6 Tdo 157/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1 tr. zák., § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.





U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 dovolání, které podal obviněný M. E. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 6 To 83/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 6/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 48 T 6/2005, byli obvinění J. B., M. E. a I. H. uznáni vinnými, že
dne 24. 11. 2003 obžalovaná I. H., rozená S., na pokyn obžalovaného J. B., který byl v té době hospitalizován v nemocnici v Olomouci, předala obžalovanému M. E. v L. v místě svého tehdejšího bydliště nejméně 20 g kokainu, který obžalovaný J. B. nakoupil v blíže nezjištěné době od září 2003 v A. v H. a neoprávněně dovezl do České republiky, za který obžalovaný M. E. zaplatil obžalovanému J. B. nejméně částku 30.000,- Kč, a který obžalovaný M. E. prodal dalším přesně nezjištěným osobám.

Takto zjištěným jednáním podle soudu prvního stupně spáchali:
- obviněný J. B. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.,
- obvinění I. H. a M. E. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
- obviněný J. B. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný M. E. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněná I. H. podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s vyslovením dohledu nad její osobou.

Naproti tomu byli obvinění H. S., P. M. a R. S. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek popsaný ve výroku na str. 3 až 8 rozsudku, kterým měli spáchat trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. B. a M. E. a státní zástupce odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 6 To 83/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině a trestu ve vztahu k jeho osobě) podal obviněný M. E. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Obviněný připomněl, jak je skutková podstata trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. vymezena v zákoně. Uvedl, že podle skutkové věty odsuzujícího rozsudku se měl označeného trestného činu dopustit tím, že ,,20 g kokainu ... prodal dalším přesně nezjištěným osobám . Namítl, že ačkoliv z provedeného dokazování toto nebylo nikdy zjištěno, a ani soud k takovému zjištění nedospěl, tak pod pojem prodat soudy zahrnuly skutkový závěr, že obžalovaný E. prostřednictvím obžalované H. převzal u obžalovaného B. množství výrazně větší, konkrétně 20 g... Právě tímto množstvím je potom dle názoru soudu odvolacího nutno mít za prokázaný i znak jinému opatřil a prodal omamnou látku . Podle obviněného je možné pojem prodat definovat výlučně jako úplatné odevzdání (předání) věci atp. kupujícímu. Soudům obou stupňů vytkl, že ho definují jako již samotné převzetí . Zákonný pojem prodat nelze rovněž vykládat jako převzetí v úmyslu prodat . Skutková podstata ustanovení § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. jednoznačně hovoří o znaku prodat , nikoli převzít v úmyslu prodat a zároveň je jakákoliv analogie v neprospěch obviněného v trestním právu hmotném vyloučena.

Dále obviněný namítl, že skutková věta odsuzujícího rozsudku je neúplná, neboť nevymezuje jeho jednání v takovém rozsahu, aby jej bylo možno odsoudit za spáchání označeného trestného činu. Konstatoval, že ze zákonného vymezení dané skutkové podstaty se podává, že je nutno omamné a psychotropní látky a jedy prodat , tj. odevzdat kupujícímu za úplatu takovéto látky. Ve skutkové větě je nutno určit co, komu, kdy, kde, za jakou úplatu a jakým způsobem pachatel odevzdal. Protože tyto skutečnosti nejsou ve výroku rozsudku uvedeny, obviněný označil výrok za neúplný, resp. neurčitý.

V dovolání obviněný vyslovil i pochybnost o správnosti aplikace ustanovení § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Soud se k otázce spáchání daného trestného činu ve větším rozsahu řádně nevyjádřil, přestože je nutné takový závěr opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, a to zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti... (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 To 351/2004). Podle obviněného soud pro účely právního posouzení nevymezil, jak to vyplývá přímo ze skutkové věty ( prodal dalším nezjištěným osobám ), kolika osobám drogu prodal, dále ani s jistotou nezná druh předmětné látky (jak je výše naznačeno), doba páchání trestné činnosti (v prokázaném rozsahu) je omezena na den 24. 11. 2003, a tudíž nelze hovořit o dlouhodobé trestné činnosti. Zůstalo též nezodpovězeno, jak soud dospěl k závěru, že ...kokain byl nakoupen v blíže nezjištěné době od září 2003 v A.... , když způsob nákupu resp. obstarání drogy v H. jsou podrobně popsány ve zprošťující části rozsudku. Soud tudíž vztáhl pojem větší rozsah a užil přitěžující skutkovou podstatu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. pouze k množství, které měl obviněný od J. B. převzít. Zmíněný pojem nevyložil v souvislostech, v jakých má být vykládán, to je ve vztahu k prodání , a ani způsobem, jak má být vykládán (tj. s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem).

Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 48 T 6/2005, i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 6 To 83/2009, a zrušil též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně učinil podnět, aby předseda senátu krajského soudu předložil bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na odklad výkonu napadených rozhodnutí Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatoval, že výhrady, které obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatnil, nemohou tento a ani jiný dovolací důvod naplnit. Naproti tomu námitky obviněného, jež vznesl prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal v podrobnější argumentaci relevantními a dovolání za důvodně podané. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného M. E. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2009, sp. zn. 6 To 83/2009, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 48 T 6/2005, a zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud jednak podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, jednak podle § 265 l odst. 4 tr. ř. eventuálně rozhodl o vazbě obviněného M. E. Ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného způsobu rozhodnutí, než je specifikován v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. E. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V rámci citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady obviněného M. E., pokud v dovolání namítá nedostatky ve skutkových zjištěních.

Obviněný rovněž v podrobnostech vytýká, že předmětný skutek byl soudy obou stupňů nesprávně právně posouzen podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť v něm nejsou náležitě vyjádřeny zákonné znaky prodá a že čin byl spáchán ve větším rozsahu . Tyto námitky obsahově deklarovanému důvodu dovolání odpovídají. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenými právními vadami.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.

Z ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost .

Podle § 4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (poznámka: vše trestní zákon zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Lze připomenout, že pojem prodá vyjadřuje situaci, kdy prodávající již některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed odevzdal kupujícímu za dohodnutou peněžní protihodnotu. Nemusí jít jenom o konečný prodej. Pod pojmem jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně uveden v § 187 odst. 1 tr. zák. Může se jednat např. o darování, výměnu za jinou věc apod. Trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v § 187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. (viz Šámal P., Púry F., Rizman S., Trestní zákon, Komentář, II. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1155, 1156 a 1158).

Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Krajský soud v Brně (následně v odvolacím řízení Vrchní soud v Olomouci) v souladu s trestním zákonem, když jednání obviněného M. E., jež je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), posoudil jako trestný čin, kterým byl uznán vinným. Ze skutkového zjištění vyplývá, že obviněný prodal dalším přesně nezjištěným osobám nejméně 20 g kokainu, který mu dne 24. 11. 2003 v L. předala spoluobviněná I. H., a to na pokyn spoluobviněného J. B., jenž drogu nakoupil v blíže nezjištěné době od září 2003 v A. v H. a neoprávněně ji dovezl do České republiky, přičemž za kokain obviněný zaplatil jmenovanému spoluobviněnému nejméně částku 30.000,- Kč. Ke konkrétním námitkám obviněného je potřebné zdůraznit, že se evidentně jednalo o neoprávněný prodej kokainu, tj. omamné látky, která patří do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je přílohou č. 1 k zákonu č. 167/1998 Sb. Je skutečností, že v soudním řízení nebylo konkrétně zjištěno,komu obviněný zmíněnou drogu prodal a za jakou finanční částku. Podstatné však je, že takovéto jednání obviněného měly soudy za prokázané. Současně se obviněný činu dopustil ve větším rozsahu. V době do 31. 12. 2009 orgány činné v trestním řízení vycházely z pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, sp. zn. 1 Spr 198/2000, který také obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění § 187 odst. 1, 2 tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek. Pokud soudy obou stupňů opřely svůj závěr o naplnění zmíněného zákonného znaku o orientační hodnotu většího rozsahu týkající se kokainu v tomto dokumentu 5 g (asi 100 dávek), tak nepochybily, neboť byla čtyřikrát překročena 20 g kokainu (asi 400 dávek). V posuzovaném případě se rozhodně jednalo o množství omamné látky způsobilé k použití pro více lidí, a proto není až tolik podstatné, že nebyla zjištěna konkrétní kvalita drogy, počet osob, kterým byla prodána apod. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky předmětného trestného činu zavinění obviněný jednal v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., když zjevně chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Ostatně i v tomto směru je nutno souhlasit s názorem vysloveným prvostupňovým soudem na str. 189 rozsudku či odvolacím soudem na str. 34 usnesení. Současně lze dodat, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., a to v daném případě zákonného znaku, že čin uvedený v § 187 odst. 1 tr. zák. byl spáchán ve větším rozsahu, postačuje ve smyslu znění § 6 písm. b) tr. zák. i zavinění z nedbalosti.Stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, jinak osoby doposud trestně bezúhonné, je dán především významem zájmu chráněného trestním zákonem, který vyšší formou úmyslného zavinění porušil. Okolnost, že jednání spáchal ve větším rozsahu pro svou závažnost podstatně ve smyslu znění § 88 odst. 1 tr. zák. zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná ve věci umožňují důvodný závěr, že obviněný M. E. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. S námitkami, které ohledně právního posouzení skutku formálně relevantně uplatnil, nelze souhlasit.

V kontextu výše citovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že jej lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 121 až § 124 tr. ř.

Obviněný v podrobnostech vytýká, že skutková věta odsuzujícího rozsudku je neúplná respektive neurčitá, neboť nevymezuje jeho jednání v takovém rozsahu, aby jej bylo možno odsoudit za spáchání označeného trestného činu. Tato námitka však zmíněný dovolací důvod obsahově nenaplňuje.

Z ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. plyne, že popis skutku v tzv. skutkové větě musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Naproti tomu do skutkové věty nepatří okolnosti, které nejsou relevantní ani z hlediska zákonných znaků žalovaného trestného činu, ani z hlediska individualizace skutku, tak aby nemohl být zaměněn s jiným. Podrobný rozbor důkazní situace, vztah jednotlivých důkazů, jejich hodnocení jednotlivě i v souhrnu či bližší rozvedení výroku mají pak místo v odůvodnění rozhodnutí. Pokud by ve skutkové větě chyběly skutkové okolnosti, které by odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, byl by založen dovolací důvod ve smyslu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil. Jeho výhrady ohledně naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, ale dovolací soud neakceptoval. V této spojitosti lze odkázat na argumentaci popsanou výše.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. E. jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně (§ 265h odst. 3 tr. ř.), který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2011

Předseda senátu
JUDr. Jiří Horák