6 Tdo 205/2017
Datum rozhodnutí: 07.03.2017
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 tr. zákoníku, § 346 odst. 2 tr. zákoníku



6 Tdo 205/2017-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2017 o dovolání, které podali obvinění Ing. T. K., a J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 7 To 401/2015-147, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 191/2011, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 8. 2015, č. j. 3 T 191/2011-128 , byli obvinění Ing. T. K. a J. K. (dále jen obvinění , příp. dovolatelé ) uznáni vinnými přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že

dne 6. 1. 2010 u ústního jednání u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 25 C 276/2009 v právní věci žalobce České pojišťovny, a. s. Praha proti žalovanému M. K., o zaplacení částky 2.856 Kč jako řádně poučení svědci v rozporu se skutečností nepravdivě uvedli, že žalovaný na obchodním jednatelství ČP v L. uzavřel a podepsal smlouvu o pojištění motorového vozidla Škoda Octavia rz. ......, ačkoli M. K. tuto smlouvu neuzavíral a ani nepodepisoval, což bylo v tomto řízení jednoznačně prokázáno mimo jiné znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví; přitom jejich svědecká výpověď měla zásadní význam pro rozhodnutí soudu v této věci.

2. Obvinění byli odsouzeni podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu, a to u každého z obviněných ve výměře 16 denních sazeb po 500 Kč, v celkové výměře 8.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku jim byl pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonali, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.

3. O odvolání spoluobviněných rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. 7 To 401/2015 147, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované usnesení krajského soudu napadli obvinění prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Galia dovoláním, jež opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Dovolatelé nesouhlasí se skutkovým stavem, ke kterému soudy dospěly. Nesprávné hmotně právní posouzení spatřují ve vyhodnocení otázky naplnění míry společenské škodlivosti jejich jednání. Od počátku trestního řízení tvrdí, že se v předmětném civilním řízení vědomě a úmyslně nedopustili jednání, které je třeba postihovat prostředky trestního práva. Navíc pro dlouhý časový odstup od sjednání pojistné smlouvy, si již nemohli celou věc podrobně pamatovat, a proto se při svých výpovědích mohli dopustit nepřesností ve snaze pomoci soudu, neboť ze standardního průběhu v obdobných případech vycházeli i v tomto případě. Před soudem jako svědci vystupovali poprvé, nedomysleli důsledky svým nepřesných vyjádření. Poukazují na podíl rodiny K., kde patrně došlo k nějakému protiprávnímu jednání (nejspíše pojistnému podvodu), kdy zřejmě od počátku plánovali tohoto stavu využít a profil M. K. a tím jeho důvěryhodnost. Pokud následně v civilním řízení o v zásadě bagatelní částku pojistného neúmyslně vedeni dobrým úmyslem pomoci objasnit okolnosti uzavírání předmětné pojistné smlouvy uvedli ne zcela přesné údaje , nemůže podle názoru dovolatelů jejich jednání naplnit míru společenské škodlivosti v takovém stupni, aby bylo trestněprávně postiženo, když navíc nevedlo k vydání nesprávného rozhodnutí. I s porovnáním případů, kdy k odsouzení pachatelů většinou došlo při křivých výpovědích v trestním řízení vedených snahou svědka vyvinit pachatele, mají za to, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty a s ohledem na subsidiaritu trestní represe nejde o trestný čin.

6. Naplnění dovolacího důvodu spatřují obvinění rovněž v extrémním rozporu mezi důkazy provedenými v trestním řízení a skutkovými zjištěními, ke kterým soudy dospěly. Závěry soudů neplynou z žádného logicky přijatelného způsobu hodnocení provedených důkazů, což platí zejména ve vztahu ke skutkovému vyjádření jednání obviněné v porovnání s údaji, které jako svědkyně uvedla v řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 25 C 276/2009 dne 6. 1. 2010. Za vadu rozhodnutí, jež svědčí pro existenci uplatněného dovolacího důvodu považují obvinění i tu skutečnost, že rozhodnutí soudů nižších stupňů podle jejich mínění nebyla dostatečně odůvodněna (v daném směru poukazují na § 120 tr. ř. a § 125 tr. ř.).

7. Závěrem dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání, se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.
Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání


a) obecná východiska 10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
b) vlastní posouzení
16. Dovolání obviněných je v převážné míře obsahově shodné s námitkami, jež obvinění uplatnili v rámci odvolání podaného proti rozsudku soudu prvního stupně. S těmito námitkami se vcelku komplexně vypořádal již soud druhého stupně, což umožňuje soudu dovolacímu, aby na námitky obviněných reagoval i s poukazem na závěry soudu odvolacího.

17. Je nezbytné konstatovat, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka obviněných spočívající v tvrzení o nedůvodnosti vyvození jejich trestního postihu vzhledem k uplatňující se zásadě subsidiarity trestní represe. Námitka extrémního nesouladu by deklarovaný dovolací důvod mohla naplnit pouze tehdy, byla-li by vznesena důvodně (což nelze konstatovat), tvrzený nedostatek odůvodnění rozhodnutí soudů prvního stupně by mohl být v rozhodování dovolacího soudu zohledněn jen v tom případě, že by nabyl podoby zjevné svévole, která by zasahovala právo obviněných na spravedlivý proces.

18. Pokud jde o tvrzený extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, je třeba zmínit, že opravný prostředek v konkrétnosti neuvádí, v čem by se měl projevit, pokud jde o osobu obviněného. Již soud odvolací poukázal na to, že skutkový závěr nalézacího soudu o tom, že dovolatelé v označeném civilním řízení uvedli nepravdu o okolnosti, jež měla podstatný význam pro rozhodnutí soudu, má v případě obviněného plnou oporu v protokolaci jeho svědecké výpovědi ( Obviněný K. toto uvedl explicitně ). Tento závěr má plnou oporu v listinném důkazu založeném na č. l. 32, kde z protokolace výpovědi obviněného slyšeného po poučení podle § 126 o. s. ř. jako svědka ve věci žalobce České pojišťovny a. s., proti žalovanému M. K., lze vyjmout zejména údaje svědka: Podepisoval ji ten, kdo je uveden jako pojistník v pojistné smlouvě, tedy asi žalovaný. a Viděl jsem Vás smlouvu podepisovat. (k dotazu žalovaného). Ve vztahu k namítanému rozporu v případě obviněné se zcela správným způsobem vyjádřil již soud odvolací, který uvedl, že (s dovoláním obsahově shodná) odvolací námitka je budována na účelovém vytrhávání vět z kontextu celé svědecké výpovědi učiněné v civilním řízení jak obviněnou, tak jejím manželem. Poukázal na celou pasáž výpovědi, jež obviněná téhož dne jako svědkyně učinila, a z níž pouze část cituje příslušná část dovolání, jež zní: Pan žalovaný přišel tuto smlouvu uzavřít, u uzavírání smlouvy byl i můj manžel. Domluvili jsme podmínky pojistné smlouvy a podklady byly zadány do počítače. Nepamatuji si, že bych viděla pana žalovaného smlouvu podepsat, ale nikdo jiný při uzavírání smlouvy nebyl a nikdo jiný ji za něj nepodepsal. . Odvolacímu soudu při daných zjištění nelze vytýkat, že potvrdil skutková zjištění soudu prvního stupně, jež za důkazně nepodložená označují dovolatelé. Vadou spočívající v tvrzeném extrémním nesouladu učiněných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů napadená rozhodnutí zjevně netrpí.

19. Namítaný nedostatek odůvodnění rozhodnutí byl obsahem odvolání obviněných a směřoval vůči odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud tuto námitku shledal částečně důvodnou, současně však odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně neshledal tak deficitním, že by odůvodnilo jeho kasaci. Takovému přístupu lze přisvědčit, uváží-li se současně, že odvoláním napadený rozsudek nebyl prvním rozhodnutím nalézacího soudu, nýbrž navazoval na rozhodnutí jím dříve vydaná, která se otázkou skutkových zjištění (a v daném směru námitka stran jejich nedostatečné odůvodněnosti směřovala) zabývala. Zejména bezprostředně předcházející rozhodnutí, tj. usnesení o postoupení věci ze dne 29. 5. 2014, č. j. 3 T 191/2011-94, nenapadené opravným prostředkem obviněných, nutně vycházelo ze skutkového zjištění, že se obvinění dopustili jednání tak, jak je vyjádřeno ve skutku vymezeném ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Pokud jde o odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, podle mínění soudu dovolacího mu nelze vytýkat nedodržení požadavků upravených ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř. Lze v něm (str. 3) např. nalézt odpověď i na v dovoláním opakovanou námitku směřující ke zpochybnění subjektivní stránky ( obžalovaní neúmyslně vedeni dobrým úmyslem ), na niž je tak možno odkázat. Dodat lze i to, že vadu (ve smyslu nedodržení požadavků citovaného ustanovení) ani dovolatelé nevznášejí, neboť se dovolávají ustanovení § 120 a násl. (zejména pak ustanovení § 125 trestního řádu . Kasaci dovoláním napadených rozhodnutí proto neodůvodňuje ani výhrada obsažená v části IV. dovolání.

20. K otázce nemožnosti řešení věci cestou aplikace § 12 odst. 2 tr. ř., tedy skrze uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, se dostatečným způsobem vyslovil již soud druhého stupně, jenž tak učinil opakovaně. Poprvé se danou otázkou zabýval ve svém zrušovacím usnesení ze dne 4. 9. 2014, č. j. 7 To 260/2014-101, v němž (str. 3-4) vysvětlil, za jakých podmínek lze přistoupit k řešení věci způsobem, jehož se dovolaní domáhají. Uvedené pasáže zmíněného rozhodnutí není třeba citovat, neboť je v dostatečném rozsahu rekapituluje soud prvního stupně na str. 3 svého rozsudku, a to včetně odlišnosti procesního postavení svědka vypovídajícího před soudem v civilním řízení oproti situaci (osoba podávající vysvětlení), na niž dopadá skutková podstata přestupku podle § 47a zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podruhé se krajský soud k této otázce vyslovil v reakci na odvolací námitku obviněných na str. 4 napadeného usnesení. S vývody, které zde učinil, nelze než souhlasit. Pokud zdůraznil, že není podstatný charakter sporu (jeho namítaná bagatelní povaha), nýbrž skutečnost, že uvedení nepravdivých údajů obviněnými bylo do té míry podstatné pro rozhodnutí věci, že nebýt skutečnosti, že zpracovaným znaleckým posudkem byla potvrzena oprávněnost tvrzení žalovaného, že žádnou pojistnou smlouvu nepodepsal (a ani nesjednal), byla by patrně rozhodnuta ve prospěch žalobce, pak takovému zhodnocení je nutno bezezbytku přisvědčit, stejně jako jeho další argumentaci, na níž založil závěr o dostatečnosti společenské škodlivosti jednání obviněných vyžadujících reakci prostředky trestního práva.

21. Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení dovolatelů, že by se možnost nevyvození jejich trestní odpovědnosti skrze uplatnění zmíněné zásady měla odvíjet od poznatku, že uvedli ne zcela přesné údaje v řízení občanskoprávním (nikoli trestním), v němž vyjádření obžalovaných bylo jen částí provedeného dokazování a nevedlo k vydání žádného nesprávného rozhodnutí a poškození ničích práv . Předně tvrzení dovolatelů, že uvedli ne zcela přesné údaje popírá obsahový charakter jejich vyjádření v procesním postavení svědků, jak jej zjistily soudy nižších stupňů ty zcela důvodně označily sdělené údaje za nepravdivé a nikoli snad za ne zcela přesné. Dále nelze usuzovat tak, že by za čin společensky škodlivý, odůvodňující užití norem trestního práva, měl být (v případě, že svědek vědomě uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí) považován jen takový skutek, jehož součástí by bylo i vydání nesprávného rozhodnutí ve věci rozhodujícím orgánem v důsledku jeho převzetí nepravdivých údajů při tvorbě skutkových zjištění. Takto k řešení věci přistupovat nelze již proto, že uvedený následek (vydání vadného rozhodnutí) není podmínkou, na niž by měla být trestní odpovědnost pachatele přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku vázána. K dokonání činu totiž není nezbytné, aby došlo k nesprávnému rozhodnutí (shodně např. Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 891). Pokud by v důsledku jednání dovolatelů k takovému následku došlo, pouze by se navýšila již k trestnosti dostačující míra škodlivosti jejich činu. Přivození takového následku by pak bylo třeba hodnotit jako výslovně neuvedenou přitěžující okolnost ve smyslu § 42 tr. zákoníku. Konečně není žádný důvod k tomu, aby jako méně závažné, či méně společensky škodlivé bylo hodnoceno to, že nepravdivý údaj dovolatelé sdělili v rámci občanskoprávního řízení. Objektem trestného činu podle § 346 tr. zákoníku je zájem na řádné činnosti svědků (či znalců) při správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí. Nejvyšší soud neshledává žádných okolností (a žádné neuplatňují ani dovolatelé), jež by měly svědčit závěru, že k porušení zmíněného chráněného zájmu došlo v menší intenzitě (a tím k menší škodlivosti činu) při uvedení nepravdy svědkem v civilním řízení. Intenzita zájmu na správném zjištění skutkového stavu věci a tím na vydání zákonného rozhodnutí v takovém řízení je zcela rovna té, jež se uplatňuje v řízení trestním.

22. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud nepochybil, pokud o odvoláních obviněných rozhodl způsobem upraveným v § 256 tr. ř. Důvod k aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku v posuzované věci nenastal, rozhodnutí soudu prvního ani druhého stupě není zatíženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

23. Vzhledem k tomu, že uplatňovanou dovolací vadou nejsou napadená rozhodnutí zatížena, shledal dovolací soud zákonných podmínek k tomu, aby o podaném dovolání rozhodl formou jeho odmítnutí.

24. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněných, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněných v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. března 2017 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu