6 Tdo 157/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 157/2004

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 2. 2004 o dovolání obviněného P. Z. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2003, č. j. 8 To 90/03-1321, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 2/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. Z. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2003, č. j. 8 To 90/03-1321. Uvedeným rozsudkem byl odvolacím soudem podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 5. 6. 2003, č. j. 9 T 2/2003-1273, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. a uložen mu podle § 219 odst. 2 za použití § 29 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák, uvedený v rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28. 1. 2003, č. j. 2 T 158/2002-74, souhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl citovaným rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28. 1. 2003, č.j. 2 T 158/2002-74, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné ústavní sexuologické léčení. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud rozhodl o nárocích poškozených.

Jako dovolací důvod obviněný uvedl dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení . Podle názoru obviněného bylo nepochybně prokázáno pouze to, že v den, kdy došlo k tragické události, se nacházel poblíž místa činu. Všechny ostatní důkazy jsou nepřímé, svědecké výpovědi zčásti, a to i v podstatných věcech, měněny, tudíž nevěrohodné. Výsledky znalecký posudků obviněný označil za nejednoznačné, další důkazy svědčící o jeho nevině nebyly buď provedeny vůbec nebo jim soud nepřikládal žádný význam. Na podporu těchto tvrzení obviněný provedl v dovolání podrobné zhodnocení jednotlivých důkazů. V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný zdůraznil, že z provedeného dokazování je zřejmé, že závěr o jeho vině byl proveden jen na pokladě nepřímých důkazů, z nichž v žádném případě nelze dovodit, že by okruh těchto důkazů v celém svém souhrnu tvořil ucelený řetězec. Obviněný tvrdí, že soud nevěnoval svědkům obhajoby náležitou pozornost, okolnosti svědčící ve prospěch obviněného byly soudem bagatelizovány, aniž by se s nimi soud řádně vypořádal v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. V závěrečném petitu proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání obviněného uvedla, že uplatněný dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání. Obviněný dovolání opřel o argumenty, které se výlučně týkají hodnocení důkazů, jsou navíc jen opakováním obhajoby obviněného v intencích jeho řádného opravného prostředku. V této souvislosti státní zástupkyně vyslovila názor, že dovolatel se prostřednictvím mimořádného opravného prostředku domáhá hodnocení důkazů, odlišného od hodnocení, jež učinil soud první a druhé instance. Vzhledem k tomu, že obviněný nenamítá nesprávnou právní kvalifikaci jednání, má státní zástupkyně za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. V závěrečném návrhu státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto a v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel soudu vytýká neúplnost provedeného dokazování.



Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle § 2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Lze tedy shrnout, že v uvedených souvislostech není možno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolávat u Nejvyššího soudu toho, aby bylo provedeno doplnění dokazování, neboť tento dovolací důvod takto koncipován není.

Ačkoliv obviněný zevrubně v dovolání popsal podstatu uplatněných námitek, je třeba uvést, že těmto námitkám nelze v žádném případě přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že obviněný nesouhlasí s tím, jak byly shromážděny důkazy (v tomto směru poukazuje zejména na to, že nebylo náležitě přihlédnuto k námitkám obhajoby a současně tvrdí, že závěr o jeho vině je založen na nepřímých důkazech), vytýká soudům, že dokazování je neúplné, s provedenými důkazy polemizuje a dovolacímu soudu předkládá vlastní hodnocení důkazů, označuje dokazování za neúplné, zejména v důsledku toho, že někteří očití svědkové nebyli vůbec slyšeni. Takto pojatá dovolací námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není primárně založena na zjištěném skutkovém stavu věci, nýbrž na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Obviněný tudíž v dovolání nevznesl žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku nebo jiného hmotně právního posouzení.

Námitky, o které obviněný dovolání opřel, jsou skutkové povahy, jejichž prostřednictvím se obviněný snaží docílit změnu skutkového zjištění učiněného soudy, a teprve v návaznosti na tyto změny skutkového zjištění se domáhá také změny hmotně právního posouzení věci. Zde je potřebné uvést, že soudy musí nejprve zákonným způsobem důkazy provést, tyto důkazy pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této jeho činnosti je pak zjištění skutkového stavu. Skutkový stav zjištěný soudem však není v souladu s představami obviněného jak je patrno z námitek uplatněných v podaném dovolání. Z pohledu dovolacího důvodu vymezeného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto dovolací námitky obviněného nemohou obstát. Dovolání založené na takových námitkách tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené nebyl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn důvod, který má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann