6 Tdo 217/2011
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 12 odst. 2 tr. zákoník



6 Tdo 217/2011-22

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2011 o dovolání obviněného Mgr. Bc. J. K., a obviněného M. J . , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2010, č. j. 3 To 501/2010-269, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 162/2009, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2010, č. j. 3 To 501/2010-269.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 T 162/2009-246, byli obvinění Mgr. Bc. J. K. a M. J. uznáni vinnými přečinem poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl obviněnému Mgr. Bc. J. K. uložen podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců; obviněnému M. J. byl podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Z podnětu odvolání obviněných Mgr. Bc. J. K. a M. J. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 8. 2010, č. j. 3 To 501/2010-269, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku upustil od potrestání obviněných.

Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2010, č. j. 3 To 501/2010-269, podali obvinění prostřednictvím téhož obhájce dovolání. Uplatnili v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřují v tom, že skutkový stav zjištěný Okresním soudem v Ostravě a potvrzený Krajským soudem v Ostravě nelze posuzovat jako přečin poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolacímu soudu vytkli, že nesprávně dovodil úmysl obviněných způsobit vysoké škole vážnou újmu na právech. Popírají, že by jejich jednání bylo vedeno úmyslem takový následek způsobit, zejména proto, že přiznání akademického titulu je mimo jiné podmíněno složením bakalářské závěrečné zkoušky a obhajobou závěrečné práce, přičemž do tohoto stadia studium obviněného M.J. ani nedospělo. Podle jejich názoru nemohli naplnit zákonný znak trestného činu (přečinu) poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž je způsobení vážné újmy na právech právnické osoby. Jsou přesvědčeni, že jednání popsané ve výroku o vině není neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby. Konstatují, že právo na zachování dobré pověsti vysoké školy podle § 19b odst. 2, 3 občanského zákoníku slouží k ochraně dobré pověsti právnické osoby proti neoprávněným zásahům, a to občanskoprávní cestou. Tyto prostředky netrestní povahy však v dané věci nebyly k ochraně vysoké školy použity, přesto jsou v popisu skutku citovány. Domnívají se, že Krajský soud v Ostravě ve své podstatě popřel zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustná, byla podána osobami oprávněnými /§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce /§ 265d odst. 2 tr. ř./, přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována /§ 265e odst. 1, 3 tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky, mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněných jsou důvodná.

Aby se jednalo o trestný čin, musejí být splněny formální znaky trestného činu podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku. Dovoláním obvinění zpochybňují jednak naplnění jednoho z formálních znaků trestného činu, konkrétně objektivní stránky skutkové podstaty přečinu poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku, a to způsobení vážné újmy na právech, jednak subjektivní stránku trestného činu, tj. úmysl obviněných způsobit vážnou újmu na právech poškozené právnické osoby Pedagogické fakulty O. univerzity. Jde tedy o právně relevantní námitku ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podkladem pro učiněný výrok o vině přečinem poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že po předchozí vzájemné domluvě, Mgr. Bc. J. K. za svého kamaráda M.J., který byl studentem Pedagogické fakulty O. univerzity, obor sociální pedagogika prevence a resocializace, dne 12. 12. 2008 v době od 11:30 hod. do 12.15 hod v O., na ul. Č. l., na O. univerzitě, vykonal písemnou zkoušku z předmětu sociální a pedagogická práce s mnohaproblémovými rodinami , kterou podepsal jako M. J., a dne 6. 2. 2009 v době kolem 9:30 hod. v O. na ul. V. v centru jazykové přípravy za M. J. vykonal ústní zkoušku z jazyka anglického, čímž zkoušející pracovníky Pedagogické fakulty O. univerzity uvedl v omyl, že zkoušky úspěšně složil student M. J., jehož studijní znalosti nebyly předmětnými zkouškami přezkoumány a prověřeny, neboť je osobně nevykonal, a tím měli porušit právo Pedagogické fakulty O. univerzity ověřovat znalosti studentů zkouškou podle zkušebního řádu ve smyslu § 63 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, právo na přiznání akademického titulu pouze těm studentům, kteří řádně vykonali všechny předepsané zkoušky podle ustanovení § 2 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb. a právo na zachování dobré pověsti této vysoké školy podle ustanovení § 19b odst. 2, 3 občanského zákoníku, a závažně tak poškodili dobré jméno, pověst a společenskou prestiž Pedagogické fakulty O. univerzity se sídlem v O., ul. M. .

Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu přečinu. Přečinu poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Po subjektivní stránce skutková podstata tohoto trestného činu vyžaduje úmyslné zavinění (srov. § 13 odst. 2 tr. zákoníku.). Orgány činné v trestním řízení tedy musí prokázat, že pachatel trestného činu přečinu poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku si je přinejmenším vědom toho, že může vážnou újmu na právech způsobit.

Z tzv. skutkové věty výroku o vině zcela jednoznačně vyplývá úmysl obviněných uvést v omyl zkoušející pedagogické pracovníky ohledně osoby, která vykonávala zkoušku při ověřování studijních znalostí M. J. Z výpovědí obou obviněných se podává, že jejich prvořadým zájmem bylo získat známku ze zkoušek z předmětů, které měl vykonat M.J. Místo něho však dne 12. 12. 2008 z předmětu sociální a pedagogická práce s mnohaproblémovými rodinami a dne 6. 2. 2009 z anglického jazyka zkoušku složil Mgr. Bc. J. K. Nelze však již z popisu skutku dovodit, že by úmysl obviněných směřoval ke způsobení vážné újmy právnické osoby Pedagogické fakulty O. univerzity. V tomto směru není popis skutku výstižný pro závěr, že záměrem obviněných bylo skutečně vážnou újmu na právech právnické osobě způsobit. Ostatně ani provedené dokazování neposkytlo pro tento závěr žádný podklad. Ve vztahu ke způsobenému následku skutek s výjimkou toho, že zkoušky úspěšně složil student M. J., jehož studijní znalosti nebyly předmětnými zkouškami přezkoumány a prověřeny, neboť je osobně nevykonal neobsahuje zjištění, jakým způsobem obvinění hodlali poškodit dobrou pověst právnické osoby. Je nelogické se domnívat, že pouhou záměnou studentů u zkoušky by mohlo dojít k ohrožení dobré pověsti Pedagogické fakulty O. univerzity. Odhlédneme-li od toho, že i na straně vysoké školy selhal kontrolní mechanismus ohledně totožnosti studentů, který je na jiných fakultách zcela běžným standardem, tak rozhodně nelze konstatovat, že zcela ojedinělý pokus dvou studentů vyměnit se u zkoušek by mohl vést k ohrožení vysoké školy, která, jak uvádí i děkan této fakulty Doc. PhDr. J.M., CSc., u veřejnosti jinak požívá vysokého kreditu. Přestože se tedy odvolací soud podrobně zabýval otázkou, zda mohla být jednáním obviněných způsobena vážná újma právnické osobě, je třeba mu vytknout, že pokud k takovému závěru dospěl, pak skutková věta nevyjadřuje úmysl obviněných takovou újmu způsobit. Zavinění se musí vztahovat k následku, to v dané věci znamená, že pachatel tohoto trestného činu musí chtít nebo být srozuměn s tím, že v důsledku jeho jednání může být vážná újma na právech způsobena. Pokud tedy jde o subjektivní stránku přečinu poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku, neposkytuje popis skutku pro naplnění tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu potřebná skutková zjištění.

Konstatuje-li odvolací soud, že vážná újma na právech byla obviněnými způsobena proto, že porušili právo Pedagogické fakulty O. univerzity ověřovat znalosti studentů zkouškou podle zkušebního řádu ve smyslu § 63 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, právo na přiznání akademického titulu pouze těm studentům, kteří řádně vykonali všechny předepsané zkoušky podle ustanovení § 2 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., nelze s tímto názorem odvolacího soudu souhlasit. V uvedeném směru sice práva fakulty byla porušena, nicméně za toto jednání byli obvinění disciplinárně fakultou postiženi vyloučením ze studia. Jiným jednáním se na porušení práv Pedagogické fakulty nepodíleli. Se zřetelem k intenzitě újmy na tomto právu tudíž nelze tvrdit, že by i s ohledem na zásadu subsididarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku bylo třeba postihu i podle norem trestního práva. Za dané důkazní situace je zřejmé, že motiv jednání obviněného Mgr. Bc. K. byl veden toliko snahou pomoci M. J. složit zkoušky, přičemž další cíl obvinění nesledovali a způsobení vážné újmy na právech, které odvolací soud spatřuje mimo jiné v ohrožení schopnosti Pedagogické fakulty O. univerzity konkurovat s ostatními pedagogickými fakultami, není v jejich subjektivní stránce zahrnut, resp. nebyl důkazními prostředky objektivizován a konkretizován ve skutkovém zjištění.

Podle ustálené soudní judikatury, zda jde o vážnou újmu na právech, je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména se zřetelem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o škodlivý následek lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný. Jak uvedl děkan Pedagogické fakulty O. univerzity doc. PhDr. J. M., CSc., jejich fakulta se umísťuje v konkurenci s ostatními fakultami na předních příčkách. Nejvyšší soud nesdílí názor, že by jednání obviněných mohlo vyvolat u veřejnosti dojem snadného zisku vysokoškolského diplomu O. univerzity. Zvláště za předpokladu, že proti obdobným incidentům byla na fakultě přijata zpřísňující opatření směřující k ověřování totožnosti zkoušených studentů, lze vyloučit, že dobrá pověst v důsledku jednání jednoho studenta této fakulty by mohla být do budoucna nějak ohrožena. Kromě toho i z medializace celého případu vyplynulo, že takové jednání nezůstává ze strany fakulty bez následků, neboť student M.J. byl na základě disciplinárního řízení vyloučen ze studia. Bylo rovněž zveřejněno, že obvinění Mgr. Bc. J.K. a M. J. byli propuštěni ze služebního poměru u Policie ČR. Nejvyšší soud je toho názoru, že sankce, kterými byli obvinění postiženi, dostatečně ukázaly, že společnost jejich protiprávní jednání netoleruje. Ustanovení § 19b odst. 2, 3 občanského zákoníku chrání právnickou osobu před neoprávněnými zásahy do dobré pověsti. Nutno poznamenat, že jde o institut soukromého práva, přičemž neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby, byť je třeba i způsobilý značnou měrou poškodit vážnost právnické osoby či způsobit jí jinou vážnou újmu, nelze trestně stíhat (srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 162 s.). Jinými slovy řečeno, jakkoli by zásah do dobré pověsti právnické osoby byl neoprávněný, nelze současně dovozovat, že jde o vážnou újmou na právech ve smyslu trestního zákoníku bez dalšího.

Jelikož původně byl ve věci soudem prvního stupně vydán zprošťující rozsudek, považuje Nejvyšší soud za vhodnější, aby nápravu shora uvedených pochybení učinil soud odvolací, neboť jeho právním názorem byl vázán soud prvního stupně, který ve věci nejprve rozhodl zprošťujícím rozsudkem. Protože ze skutkových zjištění nelze dovodit, že by byly naplněny všechny formální znaky trestného činu a skutková zjištění ve vztahu k subjektivní stránce přečinu poškozování cizích práv podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku, zejména ke způsobení vážné újmy na právech v rozhodnutí odvolacího soudu absentují, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výrok o vině nemá oporu v provedeném dokazování. Nedostatečný popis objektivní stránky trestného činu a absence subjektivní stránky trestného činu podle § 181 tr. zákoníku způsobují, že výrok o vině nemůže obstát, bez přihlédnutí mj. také ke skutečnostem zmíněných shora Nejvyšším soudem (viz § 12 odst. 2 tr. zákoníku). Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že se obvinění dopustili trestného činu, pak nelze přehlédnout, že bude jeho povinností dále se také vypořádat s otázkou, proč oba obvinění byli uznáni vinnými trestným činem podle § 181 tr. zákoníku, zda jednání některého z obviněných není třeba hodnotit pouze jako účastenství na trestném činu. Tuto skutečnost Nejvyšší soud zmiňuje pouze pro případ, že by soud druhého stupně po odstranění vad (shora uvedených) dospěl opětovně k závěru o vině obviněných.

Se zřetelem ke skutečnostem shora uvedeným nezbylo Nejvyššímu soudu než rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušit, zrušit také všechna další rozhodnutí, která na zrušené rozhodnutí soudu obsahově navazují a jež v důsledku zrušení pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann