6 Tdo 1488/2010
Datum rozhodnutí: 16.12.2010
Dotčené předpisy: § 8 odst. 1 tr. zák., § k 250a odst. 2,4 písm. b) tr. zák.




6 Tdo 1488/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 dovolání, které podal obviněný J. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 6 To 189/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 368/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 3 T 368/2008, byli uznáni vinnými:
obviněný J. H.
- trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. [v bodě 2) výroku],
obviněný L. L.
- účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 2, 3 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. [v bodě 3) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byl obviněný J. H. odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněného L. L.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená K. Pojišťovna, a. s., V. I. G., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. H. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. 6 To 189/2010, byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. byl obviněný J. H. nově uznán vinným, že:
v R., okres B., ve svém objektu bývalého internátu na T. u., pojištěného na základě pojistné smlouvy ze dne 19. 3. 2008 u K. pojišťovny, a. s., P. pro případ požáru na pojistnou částku 10.000.000,- Kč, v úmyslu získat od pojišťovny pojistné plnění z této smlouvy, nechal po předchozí vzájemné dohodě s jinými osobami založit požár, a to:
1) již pravomocně odsouzeným L. L., který založil dne 13. 5. 2008 v době od 10.00 hodin do 11.00 hodin dle instrukcí obžalovaného J. H. v tomto objektu požár, a to tak, že zapálil podpalovač PEPO na trámech střešní konstrukce v půdním prostoru objektu, načež místo činu opustil a když se vrátil s obžalovaným J. H.a dalšími osobami, zjistili, že se oheň nerozšiřuje do dalších prostor, takže přivolali hasiče, kteří oheň uhasili, načež obžalovaný J. H. tento požár nahlásil u pojišťovny jako pojistnou událost a požádal o pojistné plnění ve výši 50.000,- Kč, přičemž mu byla zálohově K. pojišťovnou, a. s., vyplacena částka 25.000,- Kč,
2) na základě instrukcí obžalovaného J. H. dosud nezjištěný pachatel založil v tomto objektu v době od 22.00 hodin dne 25. 5. 2008 do 03.00 hodin dne 26. 5. 2008 pomocí již přichystaných hořlavých látek ve dvou dvacetilitrových kanystrech požár v půdních prostorách, který zachvátil celou střechu a rozšířil se i do dalších prostor, a to přes zásah hasičů a následně obžalovaný J. H. požár jako pojistnou událost nahlásil na K. pojišťovnu, a. s., s požadavkem na plnění ve výši 2.500.000,- Kč ze strany pojišťovny, avšak tato mu neposkytla žádné plnění, a to ani zálohovou formou, kterou po pojišťovně rovněž požadoval .

Takto popsaným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. Za uvedený trestný čin obviněného odsoudil podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků za současného vyslovení dohledu.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost K. Pojišťovna, a. s., V.I.G., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vůči citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (výroku o vině a trestu) podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný namítl, že oba dílčí skutky popsané pod body 1) a 2) výroku o vině odvolacího soudu nelze právně kvalifikovat jako jeden pokračující pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., jak to v rozsudku odvolací soud učinil. Konstatoval, že skutek uvedený pod bodem 1) výroku byl podle soudu dokonán, a proto z formálně právního hlediska vykazuje znaky dokonaného trestného činu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák.; popis skutku pod bodem 2) výroku formálně odpovídá pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., neboť k dokonání trestného činu nedošlo (na cizím majetku nebyla způsobena značná škoda). Vyjádřil tudíž názor, že formálně právní kvalifikace jeho jednání byla v rozsudku soudu prvního stupně přiléhavější a správná. Současně obviněný zdůraznil, že spoluobviněný L. L. byl rozsudkem prvostupňového soudu v bodě 1) výroku pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 2, 3 tr. zák. (poskytl jeho osobě pomoc ke spáchání trestného činu), a nikoliv účastenstvím na obviněným spáchaném pokusu trestného činu pojistného podvodu. Vyslovil právní názor, že s ohledem na akcesoritu účastenství je takovýto stav neudržitelný, když krajským soudem nebyla tato skutečnost v souvislosti s provedenou změnou právní kvalifikace jeho jednání vzata v úvahu. Navíc změna právní kvalifikace není v rozsudku odvolacího soudu odpovídajícím způsobem zdůvodněna a z tohoto pohledu je rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Dále obviněný poznamenal, že z věcného hlediska se rozhodující skutkové i právní závěry soudu druhého stupně opírají o hodnocení provedených důkazů, které je v extrémním rozporu s jejich obsahem. Jedná se zejména o výpovědi spoluobviněného L. L., svědků F. Š. a J.B., odborné vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertiz, Policie ČR, Správy Severomoravského kraje ze dne 12. 6. 2008, jakož i spisy Policie ČR Bruntál, sp. zn. ORBR 1050/TČ-2008-04 a sp. zn. KRPT 5930/TČ-2009-070171. V těchto specifikovaných důkazech nemají závěry odvolacího soudu adekvátní oporu a v důsledku nesprávného výroku o vině napadeného rozsudku je nesprávný i výrok o trestu.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2010, č. j. 6 To 189/2010-436, a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která shrnula dosavadní průběh soudního řízení a uplatněné dovolací námitky. Pokud obviněný vyslovil přesvědčení, že oba dílčí skutky, jež jsou popsány pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, nelze právně kvalifikovat jako jeden pokračující trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., tak s jeho právním názorem se neztotožnila. Byť obecně správně v jednotlivosti tvrdí, že skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině vykazuje znaky dokonaného trestného činu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a že popis skutku pod bodem 2) výroku o vině formálně odpovídá toliko pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., neřeší námitkou vzájemný vztah těchto skutků ve smyslu podmínek ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. o pokračování.

Státní zástupkyně poznamenala, že ze skutkových zjištění, jak byla oběma soudy učiněna, je zřejmé, že obviněný v postavení účastníka pojistné smlouvy, uzavřené pro případ škod vzniklých požárem na jeho objektu k podnikání, v úmyslu opatřit si pojistné plnění, nechal ve dvou případech v časovém rozmezí méně než dvou týdnů, za pomoci hořlavých látek založit požáry vzestupné intenzity, které nahlásil jako pojistné události s nárokem na vyplacení pojistného plnění, který se mu podařilo u skutku ad 1) uspokojit v rozsahu 25.000,- Kč a u skutku ad 2) nebyl jeho požadavek na plnění ve výši 2.500.000,- Kč akceptován. Dodala, že z popsaných skutkových okolností jeho jednání je zřejmé, že oběma trestnými útoky, páchanými v blízké časové souvislosti, jakož i jednotným modem operandi v trestné součinnosti s dalšími osobami, jednal v jednotném záměru vyvolat pojistnou událost v souladu s rozsahem pojistné smlouvy a takovým způsobem spáchat na majetku pojistitele značnou škodu. Za daného skutkového stavu věci svým jednáním obviněný naplnil znaky pokračujícího trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák., ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. S ohledem na to státní zástupkyně označila právní posouzení jednání obviněného odvolacím soudem (byť bez bližšího rozvedení v odůvodnění rozsudku) za správné. Připomněla, že dovoláním je řešena i otázka správnosti právního posouzení jednání spoluobviněného L.L., který byl v důsledku nevyužití řádného opravného prostředku rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 3 T 368/2008, pod bodem 1) výroku o vině pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu obviněného, a to ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 2, 3 tr. zák. Zdůraznila, že takovouto hmotně právní námitkou obviněný směřuje proti výroku, který se jej bezprostředně nedotýká [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], a proto v tomto rozsahu jde o dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.

Podle státní zástupkyně lze nad dovolací rámec odmítnout související odkaz vyslovený v dovolání na akcesoritu účastenství, neboť účastenská součinnost spoluobviněného L. L. pokrývá toliko jeho jednání ad 1) výroku o vině obviněného, a proto jej nelze činit v rámci dalšího pokračujícího jednání obviněného, spáchaného za součinnosti jiných osob, odpovědným za pomoc k tomu jeho trestnému jednání, na kterém se v takové ani jiné účastenské roli nepodílel. Nelze tudíž přijmout stanovisko, že je tento právní stav neudržitelný a že rozsudek odvolacího soudu je z tohoto hlediska nepřezkoumatelný.

Ohledně poslední části dovolací argumentace obviněného, která směřuje proti způsobu hodnocení provedeného dokazování s tím, že skutkové závěry, přijaté na jeho podkladě jsou v extrémním rozporu s jejich obsahem, státní zástupkyně uvedla, že ji obviněný nedokládá žádným konkrétním způsobem, z něhož by bylo možné posoudit existenci či neexistenci tvrzených podmínek výjimečného zásahu do skutkového stavu věci. Poznamenala, že nepostačuje pouhý odkaz na výpovědi spoluobviněného L.L., na výpovědi jmenovaných svědků, jakož i na výsledky odborných vyjádření a expertiz z oboru kriminalistické techniky, a to s obecnou výtkou, že v těchto důkazech nemají skutkové závěry soudů oporu. Zdůraznila, že takový extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, na jejich podkladě zjištěnými skutkovými okolnostmi jednání obviněného a navazujícími právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, nelze z jejich rozhodnutí dovodit. Skutková zjištění, z nichž soudy vycházely, vyplývají z prokázaných výsledků provedeného dokazování, které bylo vyhodnoceno logickým, přesvědčivým a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem, jak je zřejmé z odůvodnění obou rozsudků zaměřených na vyhodnocení obhajoby obviněného, že vytýkané skutky nespáchal. V rámci postupu obou soudů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. nedošlo ze strany žádného z nich k nepřípustné deformaci vypovídací hodnoty provedených důkazů, která by skutková zjištění na jejich podkladě učiněná stavěla do rozporu s jejich skutečným vnitřním obsahem. Námitka, která směřuje do skutkových zjištění, není způsobilá vyvolat stav výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, není způsobilá naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani jiný zákonný dovolací důvod.

S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu, než jsou uvedena v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. H. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného J.H., jimiž s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů. Tak je tomu v případě, pokud poukazuje na výpovědi spoluobviněného L. L. a na další důkazy. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.

Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci, kterou obviněný J.H. namítá, a to jen s odkazem na některé v soudním řízení provedené důkazy, aniž by současně konstatoval, v čem měly vady konkrétně spočívat, se však v předmětné trestní věci očividně nejedná.

Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to ve spojení s příslušnou částí odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Bruntále, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. H. Současně je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů a z toho vyvozuje vadnost právního posouzení skutků, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní.

Je potřebné připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze konat přezkum napadeného rozhodnutí.

V dovolání obviněný J. H. rovněž uplatňuje výhradu, jíž zpochybňuje správnost právního posouzení v soudním řízení zjištěného skutkového stavu. Namítá, že oba dílčí skutky, které jsou popsány pod body 1) a 2) výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, nelze právně kvalifikovat jako jeden pokračující pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. V této souvislosti uvádí, že skutek pod bodem 1) výroku o vině vykazuje znaky dokonaného trestného činu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a že popis skutku pod bodem 2) výroku o vině formálně odpovídá pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. Tato námitka uplatněný důvod dovolání obsahově naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda je napadené rozhodnutí zatíženo tvrzenou právní vadou.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. se dopustil ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu a způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Podle § 89 odst. 11 tr. zák. platilo, že značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč .
Z ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. plynulo, že pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle § 8 odst. 1 tr. zák. platilo, že jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z ustanovení § 4 písm. a) tr. zák. vyplývalo, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (poznámka: vše trestní zákon zákon č. 140/1961 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2009) .

Z tzv. skutkových vět, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě (viz jejich doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), vyplývá, že obviněný J.H. měl se společností K.pojišťovna, a. s., P. uzavřenu pojistnou smlouvu, která zahrnovala i případ škody vzniklé požárem na jeho objektu, a to bývalém internátu v obci R. V úmyslu získat pojistné plnění, nechal spoluobviněným L. L. dne 13. 5. 2008 a nezjištěným pachatelem v noci ze dne 25. 5. 2008 na den 26. 5. 2008 založit za pomoci hořlavých látek ve zmíněném objektu požáry, které nahlásil jako pojistné události s nárokem na vyplacení pojistného plnění. V případě dílčího skutku pod bodem 1) výroku obviněný požádal K. pojišťovnu, a. s., o pojistné plnění ve výši 50.000,- Kč, přičemž mu bylo zálohově vyplaceno 25.000,- Kč; ohledně skutku pod bodem 2) výroku nahlásil téže pojišťovně požadavek na plnění ve výši 2.500.000,- Kč, který však nebyl akceptován. Podle názoru Nejvyššího soudu je zjevné, že jde o pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák., neboť oba dílčí útoky [jednání pod body 1) a 2) výroku] byly vedeny jednotným záměrem obviněného, naplnily stejnou skutkovou podstatu trestného činu podle § 250a tr. zák., byly spojeny prakticky stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou (mezi dílčími útoky je rozdíl pouze několika dnů) a v předmětu útoku. Krajský soud v Ostravě tudíž nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že obviněný J.H. zjištěným jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 2, 4 písm. b) tr. zák. , neboť se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby úmyslně vyvolal pojistnou událost a způsobil takovým činem na cizím majetku značnou škodu (požadavek na pojistné plnění více než pětkrát převyšoval výši značné škody, jak byla stanovena v § 89 odst. 11 tr. zák.), jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Z hlediska naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky zavinění obviněný jednal ve formě úmyslu přímého ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák., neboť evidentně chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, jímž je ochrana plnění poskytovaných na podkladě pojistných událostí, tj. v konečném důsledku je chráněn cizí majetek.

Pokud obviněný J. H. též zpochybňuje správnost právního posouzení jednání spoluobviněného L. L., který byl v bodě 1) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále pravomocně uznán vinným účastenstvím na trestném činu pojistného podvodu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250a odst. 2, 3 tr. zák., směřují jeho námitky proti výroku, který se jej bezprostředně nedotýká. V této části jde tudíž s ohledem na znění § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání, jež bylo ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. podáno osobou neoprávněnou. Nejvyšší soud toliko připomíná, že pachatelem předmětného pokračujícího trestného činu, který byl ukončen ve stadiu pokusu, je obviněný, přičemž jmenovaný spoluobviněný se na něm podílel v bodě 1) výroku účastenstvím ve formě pomoci a v bodě 2) výroku poskytla obviněnému pomoc dosud nezjištěná osoba. Jinak řečeno, pachatel pokračujícího trestného činu může jednotlivé dílčí skutky (útoky) spáchat s různými osobami, které se na dílčím skutku podílejí některou z forem účastenství ve smyslu znění § 10 odst. 1 tr. zák. Pokud obviněný v dovolání poukazuje na akcesoritu účastenství, jde v daném případě o argumentaci nepřípadnou.

Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě postupoval při právním posouzení jednání obviněného J. H. v souladu s trestním zákonem. Správné právní kvalifikaci odpovídá v rozsudečném výroku o vině i tzv. právní věta. Námitky obviněného, které byly v příslušné části mimořádného opravného prostředku formálně relevantně uplatněny, proto nelze akceptovat.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. H. jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. prosince 2010

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k