6 Tdo 1746/2016
Datum rozhodnutí: 31.01.2017
Dotčené předpisy: čl. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1746/2016 -29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání, které podala obviněná V. Č., dříve K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 8 To 75/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 141/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .
Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 6 T 141/2015, byla obviněná V. Č., dříve K., (dále jen obviněná , příp. dovolatelka ) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že

dne 28. 1. 2014, vydávajíc se neoprávněně za úřednici Úřadu Městské části Praha 4 a osobu oprávněnou provádět prohlídku nabízených bytů k odkupu do osobního vlastnictví, úmyslně s cílem získat peněžní prostředky, uvedla v omyl P. B., který jako prostředník zajišťoval možný odkup bytové jednotky pro D. H., tvrzením, že za úhradu finanční částky ve výši 30.000,- Kč jako tzv. zálohy za zprostředkovací služby dokáže zprostředkovat odkup bytové jednotky číslo v Č. ulici, číslo popisné , číslo orientační , P., svěřené do majetku Městské části Prahy 4, Antala Staška 2059/80b, za předem dohodnutou cenu ve výši 870.000,- Kč, a to i přesto, že ve věci prodeje nemovitosti měla proběhnout veřejná soutěž, kde hlavním kriteriem byla nejvyšší nabízená cena nemovitosti, a tedy předem věděla, že legální cestou toto řízení ovlivnit nelze, přičemž takto vylákala od P. B. dne 28. 1. 2014 v restauraci v P., ul. Č., finanční hotovost ve výši 30.000,- Kč.

2. Za tento trestný čin byla podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jí bylo uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit trestným činem způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla zavázána k povinnosti zaplatit poškozenému P. B. na náhradě škody částku 30.000,- Kč.

3. Odvolání obviněné bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 8 To 75/2016, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.

5. Dovolatelka ve svém podání uvedla, že odvolací soud se nevypořádal s namítanými pochybeními soudu prvního stupně a naopak použil důkazy, které nebyly provedeny nejen v hlavním líčení, ale ani v řízení o odvolání a dokonce i důkaz, který není opřen o ustanovení trestního řádu. První výhradu učinila vůči zamítnutí jejího návrhu na vypracování písmoznaleckého posudku ohledně pravosti jejího podpisu na příjmovém dokladu znějícím na 30.000,- Kč z důvodu nadbytečnosti, přičemž poukázala na to, že soud druhého stupně v této souvislosti uvedl, že policejním orgánem byla vyzvána k odběru ručně psaného písma, jemuž se však odmítla podrobit. Toto tvrzení odvolacího soudu má podle obviněné plynout z úředního záznamu sepsaného policisty, avšak výzva k podání ručně psaného písma pro vypracování písmoznaleckého posudku ve spise absentuje, když navíc výzva ani zmíněný úřední záznam nebyly konstatovány v důkazním řízení. Naproti tomu namítla, že z textu obžaloby zůstalo pominuto, že měla být vyzvána k podání vzorku písma pro vypracování grafologické expertízy, přičemž taková výzva jí nebyla nikdy doručována a orgány činné v trestním řízení nemají pojem o předmětu zkoumání grafologické expertízy, který následně vysvětlila.

6. Za novum a v trestním řízení nedokazovanou skutečnost označila tvrzení, že by se na výzvu policejního orgánu dostavil znalec Mgr. Jan Klepáč, který měl vyhotovovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. K tomu rozvedla, že pokud se ve spise objevuje úřední záznam o odmítnutí dostavení se k podání ručně psaného písma, nemá logiku, aby se k tomuto úkonu dostavil znalec Mgr. Jan Klepáč, a pokud byl přizván, není jasno, kdy se měl tento úkon konat, natož potom ani dodržení § 105 tr. ř., přičemž pokud byl přizván, bylo jí policejním orgánem odňato právo vznést proti osobě znalce námitky. Obviněná takový úřední záznam označila za účelový s cílem ji poškodit a v rozporu s jejími procesními právy s tím, že takový důkaz nebyl proveden v nalézacím ani odvolacím řízení, takže odvolací soud se k němu nemůže vyjadřovat a považovat jej za provedený důkaz. 7. Odvolacímu soudu dále vytkla jeho postoj k písmoznaleckému posudku předloženému obviněnou. K tomu uvedla, že posudek sice byl v odvolacím řízení konstatován se závěrem, že se jednoznačně nejedná o její pravý podpis, ale pak se vymezila vůči právnímu názoru soudu druhého stupně, který tento posudek zpochybňuje s tím, že byl vypracován z kopie dokladu. V návaznosti na to konstatovala, že nezná žádný soud v České republice, který by umožnil znalci k vypracování znaleckého posudku obhajobou vyzvednutí originálu listiny ze soudního spisu, takže věrohodnost takového posudku nemůže být zpochybňována, pokud soud nemá důkaz o opaku, jinak se podle obviněné jedná o porušení § 33 odst. 1 tr. ř. V této souvislosti uvedla, že ostatně tak došlo i k výrokům stran vypsání přihlášky do výběrového řízení, kdy je uváděno, že svědek H. sice vypsal text žádosti, ale vepsání cifry nabídky ceny bytu není jeho písmem, načež zpochybnila skutečnost, o čí písmo se jedná s tím, že ani jeden ze soudů tuto otázku neřešil. Jestliže se její obhajoba jevila soudu jako nevěrohodná z důvodu, že nebyla zjištěna motivace svědků H., M. a B., pak poukázala na zisk 30.000,- Kč z tohoto jednání, kdy svědek B. měl půjčit peníze svědkovi H., který o půjčce neměl povědomí a předání peněz neviděl, takže ač se jednalo o půjčku H., svědkem B. jsou tedy předávány peníze H., poškozeným je B. a škoda má být hrazena jemu. V návaznosti na to uvedla, že si nedokáže představit své procesní postavení v občanskoprávním řízení, kde při takovém stavu důkazního řízení by požadoval shodnou škodu zaplatit i H., neboť v okamžiku uskutečnění půjčky, o níž H. neměl povědomí, ale pro soud se stala realitou, by bylo zaplacení požadováno duplicitně, tentokrát H. Dále namítla, že ačkoli měl svědek M zpovzdálí vidět předávání peněz a podepisování listiny, žádná listina sepsaná obviněnou předložena nebyla, a stejně tak transparentně nikdy neparafovala příjmový doklad, s nímž je jako s hlavním důkazem manipulováno po celé trestní řízení. K potvrzení R. V., že na základě oznámení svědka B. došlo ke změně manipulace s klíči od bytových jednotek nabízených k prodeji, uvedla, že svědek B. prohlásil, že prohlídce bytu a jeho otevírání nebyl přítomen a nemohl být tak svědkem, že obviněná by manipulovala s klíči od bytu. Bez povšimnutí zůstalo podle obviněné i tvrzení svědkyně D. S. o datu prohlídky a o přítomnosti osob, včetně fotodokumentace, kdy svědkyně zejména uvedla, že prohlídku prováděla ona a že prohlídka se konala o den dříve, než líčili svědci, přičemž ani jeden ze soudů nevyřkl, že by se obviněná mohla účastnit prohlídky bytu v den vyhlášený ÚMČ Praha 4 a následně opětovně provádět prohlídku následující den. Obviněná poté vyjádřila neporozumění právnímu názoru odvolacího soudu k provádění opětovné rekonstrukce in natura v jednací síni nalézacího soudu v okamžiku výslechu svědků, kdy v jednací síni vyjma státní zástupkyně nebyla přítomna žádná další žena, přičemž odvolací soud tento úkon podřadil pod usvědčující důkaz, ačkoli se jedná o již dříve provedený neopakovatelný důkaz, a právě z tohoto důkazu mělo vyplynout, že svědci H., M. a B. obviněnou poznali, ač ji v přípravném řízení svědek B. nepoznal. K poznání své osoby svědkem M. uvedla, že na internetových stránkách realitních kanceláří je zveřejněna její fotografie a není problém ji při rekognici in natura poznat. V neposlední řadě vyjádřila nepochopení toho, jak měla v přípravném řízení odmítnout podání vzorku hlasu, když rekognice in natura se konala ve zvláštním zařízení tak, že každý z aktérů se nacházel v neprodyšně oddělené místnosti. Namítla rovněž, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo s tím, že nejednoznačné skutečnosti byly posuzovány v její neprospěch a rozpory ve výpovědích svědků M., B. a H. byly brány jako výrazně usvědčující s ohledem na uplynulý čas.

8. S ohledem na shora uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 8 To 75/2016, a jemu přecházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 6 T 141/2015, zrušil a věc mu vrátil k novému řízení a rozhodnutí.

9. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který uvedl, že dovolatelka nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených ve skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolací argumentaci tak označil za (místy poněkud neuspořádanou) polemiku obviněné s hodnocením důkazů soudy, resp. za její nesouhlasnou reakci na jednotlivé části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. K výhradě porušení zásady in dubio pro reo poznamenal, že se jedná o zásadu procesní, nikoli hmotně právní. S ohledem na uvedené shrnul, že námitky obviněné směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají.

10. Stran namítaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedl, že jelikož obviněná neuplatnila žádné námitky, které by byly relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není relevantně uplatněna ani ta část uvedeného dovolacího důvodu, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nadto dodal, že ani uplatnění další části tohoto dovolacího důvodu nepřicházelo v úvahu, neboť odvolací soud odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozhodnutí, a nikoli z formálních, resp. procesních důvodů.

11. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného, nežli navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

13. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 8 To 75/2016, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

17. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 18. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.

19. V posuzované věci všechny uplatněné dovolací námitky vztažené k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněná soudům obou stupňů vytýká toliko vady v důkazním řízení, nesprávné hodnocení důkazů (včetně porušení zásady in dubio pro reo ) a vadná skutková zjištění. Současně přitom předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr a výlučně z těchto skutkových a procesních výhrad vyvozuje, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nenamítá tudíž rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, neuplatňuje žádné hmotně právní argumenty.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněnou ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze. 21. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).

22. V návaznosti na uvedené lze konstatovat, že výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání je opodstatněn pouze v případech, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O tzv. extrémní nesoulad (rozpor) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry se přitom jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. 23. V nyní souzené věci však žádný z výše vymezených případů extrémního nesouladu (rozporu) není dán, neboť závěr soudů nižších stupňů o tom, že obviněná se dopustila shora popsaného skutku, se opírá o výpovědi svědků P. B., D. H. a K. M., které jsou v souladu s dalšími provedenými důkazy (viz např. protokoly o rekognici osob, výpověď R. V. atd.) a zapadají do celkového kontextu skutkového děje. Nadto lze poznamenat, že za situace, kdy soud prvního stupně při vyvozování skutkových závěrů vycházel z daných výpovědí jakožto přímých usvědčujících důkazů podpořených také dalšími důkazy, nelze konstatovat, že by jeho skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16).

24. V kontextu shora uvedeného je třeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán. 25. V této souvislosti je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.

26. K výše uvedenému nutno navíc zdůraznit, že (každý) dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolateli formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální - Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

27. Nadto považoval Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se k některým námitkám obviněné. Stran výhrady vůči absentující výzvě k odběru ručně psaného písma obviněné nutno poukázat na protokol o odběru ručně psaného písma ze dne 17. 10. 2014, z něhož se podává, že byla policejním orgánem vyzvána k odběru písma pro účely případného písmoznaleckého posudku, avšak tomuto úkonu se odmítla podrobit, což také potvrdila svým podpisem (viz č. l. 40 spisu), přičemž je zřejmé, že nemělo jít o podání vzorku písma pro vypracování grafologické expertízy. Z obsahu spisu přitom plyne, že k podání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, se na výzvu policejního orgánu dostavil znalec Mgr. Jan Klapáč, ten však nakonec v dané věci nebyl jako znalec přibrán a znalecký posudek nepodal (viz úřední záznam na č. l. 96 spisu). Poukazem na tuto skutečnost však soud druhého stupně neprováděl žádné dokazování k otázce trestní odpovědnosti obviněné, nýbrž se pouze vyjadřoval k jejím odvolacím námitkám, jakož i ke znaleckému posudku předloženému obhajobou, když zdůraznil, že znalkyně Mgr. Nina Trojanová vycházela z fotokopie, nikoliv originálu pokladního dokladu znějícího na částku 30.000,- Kč, v návaznosti na což poukázal na vyjádření znalce Mgr. Jana Klapáče zachycené v daném úředním záznamu, podle kterého je sporný podpis předpokládaného znění K. se souborem zajištěných srovnávacích podpisů nesrovnatelný. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud postupoval při hodnocení znaleckého posudku předloženého obhajobou zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která mimo jiné vyžaduje, aby soudy přistupovaly ke každému důkazu individuálně a pečlivě se zabývaly jeho věrohodností, např. i s ohledem na kvalitu podkladových materiálů, které znalec podrobuje svému zkoumání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06). K tvrzení obviněné, že předmětný znalecký posudek jednoznačně vyvrátil možnost, že se jednalo o její pravý podpis, nutno navíc podotknout, že nic takového z daného posudku ani z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá, nýbrž se z něho toliko podává, že je pravděpodobnější ne než ano , resp. že je pravděpodobnější, že se jedná o kopii padělku, než o kopii pravého, úmyslně komoleného podpisu V. K.

28. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé, obviněnou uplatněné, variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno konstatovat, že námitky obviněné se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjely, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V důsledku toho pak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

29. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 1. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu