6 Tdo 251/2011
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 251/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 dovolání, která podali obvinění R.S. , a Ing. J. U. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. 8 To 306/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 167/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. S.a Ing. J. U. o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 3 T 167/2009, byli uznáni vinnými:
obviněný T. Z.
- pokračujícím trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (v bodech I. a II. výroku),
obviněný S. M.
- pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250a odst. 1, 3 tr. zák. (v bodě I. výroku),
- trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (v bodě III./1. výroku),
obviněná E. H.
- trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. (v bodě II. výroku),
obviněný R. S.
- trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (v bodě III./1. výroku),
obviněný Ing. J. U.
- pokračujícím trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (v bodě III./1., 2. výroku),
a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ohledně všech obviněných v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný R. S. podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil podle svých sil škodu trestným činem způsobenou,
obviněný Ing. J. U. podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil podle svých sil škodu trestným činem způsobenou (poznámka: ve výrocích o vině a trestu byl aplikován trestní zákon zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o trestech obviněných T. Z., S. M. a E. H. a podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění T. Z., S. M., E. H., R.S. a Ing. J. U. odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. 8 To 306/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Vůči citovanému usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům, které se jich týkají) podali obvinění R. S. a Ing. J. U. prostřednictvím obhájců dovolání, jež shodně opřeli o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný R. S. připomněl rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci. Popsal, jak měla dne 23. 10. 2005 proběhnout předmětná dopravní nehoda a jakým způsobem se měl dopustit trestného jednání. Konstatoval, že v trestním řízení bylo vycházeno ze znaleckého posudku znalce Ing. S. K., že k dopravní nehodě nemohlo dojít. Namítl, že on sám účastníkem předmětné dopravní nehody nebyl a údaje, které uvedl do hlášení o poškození vozidla pro Allianz pojišťovnu, a. s., získal z protokolu Policie ČR o této dopravní nehodě, ze sdělení řidiče vozidla VW Passat a z vlastních zjištění rozsahu poškození, které viděl na zmíněném vozidle v opravně, kam je nechal řidič automobilu M.D. dopravit. Dodal, že v průběhu vyšetřování trestné činnosti nebylo prokázáno, že by se, až na osobu jmenovaného, znal s ostatními účastníky dopravní nehody, a to spoluobviněnými S. M. a Ing. J. U., což tito potvrdili.

Dále obviněný uvedl, že M. D., kterému zapůjčil vozidlo VW Passat, mu oznámil, že k předmětné nehodě došlo. K tomuto tvrzení však nebyl jmenovaný vyslechnut. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi nimi byla nějaká dohoda o nepravdivém vyplnění hlášení o poškození vozidla pro pojišťovnu, ani že by došlo k domluvě o úmyslném spáchání trestného činu podvodu z jeho strany. Obviněný upozornil, že vozidlo VW Passat bylo havarijně pojištěno, a proto nemohl mít zájem na jeho bezdůvodném poškození, aby si jej dal na náklady Allianz pojišťovny, a. s., nadbytečně opravit. Nebylo prokázáno, že by toto vozidlo bylo poškozeno předtím, než mělo být při dané dopravní nehodě poškozeno. Pokud by údaje o rozsahu poškození vozidla neodpovídaly skutečnosti, jak tvrdí znalecký posudek, nelze mu vytýkat, že tak učinil úmyslně. V této souvislosti zopakoval, že vycházel z údajů v policejním protokolu, z výpovědi M. D. a ze zjištění rozsahu poškození, které sám seznal prohlídkou daného vozidla. Vytkl, že prvostupňový soud nevycházel z provedených důkazů a pochybil při jejich hodnocení, když je posuzoval v rozporu se základními zásadami trestního řádu.

V dovolání obviněný připomněl, že nepopřel převzetí částky 214.613,- Kč od B. K., kterou jmenované na základě hlášení o poškození vozidla Allianz pojišťovna, a. s., zaslala jako náhradu škody. Podotkl, že tato částka byla náhradou za jím vynaložené prostředky na opravu vozidla VW Passat. Tvrdí-li Allianz pojišťovna, a. s., že částka byla vyplacena neoprávněně, lze podle obviněného uvažovat o jejím nároku na její možné navrácení z titulu případného bezdůvodného obohacení; nemůže však jít o vztah pachatele trestného činu a subjektu trestným činem poškozeného. Zdůraznil, že ačkoliv sám nebyl účastníkem předmětné dopravní nehody je pro jeho případ významná obhajoba ostatních obviněných, kteří zpochybňují znalecký posudek Ing. Stanislava Kadlece, z něhož vycházela obžaloba i soud prvního stupně. Vytkl, že přípravné řízení ani hlavní líčení se nezabývalo otázkou, jak se mohla poškozená vozidla v nepojízdném stavu ocitnout na místě nehody v dopolední době, kdy v místě nehody musel být rušný dopravní provoz. Znalec měl určit, jaká poškození zúčastněných vozidel mohla vzniknout při předmětné dopravní nehodě, a která nikoliv. Toto zjištění obviněný označil za směrodatné pro stanovení výše způsobené škody, jež je rozhodná pro posouzení trestného činu podle § 250a odst. 4 tr. zák. Obvodní soud se touto skutečností nezabýval a obhajobou navrhované důkazy odmítl; o jeho přístupu svědčí i způsob, jakým odůvodnil např. bod III./1. rozhodnutí.

Podle obviněného mu nebylo prokázáno spáchání trestného činu pojistného podvodu ve spolupachatelství se spoluobviněnými S. M. a Ing. J. U. Vytkl, že provedené důkazy, o něž soudy svá rozhodnutí opřely, hodnotily tendenčně a jednostranně v neprospěch všech obviněných. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. 8 To 306/2010, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.

Obviněný Ing. J. U. konstatoval, že se jednání, která mu jsou kladena za vinu, nedopustil a odkázal na svá vyjádření uplatněná v soudním řízení. Namítl, že soudy nedostatečně a nesprávně zjistily skutkový stav věci, neprovedly navržené důkazy, zejména revizní resp. ústavem vypracovaný znalecký posudek, jakož i výslechy svědků a provedené důkazy řádně logicky nezhodnotily. V důsledku toho učinily nesprávné právní posouzení skutku a nesprávné hmotně právní posouzení. Rovněž byla porušena zásada předvídatelnosti a očekávatelnosti rozhodnutí. Obviněný uvedl, že nebyl řádně poučen o nutnosti tvrzení a předložení patřičných důkazů (přestože výslovně žádal obvodní soud o poučení v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí), a to např. ve vztahu k reviznímu posudku. Poznamenal, že jestliže soudy ve snaze šetřit státní finanční prostředky nenařídily vyhotovení revizního znaleckého posudku, nemůže jít tato skutečnost k jeho tíži. Podle jeho názoru by takový znalecký posudek vyzněl jednoznačně v jeho prospěch. Poznamenal, že sice zvažoval zadání vypracování revizního znaleckého posudku, ale je mu známo, že k takovýmto důkazům přistupují soudy s nedůvěrou a plně jej neakceptují s odůvodněním, že takto opatřený důkaz není nestranný, resp. obecně straní obviněným, kteří si jej objednali a zaplatili. Je mu známo, že znalci potřebují k vypracování znaleckého posudku kvalitní a dostatečné informace a podklady, což v předmětném případě nebylo možné zajistit či opatřit (např. fyzická prohlídka vozidel nebo alespoň dostatečné množství kvalitních barevných fotografií atd.).

K otázce využití náhradního vozidla obviněný zmínil, že byl sám uveden v omyl, a tudíž je poškozenou osobou a nikoliv pachatelem trestného činu. V průběhu dokazování popřel jakoukoliv účast na trestné činnosti a na tomto svém postoji i nadále setrval. Rovněž přesvědčivě vysvětlil, že k nehodě skutečně došlo, a že měl následně půjčené náhradní vozidlo, přičemž jeho obhajobu potvrdily i další důkazy. Závěry soudů obou stupňů, že se trestné činnosti spolu s osobami konkretizovanými v rozsudečném výroku dopustil, proto označil za chybné. Namítl, že nikoho z uvedených osob neznal, nikdy se s žádnou z nich nesetkal, a ani s nimi nebyl v jakémkoliv kontaktu. Závěr soudů o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. tudíž shledal nesprávným. Odvolací soud nedostál přezkumné povinnosti (§ 254 odst. 1, 3 tr. ř.), pochybení prvostupňového soudu ohledně jeho osoby nenapravil a v tomto směru ani neučinil relevantní procesní kroky.

V podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v části týkající se jeho osoby jednak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2010, sp. zn. 8 To 306/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 3 T 167/2009, jednak všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého podkladu. Dále navrhl, aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Rovněž uvedl, aby o dovolání bylo případně rozhodnuto [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] v neveřejném zasedání.

Dne 28. 3. 2011 Nejvyšší soud obdržel sdělení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že se k obsahu dovolání obviněných R.S.a Ing. J. U. nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu znění § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými R. S.a Ing. J. U. vznesené námitky naplňují jimi shodně uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obvinění R.S. a Ing. J. U. uplatňují v dovolání výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obvinění tvrdí, že se nedopustili jednání, jimiž byli uznáni vinnými. Současně zpochybňují závěry znaleckého posudku, který vypracoval znalec Ing. S. K. Soudům vytýkají, že neprovedly jimi navrhované důkazy. Obviněný R. S. rovněž mimo jiné připomíná, že nebyl účastníkem předmětné dopravní nehody. Údaje, které uvedl do hlášení o poškození vozidla VW Passat pro Allianz pojišťovnu, a. s., získal z protokolu Policie ČR o dopravní nehodě, ze sdělení řidiče M.D., jemuž automobil zapůjčil a z vlastního zjištění poškození vozidla v opravně. Konstatuje, že nemohl mít zájem na tom, aby byl automobil bezdůvodně poškozen, neboť měl havarijní pojištění. Nebylo prokázáno jeho poškození před dopravní nehodou. Finanční částka 214.613,- Kč, kterou převzal od B. K., byla náhradou za jeho osobou vynaložené prostředky na opravu vozidla. Obviněný Ing. J. U. též namítá, že byla porušena zásada předvídatelnosti a očekávatelnosti rozhodnutí, což spatřuje v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Tvrdí, že sám byl v případě využití náhradního vozidla podveden. Odvolacímu soudu vytýká, že nedostál své zákonem stanovené přezkumné povinnosti. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovoláních podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů (tj. v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní veze událostí obvinění dovozují vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. To platí i pro výtky obviněného R.S. ohledně absence úmyslného zavinění v jeho jednání a výše způsobené škody (naplnění ustanovení § 250a odst. 4 písm. b) tr. zák.), neboť v případě zmíněných právních vad vychází z jiných, a to než soudem učiněných, skutkových zjištění.

V dovolání obvinění nenamítají, že předmětné skutky ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, které se týkají jejich osob, a s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 10 (následně též Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním spáchali, a to obviněný R. S. trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (v bodě III./1. výroku) a obviněný Ing. J.U. pokračující trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (v bodě III./1., 2. výroku).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci ohledně dovolání, jež oba obvinění podali.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných R. S. a Ing. J.U., neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k