6 Tdo 1574/2015
Datum rozhodnutí: 07.01.2016
Dotčené předpisy: § 208 odst. 1 tr. zákoník, § 208 odst. 2 tr. zákoník



6 Tdo 1574/2015-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2016 o dovolání, které podal obviněný J. Z. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 9 To 123/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 308/2014, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, č. j. 9 To 123/2015-156, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. s e věc p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, č. j. 9 To 123/2015-156, jímž byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2015, č. j. 5 T 308/2014-123, byl obviněný J. Z. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

od 16. 4. 2014 do současné doby v B., na ulici Š. ..., znemožňoval svému otci, poškozenému J. Z., řádné užívání bytového prostoru v domě, přestože poškozený zde má trvalé bydliště a na uvedené adrese do 16. 4. 2014 bydlel a dosud zde má veškeré osobní věci, následně poškozenému do domu znemožnil přístup, když k řešení situace společného bydlení v domě Š. .. v B. si najal advokátní kancelář Mgr. Romana Klimuse se sídlem Štefánikova 9, Brno, který zajistila uzavření Dohody o společném bydlení, kterou si poškozený převzal a podepsal dne 12. 12. 2013, následně obžalovaný pracovníkům advokátní kanceláře sdělil skutečnosti, které by měly nasvědčovat tomu, že jeho otec uvedenou dohodu hrubě porušuje, a to aniž by si sdělené skutečnosti řádně ověřili, reagovali tak, že poškozenému zaslali doporučenou zásilku cestou České pošty, a. s., která obsahovala písemné odstoupení od dohody o společném bydlení ze dne 12. 12. 2013, a současnou výzvu, aby do 15 dnů od převzetí vyklidil jím užívané prostory a předal je do užívání svému synovi, obžalovanému J. Z., tuto doporučenou zásilku si převzal sám obžalovaný, když ji záměrně před poškozeným zatajil, následně pak dne 16. 4. 2014 pracovníci advokátní kanceláře spolu s obžalovaným vyměnili zámky na dveřích domu č. ... na ulici Š. a odmítli poškozenému nadále umožnit vstup do domu a pobyt v domě.

Odvolací soud obviněného odsoudil podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků.

II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Romana Klimuse dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku, jímž se domáhá zrušení jak označeného rozsudku soudu odvolacího, tak jemu přecházejícího rozsudku soudu prvního stupně, vytýká nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. S oporou o odůvodnění napadeného rozsudku (právní závěr, že v ustanoveních § 208 odst. 1 tr. zákoníku a § 208 odst. 2 tr. zákoníku jsou obsaženy dvě samostatné skutkové podstaty) namítá, že jednáním uvedeným ve výroku nemohl naplnit znaky obou skutkových podstat, které si vzájemně odporují. Jako výlučný vlastník předmětné nemovitosti, který k ní má užívací titul, se nemohl dopustit protiprávního obsazení této nemovitosti, tedy vniknutí a setrvání v domě jiného, a to bez právního důvodu. Obsazení nemovitosti podle dovolatele představuje vyloučení možnosti užívání objektu vlastníkem nemovitosti.

Obviněný odvolacímu soudu dále vytýká, že nerozlišil a nespecifikoval, jakým jednáním měl naplnit zákonné znaky uvedených skutkových podstat. Napadené rozhodnutí je podle něj nepřezkoumatelné z důvodu absence odůvodnění výroku, vypořádání se s námitkami odvolatele a dalších uvedených skutečností. Podle odvolatele odvolací soud svým postupem porušil základní zásady trestního řízení (zásadu právní jistoty, materiální pravdy, správnosti, přesvědčivosti rozhodnutí etc).

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle § 265k a násl. tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas, aby o podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265 odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.


III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvody.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

IV.
Podstatou dovolací argumentace obviněného je nesouhlas s právní kvalifikací skutku obsaženého ve výrokové části odsuzujícího rozsudku jako souběhu trestných činů podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný s poukazem na vlastnické právo k předmětné nemovitosti namítá, že se nemohl dopustit vniknutí a setrvání v domě jiného, a to bez právního důvodu , což je třeba interpretovat tak, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že spáchal přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku (v podobě naplnění zákonných znaků protiprávně obsadil byt jiného , jak uzavřel soud druhého stupně).

Takto formulovanou výhradu je třeba pokládat za námitku hmotněprávního charakteru, jíž dovolatel brojí vůči správnosti právního posouzení skutku odvolacím soudem.

Protože tuto námitku nelze pokládat za takovou, která by umožnila Nejvyššímu soudu rozhodnout o dovolání obviněného způsobem upraveným v § 265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí, přezkoumal dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek a řízení mu předcházející a zjistil následující skutečnosti:

Dovolání obviněného je důvodné.

Porovnáním rozsudku soudu prvního a druhého stupně lze dojít k poznatku, že odvolací soud převzal skutková zjištění, k nimž na pokladě provedeného dokazování dospěl nalézací soud, a že vydáním nového rozsudku, poté, co odvoláním napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu, sledoval toliko napravení pochybení, kterých se podle jeho zjištění soud prvního stupně dopustil při právním posouzení skutku a při formulaci výroku o trestu (viz str. 4 rozsudku krajského soudu). Odvolací soud, který sice správně poukázal na to, že v ustanovení § 208 odst. 1 a v ustanovení § 208 odst. 2 tr. ř. upravuje trestní zákoník dvě samostatné základní skutkové podstaty, však právní vadu zatěžující odvoláním napadený rozsudek důsledně nenapravil. Aniž by totiž uvážil obsah skutkového zjištění, které převzal z rozsudku soudu nalézacího (vyjádřeno v tzv. skutkové větě jím vydaného odsuzujícího rozsudku), vyslovil svým rozhodnutím již zmíněný souběh přečinů neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle odstavce prvního a druhého. Takto rozhodl, aniž by stejně jako soud prvního stupně (viz str. 8 jeho rozsudku) v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, v jakých skutkových zjištěních má naplnění znaků jím označených přečinů (z hlediska objektivní stránky) svou oporu.

Jinak vyjádřeno, dovolateli je třeba dát za pravdu, zejména pokud tvrdí, že popis skutku neodůvodňuje vyslovení právního závěru, že svým jednáním protiprávně obsadil byt jiného , jak uzavřel soud odvolací. Popis skutku, jímž odvolací soud uznal dovolatele vinným, se totiž plně koncentruje na vyjádření těch skutečností, které mají odůvodnit jeho právní kvalifikaci v podobě přečinu podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Nutno dodat, že jeho případné skutkové rozvedení, které by odůvodňovalo kvalifikaci skutku podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, není obsaženo ani v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku (potažmo lze poukázat na to, že stejné platí i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které v tomto směru odkazuje na výrokovou část viz str. 2 rozsudku).

Na základě těchto poznatků dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je důvodným tvrzení dovolatele, že jím napadený rozsudek krajského soudu je zatížen vadou zakládající důvod dovolání upravený ustanovením § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2015, č. j. 9 To 123/2015-156, tak i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně věc přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu je znovu o odvolání obviněného rozhodnout, a to s přihlédnutím k tomu, co je uvedeno v tomto usnesení. Připomíná se, že pro další rozhodování soudu ve věci obviněného se uplatňuje zákaz reformace in peius, neboť jak ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, tak ke zrušení rozsudku soudu druhého stupně soudem dovolacím došlo výlučně na podkladě opravných prostředků obviněného.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. 1. 2016
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu