6 Tdo 218/2009
Datum rozhodnutí: 17.03.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 218/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. března 2009 o dovolání obviněného V. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2008, č. j. 10 To 379/2008-162, v trestní vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 122/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 1 T 122/2008-138, byl obviněný V. S. uznán vinným jednak trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném domě podle § 215a odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože o délce 25 cm s délkou čepele 12 cm. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné protialkoholní léčení.

Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 10. 2008, č. j. 10 To 379/2008-162, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Má za to, že podle rozhodnutí č. 30/1982 Sb.rozh. tr. lze sice uložit ochranné protialkoholní léčení ústavní, přestože nebylo zcela vykonáno stejné ochranné léčení uložené v dřívější trestní věci, aktuálně vykonávané ve formě ambulantní, když tímto způsobem však lze postupovat jen výjimečně, pokud je tím dosahováno účelu trestního zákona, tj. jestliže by s výkonem ústavního ochranného protialkoholního léčení uloženého v nové trestní věci mohlo být započato ihned nebo ve velmi krátké době (např. již během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody), jinak by opětovné uložení ústavního protialkoholního ochranné léčení znamenalo pouhou zbytečnou duplicitu a formálnost. Obviněný má za to, že skutkový stav ustálený odvolacím soudem neskýtá oporu pro závěr, že se uložením nového ústavního protialkoholního ochranného léčení dosáhne jeho rychlejšího nástupu a výkonu jeho osobou, než by tomu bylo v případě ochranného léčení protialkoholního, jež mu bylo uloženo již dříve rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2005, č. j. 1 T 131/2005-52, v případě jeho přeměny z formy ambulantní, v níž se aktuálně nachází podle usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 3. 2008, č. j. 2 Nt 316/2008-6, na formu ústavní .

K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V souvislosti s námitkou obviněného, zda lze vedle sebe uložit dva obdobné druhy ochranného léčení, každý v jiné formě, zdůraznila, že pokud jde o účel ochranného opatření, nejde o trest jako takový, ale jde o zajištění nápravy pachatele a zajištění ochrany společnosti. Preferována je ochrana společnosti před pachatelem, který by právě v důsledku duševní poruchy mohl zopakovat trestné jednání, případně z jeho dosavadních recidivních projevů může již být takové nebezpečí samo o sobě zřejmé. V posuzované trestní věci obviněného byly podle názoru státní zástupkyně veškeré skutečnosti řádně uváženy, a to především na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplývá, že obviněný trpí závažnou duševní poruchou - závislostí na alkoholu. Schopnost obviněného rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání byla tempore kriminis zachována, přičemž ovládací schopnost ve vztahu k trestné činnosti byla tempore kriminis snížena podstatně vlivem těžké závislosti na alkoholu. Motivací trestného jednání obviněného bylo sehnat finanční prostředky na alkohol, na němž je obviněný těžce závislý, přičemž jeho odolnost proti prvnímu napití je podstatně snížena, a ani poté není schopen další konzumaci alkoholu regulovat. Možnost resocializace obviněného je podstatně snížena z důvodu těžké závislosti na alkoholu a jeho pobyt na svobodě je pro společnost z psychiatrického hlediska nebezpečný, pokud nebude dostatečně a dlouhodobě léčen, přičemž znalec sám navrhl, aby obviněnému bylo nařízeno ochranné protialkoholní léčení ústavní formou. Se závěry znalce se státní zástupkyně ztotožnila i pokud jde o zvolení formy léčení, a to proto, že agresivita jednání obviněného podstatným způsobem gradovala, když při vynucování peněz na své matce sáhl nejen k verbálním výhružkám, ale také ke zbrani, i když proti tělu samotné poškozené ji přímo nepoužil. Zbraň (nůž) však byla prostředkem jeho nátlaku na matku, aby mu vydala finanční hotovost. V takovém případě je vysoce pravděpodobné, že pokud by se obviněný neléčil, mohl by spáchat znovu útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to i útok závažnější, právě pod vlivem zjištěné duševní choroby. Podle státní zástupkyně soud správně hodnotil aktuální nebezpečnost obviněného pro společnost, tedy v době rozhodování o ochranném léčení. Stav duševní poruchy obviněného v tomto období, jeho vnější projevy i léčebné možnosti jednoznačně hovoří ve prospěch ochranného protialkoholního opatření v ústavní formě, i když při výkonu ústavní léčby dochází k podstatnému omezení osobní svobody a takový zásah je třeba důsledně zvažovat. Soudy obou stupňů se s otázkou, zda zvolit léčbu ústavní i za situace, pokud již byla jednou tato léčba uložena a posléze byla přeměněna na ambulantní, řádně vypořádaly a jejich závěry jsou odůvodněné a přiléhavé. Není totiž vyloučeno, aby pachateli, který se dopustil trestné činnosti ve stavu snížené schopnosti své jednání ovládat v důsledku závažné duševní poruchy - závislosti na alkoholu, u něhož byla konstatována neúčinnost dosud vykonávaného ochranného protialkoholního léčení v ambulantní formě uloženého mu v jiné trestní věci dřívějším rozhodnutím soudu, bylo uloženo léčení stejného charakteru v ústavní formě, pokud z výsledků dokazování jednoznačně vyplývá nutnost zpřísnění formy jeho výkonu. Při respektování zásady ústnosti a bezprostřednosti je žádoucí, aby o zpřísněné formě léčení rozhodoval právě ten soud, který zjistil nové skutečnosti, na základě nichž shledal důvody pro uložení léčení v přísnější, tedy ústavní formě. Protože obviněnému byl současně uložen trest odnětí svobody, ochranné léčení může začít po nástupu výkonu trestu ve věznici. Tím bude zaručena požadovaná kontinuita léčby obviněného. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněný se domnívá, že opětovné uložení ústavního protialkoholního léčení v jeho případě má za následek duplicitu a formálnost dříve uloženého ochranného protialkoholního léčení, které je podle usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2005, č. j. 1 T 131/2005-52, obviněným aktuálně vykonáváno ve formě ambulantní, neboť odůvodnění rozhodnutí soudů neobsahují zjištění, že uložením protialkoholního léčení v ústavní formě bude zaručen jeho rychlejší nástup a jeho výkon.

S tímto názorem obviněného se Nejvyšší soud neztotožnil.

Obviněnému byl současně s uložením ochranného opatření protialkoholního ochranného léčení v ústavní formě uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 72 odst. 4 tr. zák. jestliže je ukládán trest odnětí svobody, ochranné léčení se zpravidla začíná po nástupu výkonu trestu ve věznici. Jestliže ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu (srov. § 351 odst. 1 tr. ř.).

Zákon nevylučuje, aby v nové trestní věci téhož obviněného bylo uloženo podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák. ochranné protialkoholní léčení, přestože se ještě nezačalo vykonávat nebo nebylo zcela vykonáno stejné ochranné léčení uložené v dřívější trestní věci. Vzhledem k ustanovení § 72 odst. 5 tr. zák., podle něhož ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, přichází však do úvahy uložení nového, a to pouze ústavního ochranného protialkoholního léčení, jen ze závažných důvodů v zájmu dosažení účelu trestního zákona. Takovým důvodem může být, že lze zajistit okamžitý nebo rychlejší nástup výkonu tohoto nově uloženého ústavního ochranného protialkoholního léčení. Nelze-li opětovným uložením ústavního ochranného protialkoholního léčení zajistit jeho rychlejší nástup a výkon, nebo bylo-li již započato s výkonem dříve uloženého stejného ochranného léčení, bude nové uložení takového ochranného léčení zpravidla neúčelné. Formální a neúčelné by bylo též každé opětovné uložení ambulantního ochranného protialkoholního léčení (srov. č. 30/1982 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud je toho názoru, že v dané věci byly splněny zákonem stanovené podmínky pro uložení ústavního ochranného protialkoholního léčení. Z rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že přeměna výkonu předchozího uloženého ochranného protialkoholního léčení z ústavní formy na formu ambulantní se minula svým účinkem. Obviněný byl z ústavního protialkoholního léčení propuštěn v dubnu 2008 a nyní projednávaného skutku se dopouští hned poté, co se ze zdravotnického zařízení vrátil do místa svého trvalého bydliště, kde žije společně se svou matkou. Přišel o dávky státní sociální podpory a matku začal vydírat, neboť si potřeboval obstarat finanční prostředky na zakoupení alkoholu. Jak vyplývá ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, u obviněného je odolnost proti prvnímu napití podstatně snížena a ani poté není schopen další konzumaci alkoholu regulovat. Pobyt obviněného na svobodě je pro společnost z psychiatrického hlediska nebezpečný, pokud nebude dostatečně a dlouhodobě léčen. Z tzv. skutkové věty výroku o vině lze dovodit, že obviněný vyhrožoval své 81leté matce nejprve slovně (uváděl, že ji zmlátí, že podpálí dům atd.), později přistoupil i k vyhrůžkám s kuchyňským nožem v ruce. Je zřejmé, že jeho výhrůžky měly stupňující se charakter. Veškeré okolnosti předmětného skutku soud prvního stupně správně vyhodnotil v kontextu se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (na str. 5 6 rozsudku), přičemž dospěl k závěru, že nejlépe vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem bude účelu ochranného opatření dosaženo, bude-li mu ochranné protialkoholní léčení uloženo ve formě ústavní. Není pochyb, že podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. je obviněný osobou trpící duševní poruchou závislostí na alkoholu a soud správně učinil závěr, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Ústavní ochranné protialkoholní léčení, které obviněný bude vykonávat ve věznici současně s uloženým trestem odnětí svobody dostatečně zaručuje, že bude možno dosáhnout účelu ochranného opatření ve smyslu § 72 odst. 5 tr. zák. Lze tedy konstatovat, že výjimečné podmínky pro uložení ochranného léčení v ústavní formě byly v dané věci splněny. Pro úplnost je třeba dodat, že obviněnému byl skutečně zajištěn neprodlený rychlý nástup do výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný nastoupil trest ve Vazební věznici Hradec Králové dne 24. 10. 2008, tj. den po vyhlášení usnesení odvolacího soudu, a následně byl dne 4. 11. 2008 dodán k dalšímu výkonu trestu do Věznice Heřmanice. V této věznici jsou vytvořeny podmínky, aby se mohl ústavnímu ochrannému protialkoholnímu léčení podrobit (č. l. 183). V tamější věznici mu bude poskytnuta dostatečná a dlouhodobá léčba tak, jak navrhoval znalec. Okolnosti případu ukazují, že jiný postup ohledně způsobu výkonu ochranného léčení obviněného by byl zcela neúčelný a formální. Za této situace Nejvyšší soud nepovažuje námitky obviněného uvedené v dovolání za opodstatněné.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. zjevně neopodstatněným. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann