6 Tdo 209/2004
Datum rozhodnutí: 25.02.2004
Dotčené předpisy:






6 Tdo 209/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 dovolání obviněného Z. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 7 To 153/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 73/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 3 T 73/2002, byl obviněný Z. H. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 1. 2002 kolem 3.00 hod. v obci H. B., okres F. M., v domě č., v neosvětleném obývacím pokoji ulehl na rozkládací pohovce ke spící nezletilé V. S., kterou nejprve líbal na ucho, poté vsunul svou ruku pod její pyžamo a osahával ji na přirození a požadoval po ní, aby s ním odešla do jiné místnosti, aby je neviděla jeho manželka, což nezletilá odmítla, poté přiložil její ruku ke svému pohlavnímu údu a když nezletilá jeho ruku odsunula a vyzvala jej, aby svého jednání zanechal, obžalovaný z pokoje odešel. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Obviněný Z. H. podal proti citovanému rozsudku odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 7 To 153/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 15. 8. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství ve Frýdku-Místku, dne 19. 8. 2003 obhájci obviněného JUDr. I. H. a dne 29. 8. 2003 obviněnému Z. H.

Proti konstatovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal obviněný Z. H. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 17. 10. 2003 na poštu dovolání, které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 20. 10. 2003. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl citovaná rozhodnutí ve výroku o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V písemném odůvodnění obviněný předeslal, že se nikdy vytýkaného jednání nedopustil. Na podporu svého tvrzení namítl, že proti jeho výpovědi jako dosud netrestané osoby s dobrým hodnocením stojí rozporuplná a nelogická výpověď poškozené, u které navíc nebylo zjištěno žádné zranění, nikdo z přítomných osob si nevšiml jakéhokoliv závadového chování obviněného, když v inkriminovanou dobu spal v místnosti se svou manželkou a poškozená s kamarádkou ve vedlejším pokoji; v chování poškozené nebyly patrné změny ani následující dny až do doby, kdy napsala dopis sestře, kde skutek popisuje jinak, než napadené rozhodnutí. Zdůraznil, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost zdravotnímu stavu poškozené, která trpí epilepsií a do devíti let byla medikována. I když to obhajoba navrhovala, nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, jenž by zdravotní stav poškozené zhodnotil. K onemocnění poškozené se ve spise nenacházely žádné záznamy, z výslechů i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie vyplývá, že znalkyně nevycházely z příslušné lékařské dokumentace, nebyly seznámeny s neurologickými lékařskými nálezy ani se zdravotní dokumentací poškozené. Podle názoru obviněného soudy nemohly dostatečně posoudit zdravotní stav poškozené a posudky neměly být při neexistenci jiného přímého důkazu, kromě rozporuplné výpovědi poškozené, podkladem pro rozhodnutí o vině a trestu. Rovněž vyslovil přesvědčení, že ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie znalkyně odpověděla na konkrétní dotazy (týkající se mimo jiné rozdílu mezi písemným textem a výslechem poškozené, časového průběhu a vývoje události, kdy zpočátku poškozená vůbec nevypovídala, resp. vypovídala prostřednictvím své matky, později vypovídala rozporuplně a nelogicky, změn v chování poškozené včetně motivu nejet se Z. H. a jeho manželkou k moři) značně tendenčně a jednostranně. Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný v petitu svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, včetně vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie na nezletilou V. S.

Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného Z. H. dne 18. 12. 2003 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 1 NZo 1152/2003, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že dovolatelem uplatněný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Konstatovala, že argumenty uváděné v dovolání jsou zcela opakováním obhajoby obviněného uplatněné v odvolání, když s těmito argumenty se odvolací soud již ve svém rozhodnutí podrobně vypořádal. Proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. a aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky jeho přípustnosti podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř./.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného Z. H. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. I v tomto případě shledal, že zmíněné náležitosti jsou v mimořádném opravném prostředku formálně splněny.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Pokud v podaném dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného zákonného ustanovení plyne, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění soudu prvého nebo druhého stupně. Nejvyšší soud totiž není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným Z. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný popisuje svoji verzi události. V podrobnostech tvrdí nedostatky v úplnosti dokazování a v hodnocení důkazů provedených u hlavního líčení, přičemž v tomto směru požaduje nápravu, neboť tak neučinil odvolací soud. Všechny tyto uplatněné námitky však primárně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a v důsledku těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v hmotně právním posouzení. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný Z. H. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a ze kterého mimo jiné vyplývá, že ulehl ke spící nezletilé V. S., kterou nejprve líbal na ucho, poté vsunul svou ruku pod její pyžamo a osahával ji na přirození a požadoval po ní, aby s ním odešla do jiné místnosti, aby je neviděla jeho manželka, což nezletilá odmítla, poté přiložil její ruku ke svému pohlavnímu údu a když nezletilá jeho ruku odsunula a vyzvala jej, aby svého jednání zanechal, z pokoje odešel. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2004

Předseda senátu :

JUDr. Jiří H o r á k