6 Tdo 1494/2003
Datum rozhodnutí: 14.01.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1494/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2004 dovolání obviněného M. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 67 To 70/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 46/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněného M. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. R. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 1 T 46/2001, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 2. 1999 v dotazníku k pojistné události odcizení osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia, finančním leasingem pronajatého leasingovou společností Š., s. r. o., se sídlem .P., L. R., ke škodě pojišťovny A. a. s., se sídlem P., pojistníka z pojistné smlouvy, uzavřené dne 14. 8. 1998 se jmenovaným jako zástupcem pojistníka L. R. na pojistnou částku 531.393,50 Kč, zamlčel podstatné skutečnosti důležité pro šetření pojistné události pojišťovnou a pro rozhodování pojišťovny o poskytnutí pojistného plnění ve výši 404.327,- Kč, k jehož vyplacení v důsledku toho nedošlo, za což byl odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Z podnětu odvolání obviněného M. R. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 67 To 70/2002, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1, § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterého se měl obviněný dopustit tím, že dne 2. 2. 1999 v dotazníku k pojistné události odcizení osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia finančním leasingem pronajatého leasingovou společností Š. s. r. o., se sídlem P., L. R., ke škodě pojišťovny A., a. s., se sídlem P. 2, pojistníka z pojistné smlouvy ,uzavřené dne 14. 8. 1998 se jmenovaným jako zástupcem pojistníka L. R. na pojistnou částku 531.393,50 Kč, zamlčel podstatné skutečnosti důležité pro šetření pojistné události pojišťovnou a pro rozhodování pojišťovny o poskytnutí pojistného plnění ve výši 404.327,- Kč, k jehož vyplacení v důsledku toho nedošlo, za což byl odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.

Pro úplnost je nutno doplnit, že výrok o trestu ze shora citovaného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 67 To 70/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 4 T 2/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 5 To 116/02.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 26. 3. 2002 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2, dne 28. 3. 2002 obhájci obviněného, JUDr. J. H. a dne 21. 7. 2003 obviněnému M. R.

Obviněný M.R. podal prostřednictvím svého obhájce dne 25. 4. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání a opřel jej o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění dovolání uvedl, že se nemohl dopustit vytýkaného trestného činu, neboť nezatajil žádné skutečnosti důležité pro šetření pojistné události, přičemž na podporu svých tvrzení již v přípravném řízení vypovídal shodně jako jeho matka, svědkyně R., stran krátké cesty předmětným vozidlem do P. a rovněž pojišťovna byla o výsledcích vyšetřování informována. Obviněný navíc jednal při vyřízení škodné události na základě plné moci vystavené dne 21. 1. 1998, jež ho zmocňovala k jistým úkonům v době, kdy předmětný vůz ještě nebyl vyroben, nebyl poskytnut do užívání formou leasingu a nenastala žádná pojistná událost, a tudíž podle názoru dovolatele jednal v dané věci bez právní relevance a možnosti vyvodit trestně právní důsledky. V závěru svého podání odkázal obviněný na obsah svého odvolání a závěrečnou řeč a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky napadené dovoláním zrušil.

Dne 22. 10. 2002 a dne 26. 5. 2003 pak byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána obviněným podání označená jako dodatky dovolání, jenž však neobsahují podpis ani razítko obhájce. S ohledem na dikci ustanovení § 265d odst. 2 tr. řádu tudíž Nejvyšší soud o těchto podáních nebyl oprávněn rozhodovat, neboť obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O této skutečnosti byl přitom obviněný poučen shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze.

Dovolání bylo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky předloženo k rozhodnutí dne 25. 9. 2003. Jelikož však dovolání nesplňovalo obsahové náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. řádu, Nejvyšší soud vrátil přípisem ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 3 Tdo 1114/2003, věc zpět soudu prvního stupně za účelem dodržení postupu podle § 265h odst. 1, odst. 2 tr. řádu. V dovolání obviněného totiž nebylo zcela jednoznačně, konkrétně a výslovně uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje a který výrok a v jakém rozsahu napadá. Předseda senátu soudu prvního stupně doručil obhájci obviněného dne 11. 11. 2003 výzvu k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy a současně obviněného upozornil na možnost odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu (č. l. 167 spisu). Obviněný vytýkané vady odstranil podáním ze dne 4. 12. 2003, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 8. 12. 2003. Dovolání bylo opětovně předloženo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 22. 12. 2003.

Předseda senátu soudu prvního stupně doručil dne 31. 10. 2002 dovolání obviněného včetně tzv. dodatku dovolání ze dne 21. 10. 2002 a dne 11. 11. 2003 doručil tzv. dodatek dovolání ze dne 26. 5. 2003 rovněž nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v přípise ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 1 NZo 843/2002, konstatoval, že dovolatel opakuje námitky obsažené již v odvolání, na jehož obsah výslovně odkazuje. Z formálního hlediska vytkl podanému dovolání, že dovolatel napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně a dále že podání obsahuje nejasný a neúplný petit. Dovolatel navíc namítá nesprávnost skutkových závěrů vyjádřených v konečném meritorním rozhodnutí soudu druhého stupně a vyjadřuje nesouhlas se způsobem, jímž byly provedeny a vyhodnoceny důkazy v dané trestní věci, aniž by napadenému rozhodnutí vytýkal konkrétní vady v právním hodnocení soudem zjištěných skutkových okolností. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněného M. R. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. řádu a formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.

Stran doplňku dovolání ze dne 26. 5. 2003 státní zástupce upozornil přípisem ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 1 NZo 843/2002, na možné pochybnosti o autenticitě předloženého doplňku dovolání, jež neobsahuje podpis ani razítko obhájce obviněného.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu).

Nejvyšší soud současně zkoumal, zda dovolání obviněného M. R. splňuje obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti je třeba zopakovat, že obviněný M. R. podal prostřednictvím svého obhájce u příslušného soudu dovolání dne 25. 4. 2002, které však nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. řádu, a tudíž byl předsedou senátu podle § 265h odst. 1 tr. řádu vyzván k odstranění vad podání. Výzva k odstranění vad ve dvoutýdenní lhůtě od doručení výzvy včetně upozornění na možný postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu byla obviněnému, resp. jeho obhájci doručena podle dodejky na č. l. 167 spisu dne 11. 11. 2003.

V uvedené souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že lhůta ve smyslu § 265h odst. 1 tr. řádu se počítá podle § 60 odst. 2 tr. řádu od doručení podání dovolateli, resp. jeho obhájci, přičemž jde o lhůtu procesní a po jejím marném uplynutí již doplnění obsahu dovolání není možné. Podle § 60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 60 odst. 3 tr. řádu platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

Vzhledem k tomu, že lhůta dvou týdnů podle § 265h odst. 1 tr. řádu je explicitně stanovena v zákoně, jde o tzv. lhůtu zákonnou (na rozdíl od tzv. lhůty soudcovské) a nedodržení stanovené zákonné lhůty má obvykle procesní důsledky v podobě odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu; z těchto důvodů je lhůta uvedená v § 265h odst. 1 tr. řádu pro odstranění vad podaného dovolání lhůtou propadnou.

Byla-li proto v této věci výzva k odstranění vad doručena obhájci obviněného dne 11. 11. 2003, stanovená dvoutýdenní lhůta k odstranění vad dovolání skončila dne 25. 11. 2003. Jestliže tedy obhájce obviněného M. R. vytýkané vady dovolání neodstranil ve shora specifikované lhůtě, ale až přípisem ze dne 4. 12. 2003, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podle prezentačního razítka dne 8. 12. 2003, k němuž však s ohledem na shora rozvedené skutečnosti nelze v rámci dovolacího řízení přihlížet, dovolání tak trpí dříve vytýkanými vadami i po uplynutí lhůty a je nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.

Nejvyšší soud rovněž považuje za vhodné uvést, že podle § 265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Toto ustanovení se však vztahuje jen k podání dovolání samotného, nikoliv již k jeho doplnění, pokud původní dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu). V úvahu by proto připadal postup podle § 61 odst. 1 tr. řádu per analogiam, tj. povolení navrácení lhůty k odstranění vad podaného dovolání, pokud by obhájce obviněného z důležitých důvodů zákonnou lhůtu dvou týdnů zmeškal. V takovém případě by však musely být splněny i další zákonné podmínky (obhájce obviněného by musel požádat o navrácení lhůty do tří dnů od pominutí překážky a musel by doplnění dovolání s takovou žádostí spojit). K tomu ovšem v dané věci nedošlo.

Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. R. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, přičemž o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

V Brně dne 14. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k