6 Tdo 1499/2008
Datum rozhodnutí: 27.11.2008
Dotčené předpisy: § 222 odst. 1, 3 tr. zák.




6 do 1499/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. listopadu 2008 o dovolání obviněného J. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 8 To 86/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 2/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2008, č. j. 7 T 2/2008-259, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. a byl za tento trestný čin a trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 1 T 140/2007, který mu byl doručen dne 5. 12. 2007, a nabyl právní moci dne 14. 12. 2007, odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, když pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozené bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř., a současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 1 T 140/2007 (blíže viz shora), a všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal odvolání pouze krajský státní zástupce v Hradci Králové, a to pouze do výroku o trestu. Z jeho podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 8 To 86/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému J. D. za trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. a za trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 T 140/2007-37, který mu byl doručen dne 5. 12. 2007, podle § 222 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let. Pro výkon trestu odnětí svobody zařadil obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou a dále podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 T 140/2007-37, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 8 To 86/2008, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V první části svého dovolání popisuje situaci, která nastala po podání odvolání státní zástupkyně do výroku o trestu a následném zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o trestu a uložení obviněnému přísnějšího trestu, neboť odvolacím soudem nebyl akceptován názor vyslovený soudem prvního stupně na nutnost aplikovat ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. V další části svého dovolání pak poukazuje na to, že nesouhlasí se závěry soudů pokud jeho jednání kvalifikovaly podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák., neboť podle jeho mínění mělo být jeho jednání kvalifikováno podle § 224 odst. 1 tr. zák. K oprávněnosti své argumentace odkazuje na to, že obviněný stejně jako poškozený se nacházeli ve stavu těžké opilosti a obviněný použil nože pouze k zastrašení poškozeného a ze strachu, neboť to byl právě poškozený, kdo obviněného napadl. Ani situace po incidentu, kdy pouze jednou se nožem po poškozeném ohnal, nenasvědčovala tomu, že by poškozeného nožem zasáhl. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je obviněný názoru, že se z jeho strany nejednalo o naplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným, a proto by Nejvyšší soud měl zrušit dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl Nejvyššímu soudu postupovat podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání odmítnout jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.

Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Z podaného dovolání je patrno, že výhrady obviněného směřují proti použité právní kvalifikaci, kdy se domnívá, že jeho jednání s ohledem na jím popsaný způsob konfliktu s poškozeným mělo být kvalifikováno jako ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 224 odst. 1 tr. zák., a nikoli podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. Uvedené argumentaci obviněného odpovídá také zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shora již bylo uvedeno, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze krajský státní zástupce, a to pouze do výroku o trestu. S ohledem na tuto skutečnost přezkoumal Vrchní soud v Praze napadený rozsudek v rozsahu odvolacích námitek a ve stejném rozsahu přezkoumal i postup řízení, které jeho vynesení předcházelo (viz str. 2 usnesení vrchního soudu). Z uvedeného je pak zřejmé, že jde o případ, kdy obviněný svým dovoláním napadá výrok, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, neboť odvoláním nebyl napaden a odvolací soud neměl ani povinnost jej přezkoumávat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř. Na takový případ je třeba aplikovat shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann