6 Tdo 258/2004
Datum rozhodnutí: 11.03.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 258/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. března 2004 o dovolání obviněného K. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 10 To 333/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 55/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 2 T 55/2001, byl obviněný K. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Obviněnému byl za tento trestný čin a trestný čin vydírání, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 10. 2000, č. j. 1 T 159/2000 252 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 12 To 734/2000, uložen podle § 250 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti a o nároku poškozené bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 10 To 333/2003, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tímto dovoláním obviněný napadl výrok o vině i trestu a poukázal na to, že soudy učinily závěr o jeho vině na základě nepravdivých obvinění a výpovědí spoluobviněných, kteří se dopustili trestné činnosti sami, bez jakékoliv účasti obviněného. Obviněný je toho názoru, že vhledem k nečinnosti orgánů činných v trestním řízení se nepodařilo zajistit důkazy, které by jeho nevinu prokázaly. Pokud pak byly jím navrhované důkazy provedeny, a to na základě pokynu krajského soudu, neměly již potřebnou důkazní hodnotu, protože od události, která je předmětem jeho trestního stíhání již uplynula řada let. Soud pak posuzoval věc a činil závěry na základě důkazů získaných výše uvedeným způsobem, uvěřil lživým a ničím nepodloženým tvrzením obviněných a nevzal v úvahu důkazy navržené obviněným. Za tohoto stavu pak obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když své závěry opřel o výpovědi spoluobviněných, kteří nejsou osobami věrohodnými. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí .

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že je ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla podle § 265e tr. ř. zachována.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný v podaném dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a tento svůj závěr opírá o tvrzení shora uvedené, že obviněný byl uznán vinným jen na základě výpovědí spoluobviněných, kteří jsou podle obviněného nevěrohodní; že orgány činné v trestním řízení neprovedly již v počátcích důkazy, které obviněný navrhoval, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že jejich provedení s delším časovým odstupem nemělo pro obviněného ten efekt, který jim přikládal. Svůj závěr, že se jedná o nesprávné právní posouzení skutku opřel obviněný i o tvrzení, že dalšími důkazy či dřívějšími výslechy svědků mohlo být prokázáno, že nemohl být na místě v době jak tvrdí spoluobvinění. K výše uvedeným skutečnostem, které obviněný pokládá za právní námitky je třeba uvést následující. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony, které směřují do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. To pak v podstatě znamená, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.

Z podaného dovolání vyplývá, že se obviněný se zjištěným skutkovým stavem neztotožnil. Sám uvádí, že výpovědi spoluobviněných jsou nepravdivé, obvinění jsou osoby nevěrohodné, důkazy, které byly provedeny s odstupem doby, vinou orgánů činných v trestním řízení již nejsou způsobilé prokázat nevinu obviněného, případně nebyly všechny důkazy provedeny. Všechny uvedené námitky nejsou námitkami právními, neboť zde je potřebné uvést, že soud důkazy, které potřebuje pro zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. musí zákonu odpovídajícím způsobem provést a tyto důkazy pak ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (tyto úvahy rozvádí v odůvodnění svého rozhodnutí) a výsledkem těchto úvah je pak skutkový stav popsaný ve výroku rozhodnutí. Obviněný se neztotožnil se skutkovým stavem, neboť má výhrady k hodnocení důkazů soudy, stejně jako k otázce úplnosti shromážděných důkazů. Cestou nových důkazů, event. pouze novým hodnocením, resp. přehodnocením závěrů plynoucích z jednotlivých důkazů, se obviněný snaží dosáhnout změny skutkového stavu, který by odpovídal jeho představám. Lze tedy závěrem shrnout, že změnou skutkových zjištění, např. výslechem svědků a znevěrohodněním hodnocení důkazů se obviněný snaží docílit změny ve skutkovém zjištění soudu a teprve v návaznosti na změny skutkové dosáhnout jiného hmotně právního posouzení věci.

Pokud obviněný vznesl námitky s odůvodněním existence dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pouze v části, že se jednalo o nesprávné právní posouzení skutku, jedná se o uplatnění námitek, které stojí mimo zákonný dovolací důvod, neboť se jedná o námitky směřující proti skutkovým zjištěním.

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť obviněným uplatněné námitky dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž by z jeho podnětu přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann