6 Tdo 249/2013
Datum rozhodnutí: 11.04.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 3 tr. zákoník, § 205 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 249/2013-19

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2013 o dovolání M. Z. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 4 To 246/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 119/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. Z. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2011, č. j. 4 To 246/2011-255, byl z podnětu odvolání obviněného M. Z. (dále jen obviněný ) podle § 258 odst. 1 písm. b), c) odst. 2 tr. řádu ohledně výroků o vině:

1. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [bod 2a) až h)], přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku [bod 4) písm. a), b)], přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku [bod 5) písm. a), b)], přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku [bod 6) písm. a), b)], přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku [bod 7)], 2. ve výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody, kterým byli podle § 228 odst. 1 tr. řádu odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních poškození V. G. , Mgr. A. G. , L. Č. , S. Ř. , J. S. , B. Ž. , Mgr. M. P. , D. A. , P. S. , Lesy České republiky s. p., Hradec Králové, V. M. , L. O. , A. K. , Moravská ústředna Brno a R. C. , dále poškození kteří byli podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a to Lesy České republiky s. p., Hradec Králové, V. M. , R. C. , B. Ž. a D. A. a poškození, kteří byli podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázání s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a to poškození J. J. a J. H.

zrušen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 6. 2011, č. j. 17 T 119/2010-213, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník), přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za uvedené přečiny popsané v bodě 1), 2) tohoto rozsudku a sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona, neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona, podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 17 T 217/2009, sbíhající se přečin ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 9 T 81/2010, sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 30 T 63/2010, sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 T 115/2010, sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 2 T 160/2010.

podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 17 T 217/2009, a Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 9 T 81/2010, trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 30 T 63/2010, který byl doručen 14. 7. 2010, trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 T 115/2010, který byl doručen 28. 7. 2010, trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 2 T 160/2010, který byl doručen 6. 10. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky o trestech obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

Za přečiny popsané v bodě 3) až 7) byl dále obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem;

Podle § 259 odst. 3 tr. řádu bylo odvolacím soudem nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku [body 1) až 8) výroku rozsudku odvolacího soudu] a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku [body 9), 10) výroku rozsudku odvolacího soudu] a za to byl odsouzen za

1. přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [body 1) až 8) výroku rozsudku odvolacího soudu], přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku [bod 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně kterého zůstal napadený rozsudek nezměněn] a za sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona, neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona, podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 4. 2010, č. j. 17 T 217/2019-206, přečin ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 9 T 81/2010, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 30 T 63/2010, trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zákona, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 7. 2010, č. j. 21 T 115/2010-46, a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 7. 2010, č. j. 2 T 160/2010-24 podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 17 T 217/2009, a Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 9 T 81/2010, trestního příkazu Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 30 T 63/2010, který byl doručen 14. 7. 2010, trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 T 115/2010, který byl doručen 28. 7. 2010, trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 2 T 160/2010, který byl doručen 6. 10. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky o trestech obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.

2. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku [bod 9), 10) výroku rozsudku odvolacího soudu], za přečin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [bod 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně kterého zůstal napadený rozsudek nezměněn] podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. řádu a § 229 odst. 1, 2 tr. řádu (str. 5 výroku rozsudku odvolacího soudu).

Podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla věc ve zbývající části [body 2a) až e), 5a),b), 6a),b), 7] vrácena soudu prvního stupně.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný uvedl, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím a to zejména s výrokem 6) a 7) napadeného rozsudku, kterým byl uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustil vůči poškozené Mgr. M. P. dne 9. 3. 2010, kdy mu měla předat částku 70.000,- Kč a dne 19. 3. 2010, kdy mu měla předat hotovost ve výši 32.000,- Kč. Obviněný uvedl, že trvá na tom, že tyto částky od poškozené nepřevzal, tyto předávala panu M. , kterého odsouzený kontaktoval přes internet s tím, že tento člověk nabízel zajištění finančních služeb a poradenství a obviněnému za zprostředkování slíbil provizi. Obviněný dále nesouhlasil s napadeným rozhodnutím ve výroku 9) a 10) napadeného rozsudku, kterým byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit dne 16. 4. 2010 ve 23.00 hod. v S. u M. v objektu Kovošrotu S. a dne 23. 4. 2010 kolem 8.00 hod. v katastrálním území M. K. , okres Z. , v objektu bývalého vojenského útvaru tzv. S. Obviněný poukázal na to, že toto jednání mu nebylo provedeným dokazováním řádně prokázáno a provedené dokazování bylo neúplné a nedostatečné. Obviněný dále tvrdil, že se nedopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uvedeného pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, neboť provedeným dokazování nebylo řádně prokázáno, že by v uvedené dny, tj. 16. 4. 2010 ve 23.00 hod. a dne 23. 4. 2010 v 8.00 hod., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Vectra, registrační značky .... Dle obviněného tato trestná činnost mu nebyla řádně a bez vážných pochybností prokázána. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že ho zprostí části obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Znojmě pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, uvedený pod bodem 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně, pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku uvedený pod bodem 6) a 7) výroku napadeného rozsudku a pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uvedený pod bodem 9) a 10) výroku napadeného rozsudku a rozhodne o trestu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném podání uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně sdělil, že dává výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě ve výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 260/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále nutné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě v jejich souhrnu a výsledkem jejich činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. řádu, ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fungovanou argumentaci má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněný M. Z. ve svém mimořádném opravném prostředku navrhl, aby byl zproštěn obžaloby ohledně jednání, která jsou uvedená pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně a pod body 6), 7), 9), 10) výroku rozsudku soudu druhého stupně. Z odůvodnění dovolání je však zjevné, že obviněný svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávně hmotně právní posouzení, když své výhrady zaměřil výlučně proti správnosti skutkového zjištění, které se stalo podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů a rozsahu dokazování. Obviněný především polemizuje se skutkovými zjištěními obou nižších soudů a předkládá vlastní verzi skutkového děje (dne 16. 4. 2010 ve 23.00 hod. a dne 23. 4. 2010 v 8.00 hod. osobní vozidlo Opel Vectra neřídil, ve stejné době v objektu Kovošrotu S. a vojenského útvaru tzv. Stavení nic neodcizil a žádné peníze ve dnech 9. 3. a 19. 3. 2010 od poškozené Mgr. M. P. nepřevzal). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. řádu nenaplňuje ani námitka obviněného, v níž soudům obou stupňů vytkl, že provedené dokazování bylo nedostatečné a neúplné. I tento závěr obviněný dovozuje z nedostatku, kterým je zatížena činnost obou soudů, které dle názoru obviněného nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Jde však o instituty trestního práva procesního, takže jejich případné porušení (resp. nedodržení) není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu je nutné též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém je uvedeno, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. řádu přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu nikoli jen jeho označení je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem . Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemají právně relevantní charakter.

Vzhledem k tomu, že dovolání obviněnému bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (resp. § 265b tr. řádu), Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, aniž musel věc meritorně přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. dubna 2013

Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann

Vypracoval: JUDr. Vilém Ravek