6 Tdo 1716/2016
Datum rozhodnutí: 04.01.2017
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku



6 Tdo 1716/2016-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2017 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 7 To 269/2016-97, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 168/2015, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 1. 2016, č. j. 17 T 168/2015-64 , byl obviněný J. H. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle jeho skutkových zjištění tím, že

dne 14. 2. 2015 v M. a následně v B. vylákal od poškozeného J. H., finanční částku v celkové výši 10.000,- Kč jako zálohu na sjednání půjčky ve výši 200.000,- Kč pro R. T., půjčku však nesjednal, ze strany T. o ni nebyl ani žádán a do současné doby poškozenému i přes jeho opakované urgence zálohu nevrátil a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně, č. j. 12 T 38/2013-116, ze dne 15. 5. 2013 ve spojení s odvolacím rozsudkem Krajského soudu v Brně, č. j. 7 To 217/2013-138, ze dne 5. 9. 2013, s nabytím právní moci dne 5. 9. 2013, k trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 36 měsíců, kdy tento trest byl následně zrušen rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 2 T 15/2014, ze dne 24. 3. 2014, s nabytím právní moci 12. 4. 2014 a podezřelému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 21 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 42 měsíců.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 209 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit poškozenému J. H. škodu ve výši 10 000 Kč.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 7 To 269/2016-97 , jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Dovolání a vyjádření k němu


4. Citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Sylvy Medkové dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Dovolatel namítá vadnost právního posouzení skutku, neboť jeho popis obsažený v tzv. skutkové větě výroku o vině, a to ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí, podle něj neodůvodňuje aplikaci § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v důsledku chybějících skutkových okolností, jež by svědčily o tom, že poškozeného uvedl v omyl, využil jeho omylu či tomuto zamlčel podstatné skutečnosti. Poukazuje na výpověď poškozeného, že peníze dovolateli předal dobrovolně jako odměnu za jeho činnost a že peníze požadoval nazpět, až když mu nevymohl jeho pohledávku za R. T. Úmysl dovolatele není dán proto, že peníze mu poškozený předal dobrovolně a na zcela jiný účel, než je obsahem skutkové věty. Pokud poptávku k vyřízení svého požadavku vznesl sám poškozený, nemohl být obviněným uveden v omyl a ten se nemohl dopustit podvodného jednání.

6. Obviněný poukazuje na tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a na nelogické zhodnocení důkazů soudy, neboť podle něj skutkový stav vzešlý z důkazů (výpovědi poškozeného a svědka J. R.) vůbec těmito důkazy nebyl prokázán.

7. Protože žádným důkazem nebyla tvrzení poškozeného o údajném zprostředkování půjčky pro T. k vrácení jeho dluhu poškozenému potvrzena, navrhl dovolatel, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta za středníkem tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a podle § 265 l tr. ř. tomuto soudu, případně po současném zrušení rozsudku soudu prvního stupně, věc přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal.

8. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Ten konstatoval, že část námitek dovolatele (tvrzení, že částka 10 000 Kč byla odměnou za jeho činnost vymahače dluhu po T. a nebyla určena na sjednání půjčky) formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Skutkovým námitkám dovolatele nelze přisvědčit ani stran poukazu na existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. V daném směru se podle státního zástupce obviněný toliko domáhá jiného, jeho představám odpovídajícímu, hodnocení svědeckých výpovědí.

9. K námitce podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod (tj. že v tzv. skutkové větě ani ve spojení s okolnostmi uvedenými v odůvodnění rozhodnutí nejsou vyjádřeny skutečnosti zakládající znaky přečinu podvodu) státní zástupce uvedl, že přes nepříliš výstižný a přiléhavý popis skutku ve skutkové větě rozsudku je uvedení poškozeného v omyl dostatečně vyjádřeno v odůvodnění rozhodnutí (zejména na str. 2-3 rozhodnutí odvolacího soudu). Formulační nedostatky výrokové části proto (při dostatečném vymezení subjektivní i objektivní stránky přečinu v rozhodnutích jako celku) podle státního zástupce nemohou odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí.

10. Podle jeho úsudku obviněný jednal podvodně i v případě, že by si částku 10 000 Kč nechal vyplatit jako odměnu za práci při vymáhání dluhu a náhradu nákladů s tím vzniklých, neboť žádné aktivity k vymáhání T. dluhu vůči H. nerealizoval.

11. Státní zástupce shrnul, že dovolání obviněného dílem neodpovídá důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dílem jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a takto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.
Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání

a) obecná východiska 13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení důvodnosti dovolání
19. Dovolací námitky obviněného, hodnocené v jejich komplexnosti, lze posoudit jako argumentaci, jež z formálního hlediska naplňuje dovolatelem uplatněný dovolací důvod určený k nápravě vad nastalých při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku. Je tomu tak proto, že nesprávností právního posouzení konkrétně nesprávnost závěru o naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku pro nedostatek subjektivní a objektivní stránky vztahuje (vyjma dovolacímu důvodu nevyhovujícím námitkám skutkovým) k popisu skutku, jak je v napadených rozhodnutích vyjádřen.

20. Ve shodě s posouzením popisu skutku obsaženého ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně státním zástupcem i dovolací soud musí konstatovat, že nalézací soud mohl výstižnějším způsobem vyjádřit naplnění znaků základní skutkové podstaty přečinu, jímž obviněného uznal vinným (naopak zcela výstižně jsou popsány skutečnosti odůvodňující aplikaci kvalifikované skutkové podstaty). Uvedení poškozeného v omyl je tu vyjádřeno spíše implicitně ( vylákal půjčku však nesjednal, ze strany T. o ni nebyl ani žádán ), a to na rozdíl od odůvodnění rozsudku (str. 3), kde již soud vcelku dostatečně podvodný charakter jednání dovolatele vyjadřuje, když zmiňuje, že ze strany obžalovaného byl deklarován postup vymáhání prostředků u svědka R. T. (za účelem poskytnutí částky 10 000 Kč poškozeným) a explicitně uvádí, že legenda obžalovaného, kterou tvrdil poškozenému, byla smyšlená a měla vytvářet dojem aktivního jednání ve snaze vymoci peníze pro poškozeného . Stran subjektivní stránky soud prvního stupně uzavírá, že se obviněný svého jednání dopustil v úmyslu eventuálním podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

21. Stejně tak konkrétně se k naplnění znaků objektivní stránky vyjádřil i soud odvolací, který též na základě doplnění dokazování o výslech svědka J. R. přisvědčil skutkovým závěrům soudu prvního stupně, když s odkazem na výpověď poškozeného zdůraznil, že tento měl na základě údajů sdělených mu obviněným nabýt představu, že dovolatel začal půjčku vymáhat a za účelem vymožení tohoto dluhu údajně domluvil někoho v B., kdo byl ochoten půjčit T. tak, aby na splacení dluhu měl . Ve shodě se soudem nalézacím i soud druhého stupně uzavřel, že legenda obžalovaného, kterou tvrdil poškozenému, byla smyšlená za účelem získání finančních prostředků a že pokud by obžalovaný nepřesvědčil poškozeného o reálné možnosti vymoci finanční prostředky, neměl tento důvod obžalovanému nadvakráte částku 5.000 Kč předávat .

22. Při uvážení těchto skutkových zjištění, která rozvíjejí skutečnosti vyjádřené ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, lze ve shodě se státním zástupcem uzavřít, že vytýkanou vadou, která by se projevila v nemožnosti subsumpce skutkových zjištění soudů nižších stupňů pod zákonné znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dovoláním napadená rozhodnutí netrpí. Pro posouzení věci není podstatné (jak se mylně domnívá dovolatel), že to byl poškozený, kdo kontaktoval obviněného. Rozhodným je naopak zjištění, že to byl obviněný, kdo v rámci jednání sdělil poškozenému skutečnosti neodpovídající pravdě (započetí jednání s třetí osobou i dlužníkem poškozeného stran způsobu úhrady existujícího dluhu a od toho se odvíjející potřeba složení zálohy za účelem poskytnutí půjčky, z níž by se ve prospěch poškozeného plnilo) a tím v něm vyvolal omyl, na základě něhož pak poškozený poskytl peněžní prostředky. Podřazení zjištěného stavu věci pod zákonné znaky přečinu podvodu je odůvodněno. Objektivní stránka přečinu podvodu tak byla naplněna, neboť mezi jednáním obviněného (vyvolání omylu u poškozeného) a vznikem škody (majetkový úbytek poškozeného v rozsahu částky 10 000 Kč) existuje příčinná souvislosti (majetková dispozice poškozeného jednajícího pod vlivem obviněným vyvolaného omylu), vše kryto úmyslným zaviněním poškozeného - existence subjektivní stránky ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

23. Co se týče námitek skutkového charakteru, je třeba konstatovat, že obviněným tvrzená vada o existenci tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, napadená rozhodnutí nezatěžuje. Výše prezentovaná skutková zjištění jsou z jimi provedených důkazů odvoditelná, neboť mají svůj podklad ve výpovědi poškozeného a svědka slyšeného soudem odvolacím. Z hlediska dovolacího rozhodování je dostačující zjištění, že při hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nedošlo k deformaci jejich obsahu a že vlastnímu hodnocení důkazů těmito soudy nelze vytknout porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

24. Protože stran té části dovolání, v níž námitky obviněného z formálního hlediska vyhověly obsahovému zaměření jím uplatněného dovolacího důvodu, bylo toto shledáno dovolacím soudem zjevně neopodstatněným, bylo dovolání obviněného jako celek jako takové odmítnuto podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. ledna 2017

JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu