6 Tdo 195/2013
Datum rozhodnutí: 07.05.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 195/2013-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. května 2013 o dovolání obviněného R. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 7 To 196/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 136/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 80 T 136/2012 , byl obviněný R. K. (dále jen obviněný ) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

1. dne 21. 7. 2012 kolem 11:30 hodin ve F.-M., na ul. J. V. S. odcizil z prodejní plochy drogerie Royal 1 ks vody po holení Nivea a 1 ks balzámu po holení Nivea, zboží uschoval do oblečení a bez zaplacení prošel přes pokladnu, následně z prodejny utekl a byl zadržen hlídkou Policie ČR poblíž prodejny s odcizeným zbožím a tímto svým jednáním způsobil R. A. škodu ve výši 340,- Kč,

2. obž. R. K. a R. Ž., jenž byl za toto jednání již pravomocně odsouzen, po předcházející vzájemné dohodě dne 23. 7. 2012 ve F.-M. na ul. 1. m. v prodejně Albert v době okolo 08:48 hodin odcizili 4 kusy pěny na holení zn. AQ pěna sensitive, 250 ml, v hodnotě 231,60 Kč, 7 kusů pěny na holení zn. AQ pěna normal, 250 ml, v celkové hodnotě 405,30 Kč, 6 kusů gelu na holení zn. AQ gel sensitive, 250 ml, v hodnotě 479,40 Kč, 3 kusy opalovacího mléka zn. F 30 Sahara s betakaroténem, v hodnotě 449,70 Kč, 3 kusy holícího gelu zn. Gilette Series, 200 ml, v hodnotě 311,70 Kč, 6 kusů fixačního krému v hodnotě 713,40 Kč, 5 kusů zubní pasty Lacalut basic, v hodnotě 459,50 Kč, 5 kusů zubní pasty Lacalut Active, v hodnotě 459,50 Kč, 3 kusy hydratačního krému Nivea, 200 ml, v hodnotě 311,70 Kč, 3 kusy tělového mléka zn. Astrid, 250 ml, v hodnotě 137,70 Kč a 10 kusů dětského opalovacího mléka Astrid 200 ml, v hodnotě 1.599,- Kč, když toto zboží uschovali do batohu, následně prošli pokladnou, aniž by zboží zaplatili, poté byli zadrženi ostrahou prodejny, čímž způsobili poškozené společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., IČ: 44012373, se sídlem v Brně, Slavíčkova 1a, škodu ve výši 5.558,50 Kč,

3. dne 29. 7. 2012 okolo 15:10 hodin ve F.-M. na ul. P., v prodejně Penny Market odcizil láhev vína zn. Old Porter v hodnotě 129,- Kč, toto zboží poté uschoval do batohu, prošel pokladnou, aniž by toto zboží uhradil a následně byl zadržen ostrahou prodejny a takto způsobil společnosti Penny Market s. r. o., IČ: 64945880, se sídlem v Radonicích, Počernická 257, škodu ve výši 129,- Kč,

přičemž odcizené zboží bylo v případech pod body 1 - 3 vždy vráceno bez poškození jednotlivým poškozeným, uvedenými jednáními způsobil různým poškozeným škodu v celkové výši 6.027,50 Kč

Za uvedený přečin byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 7 To 196/2012 , jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Boháče dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku zdůraznil, že se k trestnému jednání doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudů ohledně množství odcizených věcí v prodejně Albert dne 23. 7. 2012 (útok pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně), když má za to, že je nereálné, aby se tolik věcí vešlo do batohu, který měl na zádech. V tomto směru navrhoval před soudy nižších stupňů provedení dalšího dokazování. Výše ceny zboží se dle něj nepřiměřeně odlišuje od ceny zboží v jiných posuzovaných skutcích. Je přesvědčen, že v tomto bodě došlo k nesprávnému posouzení jeho viny a uvedené výše škody, v důsledku čehož mu byl uložen nepřiměřený trest. Namítá, že bylo porušeno ustanovení § 39 odst. 1 a násl. tr. zákoníku.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadené usnesení a předcházející rozsudek nalézacího soudu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se k němu nebude vyjadřovat. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolatel v posuzované věci zejména brojí proti provedenému dokazování u bodu 2. výroku rozsudku nalézacího soudu, resp. namítá, že nebyl proveden vyšetřovací pokus, zda se všechny věci, které měl odcizit, mohly reálně do batohu vejít. Těmito námitkami ovšem zpochybňuje nikoli právní posouzení skutku jako takového, tj. jednání obviněného skutkově vymezeného ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž správnost skutkových zjištění, resp. úplnosti dokazovaní nezbytného ke zjištění skutkového stavu, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Ve vztahu k právnímu posouzení skutkových zjištění obsaženým v dovoláním napadených rozhodnutí neuplatnil obviněný žádné hmotně právní argumenty, které by alespoň tvrdily nesprávnost právní kvalifikace skutku, jímž byl shledán vinným, a tím nenaplnil dovolací důvod, o nějž své dovolání opřel. Nutno rovněž dodat, že svými námitkami nenaplnil ani žádný jiný z taxativně vymezených dovolacích důvodů dle § 265b tr. ř.

Nad rámec dosud uvedeného Nejvyšší soud dodává, že na stejných (skutkových a procesních) námitkách postavil obviněný již své odvolání. Odvolací soud se jimi důkladně zabýval a logicky vysvětlil, proč není třeba doplnit dokazování, které navrhl obviněný (srov. poslední odstavec na str. 2 a první odstavec na str. 3 usnesení Krajského soudu v Ostravě). S námitkou rozsahu způsobené škody se tak v plném rozsahu vypořádaly již soudy nižších stupňů, na jejichž rozhodnutí tak dovolací soud odkazuje. Tvrzení obviněného, že ceny zboží a tím i výše škody v bodě 2) výroku rozsudku, jsou nepřiměřené, Nejvyšší soud nesdílí. Způsob určení výše škody v posuzované věci je souladný s kriterii stanovenými v § 137 tr. zákoníku.

Obdobně jako námitkami skutkovými, resp. procesními, se Nejvyšší soud nemohl z hlediska věcného v dovolacím řízení zabývat ani námitkou obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu (nesprávné aplikace ust. § 39 odst. 1 a násl. tr. zákoníku). Nejvyšší soud připomíná, že výrok o trestu obecně, a tím i výrok o uloženém trestu odnětí svobody, lze napadat dovoláním pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ovšem pouze tehdy, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, a ve výměře trestní sazby za trestný čin, kterým byl uznán vinným podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák., zákona č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, (nyní analogicky ust. § 39 až § 42 tr. zákoníku), a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (shodně č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř. dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí odkazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. května 2013

Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil