6 Tdo 1533/2006
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1533/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2007 dovolání, které podal obviněný Z. I., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 6 To 91/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 63/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 6 To 91/2006, a to pouze v části ohledně obviněného Z. I., z r u š u j e . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2005, sp. zn. 6 T 63/2004, byli obvinění Z. I., M. A. a Z. K. v bodě I uznáni vinnými, že

obžalovaný M. A. v době nejméně od 1. 7. 2002, obžalovaná Z. K. nejméně od 22. 7. 2002 a obžalovaný Z. I. nejméně od 29. 8. 2002 a všichni do 7. 11. 2002 společně s dalšími přesně nezjištěnými osobami, obžalovaný M. A. pak v době od 1. 7. 2002 do 23. 7. 2002 společně s obžalovaným S. J., s cílem získat peněžní prostředky obstarávali od dalších osob zájemce o nelegální přechod státní hranice, zajišťovali následně jejich ubytování, zabezpečovali řidiče a následný převoz těchto osob do zahraničí s cílem umožnit těmto osobám nelegálním migrantům - přechod státní hranice a další cestu do zemí Evropské unie, přičemž od nelegálních migrantů inkasovali za provedení převodu přesně nezjištěné částky a tímto svým jednáním zajistili převoz nejméně dvaceti čtyř osob do zahraničí.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně posoudil u obviněného Z. I. jako trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a odsoudil jej podle § 171a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci mobilního telefonu zn. Siemens s baterií, 1 ks mobilního telefonu Siemens C 35, 1 ks mobilního telefonu Ericsson T10s, 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia. Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni i obvinění Z. K., M. A., S. J., J. R., S. M., J. P. a T. R.

Naproti tomu byl obviněný Z. I. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. Zt 1514/2003, pro jednání spočívající v tom, že

v době od 5. 6. 2003 do 6. 6. 2003 společně s obž. Z. K. a obv. R. K. zorganizovali nelegální převoz nejméně šesti migrantů přes státní hranici za částku nejméně 400,- (poznámka: druh měny není uveden), když migranty dodali K. a I. a převoz provedl K.,

v době od 1. 7. 2003 do 2. 7. 2003 společně s obž. Z. K. a obv. R. K. zorganizovali nelegální dopravu nezjištěného počtu migrantů, kteří byli umístěni v utečeneckém táboře A., když běžence obstarali K. a I. a jejich převoz měl uskutečnit K. s dalšími nejméně třemi blíže nezjištěnými osobami polské státní příslušnosti,

v době od 11. 7. 2003 do 17. 7. 2003 společně s obž. K. zorganizovali nelegální převoz dvou migrantů, kdy vlastní převoz běženců přes státní hranici měl provést R. K. za částku 600 až 800 USD za jednu osobu, ten však byl s nelegálními migranty zadržen na státní hranici a migranti byli vráceni zpět do utečeneckého tábora A.,

v nichž byly (obžalobou) spatřovány trestné činy podle § 163a odst. 1 tr. zák., § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák.

Podle § 226 písm. a) tr. ř. byli zproštěni obžaloby rovněž obvinění M. A. a Z. K., a to pro skutky specifikované na str. 7 a 8 rozsudku, v nichž byly (obžalobou) spatřovány trestné činy podle § 163a odst. 1 tr. zák. a § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák.

Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Z. I., J. R. a J. P. odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 6 To 91/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Vůči citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný Z. I. prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a opřel je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. Podle dovolatele chybí v rozhodnutí soudu prvního stupně výrok nebo je neúplný, přičemž jeho odvolání bylo zamítnuto, ačkoli byl v předcházejícím řízení dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

V odůvodnění svého podání obviněný připomněl, že novelou trestního řádu zák. č. 265/2001 Sb., došlo ke změně při rozhodování o pokračujících trestných činech. V tomto směru namítl, že v jeho případě chybí v rozsudku prvostupňového soudu rozhodnutí o dílčích útocích obžalobou označených jako č. 36 (převoz 4 migrantů čínské národnosti mezi 6. 4. a 9. 4. 2003), č. 38 (převoz 4 migrantů do neznámé země mezi 16. 4. a 25. 4. 2003) a č. 39 (převozy 8 migrantů mezi 1. 5. a 5. 5. 2003). Tyto útoky nejsou zahrnuty do bodu I výroku o vině rozsudku, když zde popsané jednání je ohraničeno datem 7. 11. 2002, přičemž obvodní soud navíc v odůvodnění rozsudku výslovně uvedl čísla útoků, která spadají pod jednání, z něhož byl obviněný shledán vinným. Přestože soud prvního stupně výslovně konstatoval, že žádný důkaz nesvědčí o tom, že by se Z. I. měl dopouštět trestné činnosti i v roce 2003, nezahrnul tyto útoky ani do zprošťujícího výroku, v němž jsou popsány pouze útoky odpovídající bodům pod č. 42 - 44 obžaloby. Výrok o dílčích útocích pod č. 36, 38, 39 proto v rozhodnutí chybí, eventuálně zprošťující výrok je neúplný. Obviněný dodal, že mu není znám ani jiný způsob ukončení trestního stíhání pro tyto útoky, např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, popřípadě vyloučení těchto útoků k samostatnému projednání. S ohledem na složitost procesu nicméně nevyloučil, že takové rozhodnutí uniklo jeho pozornosti. Pokud se tak stalo, měl podle jeho názoru odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nedůvodnost jeho odvolání v tomto smyslu vysvětlit.

Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, popřípadě v odpovídajícím rozsahu i rozsudek obvodního soudu a věc vrátil soudu příslušného stupně k novému projednání a rozhodnutí, pokud neshledá zákonné předpoklady k vlastnímu rozhodnutí podle § 265m tr. ř.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že s výhradou existence rozhodnutí o dílčích skutcích pod č. 36, 38 a 39 mimo hlavní líčení, které by v dostupném spisovém materiálu nebylo založeno, je nutno vyslovit souhlas s námitkou dovolatele, že soud prvního stupně nerozhodl o celém rozsahu obžaloby. Trestné jednání obviněného Z. I. je v obžalobě popsáno celkem v 21 dílčích skutcích vedle těch, které uvádí dovolatel, jde též o skutek pod č. 19, které pokrývají časové období od 29. 8. 2002 do 17. 7. 2003. Nalézací soud sumarizoval dílčí skutky do jedné skutkové věty, přičemž rozsah trestné činnosti obviněného vymezil časovým obdobím od 29. 8. 2002 do 7. 11. 2002, čemuž v obžalobě odpovídají dílčí skutky pod č. 5, 11-15, 18-21, 24-27, 31 a 32. Zprošťující výrok naopak zahrnuje období od 5. 6. 2003 do 17. 7. 2003 (dílčí skutky pod č. 42 44). Ve výrocích rozsudku soudu prvního stupně tedy absentuje část skutku, která se odehrála v době mezi 8. 11. 2002 a 4. 6. 2003, přičemž část skutku popsaná pod č. 36, 38, 39 obžaloby se měla odehrát v dubnu a květnu 2003. Podle názoru státního zástupce je s ohledem na formulaci skutkové věty v bodě I výroku rozsudku prvostupňového soudu zřejmé, že soud nedopatřením opomněl dílčí skutky pod č. 36, 38, 39 obžaloby zahrnout do zprošťujícího výroku. Ten zůstal díky tomu neúplný a soud skutečně o části obžaloby nerozhodl. Přestože tuto vadu dovolatel namítl v řádném opravném prostředku, soud druhého stupně na tuto výhradu nijak nereagoval a nedostatek zatěžující rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil. Takto byly skutečně naplněny oba dovolací důvody, o něž obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 6 To 91/2006, včetně všech rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující a podle § 265l odst. 1 tr. ř. jmenovanému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Rovněž alternativně navrhl, aby dovolací soud po zrušení usnesení Městského soudu v Praze sám postupem podle § 265m odst. 1 věty první tr. ř. zprostil obviněného Z. I. podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby pro dílčí skutky popsané v bodech pod č. 36, 38 a 39, v nichž byla spatřována součást pokračujících trestných činů účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, státní zástupce vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Z. I. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného Z. I. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze namítat, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 121 až § 124 tr. ř.

Obviněný Z. I. spatřuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v tom, že ohledně jeho osoby chybí v rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutí o dílčích útocích, jež jsou v obžalobě označeny pod č. 36, 38 a 39. V podrobnostech namítá, že tyto útoky nejsou zahrnuty v bodě I rozsudečného výroku o vině ani ve zprošťujícím výroku rozsudku. Těmito námitkami byl zmíněný dovolací důvod relevantně uplatněn.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející včetně toho, zda v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2005, sp. zn. 6 T 63/2004, chybí nebo jsou neúplné výroky, jimiž bylo rozhodnuto o obžalobě obviněného Z. I., přičemž dospěl k následujícím závěrům.

V souvislosti s obsahem dovolacích námitek lze připomenout, že v důsledku novely trestního řádu provedené zák. č. 265/2001 Sb., byl zaveden nový procesní postup v případě rozhodování o pokračujícím trestném činu. Ve smyslu ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle trestního řádu rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Podle ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř. platí, že týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání (vše trestní řád ve znění účinném od 1. 1. 2002).

Pro úplnost je vhodné poznamenat, že dílčím útokem pokračujícího trestného činu je dílčí jednání obviněného zpravidla do určité míry oddělené časově i místně, pokud toto dílčí jednání je součástí souhrnu takových obdobných dílčích útoků při naplnění zákonných znaků pokračování v trestném činu. Podle § 89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

Ze shora rozvedeného právního výkladu vyplývá, že pojem pokračování v trestném činu má jiný význam v hmotně právním smyslu, kdy pokračování v trestném činu je považováno za jeden skutek i jeden trestný čin a jiný v procesně právním smyslu, kdy každý dílčí útok pokračujícího trestného činu je samostatným skutkem, není-li uvedeno jinak.

Aplikujeme-li zmíněná teoretická východiska na posuzovaný případ, lze učinit níže popsaná zjištění. Podle obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. Zt 1512/2003, spáchal obviněný Z. I. trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. celkem 21 útoky, popsanými v obžalobě pod body č. 5, 11-15, 18-21, 24-27, 31-32, 36, 38-39, 42-44, přičemž trestného jednání se podle obžaloby dopustil v časovém období od 30. 8. 2002 do 17. 7. 2003 (č. l. 3131-3158 spisu).

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 je zřejmé, že časové období páchání trestné činnosti obviněného Z. I. prvostupňový soud vymezil od 29. 8. 2002 do 7. 11. 2002, čemuž by měly odpovídat jednání popsaná pod body č. 5, 11-15, 18-21, 24-27, 31-32 obžaloby, a tyto dílčí útoky shrnul do jediné skutkové věty vymezené v bodě I výroku o vině. Současně obviněného zprostil dílčích útoků popsaných v obžalobě pod body č. 42-44, jichž se měl dopustit v období od 5. 6. 2003 do 17. 7. 2003. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně v souvislosti se zprošťujícím výrokem konstatoval: V případě obž. Z. I. ve vztahu k jeho trestné činnosti, jíž se měl dopustit v roce 2003, nebyl proveden u hlavního líčení jediný důkaz, z něhož by se nejenže dala odvodit vina obž. I., ale i též skutečnost, že se obž. I. v roce 2003 na trestné činností spočívající v napomáhání jiným osobám v nedovoleném překročení státní hranice podílel. Přestože míra podezření v tom směru, že obž. I. pokračoval ve své trestné činnosti rovněž v roce 2003, a to až do svého vzetí do vazby, je jistě vysoká, žádný důkaz o tom nebyl u hlavního líčení proveden. Obž. I. se nedoznává, není usvědčován žádným ze spoluobviněných, popř. svědků. O obž. I. ve své výpovědi nehovoří ani obv. K. Jeho podíl na páchání trestné činnosti v roce 2003 nevyplývá ani z žádného z provedených odposlechů. Soud proto postupoval tak, že obž. I. co se týče trestné činnosti v roce 2003 obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil (str. 16 rozsudku prvostupňového soudu).

Dílčích útoků, na něž obviněný Z. I. v mimořádném opravném prostředku poukazuje, se pod body č. 36, 38 a 39 obžaloby měl dopustit:

36) v době od 6. 4. 2003 do 9. 4. 2003, kdy zorganizoval s další dosud neustanovenou osobou nelegální převoz nejméně 4 migrantů čínské národnosti za sjednanou cenu dvě osoby za 750,- a dvě osoby za 800,- (poznámka: druh měny není označen),

38) v době od 16. 4. 2003 do 25. 4. 2003, kdy zorganizoval společně s dosud neustanoveným mužem nelegální převoz nejméně 4 migrantů do blíže nezjištěné země, když neznámý muž měl za tímto účelem k dispozici dvě vozidla,

39) v době od 1. 5. 2003 do 5. 5. 2003, kdy zorganizoval společně s dosud neustanovenými osobami dva nelegální převozy nejméně 8 běženců, když migranty dodal I. a jejich převoz měly uskutečnit dosud nezjištěné osoby jménem A. a A. (vše viz obžaloba na č. l. 3142 spisu).

V této spojitosti je ze spisového materiálu patrno, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl dne 11. 2. 2005 po vyhlášení rozsudku též usnesením, jímž podle § 221 odst. 1 tr. ř. vrátil věc obviněného Z. I. pro jednání popsané v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. Zt 1512/2003, pod body č. 38 a 39 státnímu zástupci k došetření (č. l. 3668 spisu). Tuto okolnost však nezmínil v odůvodnění rozsudku, z něhož naopak vyplývá, jak již bylo shora uvedeno, že trestná činnost v roce 2003, jež byla předmětem obžaloby, nebyla obviněnému Z. I. prokázána. Současně však ze spisu nevyplývá, že by oba ve věci činné soudy rozhodly též o jednání obviněného popsaném pod č. 36 obžaloby, respektive z výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu ve spojení s jeho odůvodněním je zřejmé, že soud pravděpodobně nedopatřením, opomněl zahrnout tento dílčí útok do zprošťujícího výroku, když v odůvodnění jednoznačně vycházel z toho, že trestná činnost, které se měl obviněný Z. I. v roce 2003 dopustit, nebyla nikterak prokázána.

V návaznosti na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že pokud soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v případě některého z dílčích útoků (skutků), v nichž obžaloba u obviněného Z. I. spatřovala pokračující trestné činy v ní popsané, nebyla trestná činnost prokázána, měl o takovém dílčím útoku (skutku) rozhodnout zprošťujícím výrokem podle ustanovení § 226 tr. ř., a to právě s ohledem na skutečnost, že z hlediska procesního práva se každý dílčí útok pokračujícího trestného činu považuje (není-li uvedeno jinak, což pro posuzovaný případ neplatí) za samostatný skutek. Jestliže takto prvostupňový soud nepostupoval, pochybil a svým postupem tak naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť zprošťující výrok je ve vztahu k dovolateli neúplný. Následně pochybil i soud druhého stupně, pokud odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl a uvedenou vadu rozsudku, která byla v odvolání vytýkána, neodstranil.

Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 6 To 91/2006, a to pouze v části ohledně obviněného Z. I. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nad rámec podaného dovolání považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit, že v odůvodnění rozsudku Obvodní soud pro Prahu 4 v číselném výčtu dílčích útoků, které sumarizoval do jediné skutkové věty v bodě I výroku o vině, neuvedl i jednání popsané pod bodem č. 19 obžaloby (srov. str. 16 rozsudku), ačkoliv se jednalo o čin dovolatele, který měl spáchat dne 7. 10. 2002. S tímto nedostatkem by se měl v odvolacím řízení vypořádat Městský soud v Praze, aby bylo v soudním řízení najisto postaveno, pro které dílčí útoky byl obviněný uznán vinným, pro které byl zproštěn obžaloby a ohledně kterých byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.

Po zrušení napadeného usnesení v uvedeném rozsahu se trestní věc obviněného Z. I. dostala do procesního stadia řízení před soudem druhého stupně, kdy existuje ve vztahu k jeho osobě nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2005, sp. zn. 6 T 63/2004, proti kterému obviněný podal odvolání. Úkolem Městského soudu v Praze bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat a učinit v ní zákonu odpovídající rozhodnutí, přičemž lze ve smyslu znění § 265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor vyslovený v tomto usnesení.

Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným, nemůže ve smyslu ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k