6 Tdo 1785/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř.



6 Tdo 1785/2016-22
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2017 o dovolání, které podala obviněná M. E . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 21. 6. 2016, č. j. 68 To 15/2016-665, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené v Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 80/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2015, č. j. 4 T 80/2015-620 , byla obviněná M. E. (dále jen obviněná , příp. dovolatelka ) uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že

dne 10. 2. 2012 v O. v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky, obžalovaná M. E. uzavřela prostřednictvím další osoby, která spolupracovala s obchodním poradcem stavební spořitelny, se společností Raiffeisen stavební spořitelna, a. s., Koněvova 2747/99, Praha 3, IČ: 49241257, smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. ..., ke které byl zřízen úvěrový účet č. ... a účet stavebního spoření č. ..., kdy na základě této smlouvy o úvěru jí byl poskytnut účelový úvěr ve výši 1.200.000 Kč, jenž měl být podle této smlouvy použit výhradně na koupi a modernizaci domu č. p. ... na pozemku st. parc. č. ..., k. ú. V. u O., LV ..., ačkoli si byla při podpisu této smlouvy vědoma skutečnosti, že finanční prostředky získané účelovým úvěrem budou bez souhlasu věřitele Raiffeisen stavební spořitelny, a. s. a ke škodě věřitele použity z části na jiný než určený účel, tyto finanční prostředky byly určeny k úhradě dluhu jejího otce R. E., přičemž částku ve výši 700.000 Kč použila na koupi předmětné nemovitosti od svého otce, pokud jde o modernizaci domu č. p. ... na pozemku st. parc. č. ..., k. ú. V. u O., LV ..., částku ve výši 500.000 Kč na tento účel nepoužila, kdy R. E., o němž bylo rozhodnuto samostatně, aby uhradil svůj dřívější dluh a po předchozích jednáních od roku 2011 s E. B., o níž bylo rozhodnuto samostatně, přesvědčil svoji dceru M. E. s příslibem, že bude úvěr sám splácet, aby dne 10. 2. 2012 v O. na jednání s E. B. uzavřela s Raiffeisen stavební spořitelnou, a. s. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. ... za účelem: koupě a modernizace domu č. p. ... na pozemku st. parc. č. ..., k. ú. V. u O., LV ..., ačkoli věděl, že finanční prostředky ve výši 1.200.000 Kč poskytnuté na základě této smlouvy budou použity na jiný než určený účel, když měly být použity na úhradu jeho dluhu, přičemž E. B., o níž bylo již rozhodnuto samostatně, vymyslela způsob, jak získat pro R. E. finanční prostředky pro úhradu jeho dluhu a zaúkolovala k tomu další osoby včetně L. Š. K., o níž bylo rozhodnuto samostatně, a zajistila potřebné doklady, kdy dne 10. 2. 2012 v O. osobně vedla jednání s M. E., na kterém M. E. podepsala smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. ... za účelem: koupě a modernizaci domu č. p. ... na pozemku st. parc. č. ..., k. ú. V. u O., LV ..., a tuto smlouvu pak E. B. předala L. Š. K. k jejímu zaevidování a schválení Raiffeisen stavební spořitelnou, a. s., a to přesto, že věděla, že poskytnuté finanční prostředky budou použity v rozporu s účelem, k němuž budou podle smlouvy poskytnuty, následně E. B. opatřila prostřednictvím L. Š. K. dvě fiktivní faktury o provedení stavebních úprav na předmětné nemovitosti vystavené J. H., o němž bylo rozhodnuto samostatně, a zajistila jejich předání další osobě jako podklady potřebné pro čerpání finančních prostředků ve výši 500.000 Kč z předmětného úvěru a současně prostřednictvím bankovního účtu č. ... svojí dcery E. B. kolem 22. 5. 2012 nechala uhradit na účet stavebního spoření č. ... povinný vklad ve výši 12.100 Kč, aby bylo možno předmětný úvěr čerpat, L. Š. K., na požádání E. B. na nezjištěném místě a v přesně nezjištěné době nejpozději dne 10. 2. 2012 předala E. B. podklady pro uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. ... mezi Raiffeisen stavební spořitelnou, a. s. a M. E. a poté tuto smlouvu podepsanou M. E. převzala od E. B. a předala ji obchodnímu zástupci Raiffeisen stavební spořitelny, a. s. k jejímu zaevidování a schválení a dále nechala vystavit J. H. dvě fiktivní faktury o provedení stavebních úprav na nemovitosti uvedené ve smlouvě o úvěru a zajistila jejich předání další osobě jako podklady potřebné pro čerpání finančních prostředků ve výši 500.000 Kč z předmětného úvěru, a takto jednala, ačkoli věděla, že poskytnuté finanční prostředky budou použity v rozporu s účelem, k němuž byly podle smlouvy poskytnuty, a J. H., jako OSVČ s názvem H. J., zednické práce, správa a údržba nemovitostí, IČ: ..., na požádání L. Š. K. vystavil na nezjištěném místě a v přesně nezjištěné době, kolem 4. 2. 2012 fiktivní fakturu č. ... na částku 250.000 Kč a dále kolem 25. 6. 2012 fiktivní fakturu č. ... na částku 256.300 Kč, obě faktury vystavil o provedení stavebních úprav na nemovitosti na odběratele M. E., V. ..., D. u O., ačkoli žádné práce na uvedené nemovitosti neprovedl, a následně předal obě fiktivní faktury L. Š. K., přestože věděl, že tyto fiktivní faktury budou předloženy v rámci čerpání finančních prostředků ve výši 500.000 Kč na základě úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření, a poté, co na jeho bankovní účet č. ... mu byly ze strany Raiffeisen stavební spořitelny, a. s. poukázány finanční prostředky dne 25. 5. 2012 ve výši 250.000 Kč a dne 27. 5. 2012 ve výši 250.000 Kč, tyto finanční prostředky vybral a použil je dosud nezjištěným způsobem.

2. Obviněná byla odsouzena podle § 211 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Raiffeisen stavební spořitelna, a. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněné rozhodl Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 6. 2016, č. j. 68 To 15/2016 665, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Citované usnesení krajského soudu napadla obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Rittera dovoláním, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Dovolatelka považuje za nesprávný jak názor soudů obou stupňů, že se koupí domu od svého otce dopustila jakéhokoli trestného činu, tak i ten jejich názor, že si zbývající částku ve výši 500 000 Kč úmyslně nasmlouvala na rekonstrukci koupeného domu, ačkoli měla vědět, že peníze na jeho rekonstrukci použity nebudou. V podrobnostech má za to, že jí nelze klást k tíži, že motivem jejího jednání byla pomoc otci v jeho tíživé situaci, ani to, jak její otec následně s těmito penězi naložil. Popis skutku považuje za značně zjednodušující, pomíjí totiž to, že svůj závazek vůči úvěrující společnosti splnila, tj. že nemovitost koupila. Nakládat s kupní cenou mohl následně její otec jakýmkoli způsobem, třeba i hradit své dluhy. Úvahy soudu o tom, že by úvěrující společnost peníze neposkytla, kdyby měla tušení, že se dovolatelka do domu nenastěhuje, nemají oporu v úvěrové smlouvě, neboť z ní nikterak nevyplývá její povinnost zdržet se pronájmu nemovitosti. To, že po koupi domu dovolatelkou zůstal v domě bydlet její otec, neznamená, že se nestala jeho vlastníkem. Coby právní laik pouze nedokázala právní poměr se svými rodiči definovat jako vztah nájemní. Za spekulativní pokládá i tvrzení soudu, že kdyby úvěrující společnost předpokládala, že úvěr nebude splácen, nebyl by poskytnut. Konstatuje, že úvěrující společnost byla srozuměna i s touto variantou, o čemž svědčí zřízení zástavního práva. Částku 700 000 Kč použila v souladu s úvěrovou smlouvou.

6. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky (k částce 500 000 Kč), připomenula obviněná, že podle znaleckého posudku, který předložila v rámci odvolacího řízení, nebyly v něm uvedené doklady opatřeny jejími vlastními podpisy. Finanční prostředky vybral a blíže nezjištěným způsobem použil J. H. Vzhledem k tomu, že se takto cítila podvedena, podala sama trestní oznámení. Ačkoli na příkazu k proplacení prvních 250 000 Kč na účet J. H. figuruje její podpis, jeho pravost byla ověřena v únoru a příkaz byl úvěrující společnosti předložen až v květnu. Osoba s listinami disponující měla dostatek času na připsání účtu J. H. Pokud jde o druhých 250 000 Kč, bylo znaleckým posudkem prokázáno, že tento příkaz jí podepsán nebyl.

7. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však Nejvyššímu soudu nebránila v rozhodnutí.

III.
Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání

a) obecná východiska 10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení
16. Dovolací námitky obviněné jsou do značené části opakováním výhrad, které vůči rozsudku soudu prvního stupně uplatnila v rámci řádného opravného prostředku (viz odvolání na č. l. 627, 634-635 a 639 včetně přílohy na č. l. 649-657). Z pohledu soudu dovolacího k nim však musí být přistupováno způsobem odlišným, neboť nelze klást rovnítko mezi způsobem přezkoumání napadeného rozhodnutí soudem odvolacím a dovolacím (v takovém případě by se Nejvyšší soud ocital v pozici soudu třetího stupně, jež mu zákonnou úpravou není vymezena). Přezkumná činnost dovolacího soudu je vázána na splnění zákonem formulovaných předpokladů, z nichž je nezbytné zmínit zejména věcné a opodstatněné naplnění uplatněného dovolacího důvodu konkrétními námitkami obsaženými v dovolání (k přezkumu dovoláním napadených rozhodnutí postupem podle § 265i odst. 3 tr. ř. může dojít jen při splnění tohoto předpokladu).

17. Dovolací soud již opakovaně formuloval, že námitky skutkového a procesního charakteru (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, resp. procesních vad, na něž pamatuje příslušná alternativa uvedená v § 265b tr. ř.) nemohou založit přezkum, který by předcházel následnému kasačnímu rozhodnutí. Z těchto hledisek je proto třeba přistoupit i k posouzení důvodnosti dovolání obviněné.

18. Uplatněnému dovolacímu důvodu zdánlivě formálně vyhovuje ta část dovolací argumentace obviněné, jež je uvedena v části I. jejího dovolání a která ústí do námitky, že ve vztahu k částce 700 000 Kč uvolněné v rámci plnění z uzavřené úvěrové smlouvy zde popsané a soudem zjištěné jednání nenaplňuje znaky žádného z trestných činů, neboť jde o jednání legální . Je však třeba konstatovat, že námitky obviněné, které na podporu tohoto svého stanoviska vznáší, směřují do části odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť je zcela zřejmé, že to, co dovolatelka označuje za naprosto ničím nepodloženou spekulaci nižších soudů , je součástí jejich odůvodnění a nikoli výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Pro rozhodování soudu dovolacího je podstatné, že předmětem námitek dovolatele může být toliko výroková část rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., neboť zákon (§ 265a odst. 4 tr. ř.) výslovně stanoví, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Přitom to je s ohledem na posouzení obsahové (ne)konsistence napadených rozhodnutí (viz níže) podstatné z hlediska rozhodnutí o dovolání obviněné.

19. Poněkud specifický přístup Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci je dán jednak skutečností právě zmíněnou a jednak poznatky, které dovolací soud nabyl z obsahu dovoláním napadených rozhodnutí. Správnost právní kvalifikace skutku je třeba zásadně hodnotit podle toho, jak je skutek popsán ve výrokové části napadeného rozhodnutí (v daném případě rozsudku okresního soudu). Výjimečně lze přihlížet i k odůvodnění rozhodnutí, a to za situace, že jsou v něm obsažena skutková zjištění, jež jsou souladná s těmi, která obsahuje výroková část, a tyto toliko rozvíjejí a dále doplňují. Jestliže však je v daném směru rozhodnutí vnitřně rozporné, pak je nutno při posuzování důvodnosti dovolání vycházet z toho, co vyjadřuje výroková část rozsudku.

20. K dovolatelkou formulované námitce proto dovolací soud přistupoval s přihlédnutím k tomu, co napadená rozhodnutí skutečně vyjadřují. Vyšel přitom z východiska, že není-li skutkové zjištění v napadeném rozhodnutí zcela nepochybným způsobem vyjádřeno (nelze-li se o ně v důsledku jejich nedostatečné transparentnosti spolehlivě opřít), musí být hodnoceno, co lze z údajů v něm obsažených vyvodit.

21. Již na adresu soudu prvního stupně je třeba vztáhnout výhradu, kterou obviněná uplatnila v rámci svého odvolání ( Ne zcela jednoznačné formulace ve skutkové větě napadeného rozsudku ), že popis skutku, co se týče vlastního jednání obviněné a (trestně právního) následku z něho vzešlého, není ideální. Je tomu tak proto, že ačkoli v rozsudku (č. l. 620-624) již soud prvního stupně na rozdíl o dříve vydaného trestního příkazu (č. l. 520-521) rozhodoval pouze o vině dovolatelky, při vymezení skutku (v době svého rozhodování již pravomocně odsouzených R. E., E. B., L. Š. K. a J. H. do značné míry nadbytečně) zatížil popisem jednání těchto na činu participujících osob, ač i při stručnějším popisu jejich jednání mohl výstižněji vyjádřit ta skutková zjištění, která mají význam pro právní posouzení jednání dovolatelky.

22. Skutková vyjádření týkající se obviněné zůstala do jisté míry dlužna tomu, co by již výroková část rozsudku (s ohledem na subsumpci pod zákonné znaky vyjádřené v tzv. právní větě bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použila prostředky získané účelovým úvěrem ) měla vyjadřovat (k tomu též skutkové výhrady dovolatelky obsažené v části II. jejího dovolání stran dokladů uplatněných při čerpání částky 500 000 Kč).

23. Vrátí-li se dovolací soud k výchozí úvaze, pak je třeba zopakovat, že obecně vyjádřeno je-li zjišťována jistá nevyváženost skutkových závěrů popsaných v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně s jeho závěry promítnutými v jeho odůvodnění (resp. i se závěry obsaženými v navazujícím rozhodnutí soudu druhého stupně), pak při uplatňující se zásadě presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny), resp. zákazu presumpce viny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) je nezbytné vycházet ze skutkové alternativy pro dovolatelku (nej)příznivější.

24. Skutková věta ve vztahu k obviněné (zkráceně vyjádřeno) uvádí, že dne 10. 2. 2012 v O. v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky uzavřela (pozn. a rovněž podepsala viz údaj ve skutkové větě níže) smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. ..., ke které byl zřízen úvěrový účet č. ... a účet stavebního spoření č. ..., kdy na základě této smlouvy o úvěru jí byl poskytnut účelový úvěr ve výši 1.200.000 Kč, jenž měl být podle této smlouvy použit výhradně na koupi a modernizaci domu č. p. ... na pozemku st. parc. č. ..., k. ú. V. u O., LV ..., ačkoli si byla při podpisu této smlouvy vědoma skutečnosti, že finanční prostředky získané účelovým úvěrem budou bez souhlasu věřitele Raiffeisen stavební spořitelny, a. s. a ke škodě věřitele použity z části na jiný než určený účel, tyto finanční prostředky byly určeny k úhradě dluhu jejího otce R. E., přičemž částku ve výši 700.000 Kč použila na koupi předmětné nemovitosti od svého otce, pokud jde o modernizaci domu č. p. ... na pozemku st. parc. č. ..., k. ú. V. u O., LV ..., částku ve výši 500.000 Kč na tento účel nepoužila, .

25. Jakkoli by odůvodnění rozsudku (str. 7: převod byl jenom zástěrkou pro to, aby úvěrová společnost zaslala peníze osobě, která neprocházela jejich registrem dlužníků ) mohlo stran rozsahu viny dovolatelky zavdávat úvahy k odlišným závěrům, nelze nevidět, že nalézací soud učinil zjištění, že (tamtéž) fakticky skutečně došlo k převodu nemovitosti mezi R. E. a jeho dcerou obžalovanou M. E. , avšak naproti tomu už rozhodně nedošlo k opravě domu . Je-li součástí skutkového zjištění, že si obviněná byla vědoma skutečnosti, že finanční prostředky budou bez souhlasu věřitele použity z části (tedy nikoli zcela) na jiný než určený účel , pak je nutno dovozovat, že skutková zjištění nalézacího soudu protiprávnost jednání obviněné vymezují jen ve vztahu k části celkově čerpaných prostředků.

26. Ostatně samotné skutkové vyjádření obsažené ve výrokové části rozsudku částku 700.000,- Kč použila ke koupi předmětné nemovitosti od svého otce , svědčí závěru, že tímto zjištěním nemohla být skutková podstata přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 2 tr. zákoníku ( použila prostředky získané úvěrem na jiný než určený účel ) naplněna. Alternativu právní kvalifikace jednání obviněné nalézacím soudem zvolenou, tj. užití prostředků získaných účelovým úvěrem na jiný než určený účel, a to v nikoli malém rozsahu a bez souhlasu věřitele, tak vyjadřuje (a naplnění zákonných znaků označeného přečinu tak vyjadřuje) právě a jen čerpání zbývající části úvěru, tj. v rozsahu částky 500 000 Kč, která podle jeho zjištění prokazatelně nebyla použita na sjednaný účel, tj. rekonstrukci zakoupené nemovitosti.

27. Takovému závěru ostatně nasvědčuje i zjištění, že mimo vlastního uzavření kupní smlouvy ohledně předmětné nemovitosti (č. l. 366), došlo i k právním následkům, které úvěrová smlouva předpokládala, tj. k nabytí vlastnictví této nemovitosti žadatelkou o úvěr, tj. obviněnou, na základě jeho vkladu do katastru nemovitostí. V tomto směru totiž jiný právní závěr z obsahu listin, jež jsou součástí spisu (viz údaj, že vklad práva byl povolen rozhodnutím sp. zn. V 1553/2012-805 ke dni 16. 2. 2012 - č. l. 366 verte a tomu odpovídající údaj ve výpise z katastru nemovitostí č. l. 484), učinit nelze. Ostatně smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti ve prospěch věřitele Reiffeisen stavební spořitelny, a. s. (č. l. 369-370), obsahuje údaj, že zástavce, tj. obviněná, je výlučným vlastníkem zastavované nemovitosti, což soudy nikterak ve svých rozhodnutích nezpochybnily.

28. Ve své argumentaci nicméně tuto skutečnost ve své podstatě odmítají vzít na vědomí (zdůrazňováním fiktivnosti prováděných úkonů, např. str. 8 rozsudku: I když fakticky došlo k převodu nemovitostí, je zřejmé, že tento převod byl uskutečněn jenom naoko ), ovšem s tím, že posléze se dostávají do logického rozporu, když obviněné vyčítají nečinnost a nezájem o další průběh čerpání úvěru v pozici vlastníka (str. 7 usnesení: Bez jejího zadání, jako majitelky domu ).

29. Nastíněná rozpornost (dále např: ... sice bude figurovat jako vlastník nemovitosti ) spočívá v tom, že se soudy nižších stupňů ve své podstatě při právním posouzení skutku obviněné rozešly s tím, co vyjadřuje právní věta rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud sice potvrdil správnost právní kvalifikace skutku vyjádřené uvedeným soudem v odvoláním napadeném rozsudku, ale z jeho argumentace plyne (str. 6 a násl. jeho usnesení), že trestný charakter jednání obviněné nespojuje až s čerpáním úvěrových prostředků v rozporu se sjednaným účelem (tj. okamžikem, kdy na podkladě fiktivních faktur byl uplatněn požadavek na výplatu dalšího plnění), nýbrž již s okamžikem vlastního sjednávání úvěrové smlouvy, tj. s tím, co ve své podstatě již vyjadřuje vlastní popis skutku v odsuzujícím rozsudku ( ač si byla při podpisu této smlouvy vědoma, že ).

30. Odvolací soud, jenž jednal toliko o odvolání podaném ve prospěch obviněné (jí samotnou, resp. zpracovaném jejím obhájcem), sice nemohl provést změnu právního posouzení činu obviněné, neboť ta by se projevila zhoršením jejího postavení (překvalifikace by byla spojena s tím, co odvolací soud ve svém rozhodnutí vyložil, což by nutně muselo být posouzeno jak změna v neprospěch obviněné) v důsledku uplatňujícího se zákazu reformace in peius, mohl však na dané souvislosti poukázat, čímž by nabylo jeho zamítavé rozhodnutí, opřené o v něm obsaženou argumentaci, na větší přesvědčivosti.

31. Dovolací soud i s poukazem na tyto skutečnosti uzavírá, že obsah (skrze prvotní napadení rozhodnutí soudu druhého stupně) naříkaného rozsudku soudu prvního stupně v jeho skutkových závěrech interpretuje (též s přihlédnutím k zásadě presumpce neviny) tak, že použití částky 700 000 Kč, jež byla poukázána na účet č. ..., tedy k úhradě dluhu dosavadního (předchozího) vlastníka nemovitosti R. E., není vyloženo jako jednání zakládající trestní odpovědnost obviněné. Takový závěr činí na základě zjištění, že i soud prvního stupně ve své podstatě (např. převod byl jenom zástěrkou pro to, aby úvěrová společnost zaslala peníze osobě, která neprocházela jejich registrem dlužníků , formálně sice peníze otci převedla, ale měli mezi sebou dohodu, že on za ni bude platit splátky úvěrové společnosti , spoléhala na to, že tento úvěr nikdy splácet nebude ) zdůvodnil naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu (§ 211 odst. 1 tr. zákoníku), a to na podkladě skutkových závěrů, která kolidují s těmi, jež by měly odůvodnit soudem užitou právní kvalifikaci skutku. Při zjišťované vnitřní rozpornosti dovoláním napadených rozhodnutí vyšel dovolací soud z toho, co je obsaženo ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu, a tuto část pak vyložil způsobem, jenž je uveden výše.

32. Co se týče námitek tvořících část II. jejího dovolání, jejich charakter je ryze skutkový. Obviněná v nich vytýká nesprávné skutkové zjištění soudů nižších stupňů, příp. namítá, že dílčí skutkové zjištění umožňuje i jinou alternativu celkových skutkových, resp. následně právních závěrů. K obsahově shodným námitkám již zaujal své stanovisko soud odvolací. Na jeho zdůvodnění, proč nevyhověl důkaznímu návrhu obviněné (s ohledem na jím zastávaný názor o protiprávní, resp. trestní povaze jednání dovolatelky od samotného počátku), lze odkázat. Z pohledu rozhodování soudu dovolacího dostačuje zdůraznit, že v situaci, kdy obviněná explicitně neuplatňuje námitku extrémního nesouladu obsahu provedených důkazů se skutkovými a potažmo právními závěry soudů, nezakládají jí vznesené výhrady přezkumnou povinnost dovolacího soudu a tím ani obviněnou očekávanou reakci tohoto soudu v podobě navržené kasace napadených rozhodnutí.

33. Nad rámec nezbytného poukázat na to, že pokud obviněná nezpochybňuje svůj podpis na listině, která byla užita pro účely čerpání úvěru v částce 250 000 Kč, jež prokazatelně nebyla použita na sjednaný účel, pak nemůže očekávat, že by dovolací soud mohl rozhodnout jí navrženým způsobem. Při přijetí akceptovatelného posouzení přístupu dovolatelky k samotnému uzavírání úvěrové smlouvy, totiž není důvodu k tomu, aby za respektování principů ovládajících odvolací a dovolací řízení (zákaz reformace in peius obsažený v § 259 odst. 4 tr. ř. a § 265p odst. 1 tr. ř.) byl vysloven právní závěr, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. K závěru o naplnění zákonných znaků přečinu, jímž byla obviněná uznána vinnou (aplikace základní skutkové podstaty) totiž dostačuje již zjištění, že bez souhlasu věřitele byla k jinému než sjednanému účelu užita částka 250 000 Kč.

34. Pokud v části II. svého dovolání založila obviněná své tvrzení o nesprávnosti právního posouzení skutku primárně na jiném skutkovém základě, pak tak učinila způsobem, který jí zvolený dovolací důvod neumožňuje. V části I. sice formálně relevantně požadavkům zákona dostála, svou argumentaci však vznesla vůči skutkovým zjištěním, jež napadená rozhodnutí nevyjadřují.

35. Uvedené konstatování ústí do závěru, že obviněná se vznesenou argumentací se zaměřením jí zvoleného dovolacího důvodu obsahově rozešla. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b . Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.

36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. ledna 2017

JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu