé, že jím primárně brojí proti výrokům, jež se ho přímo dotýkají (tj. proti výrokům o vině a trestu obsaženým v rozsudku odvolacího soudu), avšak i to, že se svým mimořádným opravným prostředkem domáhá nejen toho, aby na jeho podkladě dovolací soud zrušil tyto výroky, nýbrž i výroky týkající se zúčastněných osob. Tento závěr je nezbytné učinit vzhledem k tomu, co je v jeho dovolání (část I.) uvedeno [
podávám dovolání, a to do všech jeho výroků odsuzující části, neboť pokud neobstojí výrok o vině, nemohou obstát ani všechny další výroky rozsudku na odsuzující výrok navazující (včetně výroků týkajících se zúčastněných osob)
], a jaký petit v návaznosti na to dovolatel činí (
navrhuji, aby Nejvyšší soud zrušil v odsuzující části v celém rozsahu rozsudek
).


24. Pokud jde o
výrok o vině
, uplatňuje vůči němu dovolatel řadu námitek, z nichž některé, pro svoji povahu (skutkovou a procesní), vůbec neodpovídají obsahovému zaměření zvoleného dovolacího důvodu, avšak ani žádnému jinému dovolacímu důvodu upravenému § 265b tr. ř. Přitom právě konkrétně vznesenými námitkami věcně odůvodněné naplnění deklarovaného důvodu je předpokladem (a podmínkou toho), aby Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.


25. Dovolací soud necítí potřebu reagovat podrobně na ty námitky skutkového a procesního charakteru, jež obviněný uplatnil zejména v dodatku svého dovolání. Zcela vně dovolacích důvodů jsou nářky dovolatele na to, že trestně právní odpovědnost byla vyvozena toliko ve vztahu k němu. Zde dostačuje odkázat na to, že při uplatňující se zásadě obžalovací nepříslušelo soudu, aby se zaobíral otázkou toho, zda na činu neparticipovaly další osoby (vyjma M. M., na nějž byla obžaloba podána), zejména pokud obviněnému nebylo kladeno za vinu, že se činu dopustil v koordinaci s dalšími osobami, což by odůvodňovalo případné přísnější posouzení skutku např. § 240 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Otázku jeho trestní odpovědnosti lze posoudit i za situace, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2014 byl M. M. obžaloby zproštěn z důvodu § 226 písm. c) tr. ř. Dlužno dodat, že v době rozhodování dovolacího soudu již byla situace odlišná (viz rozsudek č. l. 1199-1208 a usnesení č. l. 1230-1233). Brojí-li dovolatel proti skutkovému základu věci, aniž by namítal a přesvědčivě dovozoval existenci extrémního nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, pak nemůže očekávat, že by dovolací soud, jenž je s výjimkou případu právě označeného vázán těmito zjištěními, učiněná skutková zjištění revidoval.


26. Z námitek uplatněných proti výroku o vině lze formálně relevantní význam přiznat toliko těm, jež se upínají ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v rozsudku odvolacího soudu (zejména v tzv. skutkové větě uvedeného výroku), tj. těm, v nichž dovolatel namítá, že popis skutku není subsumovatelný (podřaditelný) pod soudem užité znaky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.


27. K výhradě dovolatele, že popis skutku neodpovídá označenému trestnému činu po stránce subjektivní, dostačuje poznamenat, že odhlíží od skutkového vymezení obsaženého v napadeném rozsudku, v němž je naplnění subjektivní stránky, tj. úmyslného zavinění trestného činu obviněným, explicitně vyjádřeno v tzv. skutkové větě údajem
v úmyslu zkrátit spotřební daň a daň z přidané hodnoty .
Navíc z celkového kontextu popisu skutku a údajů obsažených v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 12:
Celá tato souprava patřila společnostem, jejichž jediným společníkem a jednatelem byl obžalovaný M. V., který také soupravu řídil. Návěs soupravy byl opatřen tajnou schránkou, ve které byly přepravovány nekolkované cigarety Na pokyn M. V. pak byly cigarety, přepravované v této schránce, vykládány na palety ve skladu.
) nevzniká pochybnost o tom, že obviněný se soudy zjištěného jednání, a tudíž i trestného činu, jímž byl uznán vinným, dopustil ve formě úmyslného zavinění.


28. Pokud je namítáno, že nedostatečně je vyjádřena objektivní stránka trestného činu proto, že není popsán vlastní mechanismus zkrácení daně z přidané hodnoty, pak je nezbytné odkázat na to, co již uvedla ve svém vyjádření státní zástupkyně, totiž že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku není normou s blanketní dispozicí. Za pochybení, jež by zakládalo důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není možno pokládat to, že výroková část rozsudku neobsahuje odkaz na příslušná ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, jejichž porušením ke zkrácení této daně došlo. O vadu namítaného charakteru by mohlo jít právě a jen při aplikaci skutkové podstaty blanketní/blanketové, což není případ posuzovaný. V důsledku toho není nezbytné, aby v odsuzujícím výroku napadeného rozsudku bylo výslovně uvedeno, jakou konkrétní povinnost obviněný porušil, popř. jaký zákaz či omezení, vyplývající z právních předpisů, nedodržel. Popis skutku v něm obsažený (viz výše) je dostatečný pro jeho subsumpci pod soudem užité znaky objektivní stránky
ve větším rozsahu zkrátil daň a čin spáchal ve velkém rozsahu .
Vlastní nesprávnost takového závěru obviněný neuplatňuje, nenamítá ani
jiné nesprávné hmotně právní posouzení
, jež by (jako druhá alternativa jím uplatněného dovolacího důvodu) mělo odůvodnit jím navrženou kasaci napadeného rozsudku.


29. Tato konstatování ústí do závěru, že pokud obviněný namítal existenci vady spočívající ve vadném hmotně právním posouzení skutku (a to v důsledku neodůvodněnosti závěru o naplnění objektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným), učinil tak zjevně neopodstatněně. Lze dodat, že výhradou o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, v důsledku pominutí skutkového vyjádření ve skutkové větě obsaženého, vůbec ani formálním způsobem uplatněný důvod dovolání nenaplnil.


30. Co se týče
výroku o trestu
,

ten lze zásadně napadat toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o alternativu tohoto důvodu dovolání spočívající v tom, že obviněnému
byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným
, vztahuje se i na případy aplikace § 58 tr. zákoníku, upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody, avšak jen v situaci, kdy zmíněné ustanovení bylo užito, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky. Jinak řečeno, k naplnění tohoto dovolacího důvodu (jenž obviněným uplatněn nebyl) může dojít pouze tehdy, kdy trest odnětí svobody byl pachateli trestného činu uložen ve výměře nižší, než umožňuje zákonná trestní sazba. Nelze se proto, skrze žádný ze zákonem upravených dovolacích důvodů, domáhat toho, aby obviněnému byl uložen tento druh trestu ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestní sazby v situaci, kdy mu byl v odsuzujícím rozsudku trest uložen v rámci zákonného rozpětí příslušné trestní sazby. Při uložení trestu dovolateli odvolacím soudem nedošlo k žádnému pochybení, jež by zakládalo vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podobě alternativy, že
rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Toliko nad rámec lze uvést, že podmínky pro uložení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby nebyly ve věci dovolatele zjevně naplněny.


31. Při tomto konstatování, tj. když samotný výrok o trestu není zatížen vadou, pro kterou by měl být zrušen, by ke kasaci tohoto výroku dovolacího soudu mohlo dojít jen v alternativě upravené § 265k odst. 2 věta první, část za středníkem tr. ř., tj. jako výroku navazujícího na vadný výrok o vině (
zruší-li však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu
). Protože výrok o vině nebyl shledán dovolacím soudem vadným, nemohlo dojít ke zrušení výroku o trestu z důvodu nutnosti aplikace citovaného ustanovení trestního řádu.


32. Pokud jde o tvrzení dovolatele, že v řízení proti němu vedeném došlo k porušení jeho
práva na spravedlivý proces
, nelze mu přisvědčit. Nejvyšší soud nesdílí jeho přesvědčení, že došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle něhož
[k]aždý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, který rozhodne o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Obviněný v konkrétnosti ani neuvádí, v jakém aspektu mělo k porušení citovaného práva dojít. Porušení práva na spravedlivý proces dovolací soud v případě dovolatele neshledává ani v té alternativě náhledu na věc z aspektu čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy, podle něhož
[k]aždý, kdo je obviněn z trestného činu, má být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu.
Je-li v tzv. skutkové větě žalobního návrhu mimo jiné uvedeno, že dovolatel (společně s obviněným M. M.) popsaným jednáním
způsobili škodu na ušlé spotřební dani ve výši 9.764.160,- Kč a na DPH ve výši 2.421.809.40 Kč ke škodě České republiky ,
přičemž je dále uvedeno, že takto (tzv. věta právní)
a) ve větším rozsahu zkrátili daň a čin spáchali ve velkém rozsahu, b) v rozporu s právním předpisem dovezli zboží bez nálepek pro daňové účely ,
čímž podle státního zástupce spáchali
ad a) trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, ad b) trestný čin porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží dle § 244 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, vše ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku
, pak podle dovolacího soudu není na místě činit závěr, že dovolatel nebyl
podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu.
Namítané výslovné neuvedení úmyslné formy zavinění žalovaných trestných činů při popisu skutku v žalobním návrhu nemohlo vést k podstatnému zkrácení obhajovacího práva dovolatele zejména při zohlednění faktu, že obviněnému byl neprodleně (dne 13. 4. 2012 viz opatření na č. l. 129), tedy v den zahájení jeho trestního stíhání (viz usnesení na č. l. 122-124) ustanoven obhájce, jenž jako osoba práva znalá, mu mohl být nápomocen při vedení obhajoby, a to právě i z hlediska namítaných nedostatků stran vyjádření subjektivní stránky trestného činu, ohledně něhož bylo jeho trestní stíhání na podkladě odkazovaného usnesení vedeno. Důvod ke kasaci napadeného rozsudku nevyvstává ani z pohledu tvrzení, že obviněnému nebyl poskytnut procesní rámec k tomu, aby reagoval na změnu provedenou rozsudkem odvolacího soudu. Ta totiž neznamená takovou změnu situace, jež by vyžadovala zachování zvláštních procesních postupů (v obsahovém smyslu podobných např. situaci upravené v § 225 odst. 2 tr. ř.).


33. Výrok učiněný ve vztahu k

zúčastněné osobě

není obviněný jako dovolatel oprávněn napadnout dovoláním [viz § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Takový výrok se ho ve smyslu citovaného ustanovení přímo nedotýká, a to ani v těch případech, kdy zúčastněná osoba je osobou právnickou, jejímž jediným statutárním orgánem (jednatelem v případě s. r. o.) a současně i jediným společníkem (jako tomu viz str. 12 rozsudku nalézacího soudu bylo v případě dovolatele) je pouze obviněný. Obviněného se bezprostředně dotýká takový výrok, jímž bylo rozhodnuto o jeho vině, trestu nebo o dalších právech a povinnostech (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 26/2012 Sb. rozh. tr.). Výrok učiněný ve vztahu k zúčastněné osobě se obviněného bezprostředně nedotýká již proto, že
[z]účastněnou osobou je osoba rozdílná od obviněného (obžalovaného), jejíž věc byla nebo podle návrhu má být zabrána (srov. § 42 odst. 1).
Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva.
Trestní právo procesní
. 2. přepracované vydání. Praha : C.H. Beck, 2003. S. 276.


34. Byť výsledek trestního řízení může zúčastněnou osobu jako subjekt trestního řízení zasáhnout v její majetkové sféře (to ji staví do pozice bližší osobě, proti níž se řízení vede), je třeba ji důsledně odlišovat od obviněného. To i tehdy, může-li se dopad způsobený výrokem o zabrání věci zúčastněné osobě zprostředkovaně projevit i ve vztahu k samotnému obviněnému (např. coby společníku korporace, jejíž věc se zabírá). Jak z hlediska trestního práva (hmotného i procesního), tak práva občanského (osoba fyzická a osoba právnická zde s. r. o.) jde o subjekty odlišné. Rovněž proto není obviněný oprávněn ve svém dovolání navrhnout, aby na jeho podkladě dovolací soud zrušil výrok týkající se zúčastněné osoby obsažený v témže rozhodnutí, které v části týkající se jeho osoby dovoláním napadá.


35. Je třeba konstatovat (viz citace z dovolání výše uvedená), že obviněný tak v posuzované věci činí spíše nepřímo. Jeho dovolání totiž neobsahuje žádnou argumentaci, jíž by explicitně zpochybňoval správnost hmotně právních závěrů týkajících se výroků učiněných ve vztahu k zúčastněným osobám (společnostem EURO GUS, s. r. o. a R&M Trans, s. r. o.). Nedostatek legitimace obviněného k napadení výroku týkajícího se zúčastněné osoby brání přezkumu uvedeného výroku dovolacím soudem.


36. Nejvyšší soud by ke zrušení výroku týkajícího se zúčastněné osoby (a v tom lze dovolateli přisvědčit) musel přistoupit, pokud by na podkladě dovolání obviněného (případně dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v jeho prospěch) zrušil výrok o vině, avšak pouze tehdy (a to dovolatel explicitně neuvádí), pokud by vada, pro kterou ke zrušení výroku o vině týkající se obviněného přistoupil, prospívala i zúčastněné osobě. Ke zrušení uvedeného výroku by dovolací soud (bez ohledu, zda by takový návrh byl v dovolání obviněného obsažen) musel přistoupit
ex offo
(§ 265k odst. 2 tr. ř. :
zruší
), pro uplatňující se princip
beneficia cohaesionis
, v důsledku požadavku vyplývajícího z ustanovení § 265k odst. 2 věty poslední tr. ř., podle níž
[u]stanovení § 261 se užije přiměřeně
. To proto, že odkazované ustanovení stanoví, že
[p]rospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne soud vždy též v jejich prospěch.


37.

Důvod k takovému postupu ve věci posuzované však, s ohledem na závěry Nejvyššího soudu učiněné k napadenému výroku o vině dovolatele, nenastal. Pokud nezrušil na podkladě dovolání obviněného výrok o vině (a navazující výrok o trestu) týkající se dovolatele, nemohl se označený princip
beneficia cohaesionis
uplatnit ve vztahu k výroku týkajícímu se zúčastněných osob.



38. V obecnosti zbývá dodat, že ke zrušení výroku učiněnému stran zúčastněné osoby by mohl Nejvyšší soud přistoupit nejen pro výše vyloženou obsahovou souvislost, nýbrž i na podkladě návrhu obsaženého v dovolání. Nikoli však na podkladě dovolání, jež by podala, ať již sama, případně prostřednictvím svého zmocněnce, zúčastněná osoba, nýbrž toliko na podkladě dovolání nejvyššího státní zástupce.


39. Zúčastněná osoba rozhodnutí dovoláním napadnout nemůže, neboť jí zákon (obdobně jako některým dalším osobám, jež mohou podat odvolání) takové oprávnění nepřiznává.
Jiné osoby nejsou oprávněny podat odvolání, ani když měly v původním řízení postavení strany (např. poškozený) nebo byly oprávněny podat ve prospěch obviněného opravný prostředek (např. jeho příbuzní uvedení v § 247 odst. 2).
Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna, T. a kol.
Trestní právo procesní.
6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s. 2015, s. 690. Zúčastněná osoba by však mohla podat podnět, aby dovolání podala osoba k tomu oprávněná (nejvyšší státní zástupce).


40. Dovolání mohou podat jen osoby zákonem taxativně vyjmenované, tj. nejvyšší státní zástupce a obviněný (§ 265d odst. 1 tr. ř.) a v řízení proti mladistvému v jeho prospěch též orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 72 odst. 1 z. s. m.), zákonný zástupce (§ 34 odst. 1 tr. ř.) nebo opatrovník (§ 34 odst. 2 tr. ř.) a obhájce mladistvého (§ 41 odst. 2, 4 tr. ř.). Obhájce mladistvého podává dovolání jen v jeho zastoupení, tedy jménem mladistvého, protože není stranou ve smyslu § 12 odst. 6 tr. ř. a nemá samostatné dovolací právo. shodně Šámal, P. a kol.
Trestní řád II.
§ 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013. S. 3211.


41. Z uvedených osob může výrok učiněný ve vztahu k zúčastněné osobě napadnout dovoláním pouze nejvyšší státní zástupce, neboť ten, jako osoba oprávněná podat dovolání
pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu
[§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], tak učinit může i ve vztahu k výroku ohledně zúčastněné osoby.


42. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne,
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož
v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí
.


P o u č e n í :
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 19. dubna 2017


JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu