6 Tdo 189/2004
Datum rozhodnutí: 03.03.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 189/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. března 2004 o dovolání obviněného R. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 To 355/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 211/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 3 T 211/2002, uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byla rovněž uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným osobám v rozsahu, který je uveden ve výroku o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 To 355/2003, podle § 256 tr. ř jako nedůvodné zamítnuto.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2003 podal obviněný dovolání, které směřovalo proti výrokům o vině, o trestu a následně také do výroku o náhradě škody. V jeho odůvodnění obviněný odkazuje na důvody dovolání stanovené v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Důvod dovolání popsaný v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v okolnosti, že mu nebylo umožněno zúčastnit se veřejného zasedání v odvolacím řízení, neboť veřejné zasedání bylo nařízeno na dobu, kdy se zdržoval přechodně mimo území České republiky. V případě dovolacího důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá podstata jeho námitek v tom, že jsou zde dány přinejmenším oprávněné pochybnosti o jeho účasti na spáchání trestných činů, za něž byl odsouzen. Obviněný namítá, že jeho osobní účast na trestném jednání nebyla ničím prokázána (bod 1 výroku rozsudku). Zpochybňuje věrohodnost svědků L. Š. a M. O. (bod 2, 3, 4 výroku rozsudku), poukazuje na rozpory ve výpovědi svědka J. Š. (bod 4 výroku rozsudku) a na to, že nebyl proveden jediný přímý důkaz nebo kriminalistická stopa, která by prokázala jeho trestnou činnost (bod 5 výroku rozsudku). Rovněž namítá, že nebyly provedeny výslechy jím navrhovaných svědků, kteří by mohli prokázat jeho nevinu. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 3 T 211/2002, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 6 To 355/2003, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále, aby ji potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o námitky obviněného R. K. týkající se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatovala, že dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se dopustil skutku tak, jak je uveden v rozsudku prvního stupně, s jehož závěry se následně ztotožnil i soud odvolací. Podle názoru státní zástupkyně takto popsaný skutek koresponduje zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Proto v této části hodnotí vznesené námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako neopodstatněné.

K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že spisový materiál, který pro potřebu tohoto vyjádření má státní zastupitelství k dispozici, umožňuje pouze v obecné rovině konstatovat, že ustanovení § 234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a na nutnost jeho účasti při něm je možno usuzovat podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal, když podmínka § 263 odst. 4 tr. ř. v tomto případě dána není. Dále zdůraznila, že z napadeného usnesení se podává, že soudem nebyly ve veřejném zasedání prováděny žádné důkazy, tedy obviněný nemusel být k veřejnému zasedání předvolán. Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rovněž vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by Nejvyšší soud došel k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, resp. z druhé strany vzato, jediné ustanovení, z kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný R. K. však nebyl v době konání veřejného zasedání Krajského soudu v Ostravě, ve kterém bylo rozhodováno o jeho odvolání, ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to jak v posuzované věci, tak ani v jiné věci, tudíž ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. je v daném případě nepoužitelné, a nemohlo být proto ani porušeno.

Ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje předvolání a vyrozumění o veřejném zasedání. Předvolávají se osoby, jejichž osobní účast je při veřejném zasedání nutná. Ostatní osoby se o veřejném zasedání pouze vyrozumívají. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a je třeba je předvolat, závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Konkrétní okruh osob k veřejnému zasedání předvolaných stanoví předseda senátu v rámci přípravy veřejného zasedání, přičemž v jeho průběhu může soud podle potřeby rozhodnout o nutnosti předvolat osoby další, nebo naopak upustit od osobní přítomnosti některých osob v případech, kdy není podle zákona ani podle mínění soudu potřebná.

Přítomnost obviněného u veřejného zasedání pak může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k veřejnému zasedání, a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Nejvyšší soud v případě obviněného R. K. zjistil, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě dal pokyn kanceláři k vyrozumění obviněného o veřejném zasedání (viz referát na č. l. 276 spisu). O tom, že obviněný byl o veřejném zasedání vyrozuměn a nikoli předvolán, svědčí rovněž použitý vzor č. 7a Vnitřního a kancelářského řádu (viz referát na č. l. 276 spisu). Vyrozumění bylo obviněnému doručeno dne 25. 6. 2003. Ve veřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2003 rozhodl Krajský soud v Ostravě, že veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného bude konáno v jeho nepřítomnosti (č. l. 280 spisu). Tím odvolací soud dostatečně projevil, že nepovažuje účast obviněného u tohoto veřejného zasedání za nezbytně nutnou.

Není pochyb o tom, že obviněný byl o předmětném veřejném zasedání v souladu s trestním řádem řádně vyrozuměn, ovšem bez řádné omluvy se k němu nedostavil a ani nedoložil dostatečné důvody pro jeho odročení, přičemž měl dostatek času, aby sdělil soudu, že se nebude moci dostavit k veřejnému zasedání a že trvá na osobní účasti. Krajský soud v Ostravě nepochybil, jestliže provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného R. K. za přítomnosti jeho obhájce, když dospěl k závěru, že účast obviněného není nezbytná. V tomto směru je dovolání obviněného ohledně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

K dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ze znění citovaného dovolacího důvodu plyne, že námitky, kterými lze úspěšně tento dovolací důvod uplatnit, musejí být hmotně právní povahy. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině, v němž je třeba spatřovat těžiště při úvahách, zda skutek zjištěný soudem je trestným činem, případně zda zvolená právní kvalifikace toho kterého trestného činu je správná. Na podkladě zmíněného dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Bruntále a z nichž také vycházel v napadeném usnesení Krajský soud v Ostravě. Sám obviněný v závěru svého dovolání shrnuje své námitky ve smyslu, že jsou zde přinejmenším oprávněné pochybnosti o jeho účasti na spáchání trestných činů uvedených v obžalobě. Takové námitky nelze považovat za námitky hmotně právní. Ve skutečnosti se totiž obviněný domáhá jiného hodnocení důkazů, případně doplnění dokazování ve snaze dosáhnout změny ve skutkovém zjištění.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, neboť konkrétní námitky uplatněné v dovolání jsou výtkami ohledně správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Takové výhrady však nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit pod žádný z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť z obou výše shledaných důvodů pro odmítnutí podaného dovolání je podstatnější. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák

Vyhotovil:

JUDr. Jiří Šoukal