6 Tdo 1772/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: čl. § 265k tr. ř., čl. § 265l tr. ř., čl. § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku, čl. § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.



6 Tdo 1772/2016-43

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných L. B. , J. K., a P. Z. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 36/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 9/2014, t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 36/2015 , a to pouze v té části výroku, kterou bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 40 T 9/2014, a to proti výrokům o trestech uložených obviněným L. B., J. K. a P. Z.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. s e Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 40 T 9/2014, byli obvinění L. B., J. K. a P. Z. (dále jen obvinění ) uznáni vinnými ze spáchání pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustili tím, že:

po předchozí vzájemné dohodě v součinnosti s několika dalšími osobami, zvláště pak s L. K., a J. K., a s využitím dvou podnikatelsky neaktivních obchodních společností, a to společnosti Sanaka Leasing s. r. o., se sídlem v Brně, Královopolská č. 24, jejímž jednatelem byl J. K., a společnosti Wind Point Horní s. r. o., se sídlem v Brně, Údolní č. 527/27, v níž byli jednateli, obžalovaní L. B. a J. K. činili v průběhu roku 2012 kroky cíleně směřující k neoprávněnému získání pozemků parcelních čísel ......, ..... a ........ v Katastrálním území K., zapsaných na listu vlastnictví číslo ....., když konkrétně
ve dnech 9. srpna 2012 a 12. srpna 2012 nechali opatřit notářsky ověřenými podpisy L. K., a neexistujícího L. K., kupní smlouvu datovanou dnem 9. srpna 2012 mezi společností Wind Point Horní s. r. o., jako stranou kupující, kterou na základě plné moci vystavené obžalovaným J. K. zastupoval L. K., a mezi neexistujícím L. K., jako prodávajícím, jejímž předmětem byla koupě uvedených pozemků za celkovou kupní cenu 3.276.235,- Kč,
v návaznosti na to dne 13. září 2012 doručili na Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se sídlem v P., P. S., návrh na vklad vlastnického práva společnosti Wind Point Horní s. r. o. k uvedeným pozemkům podložený danou kupní smlouvou,
načež - s ohledem na exekuční obstavení obchodních podílů společnosti Wind Point Horní s. r. o. sepsali dne 4. prosince 2012 listinu označenou jako dohoda o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 12. srpna 2012, a to s poukazem na údajné nedodržení dohodnutých termínů prodávajícím tedy neexistujícím L. K., kterou podepsala jménem společnosti Wind Point Horní s. r. o. obžalovaná L. B., a téhož dne tedy dne 4. prosince 2012 po dohodě s J. K. na převzetí koupě uvedených pozemků jeho společností Sanaka Leasing s. r. o., nechali sepsat a podepsat další kupní smlouvu mezi touto společností jako kupujícím a oním neexistujícím L. K. jako prodávajícím, jejímž předmětem byla koupě stejných pozemků za celkovou kupní cenu 122.000,- USD,
a následujícího dne tedy dne 5. prosince 2012 podali návrh na vklad dané změny vlastnického práva k uvedeným pozemkům vyhotovený jménem společnosti Sanaka Leasing s. r. o. na Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, přičemž v řízení o povolení vkladu vlastnického práva vedeném u tohoto katastrálního úřadu pod sp. zn. V-39535/2012 ode dne 13. září 2012 na návrh společnosti Wind Point Horní s. r. o. a v řízení o povolení vkladu vlastnického práva vedeném u téhož katastrálního úřadu pod sp. zn. V-55240/2012 ode dne 5. prosince 2012 na návrh společnosti Sanaka Leasing operovali třemi falešnými kupními smlouvami s neexistujícím L. K., a to uvedenými kupními smlouvami mezi ním a společností Wind Point Horní s. r. o. a mezi ním a společností Sanaka Leasing, datovanými dny 9. srpna 2012 a 4. prosince 2012, a dále kupní smlouvou datovanou dnem 8. března 1957, kterou měl jmenovaný dané pozemky získat od svého strýce L. K., jenž zemřel již dne 18. 2. 1945,
avšak k jimi sledovaným převodům vlastnického práva k daným pozemkům nedošlo s ohledem na nesrovnalosti v daných smluvních vztazích zjištěné Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha
takže dědicům po L. K., konkrétně G. P., bytem R. H., H., Stát Izrael, a D. P., bytem K. S., H., Stát Izrael takto mohla být způsobena majetková škoda v celkové výši 38.070.140,- Kč,
ale k jejímu způsobení nedošlo díky tomu, že Katastrální úřad pro hlavní město Prahu nezapsal do katastru nemovitostí změny vlastnictví daných pozemků na základě uvedených kupních smluv jdoucí k jejich tíži.

2. Za tento trestný čin byli obvinění L. B. a J. K. odsouzeni podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 a 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Obviněný P. Z. byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 a 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené G. P., bytem R. H., H., stát Izrael, a D. P., bytem K. S., H., stát Izrael, odkázány s uplatněným nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 36/2015, tak, že byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
II.

4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch všech obviněných, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku vyjádřil svůj nesouhlas s názorem soudů nižších stupňů stran aplikace moderačního ustanovení § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku. V této souvislosti připomněl, že z obecného hlediska musí být pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku splněny kumulativně tři podmínky, a totiž že (1) existují mimořádné okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že (2) použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a (3) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Se zřetelem k tomu uvedl, že pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech výše uvedených podmínek, přičemž se nemůže jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu (např. tíživé osobní nebo rodinné poměry, které si obviněný sám nezaviní, anebo byl-li obviněný k trestnímu jednání vyprovokován jednáním poškozené osoby atd.). Podotkl proto, že užití tohoto ustanovení trestního zákona svědčící pachateli nemůže být odůvodněno samotnou existencí některých obecných polehčujících okolností, jakými jsou např. doznání pachatele ke spáchání trestného činu, lítost nad jeho spácháním nebo náhrada škody.

6. Vzhledem k uvedenému konstatoval, že v dané trestní věci soudy shledaly jedinou polehčující okolnost (bezúhonnost obviněných), nicméně nevzaly do úvahy, že obvinění se ke spáchání trestné činnosti nedoznali, když uváděli, že o lukrativní pozemky v K. se začali zajímat na základě sdělení jejich známého a že vše kolem pozemků měl zajišťovat jistý JUDr. I. B. B., který zemřel v prosinci roku 2012 a k jejich tvrzením se již ani nemohl vyjádřit. Samotná bezúhonnost pachatele zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, při němž jsou ohroženy statky v hodnotě 38.070.140,- Kč, však podle nejvyššího státního zástupce rozhodně neumožňuje užití moderačního ustanovení uvedeného v § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť bez dalšího nedovoluje závěr, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Následně poukázal na to, že ze strany obviněných bylo učiněno vše, co považovali za nezbytné pro získání lukrativních pozemků, jelikož opakovaně zpracovali falšované smlouvy, které by jim umožnily dokonání činu, a tyto předložili Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu, přičemž skutečnost, že jejich jednání nebylo dokonáno, a nedošlo tak ke vzniku skutečné škody, vyplývá z výjimečné obezřetnosti pracovníků Katastrálního úřadu hl. města Prahy a nikoli z toho, že by sami obvinění od svého jednání v tomto stadiu upustili, resp. že by jejich jednání bylo nějak zásadně naivní , respektive z obecného hlediska nezpůsobilé zamýšlený následek přivodit. Zdůraznil proto, že ze strany obviněných šlo naopak o jednání promyšlené a značnou měrou i sofistikované. S ohledem na uvedenou argumentaci uzavřel, že v daném případě rozhodně nelze dovodit, že by byly dány výjimečné okolnosti odůvodňující postup podle § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku.

7. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 36/2015, ve výroku, kterým podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

8. Obviněný P. Z. svého práva k datu rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužil a k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce se nevyjádřil. Obvinění L. B. a J. K. zaslali vyjádření, v němž neuvedli žádné věcné argumenty, pouze žádali o informaci, jak mají postupovat a vyslovili svůj nesouhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům. 10. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 36/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, naplňují (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

12. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa) . Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští , se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle § 59 nebo § 108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. IV.
15. Nejvyšší soud shledal, že námitky nejvyššího státního zástupce stran aplikace moderačního ustanovení podle § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku byly z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněny formálně relevantně, načež přistoupil k posouzení podaného mimořádného opravného prostředku.

16. V návaznosti na to je na místě nejprve v obecné rovině zdůraznit následující skutečnosti. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, přičemž není vázán omezením stanoveným v § 58 odst. 3 tr. zákoníku.

17. Trestní zákoník sice neváže postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku na výjimečné okolnosti případu, ani na mimořádné poměry pachatele, ale již z názvu tohoto ustanovení je zřejmé, že půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný . Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. Použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 791-792).

18. Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokus nebo pomoci k trestnému činu. Protože u přípravy, pokusu a pomoci jde podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných obvyklých případů. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání , z jeho formy a charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána především typovou závažností trestného činu , k němuž směřovaly, dále tím , do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel , jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 798 799).

19. Soud prvního stupně shledal okolnosti odůvodňující postup podle § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku v tom, že obvinění L. B. a J. K. nebyli dosud trestně postiženi, že na obviněného P. Z. bylo nutno pohlížet jako na osobu netrestanou, jakož i v tom, že obvinění svůj čin nedokonali, že jejich trestná činnost zůstala bez následků a nebyla jí způsobena žádná škoda. Odvolací soud pak ještě doplnil, že díky snížené míře způsobilosti použitých prostředků bylo jejich jednání poměrně snadno odhalitelné (byť se jednalo o falza na první pohled dobře zpracovaná, obsahovala tolik pochybení, že v rámci řízení o vkladu do katastru nemovitostí je nebylo při obvyklé míře obezřetnosti obtížné odhalit).

20. S ohledem na shora uvedená teoretická východiska se však s takovými úvahami soudů nižších stupňů nelze ztotožnit. Bezúhonnost pachatele jakožto prostá polehčující okolnost sama o sobě nemůže odůvodnit aplikaci moderačního ustanovení podle § 58 tr. zákoníku. Dále je třeba zdůraznit, že absence následku trestného činu (jakožto obligatorního znaku objektivní stránky trestného činu), resp. skutečnost, že jeho pokusem nebyla způsobena žádná škoda, nikterak neodůvodňuje závěr o tom, že by shora popsaný pokus trestného činu podvodu spáchaný obviněnými nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, poněvadž absence následku trestného činu je právě typickým, a tedy běžně se vyskytujícím znakem, jenž odlišuje stadium pokusu od stadia dokonání trestného činu. Pokud soud druhého stupně nad rámec argumentace nalézacího soudu poukázal na lehkou odhalitelnost protiprávního jednání obviněných, tak zcela opomněl, že tito v rámci svých možností učinili vše pro to, aby se jim trestný čin podařilo dokonat a v jejich případě tudíž nešlo o nějaké naivní nepromyšlené pokusy, když jejich opakovaný pokus o spáchání souzené trestné činnosti svědčí naopak o jejich odhodlání trestný čin dokonat. V této souvislosti nutno podotknout, že k dokonání trestné činnosti nedošlo toliko z důvodu obezřetnosti pracovníků Katastrálního úřadu hl. města Prahy, kteří protiprávní jednání obviněných včas odhalili, nikoliv tedy z důvodu, že by jednání obviněných bylo málo promyšlené a na první pohled snadno odhalitelné, takže takovou okolnost nemožno přičítat v jejich prospěch. V případě souzeného pokusu trestného činu šlo naopak o jednání pečlivě předem připravené a promyšlené. Na tomto místě tak nutno poukázat nejen na vysokou typovou, nýbrž i konkrétní závažnost jednání obviněných směřujícího k dokonání trestného činu podvodu, přičemž vedle již zmíněných skutečností nelze opominout, že tímto jednáním hrozilo způsobení škody ve výši 38.070.140,- Kč, tj. škody téměř osminásobně převyšující škodu velkého rozsahu, která je nezbytná pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku. Se zřetelem k uvedenému lze shrnout, že soudy nižších stupňů v rámci úvah o uložené sankci na jedné straně některé okolnosti v rozporu s § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku přecenily, na straně druhé tyto nehodnotily komplexně v souladu s dalšími podstatnými okolnostmi případu, které naopak ve svých úvahách pominuly.

21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně v této věci přistoupil k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody , aniž by odůvodnění tohoto postupu odpovídalo kritériím stanoveným v § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Obviněným byl tudíž uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými, takže uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) byl naplněn nejen formálně, ale i po stránce obsahové. Z těchto důvodů lze konstatovat rovněž naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v jeho druhé variantě), jelikož bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce nicméně nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť možnost uplatnění námitky spočívající v tom, že obviněným byl uložen trest ve výměře mimo sazbu stanovenou trestním zákonem, je (jak již shora uvedeno) výslovně upravena v rámci speciálního zákonného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 22. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 5 To 36/2015 , a to pouze v té části výroku, kterou bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 40 T 9/2014, a to proti výrokům o trestech uložených obviněným L. B., J. K. a P. Z. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

23. V dalším řízení bude odvolací soud povinen postupovat v souladu s výše vymezenými teoretickými východisky stran aplikace § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Rozhodne znovu o trestu obviněných, přičemž přihlédne ke všem rozhodným okolnostem a řádně zdůvodní, která kritéria při jeho ukládání použije. Při novém projednání a rozhodnutí věci bude přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

24. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího nemohly být odstraněny v případném veřejném zasedání, o dovolání nejvyššího státního zástupce bylo v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 1. 2017

JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu