6 Tdo 165/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 165/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 2. 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného H. M. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 3 To 441/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 T 104/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 27 T 104/2002, byl obviněný H. M. L. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Ke shora uvedenému právnímu závěru dospěl soud na základě skutkového stavu, kdy obviněný v době nejméně od 27. 2. 2002 do 1. 3. 2002 v místě svého bydliště v S., okres Č. B., řádně nepečoval o dceru své družky nezl. V. S., kdy v důsledku této péče přesně nezjištěným způsobem utrpěla zranění, a to ložiskové chybění vlasů v temenní krajině, škrábance kryté krustou v levé temenní krajině, krevní výron v krajině čelní uprostřed a v krajině levé líce o velikosti 1 až 2 cm, drobnou oděrku na špičce nosu, čtyři drobné krevní výronky na horní ploše pravého ramene do průměru 1 cm, dva krevní výrony při zevní hraně levé lopatky, drobnou kruhovitou jizvičku o průměru 0,5 cm na palcové hraně levého předloktí v dolní třetině a na hrudníku vlevo v přední podpažní čáře 3 cm pod prsní bradavkou, krevní výrony vpravo i vlevo od velkých stydkých pysků o průměru 3 cm, dva krevní výrony na plosce pravé nohy, krevní výron na zevní straně pravého stehna, krevní výron na zevním kotníku pravé nohy, otok a krevní výron v horní části levého bérce, zlomeninu obou kostí levého bérce v horní třetině, zlomeninu levé holenní kosti v dolní třetině a zlomeninu obou spánkových kostí, když toto poranění je těžké pro delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví, přičemž obvyklá doba léčení překračuje šest týdnů a dále působí mučivé útrapy, neboť ve svém souhrnu vyvolává bolesti na hranici snesitelnosti .

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a v jeho neprospěch podal odvolání okresní státní zástupce. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když jednání obviněného podle zjištění krajského soudu spočívá v tom, že v době nejméně od 27. 2. 2002 do 1. 3. 2002 v místě svého pobytu v S., okres Č. B., při péči o dceru své družky, nezletilou V. S., úmyslným hrubým zacházením, zejména silným uchopením, údery rukou a vhazováním do dětské postýlky způsobil jmenované nezletilé různá poranění na těle a dolních končetinách, zejména zlomeninu obou kostí levého bérce v horní třetině, zlomeninu levé holenní kosti v dolní třetině, zlomeninu obou spánkových kostí a další drobné oděrky a pohmožděniny, přičemž poranění levé dolní končetiny je těžké pro delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví, když obvyklá doba léčení přesahuje dobu šesti týdnů . Obviněnému byl za uvedené jednání uložen podle § 221 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou /§ 39a odst. 2 písm. c) tr. zák./. Obviněnému byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen také trest vyhoštění na dobu pěti let. Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti předmětnému rozsudku krajského soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že skutek popsaný ve výrokové větě rozsudku, proti němuž směřuje dovolání neumožňuje přezkoumatelný právní závěr o povaze újmy na zdraví z hlediska právní kvalifikace trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť je třeba zvažovat nejen povahu a závažnost utrpěného zranění a jeho konkrétní následky poškozené, ale i skutečnost, jak takové zranění poškozená vnímala, a povahu a závažnost zranění, které mohlo být poškozené způsobeno zjištěným mechanismem útoku, tedy hrubým zacházením . Z uvedeného pohledu pak mělo být jednání obviněného podle dovolatelky kvalifikováno jako pokus trestného činu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. V tomto směru nejvyšší státní zástupkyně poukazuje na to, že u zranění hlavy poškozené znalec určil poměrně jednoznačně jako nejpravděpodobnější příčinu údery dlaňovým valem či pěstí z obou stran do hlavy a opakovaně vyloučil možnost způsobení tohoto zranění pádem dítěte . Nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila svůj podiv nad tím, proč bylo z napadeného rozsudku vypuštěno konstatování, že v důsledku jednání obviněného byla nezletilá v důsledku utrpěných zranění vystavena mučivým útrapám apod., ačkoli je tato skutečnost deklarována ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví. V uvedené souvislosti mělo být jednání obviněného kvalifikováno jako trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák.

Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc obviněného přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou k tomu ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. oprávněnou, přičemž lhůta k podání dovolání byla podle § 265e tr. ř. zachována.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví a takovým činem způsobí těžkou újmu na zdraví.

V souvislosti se shora uvedeným je potřebné uvést, že pojem těžké újmy na zdraví je vymezen v § 89 odst. 7 tr. zák. Těžká újma na zdraví jako následek v případě trestného činu podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. musí být způsoben pouze z nedbalosti, neboť jinak by muselo být jednání posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 tr. zák.

Z právní věty výroku o vině Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplývá, že obviněný při péči o nezletilou dceru své družky, úmyslným hrubým zacházením, zejména silným uchopením, údery rukou a vhazováním do dětské postýlky způsobil jmenované nezletilé různá poranění na těle a dolních končetinách, zejména zlomeninu obou kostí levého bérce v horní třetině, zlomeninu levé holenní kosti v dolní třetině, zlomeninu obou spánkových kostí a další drobné oděrky a pohmožděniny, přičemž poranění levé dolní končetiny je těžké pro delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví, když obvyklá doba léčení přesahuje dobu šesti týdnů. Z takto popsaného skutkového zjištění je patrno, že jeho součástí se nestalo konstatování zjištění toho, že v důsledku jednání obviněného byla nezletilá v důsledku utrpěných zranění vystavena i mučivým útrapám, neboť ve svém souhrnu utrpěná zranění vyvolávají bolest na hranici snesitelnosti . Uvedeného skutkového zjištění se v podaném dovolání domáhá nejvyšší státní zástupkyně, avšak i při jeho absenci (skutkového zjištění) dovozuje, že jednání obviněného tak, jak byl skutek popsán, mělo být posouzeno podle § 215 odst. 1 tr. zák. jako trestný čin týrání svěřené osoby.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu však nelze namítat a ani přezkoumávat či hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani hodnotit úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, nebo jen zcela výjimečně, a není tedy oprávněn pouze na základě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení všech ustanovení zákona (zásada ústnosti a bezprostřednosti) zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů, které provedly soudu nižších stupňů.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že část námitek směřuje výhradně do oblasti skutkových zjištění. Tak je tomu ve vztahu k námitkám, že se součástí skutkového zjištění nestalo konstatování zjištění toho, že v důsledku jednání obviněného byla nezletilá v důsledku utrpěných zranění vystavena i mučivým útrapám, neboť ve svém souhrnu utrpěná zranění vyvolávají bolest na hranici snesitelnosti . V této souvislosti je potřebné uvést, že soud musí provést důkazy v rámci hlavního líčení a tyto důkazy pak v souladu se zněním § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Krajský soud v tomto směru provedené důkazy hodnotil ve smyslu výše uvedeného ustanovení a dospěl k jistému skutkovému závěru, který je vyjádřen v popisu skutku výroku o vině. Jestliže je tedy dovoláním napadena absence uvedených zjištění, je tím ve své podstatě napadeno skutkové zjištění krajského soudu, neboť snahou podaného dovolání je docílit v této části změny skutkového zjištění tak, aby odpovídal představám dovolatelky, tj. aby bylo možno jednání obviněného kvalifikovat podle § 215 odst. 1 tr. zák. jako trestný čin týrání svěřené osoby. V tomto směru považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že již v rámci podaného odvolání státní zástupce poukázal na výpovědi některých svědků, a z těchto výpovědí dovozoval oproti závěrům soudu prvního stupně naplnění znaků trestného činu týrání svěřené osoby. Krajský soud poukázal na to, že okresní soud důvodně neučinil závěr o déle trvajícím zlém nakládání obžalovaného s nezletilou poškozenou a neshledal v žalovaném jednání trestný čin týrání svěřené osoby ve smyslu § 215 tr. zák. Upozornit je třeba i na to, že skutková zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího nejsou právě s ohledem na doplněné dokazování před odvolacím soudem identická, což umožnilo krajskému soudu kvalifikovat jednání obviněného podle přísnější právní kvalifikace oproti rozsudku okresního soudu, a právě ze skutkového zjištění odvolacího soudu musí Nejvyšší soud vycházet, jak již bylo shora konstatováno.

Za právní námitku lze označit tu část argumentace dovolání, kde je poukazováno na to, že jednání obviněného mohlo být kvalifikováno jako pokus těžké újmy na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. I v rámci této argumentace by bylo možno vysledovat prvky neztotožnění se se skutkovým stavem, spočívající ve výhradách k hodnocení důkazů. Za podstatné ve vztahu k relevantně uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba považovat tu část dovolání, kterou nejvyšší státní zástupkyně opírá o znalecký posudek a příčinu vzniku zranění poškozené na hlavě.

Ze skutkového zjištění vyplývá, že obviněný při péči o nezletilou dceru své družky úmyslným hrubým zacházením, zejména silným uchopením, údery rukou a vhazováním do dětské postýlky způsobil jmenované nezletilé různá poranění. Nejvyšší státní zástupkyně pak dovozuje, že takto popsaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován, že zranění způsobené obviněným poškozené mělo být kvalifikováno jako pokus těžké újmy na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. Jako nejpravděpodobnější příčinu zlomenin spánkových kostí uvedla údery dlaňovým valem či pěstí z obou stran do hlavy a poukázala na to, že znalec opakovaně vyloučil možnost způsobení tohoto zranění pádem dítěte. V této souvislosti je třeba uvést, že znalec MUDr. V.zpracoval již v přípravném řízení znalecký posudek, kde uvedl jako možný způsob zranění zlomenin spánkových kostí odhození dítěte s dopadem na pevný předmět (pelest postýlky). Následně byl vyslechnut orgány činnými v trestním řízení, a to ještě před podáním obžaloby, kde uvedl, že ke zlomenině spánkových kostí by mohlo dojít při házení dítěte do postýlky s peřinou a matrací za předpokladu, že by spánková krajina narazila na tvrdý pevný předmět, např. na pelest. Podle znalce by se muselo jednat nejméně o dvě hození. Znalec rovněž uvedl, že zlomeniny spánkových kostí jsou typické pro úder, při stisknutí by vznikly zcela jiné zlomeniny lebky. K dotazu soudu prvního stupně znalec uvedl, že zlomenina spánkových kostí sama o sobě není jako vážná porucha zdraví posuzována. V konkrétním případě vzhledem k tomu, že nedošlo k poškození mozku se zranění hojí asi 2 až 3 týdny, bolestivé je asi do deseti dnů a omezení běžného života je představováno nutností klidového režimu, který je potřebný proto, aby nedošlo k sekundárnímu krvácení do mozku. Tento znalec byl rovněž vyslechnut soudem odvolacím, kde setrval na dřívějších závěrech, které vyslovil jak v písemném znaleckém posudku, tak při výpovědi před soudem prvního stupně a za možný vznik zranění spánkových kostí označil úder ruky, tzv. dlaňovým valem nebo pěstí, přičemž podle znalce takové zranění nemohlo být způsobenou tzv. fackou a muselo by se jednat minimálně o dva údery z každé strany . Shora uvedené skutečnosti zahrnul krajský soud do svých skutkových zjištění, nikoli však izolovaně od dalších, neboť nemohl přehlédnout znalecký posudek s uvedením možného vzniku zranění poškozené spánkových kostí např. vhazováním do dětské postýlky. V této souvislosti by bylo možno připustit nepřesnost v popisu skutku, kde vedle sebe stojí údery rukou a vhazování do dětské postýlky . Možnost vzniku předmětného poranění hlavy spánkových kostí vhazováním nezletilé do dětské postýlky nebyla znalcem vyloučena, proto měl soud při vymezení způsobu zranění v popisu skutkových zjištění postupovat z pohledu zásady in dubio pro reo, přičemž by nic soudu nebránilo v tom, aby rozvedl v odůvodnění znalcem uváděné možnosti vzniku poranění spánkových kostí nezletilé V. S. a vzhledem k tomu, že neměl dostatek spolehlivých důkazů a z nich zjištěných skutečností a okolnosti, ze kterých by bylo možno úmysl ve vztahu k § 222 odst. 1 tr. zák. dovodit , měl tuto nepřesnost, která zavdala příčinu k námitce posoudit jednání obviněného podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., z popisu skutku vypustit a vypořádat se s touto skutečností (alternativami zlomenin spánkových kostí) v odůvodnění svého rozhodnutí.

Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání učinil Nejvyšší soud za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž musel věc meritorně přezkoumat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu :

JUDr. Jan Engelmann