6 Tdo 168/2004
Datum rozhodnutí: 11.03.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 168/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2004 dovolání obviněného J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 3 To 423/2003, jenž rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 33/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 10 T 33/2003 byl obviněný J. S. uznán vinným skutkem právně kvalifikovaným jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., protože od blíže nezjištěné doby počátku roku 2000 do měsíce května 2002 v O. na ul. O. v bytě své družky J. N. opakovaně hlasitými vulgárními výrazy ponižoval jejího nezletilého syna J. N., psychicky jej šikanoval a rovněž ho nepřiměřeně fyzicky trestal, zejména tím způsobem, že jmenovaného opakovaně bil gumovou hadicí po celém těle i hlavě, udeřil pěstí do břicha, otevřenou dlaní do obličeje, přičemž nezletilý byl do doby zjištění a oznámení tohoto domácího násilí nucen ze strachu toto jednání trpět a nechodit do školy či k lékaři, aby nebyly objeveny na jeho těle viditelné stopy fyzického napadání, kdy tímto svým jednáním utrpěl krom hematomu na hlavě a těle, rovněž duševní trauma, v důsledku čehož se také zhoršilo jeho chování a školní prospěch.

Za tento trestný čin byl obviněný J. S. odsouzen podle § 215 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 3 To 423/2003, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Vůči zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 11. 11. 2003 dovolání, kterým napadl výrok o vině a výrok o uloženém trestu odnětí svobody. Mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je toho názoru, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný konstatuje, že z provedeného dokazování vyplývá, že závažnější problémy v rodině poškozeného se vyskytovaly až počátkem roku 2002, kdy přikročil k radikálnějšímu řešení situace, neboť již nebyl schopen snášet ponižování a urážky ze strany poškozeného nezletilého J., který chtěl za každou cenu dosáhnout jeho odstěhování. Namítá, že od jeho nastěhování v polovině roku 1998 do uvedené doby (pravděpodobně míněno do počátku roku 2002), jeho jednání vůči nezletilému nepřesáhlo rámec běžného trestání, když poškozený jako dítě byl velice neposlušný, drzý a obtížně vychovatelný. Obviněný se tedy domnívá, že poškozený nebyl vystaven jednání natolik závažnému a dlouhodobému, aby spadalo pod ustanovení § 215 odst. 2 písm. b) tr. zák., ale že je na místě použití mírnější kvalifikace a to podle § 215 odst. 1 tr. zák.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a trestu a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem tak, že jej uzná vinným trestným činem podle § 215 odst. 1 tr. zák. a uloží mu mírnější trest.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného uvedla, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání. Obviněný v dovolání uvádí argumenty, které se výlučně týkají správnosti zjištěného skutkového stavu věci a hodnocení provedených důkazů. Podle státní zástupkyně se obviněný prostřednictvím dovolání domáhá hodnocení důkazů odlišného od hodnocení, jež učinily soudy prvního a druhého stupně. Vzhledem k tomu, že dovolání se neopírá o konkrétní vady právního posouzení zjištěného skutku právně kvalifikovaného jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ale jeho námitky směřují výhradně ke změně skutkového stavu, má státní zástupkyně zato, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. S. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav posoudit správnost hmotně právního posouzení tohoto skutku. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění, včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.

Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. S. formálně deklarovaný dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný uvádí, že trestného činu, který mu je kladen za vinu se nedopustil, protože skutečnosti neodpovídá závěr soudu o nevhodném jednání vůči nezletilému poškozenému od počátku roku 2000. Tato námitka ale výlučně směřuje proti zjištěnému skutkovému stavu věci, přičemž z tohoto údajného nedostatku až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku, který podle jeho mínění měl být souzen jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení nemůže však Nejvyšší soud v dovolacím řízení přezkoumávat a je vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, popsané ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ze kterého vyplývá, že od blíže nezjištěné doby počátku roku 2000 do měsíce května 2002 v O., na ulici O. v bytě své družky J. N. opakovaně hlasitými vulgárními výrazy ponižoval jejího nezletilého syna J. N., psychicky je šikanoval a rovněž ho nepřiměřeně fyzicky trestal, zejména tím způsobem, že jmenovaného bil gumovou hadicí po celém těle i hlavě, udeřil pěstí do břicha, otevřenou dlaní do obličeje, přičemž nezletilý byl do doby zjištění a oznámení tohoto domácího násilí nucen ze strachu toto jednání trpět a nechodit do školy či k lékaři, aby nebyly objeveny na jeho těle viditelné stopy fyzického napadání, kdy tímto svým jednáním utrpěl krom hematomu na hlavě a těle, rovněž duševní trauma, v důsledku čehož se také zhoršilo jeho chování a školní prospěch. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto zjištěný skutkový stav byl nesprávně posouzen jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod jiný zákonem stanovený dovolací důvod.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány dovoláním vady, které zákon jako důvody dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto také nebyl Nejvyšší soud oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vypracoval :

JUDr. Štefan Škadra