6 Tdo 1532/2012
Datum rozhodnutí: 23.01.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoník



6 Tdo 1532/2012-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. ledna 2013 o dovolání obviněného Z. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 To 380/2012-514, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 45/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 To 380/2012-514, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 7. 2012, č. j. 9 T 45/2012-488, kterým byl obviněný Z. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 59 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí (blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně).

Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 To 380/2012-514, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod podle obviněného spočívá v tom, že soud prvního stupně nepostupoval důsledně podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., když ve věci neprovedl všechny potřebné důkazy k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Poukazuje na to, že trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen, se nedopustil, je nevinný a nebylo mu umožněno prokázat svoji nevinu, když několikráte, a to i v řízení o odvolání, poukazoval na nezbytnost provedení výslechů jím navržených svědků, avšak jeho návrhy byly bez dalšího zamítnuty. V rámci odvolacího řízení se domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Kroměříži a vrácení věci tomuto soudu k doplnění dokazování v jím navrženém směru . Vzhledem k tomu, že podle představ obviněného nebylo postupováno, vyslovil své přesvědčení, že tímto postupem soudů mu bylo odepřeno právo na prokázání jeho neviny, a tím i právo na spravedlivý proces. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšším soudem bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 23. 8. 2012, č. j. 6 To 380/2012-514, a věc byla přikázána příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a v rámci urychleného vyřízení věci souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud musí předně uvést, že dovolací námitky obviněného jsou obsahově shodné s námitkami, se kterými se musel vypořádat zejména soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, staly se však také obsahem přezkumné činnosti soudu druhého stupně. Ve vztahu k takto koncipovanému okruhu námitek obviněného je nezbytné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá: opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C. H. Beck).

Z námitek, které byly obviněným uplatněny vyplývá, že popírá, že by se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu . V této souvislosti pak navrhuje výslechy svědků, kteří by mu měli potvrdit, že vedl řádný život. Tuto námitku již uplatnil před soudem prvního stupně, který na ni reagoval na str. 11 odůvodnění svého rozsudku. Soud prvního stupně ve svém rozsudku rozvádí výpovědi obviněného a slyšených svědků, stejně jako důkazy, které byly provedeny, aby tyto následně ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil, k otázce skutkového stavu - § 2 odst. 5 tr. ř. V souvislosti s výše uvedeným skutkovým zjištěním je potřebné uvést, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění - skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Z citovaného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži vyplývá, že vina obviněného byla založena nikoli pouze na jednom důkazu - výslechu jednoho svědka, ale na výpovědích několika svědků, kteří obviněného z jednání, pro které byl následně odsouzen, usvědčují. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku rozvádí své úvahy k hodnověrnosti výpovědí jednotlivých svědků v kontextu s dalšími důkazy (výpověďmi dalších svědků, odposlechy apod.), aby následně dospěl k závěru, že se obviněný dopustil jednání, pro které byl před soud postaven. Okolnost, že se soud zabýval ve smyslu shora uvedených ustanovení otázkou prokázání viny obviněného a náležitým odůvodněním svých závěrů, svědčí ta okolnost, že na str. 11 zdůvodňuje, na základě kterých důkazů upřesnil ve prospěch obviněného dobu páchání trestné činnosti i množství distribuované zakázané látky (pervitinu).

Námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, směřují výlučně proti hodnotícím úvahám soudů, zdůrazňují neúplnost dokazování a ve svém důsledku poukazují na nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní závěry. Ve vztahu k takto koncipovaným námitkám je však třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo obviněným uplatněno formálně a na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

S ohledem na takto koncipované námitky odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. ledna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann