6 Tdo 1582/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1582/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 68 To 200/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 46/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M.M. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 1 T 46/2010, byl obviněný M.M. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 99 odst. 2 písm. a), b), odst. 3, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické a protialkoholní v ústavní formě.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 68 To 200/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M. M. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, jež opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Konstatoval, že odvolací soud, který přezkoumával výrok o trestu, nevzal v úvahu všechny okolnosti. Obviněný vytkl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a neúčelný, pokud byl uložen při samé horní hranici trestní sazby a za současného uložení ochranného léčení v ústavní formě. Uvedl, že se ke skutku doznal, při objasňování spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a trestné činnosti se dopustil pod vlivem tíživých osobních problémů, které soud však nezjišťoval a při ukládání trestu k nim nepřihlédl. Rovněž řádně nevyhodnotil polehčující okolnosti jeho doznání, že je nemocen a v době spáchání skutku neměl kde bydlet. Obviněný zmínil, že si je vědom potřeby se léčit a v tomto směru vyvinul i vlastní iniciativu. Upozornil, že svědci potvrdili, že pokud nepožije alkohol je jeho chování dobré; soudní znalec uvedl, že trpí duševní poruchou. Připomněl, že je ve věku třiceti let a výkon nepodmíněného trestu nemůže nic změnit, neboť potřebuje léčbu. Podle obviněného se rozhodnutí soudu výhradně opírá o jeho doznání a výpovědi svědků pouze naznačují, že oba skutky spáchal on. Namítl, že vina mu nebyla prokázána. Soud nezkoumal, zda měl úmysl přivodit předmětný následek, když jeho výpověď v přípravném řízení byla učiněna pod vlivem alkoholu. Subjektivní stránka jeho činu tak nebyla naplněna. Obviněný vyslovil názor, že ochranné léčení může být uloženo i samostatně; vedle trestu je lze uložit pouze tehdy, když jeho samotné uložení by nebylo dostatečné z hlediska působení na osobu, které je ukládáno a na ochranu společnosti. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost by měl být posouzen jako komplex všech okolností případu.

Z popsaných důvodů obviněný označil za účelné pouze ochranné léčení, když sám není schopen se zbavit závislosti na alkoholu. Podle jeho mínění odvolací soud neměl odvolání zamítnout a omezit se pouze na přezkum uloženého trestu bez ohledu na to, zda či jakým způsobem mu byla vina prokázána. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 68 To 200/2010, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul průběh soudního řízení a obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek.

Státní zástupce uvedl, že obviněný především napadá výrok o trestu, který shledává nepřiměřeně přísným a neúčelným. V návaznosti na to připomněl, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dodal, že jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 a § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V tomto rozsahu shledal dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pokud obviněný tvrdí, že jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto, aniž by odvolací soud přezkoumal výrok o vině, lze tuto argumentaci podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v jeho první alternativě), jenž je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Státní zástupce připomněl, že se jedná o dovolací důvod procesní, který však má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podotkl, že ze spisového materiálu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním toliko obviněný, když mu výslovně a stručně vytkl, že s ohledem na současně uložené ochranné léčení považuje výši trestu za velice vysokou. Ve vyjádření poznamenal, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v návaznosti na to podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku o trestu a správnost mu předcházejícího postupu řízení. Současně odvolací soud konstatoval, že není dán důvod pro rozšíření jeho přezkumné činnosti i na výrok o vině ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by vada výroku o trestu byla obviněným vytknuta důvodně a současně měla svůj původ právě ve výroku o vině. Podle státního zástupce je namístě se s tímto závěrem krajského soudu ztotožnit. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tudíž nedošlo.

Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. M. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného M. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Nutno připomenout, že rozsudek soudu prvního stupně přezkoumával toliko ve výroku o trestu, neboť v tomto rozsahu byl odvoláním obviněného napaden. Současně odvolací soud neshledal důvod pro rozšíření přezkumné povinnosti ve smyslu ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř., neboť vytýkané vady nemají svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání (str. 2 napadeného usnesení). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. M. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný předně zpochybňuje závěry o své vině. Byť v této části je nutno označit dovolání za nepřípustné, neboť odvolací soud výrok o vině z rozsudku okresního soudu nepřezkoumával a ani nebyl povinen tak učinit, přesto považuje Nejvyšší soud za potřebné poukázat na některé níže popsané skutečnosti.

K tvrzení obviněného, že soud nezkoumal, zda měl úmysl přivodit předmětný následek, když jeho výpověď v přípravném řízení byla učiněna pod vlivem alkoholu, lze poznamenat, že k činům, které mu obžaloba pod body I. a), b) kladla za vinu, se doznal i v řízení před soudem, jak tato skutečnost vyplývá z protokolu o hlavním líčení (č. l. 157 spisu). Přitom doznání obviněného, v rámci kterého mimo jiné též uváděl, proč zmíněné věci zapálil, bylo potvrzováno i dalšími provedenými důkazy, jak je zřejmé z argumentace Okresního soudu ve Vsetíně na str. 2 až 4 odůvodnění rozsudku.

Rovněž námitka obviněného, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a neúčelný a že při rozhodování soud nevzal v úvahu všechny okolnosti, žádný z důvodů dovolání obsahově nenaplňuje.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 a § 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnému M. M. nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na přečin, jímž byl uznán vinným, což ani není v dovolání vytýkáno. Podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (soud prvního stupně se s nimi ztotožnil) byly v době páchání trestné činnosti u obviněného plně zachovány jeho rozpoznávací schopnosti a pouze lehce byly sníženy schopnosti ovládací prostou opilostí a kanabinolovou intoxikací. Současně považuje dovolací soud za potřebné uvést, že již Okresní soud ve Vsetíně věnoval náležitou pozornost všem rozhodným hlediskům při ukládání trestu obviněnému, jak jsou v trestním zákoníku (zejména v ustanoveních § 38 a § 39 tr. zákoníku) zakotveny. Zabýval se povahou a závažností daného přečinu, poměry obviněného a vzal v úvahu polehčující okolnost, že při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům, když se k vytýkanému jednání plně doznal (§ 41 písm. l ) tr. zákoníku). Rovněž nemohl pominout přitěžující okolnosti, a to, že obviněný spáchal trestný čin s rozmyslem po předchozím uvážení, trestným činem způsobil vyšší škodu a že pro trestný čin byl odsouzen dokonce dvakrát pro stejnorodou trestnou činnost (§ 42 písm. a), k), p) tr. zákoníku). Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody obviněného podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s mírnějším režimem do věznice s dozorem, ačkoliv vzhledem k ustanovení § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku náleželo zařazení do věznice s ostrahou. Dále Nejvyšší soud připomíná, že ochranné léčení může soud uložit i vedle trestu nebo při upuštění od potrestání (§ 99 odst. 3 tr. zákoníku). Prvostupňový soud ve Vsetíně shledal, že obviněný je osobou závislou na alkoholu a marihuaně a trestné činnosti se dopustil pod jejich vlivem. Taktéž uvedl, že jde o osobu psychicky nemocnou, která si své onemocnění přiznává, avšak není schopna na ně adekvátním způsobem zareagovat. Soud vyjádřil přesvědčení, že ochranné léčení psychiatrické a protialkoholní v ústavní formě, které vedle trestu odnětí svobody obviněnému uložil, může příznivě působit a přispět k završení jeho nápravy (srov. podrobnou argumentaci na str. 4 a 5 rozsudku soudu prvního stupně).

Ohledně výroku o trestu Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v usnesení mimo jiné uvedl, že obviněný je recidivistou v trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že dosud uložené a vykonané tresty nevedly k jeho nápravě a neodradily jej od páchání shodné trestné činnosti. Uložený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku je trestem uloženým na samé horní hranici trestní sazby, avšak jeho uložení je zcela odůvodněno. V této souvislosti odvolací soud zdůraznil: Obžalovaný jednal cíleně, promyšleně a navíc mimo jiné vůči stejnému subjektu, kterému takto opakovaně způsobil škodu. Rovněž oprávněně konstatoval: v daném případě je účelem trestu především zabránit obžalovanému v páchání (opakování) další trestné činnosti a ochránit zájmy osob poškozených trestným činem. Uložené ochranné léčení v ústavní formě není důvodem pro zkracování trestu odnětí svobody, který zcela odpovídá požadavkům jak individuální, ale i generální prevence a zásadě individualizace trestu. Je zcela zřejmé, že obžalovaný se oddává zneužívání návykových látek a pokud už nyní myslí vážně, že se chce léčit, tak pobyt v příslušném typu věznice po dobu 1 roku mu v tom bránit nebude, naopak ve věznici bude mít obžalovaný režim, bude abstinovat a nelze vyloučit, že bude mít ve věznici možnost vykonávat ochranné léčení současně s trestem odnětí svobody (vše na str. 2 usnesení soudu druhého stupně).
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Obviněný M. M. však výlučně vznesl námitky, které nenaplňují nejen jím uplatněný, ale ani žádný jiný ze zákonných důvodů dovolání.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. ledna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k