6 Tdo 1538/2015
Datum rozhodnutí: 06.01.2016
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1538/2015-32
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2016 o dovolání, které podala obviněná R. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, č. j. 8 To 67/2015-602, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 13/2015, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
I.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, č. j. 4 T 13/2015-553, byla obviněná R. H. (dále jen obviněná , příp. dovolatelka ) uznána vinnou zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že

dne 4. 6. 2014 kolem 20:10 hodin po slovní rozepři s poškozeným J. V., který poté odešel z místa jejich společného soužití v rodinném domě čp. ... v obci M., okres B., obžalovaná po požití nezjištěného množství alkoholu odjela z téhož místa osobním motorovým vozidlem svého otce značky Citroen Xsara Picasso, RZ ..., po silnici III. třídy č. ..., kde cca 300 metrů za obcí M. dojela rychlostí minimálně 63 km/hod. poškozeného jdoucího ve vzdálenosti 1,2 - 1,5 metru od levého okraje vozovky ve směru na obec K. a na přehledném úseku při dobré viditelnosti v úmyslu poškozeného usmrtit na něho zezadu najela přední částí vozidla, kdy v okamžiku střetu se vozidlo pohybovalo rychlostí 54 až 58 km/hod, čímž mu způsobila vedle četných tržně zhmožděných a řezných ran a kožních oděrek vážná poranění neslučitelná se životem, a to zlomeninu těla 5. obratle bederní páteře s odlomením příčných výběžků s malým posunem úlomků, sériové zlomeniny žeber vlevo v přední čáře lopatkové a při páteři s proniknutím úlomků do dutiny hrudní, trhlinu hrudní aorty a levé plíce, pohmoždění pravé plíce, trhliny mezižeberních svalů a pohrudnice, krevní výron v mezihrudí a pod epikardem, rozhmoždění sleziny, trhliny jater, krevní výrony v okruží střeva, v okolí nadledvin a rekta a podél obou močovodů, šokové změny na ledvinách a otok mozku s následným poúrazovým a pokrvácivým šokem, které vedly k bezprostřednímu úmrtí poškozeného.

Obviněná byla odsouzena podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků , pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou . Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 9 (devět) roků . Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku jí bylo dále uloženo ochranné protialkoholní léčení ústavní formou. Obviněná byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázána zaplatit poškozeným E. V. náhradu škody ve výši 123.131 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 400.000 Kč, S. G. náhradu nemajetkové újmy ve výši 175.000 Kč, J. V. náhradu nemajetkové újmy ve výši 175.000 Kč, J. V. náhradu nemajetkové újmy ve výši 175.000 Kč, R. N. náhradu nemajetkové újmy ve výši 175.000 Kč a České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 2.598 Kč. Poškození E. V., S. G., J. V. a J. V. byli podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti rozsudku podali obviněná a poškození E. V., S. G., J. V. a J. V. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 8. 2015, č. j. 8 To 67/2015-602, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Markéty Sýkorové dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelka namítla, že skutek, pro který byla odsouzena, byl od samého začátku nesprávně právně posuzován a ačkoliv tuto výtku učinila předmětem svého odvolání, odvolací soud se jí žádným způsobem nezabýval, ani neměl snahu se s touto námitkou jakkoli vypořádat . Obviněná tvrdí, že neměla v úmyslu poškozeného zavraždit, ani mu způsobit úmyslně jinou újmu na zdraví, přičemž ani nebylo prokázáno, že její myšlenky směřovaly skutečně ke spáchání vraždy . Celá událost byla způsobena nešťastnou náhodou a jejím špatným psychickým stavem, poškozeného zachytila svým vozidlem pouze z nedbalosti. Její jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin usmrcení z nedbalosti , když se po střetu snažila poškozenému dát první pomoc.

Obviněná ve svém dovolání rekapituluje a hodnotí některé z provedených důkazů, především znalecký posudek z oboru silniční dopravy, který je podle ní nedostatečný a nesprávný, její vinu dostatečně neprokazuje. S poukazem na fotografii pořízenou svědkyní K. dovozuje, že k usmrcení poškozeného mohlo dojít v důsledku jeho nakročení do jízdní dráhy vozidla, tj. pohybu, jenž neočekávala. Verzi obviněné má podle jejího náhledu podporovat i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.

Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že o jejím odvolání rozhodl způsobem upraveným v § 256 tr. ř., ač v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhá se proto toho, aby Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dovolání obviněné zaujal názor, že její dovolací argumentaci lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit jen s výhradou. Mimo rámec uplatněného (i jiných) dovolacích důvodů shledává námitky obviněné, jejichž podstatou je hodnocení důkazů, předkládání vlastní verze průběhu skutkového děje či zpochybňování skutkových zjištění a hodnocení důkazů ze strany soudů. Podle státního zástupce k nim nelze přihlížet, ledaže by z nich bylo možno dovodit existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dotčená rozhodnutí však podle něj žádnými extrémními vnitřními rozpory netrpí. Naopak z nich vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř. a jsou plně přezkoumatelná.

Pokud jde o námitku nesprávné právní kvalifikace, ta je podle státního zástupce sice uplatněna formálně relevantně, avšak není důvodná. Tzv. skutková věta rozsudku krajského soudu vykazuje veškeré znaky zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a to včetně úmyslu směřujícího k usmrcení poškozeného.

Protože se státní zástupce s právní kvalifikací skutku soudy užitou ztotožnil (odkázal na str. 3 usnesení vrchního soudu, resp. str. 15 16 rozsudku krajského soudu), navrhl dovolání obviněné odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně udělil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Obviněnou zvolený dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, nýbrž výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Zásadně totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Ačkoli obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba konstatovat, že ve svém dovolání neuplatnila žádnou hmotně právní námitku, která by byla způsobilá deklarovaný dovolací důvod naplnit. Její dovolání je proto třeba vyhodnotit jako mimořádný opravný prostředek, který byl podán z jiného důvodu, než je upraven v § 265b odst. 1 tr. ř.

Je tomu tak proto, že obviněná svou dovolací argumentaci spojila s jiným skutkovým základem věci, než který se stal předmětem právního posouzení soudy nižších stupňů. Ty totiž vyšly ze skutkového zjištění, že sražení poškozeného vozidlem jí řízeným nebylo důsledkem pro ni nečekaného nakročení J. V. do jízdní dráhy vozidla (tj. důsledkem jeho zachycení vozidlem, k němuž došlo pro jeho pohyb do středu vozovky), nýbrž právě naopak důsledkem její vůlí ovládaného jednání, jehož podstatou bylo záměrné a tudíž i chtěné vybočení vozidla z jeho jízdního pruhu směrem vlevo k osobě poškozeného. Soudy důvodně uzavřely, že pokud obviněná takto vědomě a cíleně vychýlila dráhu vozidla (nikoli snad v reakci na nějakou překážku na vozovce), s nímž by jinak mohla, i při nezměněné rychlosti vzhledem k šířce vozidla (2 m), šířce vozovky (4,9 m) a místu, kde se poškozený pohyboval (1,2 m až 1,5 m od levého okraje vozovky), bez jakékoli kolize s poškozeným kolem něj projet, jednala s vědomím, že jeho sražení může vést k jeho smrti a pro případ nástupu takového následku s ním byla srozuměna. Nepočítala totiž zjevně, byť bez přiměřených důvodů, s žádnou okolností, která by vzniku takovému fatálnímu následku mohla zabránit. Obviněná ve svém dovolání nevznesla žádný argument, který by byl způsobilý zvrátit soudy učiněný závěr o jejím zavinění ve formě eventuálního úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vztahující se ke smrtelnému následku, který z jejího jednání vzešel. Její poukaz na snahu poskytnout poškozenému laickou první pomoc na soudy dovozené formě zavinění ničeho nemění.

Pokud Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné neobsahuje žádnou hmotně právní námitku, jež by se vztahovala ke skutku, jak je vymezen v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, a jejímž prostřednictvím by namítala nesprávnost jeho právní kvalifikace, činí tak na základě vyhodnocení dovolací argumentace obviněné. Ta se totiž prvotně zaměřuje na zpochybnění učiněných skutkových zjištění, resp. prosazení vlastní verze úrazového děje, ve vztahu k němuž namítá nesprávnost právního posouzení. Prosazovaný závěr o nedbalostním usmrcení poškozeného spojený s požadavkem na kvalifikaci jednání obviněné jako trestného činu usmrcení z nedbalosti má ve svém základu jednak přenesení kauzálního nexu podle obviněné má mít sražení poškozeného svůj základ a příčinu v jeho pohybu na vozovce (zdůrazňování podnapilosti poškozeného a jemu přisuzovaného nakročení do jízdní dráhy vozidla, vyvráceného ovšem odborným závěrem znalce), jednak i snížení rozsahu zavinění poškozené (to vztahuje toliko ke svému nesprávnému odhadu vzdálenosti). Namítá-li dovolatelka, že jí nebylo prokázáno, že její myšlenky fakticky zosnovaly v pár okamžicích předběžný plán na konkrétní čin nebo určitou reálnou činnost, kterou měl být úmyslný zločin vraždy , pak na straně jedné (je-li její námitka správně interpretována) pomíjí rozdíl mezi právní kvalifikací podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku (tzv. vražda prostá) a podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku (tzv. vražda premeditovaná), neboť u zločinu, jímž byla uznána vinnou se předchozí myšlenková činnost pachatele nevyžaduje, jednak odmítá vzít na zřetel prokázaný způsob své jízdy, tj. vnímání poškozeného na vzdálenost dostatečně umožňující odpovídající reakci řidiče zabránit střetu s osobou jdoucí při levém okraji vozovky na straně jedné a absenci jakékoli její reakce směřující k zabránění střetu s poškozeným na straně druhé.

Námitky, které obviněná vznesla nelze pojímat za takové, jež by měly svědčit o existenci zjevného extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými závěry skutkovými a právními. Za tohoto stavu není úkolem dovolacího soudu na ně reagovat, neboť jak správně uvedl státní zástupce se obsahovému zaměření jak uplatněného dovolacího důvodu, tak obsahovému zaměření ostatních zákonem upravených důvodů dovolání vymykají. Je třeba dodat, že naplněn není ani důvod dovolání upravený zněním § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který sice obviněná ve svém dovolání explicitně neoznačila, ale který svou dovolací argumentací [výtka týkající se zamítnutí odvolání při tvrzené vadě rozsudku soudu prvního stupně zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] rovněž implicitně vyjádřila.

Protože se obviněná svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jejím dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.)
V Brně dne 6. ledna 2016 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu