6 Tdo 1552/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




6 Tdo 1552/2010 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 dovolání, které podal obviněný Z. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 To 338/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 22/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z.D. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 10 T 22/2010, byl obviněný Z. D.uznán vinným přečiny:
- krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákoníku.,
- poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku,
- neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku,
a to na podkladě skutkového zjištění, jak je pod body 1) až 9) výroku rozhodnutí uvedeno.

Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 kusu umělohmotného kladívka s kovovými hroty, jež je obsahem spisového materiálu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný Z. D. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 To 338/2010, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného Z. D. uznal vinným trestnými činy:
- krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák.,
- poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.,
- neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.,
a to na podkladě skutkového zjištění, jak je pod body 1), 5), 8) a 9) výroku rozhodnutí uvedeno.

Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci 1 kusu umělohmotného kladívka s kovovými hroty, jež je obsahem spisového materiálu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným J. V., škodu ve výši 2.000,- Kč, společnosti B. S., s. r. o., škodu ve výši 2.200,- Kč, I. D., škodu ve výši 3.200,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. V., A.N., a L. Š., se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnost B. S., s. r. o., a I. D., nar se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dále byl podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro skutky pod body 2) až 4), 6) a 7), v nichž byly obžalobou spatřovány dílčí útoky pokračujících přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození, jež jsou jmenovitě uvedeni na str. 5 rozsudku, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vůči rozsudku Krajského soudu v Brně, a to výrokům o vině pro skutky pod body 1), 5) a 8), trestu a náhradě škody, podal obviněný Z. D. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který shledal v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný konstatoval, že se doznal ke skutku pod bodem 9) výroku napadeného rozsudku, popřel však spáchání skutků pod body 1), 5) a 8) téhož rozhodnutí. Vyjádřil názor, že soudy obou stupňů neshromáždily takové důkazy, které by jednoznačně a nade vší pochybnost prokazovaly, že se skutků pod body 1), 5) a 8) obžaloby dopustil. Namítl, že odvolací soud rozhodl o jeho vině na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nikoliv na podkladě řádných důkazů. Vytkl, že pokud odvolací soud vycházel jen z tzv. navazujících důkazů , nevypořádal se s okolnostmi prokazujícími spojitost těchto důkazů se skutky v uvedených bodech obžaloby. Poznamenal, že svědecké výpovědi mají prokázat spojitost jeho osoby s mobilními telefony, které mají pocházet z trestné činnosti u jednotlivých skutků. Závěr, že tyto skutky spáchal, však soud nezdůvodnil. Obviněný nastolil otázku, jak jej důkaz, že jeho synovec vydal mobilní telefony Motorola a Samsung, přičemž uvedl, že si je u něj schoval, spojuje se skutky 1) a 5) rozsudku. Pokud soud pouze ze skutečnosti, že měl mít údajně v držení věci, pocházející z této trestné činnosti, dovodil, že se jí dopustil, potom měl v případě telefonu Siemens stíhat nikoli jeho, ale osoby, které mobilní telefon měly v držení. To však učiněno nebylo, neboť se jedná o důkazy toliko nepřímé, pro jejichž hodnocení platí odlišná pravidla, přičemž jejich použití, zejména mají-li dokazovat vinu, je třeba vždy řádně zhodnotit a zdůvodnit. Podle obviněného se ale žádné takové hodnocení v napadeném rozhodnutí neobjevilo. Proto požádal dovolací soud o přezkoumání průběhu řízení.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 3 To 338/2010, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným názorem, aby jej pro skutky, jež jsou v obžalobě označeny pod body 1) až 8), podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby, nebo aby dovolací soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám v tomto smyslu rozhodl. Současně učinil podnět, aby předseda senátu Městského soudu v Brně podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který nyní na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává. Podle obviněného je z důvodů uvedených v dovolání i z obsahu spisu zřejmé, že nespáchal všechny skutky, ale jen skutek výše označený. Vzhledem k předpokladu uložení mírnějšího trestu odnětí svobody pouze za tento skutek, lze očekávat uložení nového trestu v kratší výměře, když v současné době spolu s vazbou vykonal jeho podstatnou část.

Samosoudce Městského soudu v Brně nechal ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Z.D. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Z. D. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný vytýká, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly zajištěny a provedeny důkazy, které by jednoznačně a hodnověrně prokazovaly, že se dopustil i skutků, kterými byl uznán vinným a jejichž spáchání popřel. Konstatuje, že se odvolací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a skutkové závěry náležitě nezdůvodnil. Nutno zdůraznit, že všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně pod body 1), 5), 8) a 9) a rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Brně učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil pod body 1), 5) a 8) rozsudečného výroku [bod 9) není dovoláním napadán] všechny zákonné znaky trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Z. D., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného Z. D. na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, neboť takový návrh mohl ve smyslu znění § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze samosoudce soudu prvního stupně, který jej ale neučinil. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravnýprostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. ledna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k