6 Tdo 1670/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1670/2016-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2016 o dovolání, které podala obviněná I. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2016, č. j. 5 To 338/2015-1553, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené v Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 T 102/2014, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 4. 2015, č. j. 42 T 102/2014-1488 , byla obviněná I. H. (dále jen obviněná , příp. dovolatelka ) uznána vinnou pokusem zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se (společně se spoluobviněnou D. P.) podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

jako jednatelka společnosti IVA velkoobchod s papírem, s. r. o., IČ 25487914, jenž ke dni 31. 12. 2010 vykazovala úpadek, čehož si nejpozději do 21. 3. 2011, tedy ke dni sestavení rozvahy a výkazu zisku a ztráty pro účely přiznání k dani z příjmu právnické osoby, byly vědomy, vstupovaly, v období od 21. března 2011 do 13. března 2012, do dalších obchodních vztahů a objednávaly a přebíraly od níže uvedených dodavatelů zboží či služby, přičemž byly přinejmenším srozuměny s tím, že společnost IVA velkoobchod s papírem, s. r. o., nebude schopna dostát svým závazkům a dodané a následně vyfakturované zboží či služby dodavatelům řádně a včas neuhradí, čímž tyto dodavatele uvedly v omyl a způsobily: - T. V., IČ: ..., škodu ve výši 129.986 Kč,
- D. S., IČ: ..., škodu ve výši 519.686 Kč,
- společnosti NOTES Bohemia, s. r. o., IČ: 26287978, škodu ve výši 414.876,60 Kč,
- společnosti ANTALIS, s. r. o., IČ: 15502775, škodu ve výši 1.556.113 Kč,
- společnosti Těšínské papírny, s. r. o., IČ: 60775505, škodu ve výši 13.480,30 Kč,
- společnosti Spokey, s. r. o., IČ: 27860345, škodu ve výši 7.542 Kč,
- společnosti HERLITZ, spol. s r. o., IČ: 15063011, škodu ve výši 140.665 Kč,
- společnosti KORONA Lochovice, spol. s r. o., IČ: 25660187, škodu ve výši 34.304 Kč,
- společnosti CENTROPEN, a. s., IČ: 00142492, škodu ve výši 143.999,50 Kč,
- společnosti HIT OFFICE, s. r. o., IČ: 60467801, škodu ve výši 80.496 Kč,
- R. W., IČ: ..., škodu ve výši 7.559 Kč,
- společnosti MPM Quality, v. o. s., IČ: 42194920, škodu ve výši 49.897 Kč,
- společnosti Marius Pedersen, a. s., IČ: 42194920, škodu ve výši 13.462 Kč,
- společnosti EUROPAPIER BOHEMIA, spol. s r. o., IČ: 48112178, škodu ve výši 580.551,40 Kč,
- společnosti Geis CZ, s. r. o., IČ: 44567359, škodu ve výši 2.248,80 Kč,
přičemž svým jednáním způsobily celkovou škodu ve výši 3.694.866,60 Kč a následně dne 13. března 2012 účelově převedly své obchodní podíly ve společnosti IVA velkoobchod s papírem, s. r. o. na společnost ALTEA EUROPE, spol. s r. o., která v daném oboru nevyvíjela podnikatelskou činnost.

2. Obviněná byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné D. P. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněných a poškozených D. S., Korona Lochovice (nyní Technologický park Lochovice, s. r. o.), HERLITZ, spol. s r. o. a NOTES Bohemia, s. r. o. rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, č. j. 5 To 338/2015 1553, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě ve výroku o náhradě škody, který se bezprostředně dotýká těchto poškozených, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněným uložil povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody:
- D. S., IČ: ..., částku 509.168,68 Kč,
- společnosti NOTES Bohemia, s. r. o., IČ: 26287978, se sídlem Brno, Horní 100/9, částku 414.866,60 Kč,
- společnosti HERLITZ, spol. s r. o., IČ: 15063011, se sídlem Praha 2, Myslíkova 1998/30, částku 146.856,53 Kč,
- Technologický park Lochovice, s. r. o., IČ: 25660187, se sídlem Obora 20, Lochovice, částku 33.579,66 Kč,
přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného D. S., IČ: ..., odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek krajského soudu napadla obviněná prostřednictvím obhájkyně Mgr. Veroniky Beerové dovoláním, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Dovolatelka má za to, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť podle jejího přesvědčení nemůže soud sám rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede žádné důkazy a měnil by pouze skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně jen na tom základě, že hodnotí jinak nalézacím soudem provedené důkazy. Odvolací soud v rámci veřejného zasedání podal pouze zprávu o stavu věci, žádné důkazy, prokazující oprávněnost uplatněných nároků poškozených, neprovedl. Soud prvního stupně vzhledem k insolvenčnímu řízení, které probíhalo paralelně s řízením trestním, neprováděl důkazy vedoucí ke zjištění oprávněnosti uplatněných nároků (zda jejich výše odpovídá skutečné škodě, jež je v příčinné souvislosti s jejím jednáním, a zda poškození uplatnili u správce daně nárok na vrácení DPH z neuhrazených daňových dokladů, v důsledku čehož by zjištěná škoda byla odlišná). Takové důkazy měly být vzhledem k rozhodnutí odvolacího soudu provedeny v rámci odvolacího řízení. Napadený rozsudek proto pokládá za nezákonný. Otázka zjištění výše škody má vliv i na právní kvalifikaci skutku, neboť její jednání není možné posoudit jako jednání spadající pod § 209 odst. 4 tr. zákoníku. Nedostatek rozsudku odvolacího soudu je dán i absencí posouzení jejího úmyslu k tvrzené škodě, jakož i v tom, že se soud nevypořádal s námitkou, že její jednání mělo být posouzeno podle příslušných ustanovení o odpovědnosti za úpadek podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, č. 182/2006 Sb. zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (zmiňuje konkrétně ustanovení § 99 odst. 1), případně věc měla být řešena podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů.

6. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem.

7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však Nejvyššímu soudu nebránila v rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání

a) obecná východiska 9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
15. Podstatou námitek dovolatelky je argumentace, jež se vymyká obsahovému vymezení jí uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného (bod 13-15), určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Argumentace, již obviněná učinila obsahem svého mimořádného opravného prostředku, se však s obsahovým zaměřením jí zvoleného dovolacího důvodu rozešla a je proto třeba ji hodnotit jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňující.

16. Obviněná v podaném dovolání vytýká, že soud prvního stupně neprováděl dokazování k výši způsobené škody a neposoudil oprávněnost nebo neoprávněnost vznesených nároků poškozených. Tvrzený nedostatek nenapravil ani soud druhého stupně, jenž podle jejího hodnocení rozhodl v rozporu s § 259 odst. 3 tr. ř. Obviněná soudům vytýká nedostatečný rozsah provedeného dokazování ve vztahu ke zjištění výše jí (resp. jí a spoluobviněnou D. P.) způsobené škody. Ve své podstatě tak brojí vůči správnosti skutkového zjištění, resp. nesplnění požadavku § 2 odst. 5 tr. ř. soudy nižších stupňů. Argumentace obviněné se ocitá v rovině procesní (nikoli hmotně právní), tj. rovině, k jejíž nápravě není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. určen. Již toto konstatování předurčuje způsob, jakým je třeba s podaným dovoláním naložit. Toliko k všestrannějšímu vypořádání se s námitkami obviněné Nejvyšší soud (nad rámec nezbytného) uvádí následující skutečnosti.

17. Obviněná odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl o přiznání nároků na náhradu škody (v bodě 3 tohoto usnesení jmenovaným poškozeným), aniž byly splněny podmínky § 259 odst. 3 tr. ř. Citovaným ustanovením je vymezen apelační princip, který v odvolacím řízení doplňuje princip kasační. Odvolací soud by měl zpravidla rozhodnout ve věci sám (s výjimkou případu, kdy by vydání rozhodnutí bylo podmíněno provedením obsáhlého a zároveň obtížně proveditelného dokazování, jímž by odvolací soud vlastně nahrazoval činnost soudu prvního stupně), ve formě rozsudku tam, kde může učinit nové rozhodnutí na podkladě správně zjištěného skutkového stavu, popřípadě skutkového stavu, který byl na základě důkazů provedených přímo před odvolacím soudem doplněn nebo změněn.

18. Vztažením těchto východisek na posuzovanou věc je třeba konstatovat, že odvolací soud v protikladu ke vnímání dovolatelky rozhodl za zákonem předvídaných podmínek. Zejména se neuchýlil k tomu, že by způsobem rozdílným od soudu prvního stupně hodnotil jím provedené důkazy. Odvolací soud převzal skutková zjištění nalézacího soudu (výrok o vině zůstal jeho rozhodnutím nezměněn) a na jejich základě pouze rozhodl jiným způsobem o uplatněných nárocích na náhradu škody, které poškození vznesli. Odlišné právní hodnocení podmínek pro rozhodnutí o řádně uplatněných nárocích na náhradu škody ve smyslu splnění podmínek upravených § 228 odst. 1 tr. ř. nelze vnímat způsobem, který uplatňuje dovolatelka (tj. v podobě závěru o nesplnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř.).

19. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, které soud prvního stupně učinil součástí popisu skutku, i v části týkající se výše způsobené škody. Na rozdíl od nalézacího soudu shledal naplnění podmínek pro to, aby podle § 228 odst. 1 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody rozhodl. Při své úvaze vyšel mimo jiné ze zjištění, že insolvenční řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MPSH 60 INS 12856/2012, bylo ke dni rozhodování odvolacího soudu skončeno a nároky poškozených, jak plyne z rozvrhového usnesení, byly zčásti vypořádány v rámci insolvenčního řízení [společnost HERLITZ, spol. s r. o. byla uspokojena částkou 3.033,47 Kč, D. S. částkou 10.517,38 Kč, společnost Korona Lochovice, spol. s r. o. (nyní Technologický park Lochovice, s. r. o.) částkou 724,34 Kč, NOTES Bohemia, s. r. o. částkou 9.405,76 Kč]. O tyto částky odvolací soud ponížil (oproti nárokům uplatněným) celkový rozsah přiznané náhrady škody.

20. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud plně dostál požadavku kladenému na jeho rozhodnutí v § 259 odst. 3 věta první tr. ř., podle které rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodoval na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně a skutkový stav nikterak nedoplňoval a neměnil, nezaložil svým rozhodnutím vadu, kterou obviněná v rámci svého mimořádného opravného prostředku vytýká. Rozhodl-li o povinnosti obviněné uhradit (společně a nerozdílně se spoluobviněnou D. P.) označeným poškozeným způsobenou škodu, postupoval v souladu s požadavkem, který je upraven v ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., podle něhož [o]dsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu , uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu ., jestliže byl nárok včas uplatněn, nestanoví-li zákon jinak . Soud má povinnost (s výjimkami zákonem upravenými) zavázat obviněného k náhradě škody poškozenému v zásadě vždy ( nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody , jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena ). Z tohoto pohledu (vyčíslení škody v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně) byly podmínky pro rozhodnutí adhezním výrokem splněny. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že vydání výroku nebrání zákonná překážka (insolvenční řízení bylo ukončeno), pak rozhodl způsobem, který žádnou procesní vadou zatížen není.

21. Ryze skutkovou námitkou je výhrada dovolatelky, že soud prvního stupně neprováděl dokazování, zda poškozenými uplatněné nároky odpovídají skutečně jednáním spoluobviněných způsobené škodě. Z obsahu spisového materiálu plyne opak. Okresní soud ke zjištění výše způsobené škody prováděl rozsáhlé dokazování, a to ve vztahu k jednotlivým poškozeným [viz listiny prokazující vznik skutečné škody nezaplacením vystavených faktur založených na č. l. 541-631 pokud jde o poškozenou společnost Herlitz, spol. s r. o., č. l. 635-658 pokud jde o poškozenou společnost KORONA Lochovice, spol. s r. o. (nyní Technologický park Lochovice, s. r. o.), č. l. 360-365 pokud jde o poškozenou společnost NOTES Bohemia, s. r. o., které byla částka přiznána pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2012, č. k. 26 ECm 3/2012-53, č. l. 333-356 pokud jde o poškozeného D. S.). Rozsah způsobené škody, tj. škody, jež byla pojata jako součást skutkových zjištění do tzv. skutkové věty výroku o vině, odpovídá té části dluhů, které poškozeným vznikly jednáním obviněných a které jimi nebyly uhrazeny. Takto zjištěná škoda má přímý vztah k právní kvalifikaci skutku. Nalézací soud dospěl na základě podané obžaloby a provedených důkazů ke skutkovým závěrům, že spoluobviněné svým jednáním způsobily škodu v celkovém rozsahu 3.694.866,60 Kč, tj. podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škodu značnou. Tomu odpovídá právní kvalifikace soudy zjištěného skutku, které jednání spoluobviněných právně posoudily jako trestný čin podvodu v kvalifikované skutkové podstatě podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.

22. Stran otázky výše škody dovolací soud připomíná, že soudy postupují v souladu se závěry vyjádřenými v rozhodnutí uveřejněném pod č. 25/2004 Sb. rozh. tr., z nichž vyplývá, že odvíjí-li se určení výše škody od ceny, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě trestného činu obvykle prodává (§ 89 odst. 12 tr. zák., resp. § 137 tr. zákoníku), pak za situace, jestliže je prodej takové věci jako zdanitelné plnění ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty a věc se obvykle prodává se zohledněním této daně, výše škody odpovídá ceně, za kterou obvykle věc kupuje konečný spotřebitel, tedy ceně včetně daně z přidané hodnoty. Pokud tedy poškozená obchodní společnost zahrnula do celkové kupní ceny zboží daň z přidané hodnoty na vstupu, nemůže to být důvodem pro odečtení této daně od celkové výše škody (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 5 To 88/2014).

23. Pokud jde o posouzení úmyslu dovolatelky k tvrzenému vzniku škody, kterým se odvolací soud podle slov obviněné nezabýval, potom se z obsahu napadeného rozhodnutí podává opak. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se úmyslem (subjektivní stránkou trestného činu) dovolatelky pojícím se ke způsobení trestněprávně relevantního následku zabývaly (viz str. 3-6 rozsudku okresního soudu, resp. str. 6-8 rozsudku soudu odvolacího) a není úkolem Nejvyššího soudu úvahy předcházejících instancí opakovat. Proto v plném rozsahu postačí na jejich závěry odkázat. Nad rámec uvedeného se pouze připomíná, že závěr o naplnění subjektivní stránky přisouzeného deliktu učinily soudy na základě zjištění, že vzhledem k finanční kondici společnosti IVA papírny, s. r. o. nemohly obviněné věřit v obrat, který by společnost vymanil z prohlubujícího zadlužování, přes tuto skutečnost nadále navazovaly obchodní vztahy a v ekonomicky bezvýchodné situaci účelově převedly obchodní podíly na společnost ALTEA EUROPE, spol. s r. o. a následně založily novou společnost s předmětem podnikání ve stejném oboru (společnost NOVA papír, spol. s r. o.). Všechny tyto skutečnost vedly soudy obou stupňů k závěru, že obviněné jednaly minimálně ve formě nepřímého úmyslu.

24. Nedůvodnou je dále námitka, že jednání obviněné mělo být posouzeno podle předpisů civilního práva, konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Jednání obviněné přesto, že má soukromoprávní základ, přesahuje hranice soukromoprávní odpovědnosti, a to již proto, že bezezbytku svým jednáním naplnila znaky (kvalifikované) skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a svým jednáním (společně se spoluobviněnou D. P.) způsobila značnou škodu. Současně se připomíná (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 2550/12), že princip subsidiarity trestní represe nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, pokud existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost obchodněprávní, občanskoprávní či pracovněprávní). Nejen Nejvyšší soud, nýbrž i Ústavní zastává názor, že není vyloučeno souběžné uplatnění trestní odpovědnosti spolu s jiným druhem odpovědnosti, resp. že trestní odpovědnost je vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splněním všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná. Ani subsidiarita trestní represe nevylučuje proto spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení povinností se soukromoprávním základem, které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky, neboť trestní právo chrání též soukromé zájmy fyzických a právnických osob (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 265/2003 nebo usnesení ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1535/2005).

25. Uvedené konstatování ústí do závěru, že obviněná se vznesenou argumentací se zaměřením jí zvoleného dovolacího důvodu obsahově rozešla. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b . Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.

26. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu