6 Tdo 1538/2016
Datum rozhodnutí: 10.11.2016
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1538/2016-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2016 o dovolání, které podal obviněný L. H ., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, č. j. 5 To 234/2016-183, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 158/2015, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 5. 2016, č. j. 1 T 158/2015-162 , byl obviněný L. H. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v době od 16.30 hod. dne 31. 5. 2015 do 09.00 hod. dne 4. 6. 2015 v Š. u N. J., soudní obvod N. J., v prostorách zahrádkářské osady D. v zištném úmyslu po odlomení drátů ocelového pletiva vstoupil na pozemek zahradní chatky majitele J. P., kamenem rozbil skleněnou výplň okna a přes okno vnikl do obytné chatky, kterou prohledal a odcizil 2 ks prodlužovacích kabelů v hodnotě 598 Kč, voskovou svíci v hodnotě 5 Kč, kterou kabel opaloval poté, co svíčku zapálil a při jejímž dohoření došlo ke vznícení podlahy chatky, přičemž obviněný požár uhasil a z místa odešel a poškozenému J. P. tak způsobil odcizením škodu ve výši 603 Kč a poškozením zařízení chatky škodu ve výši nejméně 1.096 Kč a počínal si tak přesto, že věděl, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 2 T 16/2010 ze dne 19. 3. 2010, který nabyl právní moci téhož dne mu byl mj. uložen trest zákazu pobytu v okrese N. J. na dobu 3 let, který vykonal až dne 29. 6. 2015 . 2. Obviněný byl za tyto přečiny a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 51 T 101/2015, odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu v okrese N. J. na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 51 T 101/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o poškozeným uplatněném nároku na náhradu škody.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, č. j. 5 To 234/2016-183, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného za stejné přečiny odsoudil podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku [správně § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu pobytu v okrese N. J. na dobu pěti let. Současně odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 51 T 101/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě a jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Drábka dovolání, jež opřel o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek zaměřuje vůči výroku o vině trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a výroku o trestu. Odvolacímu soudu vytýká, že se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a nereagoval přiměřeně na jeho odvolací námitky. Popírá odcizení a opalování prodlužovacího kabelu, soudům vytýká, že vyšly z pouhé pravděpodobnosti. Nelogičnost jejich závěru staví na výpovědi svědka, jež měl vidět dva bezdomovce sedět na lavečce s kabelem oranžové barvy. Dovolatel namítá, že žádný přímý či nepřímý důkaz neprokazuje, že by nějaký prodlužovací kabel odcizil.

6. Závěrem proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil v části viny ohledně spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, zprostil jej obžaloby a za zbývající dva přečiny mu uložil mírnější trest. Obviněný sdělil, že souhlasí s projednání dovolání v neveřejném zasedání.

7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat a vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání

a) Obecná východiska 9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) Vlastní posouzení důvodnosti dovolání 15. Dovolací argumentace obviněného nevznáší žádnou námitku vůči správnosti hmotně právní subsumpce (podřazení) skutku vyjádřeného v tzv. skutkové větě výroku o vině pod příslušná ustanovení trestního zákoníku, nýbrž směřuje výhradně proti části skutkového zjištění soudů, jež odůvodňuje posouzení popsaného skutku též jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný svou dovolací argumentací setrvává na své obhajobě, kterou uplatnil již při svém procesním výslechu při hlavním líčení dne 24. 2. 2016 (č. l. 86) a na níž setrval v řízení odvolacím (viz odvolání obviněného a jeho vyjádření při veřejném zasedání dne 23. 6. 2016 č. l. 179). Soudy nižších stupňů se touto obhajobou zaobíraly, avšak neshledaly ji opodstatněnou. Podstatou dovolání obviněného je vyjádření nesouhlasu s vyhodnocením důkazů soudy a požadavek implicitně plynoucí z návrhu obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu, aby tento učinil odlišná skutková zjištění.

16. Podstatou dovolacího důvodu, jež obviněný uplatnil, je umožnit nápravu vadného hmotně právního posouzení skutku, jež byl zjištěn procesní činností soudu nižších stupňů, zejména soudem nalézacím. Dovolací soud je skutkovým zjištěním těchto soudů zásadně vázán (výjimku tvoří případ tzv. extrémního nesouladu v jeho pojímání a výkladu provedeném Ústavním soudem, jež však není odvolatelem uplatňován), správnost právního posouzení činí zásadně ve vztahu ke skutkovým zjištěním obsaženým v dovoláním napadených rozhodnutích (jejich výrokové části, příp. rozvedených v odůvodnění). Obviněný sice namítá nelogičnost závěru odvolacího soudu, tu však nelze potvrdit, pokud součástí skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vychází, je poznatek, že prodlužovací kabely byly dva (výpověď poškozeného č. l. 86). Zjištění, na němž dovolatel svou výhradu vůči skutkovým zjištěním buduje (tvrzená dispozice dvou bezdomovců s kabelem oranžové barvy), nevylučuje závěr o pálení kabelu, odvozený od nálezu stopy na poškozené podlaze, v zahradní chatce. Extrémní nesoulad obsahu provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů tak nelze dohledat. Zjištění, že kyblík, u něhož se bezdomovci pohybovali, pochází z majetku poškozeného, umožňuje učinění závěru, k němuž soudy nižších stupňů dospěly. Dovolatel nemůže očekávat, že na podkladě jeho dovolací argumentace, jež věc neposouvá z hranice běžných odvolacích námitek do úrovně, jež by vyžadovala kasační zásah dovolacího soudu (porušení základních práv obviněného), přistoupí Nejvyšší soud k přehodnocení důkazní materie. K takovému procesnímu postupu není oprávněn, neboť by tím zasáhl do kompetence soudů nižších stupňů, jimž jako orgánům, jež důkazy provádějí přísluší tyto hodnotit. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nelze označit za svévolné, resp. nesplňující požadavky § 2 odst. 6 tr. ř.

17. Pokud jde o otázku trestu, obviněný mu žádnou vadu nevytýká. Uložení mírnějšího trestu se domáhá v návaznosti na svůj požadavek na omezení rozsahu jeho trestní odpovědnosti. K posledně označenému požadavku lze dodat, že ke zproštění obviněného obžaloby (míněno ve vztahu k přečinu krádeže) by nebylo lze vyhovět ani tehdy, pokud by jeho námitky byly shledány důvodnými, neboť by tak bylo nepřípustně rozhodnuto dvojím způsobem o jednom a téže skutku. Přečiny, jimiž byl uznán vinným, totiž spáchal v tzv. jednočinném (ideálním) souběhu.

18. Konstatované poznatky ústí do závěru, že obviněný ve svém dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo lze považovat za námitku hmotně právní, tj. takovou, jež by alespoň z formálního hlediska vyhovovala jím uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak současně ani žádnou takovou, jež by bylo lze podřadit pod jiný, ustanovením § 265b tr. ř. upravený dovolací důvod. Při tomto zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

19. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b . Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. listopadu 2016 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu