6 Tdo 1486/2012
Datum rozhodnutí: 31.07.2013
Dotčené předpisy: § 116 tr. zákoník, § 178 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 1486/2012-I.130

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2013 o dovoláních podaných obviněnými Z. D. , J. K. , L. K. , L. S. a R. Ž. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2012, č. j. 6 To 38/2012-3592, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2011, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se č á s t e č n ě z r u š u j í rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2012, č. j. 6 To 38/2012-3592, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012, č. j. 50 T 4/2011 - 3380, a to ve výrocích o vině, trestech a náhradě škody týkajících se obviněných L. K. a R. Ž.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc ve zrušené části v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l .

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se o d m í t á dovolání obviněného Z. D.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se o d m í t a j í dovolání obviněných J. K. a L. S.


O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012, č. j. 50 T 4/2011-3380,
byli uznáni vinnými:

obviněný Z. D.
- zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v bodech 1 - 4),
- přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 1 - 4),
- přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4),
- zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 6, 12, 14),
- přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 6, 12, 14),

obviněný J. K.
- dvojnásobným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v bodech 1 - 3 a 6 - 14, 16),
- dvojnásobným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 1 - 3 a 6 - 14, 16),
- přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 16),

obviněný L. K.
- zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 13, 15),
- přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (v bodech 13, 15),

obviněný L. S.
- dvojnásobným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v bodech 1, 3 a 7 - 9, 13),
- dvojnásobným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 1, 3 a 7 - 9, 13),

obviněný R. Ž.
- zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku (v bodech 2, 4, 5, 10, 14, 15, 16),
- přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 2, 4, 5, 10, 14, 15, 16),
- přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 4, 16).

Těchto trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že

1) Z. D., J. K. a L. S.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci., dne 19. 11. 2008 v době od 19:00 do 21:30 hod. v obci P., okres P., v rodinném domě č...... napadli poškozeného J. Š., tak, že maskovaní kuklami k němu přistoupili ve chvíli, kdy odcházel z domu, natlačili jej zpět, povalili na zem a zbili a pod pohrůžkou, že jej zastřelí po něm požadovali vydání finanční hotovosti, načež jim poškozený vydal částku 750,-Kč a následně jej obžalovaní v kuchyni připoutali pomocí samolepicí pásky k židli, dům prohledali a následně utekli; napadením způsobili poškozenému J. Š. zlomeninu pravé klíční kosti, krvácení z levého ucha a současně poškozený v důsledku uvedeného jednání trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se u něj rozvinula bezprostředně po napadení, a která jej citelně omezuje v běžném způsobu života od okamžiku přepadení dodnes,

2) Z. D., J. K. a R. Ž.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 24. 11. 2008 v době 5:45 do 07:00 hod. v obci S., okres P., v rodinném domě č. ..., kam vnikli bez vědomí majitele domu a zde napadli poškozeného A. V., tak, že jej v domě uchopili, začali bít pěstmi do obličeje a celého těla a požadovali vydání peněz. Když jim poškozený řekl, že peníze nemá, spoutali jej šňůrou k trubce topení, dům prohledali, odcizili peněženku s finanční hotovostí asi 300,- Kč a následně utekli; když uvedeným jednáním způsobili poškozenému A. V. dále povrchní oděrku nosu a zhmoždění levého zápěstí,

3) Z. D., J. K. a L. S.
předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 26. 11. 2008 okolo 18:00 hod. na ulici Ž. v H., po překonání lankového zámku u branky domu č. ...., jeden z obžalovaných maskovaný černou kuklou zazvonil a poté, co mu otevřel majitel domu F. D., jej zatlačil do kuchyně, kde mu ukázal nůž a řekl mu, aby nebránil, že se mu nic nestane, následně jej posadil a připoutal k židli lepicí páskou, kterou mu též přelepil ústa, do domu následně vešli i další dva obžalovaní, všichni společně dům prohledali, odcizili nalezenou hotovost ve výši 50.000,- Kč a dřevěnou kazetu s historickými mincemi, rozebrali mobil poškozeného, v místnosti zhasli a dům opustili, aniž by poškozeného rozvázali; přičemž poškozenému F. D. způsobili dvě tržně-bodné rány na levém zápěstí,

4) Z. D. a R. Ž.
společně s dalším nejméně jedním dosud nezjištěným spolupachatelem po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 15. 4. 2009 v době kolem 08:30 hod. ve V. M., okres V., zazvonili u domu č. .. na ulici T., a když jim poškozený O. N., otevřel, tak ho fyzicky napadli tak, že jej zatlačili do domu, povalili na podlahu a poté spoutali lepicí páskou; následně po něm požadovali peníze, když pak odcizili 87.000,- Kč, 4.700 Eur, černou pánskou koženou peněženku zn. Guy Laroche s platebními kartami na jméno O. N., fotoaparát Sony P 200, včetně paměťové karty 128 MB a následně dům opustili,

5) R. Ž.
společně s neustanoveným spolupachatelem, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 20. 11. 2009 v době kolem 22:15 hod. vnikli do rodinného domu č. ... ve Ž. n. D., část K., okres H. B., tak, že odstranili skleněnou výplň dveří zadního vchodu do domu, odemkli dveře klíčem, který byl zastrčen zevnitř v zámku, vnikli do domu, kde napadli poškozeného J. Č., a Z. Č., kdy J. Č. spoutali na posteli v ložnici lepicí páskou a požadovali po něm peníze a směnky a na Z. Č. v kuchyni namířili krátkou střelnou zbraň stříbrné barvy, a když začala křičet, tak ji napadli údery pěstí do obličeje a trupu, následně ji svázali plastovou stahovací páskou, požadovali po ní směnky a po prohledání domu odcizili peníze v hotovosti ve výši nejméně 530.000,- Kč a dále snubní zlatý prsten J. Č., čtyři stříbrné řetízky a tři stříbrné přívěsky, poté dům opustili, aniž by poškozené rozvázali; při napadení způsobili Z. Č. hematomy na hlavě, rukách a trupu, u J. Č. se následkem přepadení rozvinula posttraumatická stresová porucha středně těžkého stupně, která trvá dosud, u Z. Č. se rozvinula v souvislosti s napadením posttraumatická stresová porucha těžkého stupně a dále protrahovaná depresivně úzkostná reakce středně těžkého stupně, kdy obě poruchy stále trvají, přičemž oba poškození jsou v důsledku uvedeného onemocnění výrazně omezeni v běžném způsobu života,

6) Z. D. a J. K.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 8. 1. 2010 v době okolo 13:00 hod. v B., vnikli do domu č. .... na ulici K., vnikli do bytu poškozeného MUDr. J. P., jeden z pachatelů poškozeného svázal lepicí páskou a přivázal k židli, následně byt prohledali a vyházeli věci ze skříní; přičemž odcizili částku 360,- Kč a z bytu odešli, aniž by poškozeného rozvázali,

7) J. K. a L. S.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 11. 1. 2010 okolo 17:30 hod. v B., okres B., zatímco obžalovaný L. S. hlídal před domem č. ..., obžalovaný J. K. zabouchal na dveře a poté, co mu otevřel dveře o berlích chodící J. S., pod záminkou, že je od policie a vyšetřuje krádeže, vnikl do domu, kde poškozenému sdělil, že není od policie a že nutně potřebuje peníze, a když mu je poškozený nevydá, bude z toho mít veliké potíže, následně dům prohledal, žádnou hotovost však nenašel, poškozenému přikázal, aby se posadil na postel, kde mu přivázal ruce lepicí páskou k berlím a dům opustil, aniž by poškozeného rozvázal a cokoliv odcizil,

8) J. K. a L. S.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 13. 1. 2010 okolo 21:00 hod. v M., okres B., poškodili vložku zámku rodinného domu č. ...., a když poškozený V. B., obývající dům slyšel hluk a otevřel dveře, natlačili jej dovnitř, posadili na postel a svázali mu ruce a nohy lepicí páskou, kterou mu též přelepili ústa, prohledali dům, odcizili nalezenou hotovost ve výši 8.500,- Kč a dům následně opustili, aniž by poškozeného rozvázali. Následkem jednání obžalovaných poškozený V. B. prodělal posttraumatickou stresovou poruchu nasedající na jeho onemocnění paranoidní schizofrenií, kterou do té doby trpěl a tato posttraumatická stresová porucha vážně zhoršila jeho zdravotní stav oproti období před 13. 1. 2010, přechodně v intenzitě středně těžké až těžké na dobu dvou měsíců,

9) J. K. a L. S.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 13. 1. 2010 okolo 22:00 hod. v obci P., okres P., s kuklami nasazenými na hlavě zazvonili u domu č. .., představili se jako policisté Obvodního oddělení K. a poté, co jim otevřela V. K., J. K. ji uchopil pod krkem, zatlačili ji do domu a svázali jí lepicí páskou nohy, ruce a přelepili ústa, dům prohledali, nalezenou hotovost 4.000,-Kč odcizili a dům opustili, aniž by poškozenou rozvázali,

10) J. K. a R. Ž.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 20. 1. 2010 v době kolem 18:15 hod. ve V., okres H., na ulici K., zazvonili u domu č. ..., a když poškozený P. Z., otevřel dveře, tak jej natlačili dovnitř do jídelny, kde ho i s poškozenou M. Z., jeden z pachatelů hlídal, zatímco druhý prohledával dům; přičemž z nočního stolku v ložnici odcizili obálku se 120.000,- Kč, následně poškozené uzamkli v obytné části domu a z domu odešli,

11) J. K.
společně s nezjištěným spolupachatelem, po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 24. 1. 2010 v době kolem 21:00 hod. v N., okres U. H., předchozí telefonické žádosti, aby jim prodal medovinu, maskováni kuklami zabouchali na domu č. ..... na ulici P., a když poškozený D. H., dveře, tak jej povalili na zem, svázali lepicí páskou, bili a kopali, donutili jej vydat z trezoru hotovost 100.000,- Kč, dále povalili a svázali lepicí páskou E. L., a z domu odcizili fotoaparát Olympus u 6000 v ceně 6.838,- Kč a multimediální přehrávač iPOD 160GB v ceně nejméně 5.000,- Kč, poté poškozenému pohrozili, že když věc nahlásí policii, tak ublíží jeho synovi a dům opustili; při přepadení způsobili poškozenému D. H. pohmoždění hrudníku a páteře, zlomeninu 8.-10. žebra vlevo s poškozením povrchu levé plíce a následným krvácením do levého hrudního vaku a průnikem vzduchu do levého hrudního vaku, když jde o vážné až život přímo ohrožující zranění pro život důležitého orgánu - plíce, a to jak přímo tohoto orgánu, tak s možností vzniku následných život ohrožujících komplikací,

12) Z. D. a J. K.
společně s dalším dosud nezjištěným spolupachatelem předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 5. 3. 2010 v době okolo 22:00 hod. v obci K., okres Ž. n. S. vnikli neuzamčenými dveřmi domu č. 2, kde fyzicky napadli poškozeného I. U., který ležel na gauči, a to tak, že na něj jeden z pachatelů klekl, opakovaně jej pěstí udeřil do obličeje a do těla a spoutal jej lepicí páskou, poté pachatelé prohledali dům, přičemž se I. U. podařilo uvolnit spoutání a z domu utéct; při přepadení poškozenému způsobili mnohočetné oděrky a zhmožděniny hlavy a obličeje, drobné tržné ranky horního a dolního rtu, hematom na pravé a otřes mozku, když nebylo zjištěno, že by z domu odcizili nějaké věci, nezpůsobili škodu odcizením,

13) J. K., L. K. a L. S.
po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 11. 3. 2010 kolem 18:00 hod. přijeli ve vozidle řízeném L. S. do obce M. na ulici M., okres O., zde L. S. J. K. a L. K. ukázal dům č. .. a zůstal hlídat venku. J. K. a L. K. zazvonili na zvonek domu, poté, co jim vřel F. F., vnikli dovnitř domu, nasadili si černé kukly, poškozeného vtáhli do kuchyně, kde jej připoutali lepicí páskou ke křeslu, převázali mu ústa a oči, chtěli, aby jim vydal peníze, prohledali dům, kde nalezli hotovost ve výši 2.600,- Kč, kterou odcizili a dům opustili, aniž by poškozeného rozvázali,

14) Z. D., J. K. a R. Ž.
společně po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 22. 3. 2010 v době kolem 19:30 hod. v T., okres B., vnikli přes sklepní okénko do domu č. .. a následně přes kůlnu neuzamčenými dveřmi do obytných prostor domu, zatímco na ulici hlídal Z. D. vybaven vysílačkou, J. K. přistoupil zezadu k poškozenému M. K., sedícímu na židli v obývacím pokoji v přízemí, oběma rukama mu zakryl oči, přes hlavu mu přehodil kus látky a přinesenou lepicí páskou mu společně s R. Ž. slepili ruce a následně mu trup těla touto páskou připevnili k opěradlu židle a současně každou dolní končetinu zvlášť mu touto lepicí páskou připevnili k jedné noze židle, dále celý dům prohledali a ze zásuvky v baru obývací stěny v obývacím pokoji v prvním patře domu odcizili finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč a ze zásuvky stolu v kuchyni odcizili finanční hotovost ve výši 11.300,- Kč, a poté dům opustili, aniž by poškozeného rozvázali,

15) L. K. a R. Ž.
společně po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 31. 3. 2010 v době kolem 22:15 hod. v P., okres Š., maskováni kuklami křičeli otevři a tloukli na dveře domu č. 34, a když poškozený B. V., dveře otevřel, tak jej napadli ranou pěstí do obličeje a natlačili dovnitř, jeden z nich držel poškozenému ruce, druhý jej bil pěstí do hlavy a požadovali po něm vydání peněz, až jim poškozený vydal částku 7.000,- Kč uloženou v batohu v dílně, poté poškozenému pohrozili, že když věc nahlásí policii, tak se vrátí a zabijí jej, zamkli poškozeného v dílně a dům opustili; při napadení způsobili poškozenému tržnou ránu na levém ušním boltci a následné zhoršení slyšení na levém uchu,

16) J. K. a R. Ž.
společně po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 15. 4. 2010 v době od 20:30 do 21:15 hod. v obci Ž., okres B., vnikli do domu č. ..., kde na dvorku u domu opakovaně, nejméně však třikrát, obžalovaný J. K. udeřil pěstí do obličeje poškozeného J. S., následně ho společně dovlekli do obývacího pokoje, kde jej svázali zeleným elektrickým prodlužovacím kabelem původně připojeným k televizoru, dům prohledali, ze skříně v obývacím pokoji odcizili finanční hotovost v celkové výši 14.000,- Kč a ze skříně v kuchyni odcizili platební kartu Max Kartu, nezjištěného čísla, společně s PIN kódem, vydanou k účtu číslo .............. vedeného u Poštovní spořitelny a lovecký zavírací nůž v hodnotě cca 1.000,- Kč, kdy dům následně opustili, aniž by poškozeného rozvázali; přičemž způsobili poškozenému J. S. podlitiny v obličeji.

Za to byli odsouzeni:

obviněný Z. D.
podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

obviněný J. K.
podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

obviněný L. K.
za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 1. 2011, č. j. 1 T 223/2010-77, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 201, sp. zn. 5 To 52/2011, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 1. 2011, č.j. 1 T 223/2010-77, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 5 To 52/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

obviněný L. S.
podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

obviněný R. Ž.
podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to vysílačky MOTOROLA, která je přílohou spisu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě škody poškozeným v rozsahu a způsobem specifikovaným na str. 12-14 rozsudku, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli vyjmenovaní poškození (str. 14 rozsudku) odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Týmž rozsudkem byli obvinění Z. D., J. K., L. K., L. S. a R. Ž. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky spočívající v tom, že

1) L. K. a R. Ž. společně po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 14. 9. 2008 v době kolem 20:30 hod. v K., místní části Z., okres K. H., překonali oplocení rodinného domu č. ...., zatloukli na dveře a lstí přiměli poškozenou V. H., aby otevřela dveře od domu, následně vnikli dovnitř, zacpali jí rukou ústa, shodili ji na podlahu, bili rukama do hlavy, a poté ji zvedli z podlahy, odtlačili do obývacího pokoje a nutili k vydání peněz, načež jim poškozená vydala částku 11.000,- Kč, a poté ji v obytné místnosti ve stodole svázali lepicí páskou, odkud se poškozené podařilo utéci a přivolat si pomoc; napadením způsobili poškozené zlomeninu lícní kosti a horní čelisti, oděrky, hematomy a otok v obličeji, zhmoždění hrudníku a otřes mozku,

2) L. S. po předchozí dohodě společně s dalším nejméně jedním dosud neustanoveným spolupachatelem, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 12. 2. 2009 v době kolem 23:30 hod. vniknul do rodinného domu č. ..... v D. O., okres T., tak, že nejprve vypnuli hlavní jistič elektrického rozvodu, obžalovaný L. S. oknem kuchyně prohodil cihlu, okno otevřel kličkou zevnitř a společně vstoupili do domu, kde napadli poškozeného Z. Z., který se šel podívat, co se děje, tak, že mu jeden ze spolupachatelů nastříkal neznámou látku do obličeje, strhl jej na zem, tlačil mu hadr na nos a ústa, takže nemohl dýchat, přes odpor poškozeného mu svázal ruce lepicí páskou, bil jej pěstí, opakovaně jej vyzýval k vydání peněz a prohledal místnost kuchyně, přičemž druhý spolupachatel souběžně napadl poškozenou O. Z., která v té době ležela v posteli v ložnici, a to tak, že k ní přistoupil, svázal jí ruce lepicí páskou a silně jí stisknul rukama v rukavicích obličej, kdy jí bránil v přístupu vzduchu do úst a nosu zároveň tak, že se poškozená dusila, kdy poté, co první spolupachatel prohledal kuchyň, opustili dům, a to dne 13. 2. 2009 kolem 0:30 hod., aniž by poškozené rozvázali a cokoli odcizili; přepadením způsobili Z. Z. mnohočetné hematomy na hlavě, odřeninu pravého lokte, zhmoždění kůže na nosu a zlomeninu nosních kůstek, poškozené O. Z. způsobili mnohočetné pohmožděniny obličeje, krku a pravé poloviny hrudníku, přičemž poškozená byla od 13. do 18. 2. 2009 hospitalizována, a dále způsobili škodu 1.200,- Kč rozbitím okna,

3) J. K. po předchozí dohodě společně s dalšími dosud nezjištěnými spolupachateli, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 12. 6. 2009 v době kolem 9:15 hod. v H. M., okres B., vniknul do domu č. ..., kde napadli poškozeného V. F. a L. F., a to údery pěstí do obličeje, svázali je lepicí páskou a nutili k vydání peněz, přičemž v průběhu přepadení do domu F. přišla poštovní doručovatelka poškozená J. B., kterou odvlekli do chodby domu a svázali; když manželům F. odcizili peníze na hotovosti ve výši cca 20.500,- Kč, z brašny poštovní doručovatelky J. B. odcizili peníze ve výši 22.942,- Kč, poškozené L. F. dále způsobili oděrky v obličeji a krvácení z nosu a J. B. oděrky v obličeji a zhmoždění svalů krku,

4) R. Ž. společně s nejméně jedním dosud nezjištěným spolupachatelem po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 4. 8. 2009 v době kolem 08:30 hod. v obci K., okres V., po překonání oplocení vnikli zadním vchodem do rodinného domu č. ..., kde v prvním patře domu jeden z pachatelů zezadu uchopil za ramena poškozenou O. J., násilím ji odvedl do přízemí domu ke dveřím do sklepa, kde ji strčil za dveře na schodiště a dveře z druhé strany držel, aby nešly otevřít, kdy další pachatel či spolupachatelé prohledali dům a odcizili částku 100,- Kč, poté dům opustili a poškozená mohla vyjít ze sklepa; při napadení poškozená utrpěla pádem na schodišti do sklepa zlomeninu dolní části těla loketní kosti vpravo a povrchní oděrky na dolní části předloktí vpravo v délce 10 cm, s dobou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu přiložení sádrové dlahy a ortézy, tj. 8 týdnů,

5) R. Ž. společně s doposud nezjištěným spolupachatelem po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 22. 8. 2009 v době kolem 05:30 hod. v T., okres B.-v., se po rozbití skleněné výplně dveří vloupali do domu č. ... na ulici R., kde poškozené M. S., nastříkali neznámou látku do očí, svázali ji provazem a požadovali po ní vydání peněz, poté, co jim poškozená řekla, kde peníze najdou, tak je odcizili, dům prohledali, poškozenou uzamkli v ložnici a následně dům opustili; z domu odcizili hotovost ve výši 70.500,- Kč, čtyři vkladní knížky, zlaté šperky v ceně cca 11.000,- Kč, mobilní telefon značky LG v hodnotě asi 800,- Kč,

6) Z. D. společně s R. Ž. v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 20. 11. 2009 v době kolem 22:15 hod. vnikli do rodinného domu č. .. ve Ž. n. D., část K., okres H. B., tak, že odstranili skleněnou výplň dveří zadního vchodu do domu, odemkli dveře klíčem, který byl zastrčen zevnitř v zámku, vnikli do domu, kde napadli poškozeného J. Č. a Z. Č., kdy J. Č. spoutali na posteli v ložnici lepicí páskou a požadovali po něm peníze a směnky a na Z. Č. v kuchyni namířili krátkou střelnou zbraň stříbrné barvy, a když začala křičet, tak ji napadli údery pěstí do obličeje a trupu, následně ji svázali plastovou stahovací páskou, požadovali po ní směnky a po prohledání domu odcizili peníze v hotovosti ve výši nejméně 530.000,- Kč a dále snubní zlatý prsten J. Č., čtyři stříbrné řetízky a tři stříbrné přívěsky, poté dům opustili, aniž by poškozené rozvázali; při napadení způsobili Z. Č. hematomy na hlavě, rukách a trupu, u J. Č. se následkem přepadení rozvinula posttraumatická stresová porucha, středně těžkého stupně, která trvá dosud, a u Z. Č. se rozvinula v souvislosti s napadením posttraumatická stresová porucha těžkého stupně a dále protrahovaná depresivně úzkostná reakce středně těžkého stupně, kdy obě poruchy stále trvají, přičemž oba poškození jsou v důsledku uvedeného onemocnění výrazně omezeni v běžném způsobu života,

7) Z. D. společně s J. K. a L. S. po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 13. 1. 2010 okolo 22:00 hod. v obci P., okres P. s kuklami nasazenými na hlavě zazvonili u domu č. 233, představili se jako policisté Obvodního oddělení K. a poté, co jim otevřela V. K., uchopil ji jeden z pachatelů pod krkem, zatlačil do domu a svázal jí lepicí páskou nohy, ruce a přelepil ústa, zatímco další pachatelé dům prohledávali, nalezenou hotovost 4.000,- Kč odcizili a dům opustili, aniž by poškozenou rozvázali,

8) L. K. a R. Ž. společně s J. K., po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 24. 1. 2010 v době kolem 21:00 hod. v N., okres U. H., po předchozí telefonické žádosti, aby jim prodal medovinu, maskováni kuklami zabouchali na dveře domu č. ... na ulici P., a když poškozený D. H. otevřel dveře, tak jej povalili na zem, svázali lepicí páskou, bili a kopali, donutili jej vydat z trezoru hotovost cca 100.000,- Kč, dále povalili a svázali lepicí páskou E. L. a z domu odcizili fotoaparát Olympus u 6000 v ceně 6.838,- Kč a multimediální přehrávač iPOD 160GB v ceně nejméně 5.000,- Kč, poté poškozenému pohrozili, že když věc nahlásí policii, tak že ublíží jeho synovi a dům opustili; při přepadení způsobili poškozenému D. H. pohmoždění hrudníku a páteře, zlomeninu 8.-10. žebra vlevo s poškozením povrchu levé plíce a následným krvácením do levého hrudního vaku a průnikem vzduchu do levého hrudního vaku, když jde o vážné až život přímo ohrožující zranění pro život důležitého orgánu plíce, a to jak přímo tohoto orgánu, tak s možností vzniku následných život ohrožujících komplikací,

9) L. S. společně se Z. D., J. K. a R. Ž. po předchozí dohodě, v úmyslu za použití násilí se zmocnit cizí věci, dne 22. 3. 2010 v době kolem 19:30 hod. v T., okres B., vnikli přes sklepní okénko do domu č. .... a následně přes kůlnu neuzamčenými dveřmi do obytných prostor domu, zatímco a ulici hlídal Z. D. vybaven vysílačkou, kdy obžalovaný J. K. přistoupil zezadu k poškozenému M. K. , sedícímu na židli v obývacím pokoji v přízemí, oběma rukama mu zakryl oči, přes hlavu mu přehodil kus látky a přinesenou lepicí páskou mu společně s R. Ž. slepili ruce a následně mu trup těla touto páskou připevnili k opěradlu židle a současně každou dolní končetinu zvlášť mu touto lepicí páskou připevnili k jedné noze židle, dále celý dům prohledali a ze zásuvky v baru obývací stěny v obývacím pokoji v prvním patře domu odcizili finanční hotovost ve výši 100.000,- Kč a ze zásuvky stolu v kuchyni odcizili finanční hotovost ve výši 11.300,- Kč, a poté dům opustili, aniž by poškozeného rozvázali,

v nichž byly obžalobou spatřovány:

u obviněného Z. D.
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona,
- trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona,
- zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku,
- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,

u obviněného J. K.
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona,
- trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona,
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona,
- trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona,
- zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,
- přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku,

u obviněného L. K.
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona,
- trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona,
- zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku,
- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,

u obviněného L. S.
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona,
- trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona,
- zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku,
- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,

u obviněného R. Ž.
- trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona,
- trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona,
- zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku,
- přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku,
- přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli vyjmenovaní poškození (str. 20 rozsudku) odkázáni s jimi uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Z. D., J. K., L. K., L. S. a R. Ž., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci , který rozsudkem ze dne 19. 7.2012, č. j. 6 To 38/2012-3592, z podnětu odvolání obviněného R. Ž. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně uvedeného obviněného ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mu za zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (v bodech 2, 4, 5, 10, 14, 15, 16), přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 2, 4, 5, 10, 14, 15, 16) a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 4, 16), ohledně nichž zůstal výrok o vině nezměněn, uložil podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou, zatímco odvolání obviněných Z. D., J. K., L. K. a L. S. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli prostřednictvím svých obhájců všichni obvinění dovoláním . Ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili následující námitky:

Obviněný Z. D. své dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že byl uznán vinným jednáními pod bodem 4, 6 a 12 rozsudku na základě otisků pachových stop, při jejichž zkoumání nebyly dodrženy interní standardy policie a poukazuje na ustálenou judikaturu, jež se váže k použití tohoto důkazního prostředku. Ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 1 až 4 namítá, že se nejednalo o pokračující trestný čin, přičemž právní kvalifikace podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku měla být podle něj užita pouze u skutku pod bodem 1 rozsudku. Dále namítá nedostatky dokazování, když nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku za účelem zkoumání, zda u poškozeného Š. se skutečně rozvinula v důsledku napadení posttraumatická stresová porucha. Své námitky shrnuje do závěru, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, jímž byl uznán vinným. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a poté přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. K. v podaném dovolání neuvedl zákonné označení jím uplatněného dovolacího důvodu. Z formulace podaného dovolání a jeho argumentace však plyne, že obviněný rovněž uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř . Obviněný v dovolání podrobně rozebírá důkazní situaci ohledně skutků pod body 2, 3, 11, 15, 16 a 17 podané obžaloby, přičemž v tomto ohledu soudům vytýká, že se při vyhodnocení pachových stop nezabývaly konstantní judikaturou, která tento proces upravuje, přičemž namítá i závady při zajišťování pachových stop. Tvrdí, že pachová stopa nemůže prokázat, že pachatel způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví, přičemž nutno brát v úvahu i možnost pachového přenosu. Své námitky shrnuje tak, že podle jeho mínění byla porušena zásada zjištění skutkového stavu ve věci, zásada volného hodnocení důkazů, zásada materiální pravdy i zásada in dubio pro reo . Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání, nebo aby změnil rozsudek tak , že obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostí obžaloby pro skutky uvedené pod body 2, 3, 11 15, 17.

Obviněný L. K. své dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemizuje se závěry odvolacího soudu stran použitelnosti usvědčující výpovědi obviněného J. K. vůči jeho osobě. Nesouhlasí též se závěrem nalézacího soudu, že v případě použití gumových rukavic je vyloučen přenos pachu, což je v rozporu se závěrem znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví odorologie. Ve shodě s dalšími obviněnými poukazuje pouze na podpůrnou použitelnost důkazu pachovou stopou, zejména není-li vyloučen pachový přenos, přičemž k takové situaci v posuzované věci došlo. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle § 265k tr. ř. zrušil.

Obviněný L. S. rovněž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř . Odkazuje na judikaturu připouštějící zásah do skutkového stavu ve stádiu dovolacího řízení a vyslovuje názor, že v posuzované věci jde o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Odmítá závěr soudů, že v případě výpovědi spoluobviněného J. K. se jednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon. Předkládá vlastní hodnocení judikatury k této otázce s tím, že podle jeho názoru tato výpověď nemůže být proti němu použita. Domnívá se, že orgány činné v trestním řízení de facto vykonstruovaly fikci, že byl uprchlým, aniž by mu přiznaly z toho vyplývající práva, tj. zejména právo na ustanovení obhájce. Hodnocení důkazů ohledně jednotlivých dílčích útoků považuje za nedůsledné. Pokud jde o skutky uvedené pod body 1 a 3 rozsudku, hodnotí výpověď spoluobviněného Z. D. jako nevěrohodnou, neboť je v rozporu s výpovědí samotných poškozených. Z toho vyvozuje, že v jeho případě došlo ke zřejmému nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem jeho právního posouzení. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný R. Ž. své dovolání rovněž opřel o dovolací důvod uvedený
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř . Poukázal zejména na nedostatky v dokazování při hodnocení zajištěných pachových stop, když se soudy nevypořádaly s tím, že pachové stopy byly jediným usvědčujícím důkazem, což považuje za nepřípustné. Má za to, že odběr pachových stop dne 16. 4. 2010 nebyl proveden ústavně konformním způsobem, když byly porušeny závazné standardy, které podrobně rozebírá, přičemž nebylo vyloučeno, že došlo k tzv. nepravému spojovacímu pachu. Poukazuje na další konkrétní případy, kdy prokazatelně došlo k pachovému přenosu. Podrobně rozebírá odůvodnění rozsudku k jednotlivým případům, a dospívá k závěru, že postup soudů obou stupňů nebyl v souladu se soudní praxí, čímž se soudy dopustily svévole. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. k dovoláním obviněných písemně vyjádřil. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zdůraznil, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou tudíž takové námitky, jimiž se dovolatelé snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i jejich změny a nahrazení jinou verzí skutkového stavu, více odpovídající představám dovolatelů. Proto má za to, že takto vymezenému důvodu dovolání odpovídá pouze část námitek některých obviněných.

Za relevantní z hlediska uplatňovaného dovolacího důvodu proto státní zástupce považuje námitku obviněného Z. D. pokud uvádí, že jednání, pro něž byl odsouzen pod body 1 - 4 rozsudku nalézacího soudu, nelze posoudit jako pokračující zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. S touto námitkou se do určité míry ztotožnil, avšak nedovozuje z toho právní důsledky, které s ní spojuje obviněný. Jednání pod body 1 - 3 rozsudku podle názoru státního zástupce vzhledem k obdobnému provedení a blízké souvislosti časové i v předmětu útoku tvoří z hlediska hmotně právního jediný trestný čin. Právní kvalifikace tohoto jediného trestného činu podle kvalifikované skutkové podstaty § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku je pak důsledkem toho, že znak způsobení těžké újmy byl naplněn jedním z dílčích útoků tohoto trestného činu. Pokud jde o jednání uvedené pod bodem 4 rozsudku, vzhledem k časové přetržce mezi útokem pod bodem 3 a 4, která činí téměř pět měsíců, by podle státního zástupce bylo možno dovodit, že o dílčí útok jednoho pokračujícího trestného činu nejde. Tento závěr by však vyzněl v neprospěch obviněného, neboť by tak byl vinným ze spáchání většího počtu trestných činů. Takové úvahy jsou ale vzhledem k principu zákazu reformationis in peius v dovolacím řízení bezpředmětné.

Obvinění se dále v podstatě shodují se svými námitkami proti vyhodnocování pachových stop. Uvedené námitky se přitom prolínají obhajobou obviněných v průběhu celého trestního řízení. Podle mínění státního zástupce si soudy obou stupňů byly vědomy zákonných limitů pro použití uvedeného typu důkazu. Jejich vyhodnocení věnovaly mimořádnou pozornost. Vyšly přitom z premisy, že není přijatelné, aby odsuzující výrok o vině byl založen na metodě pachové identifikace jako jediném a výlučném usvědčujícím důkazu, který není podpořen žádným dalším, byť případně jen nepřímým důkazem (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 44/99, sp. zn. 4 Tz 107/2002, 3 Tdo 439/2008, resp. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/97, sp. zn. II. ÚS 418/99). Pozitivní výsledek použití metody pachové identifikace svědčí o kontaktu identifikované osoby s předmětem, na kterém byla nalezena pachová stopa, jen s velkou pravděpodobností. Tuto základní premisu je však podle jeho mínění třeba posuzovat vždy v kontextu s konkrétní důkazní situací v daném případě a vyhodnotit, do jaké míry jsou případně k dispozici další důkazy podporující závěr o vině pachatele. V nyní přezkoumávaném případě podle názoru státního zástupce krajský soud vyvinul značné úsilí, aby minimalizoval riziko omylu vyplývajícího z možného pachového přenosu, přičemž za tímto účelem provedl dokazování podrobně zpracovaným znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví odorologie. Zajištěné pachové stopy hodnotil v kontextu s dalšími důkazy, zejména pokud jde o jejich lokalizaci, soulad s dalšími ve věci provedenými důkazy a výpověďmi poškozených. Na základě tohoto detailního hodnocení poté dospěl k závěru, že ačkoli důkaz pachovou stopou je svou podstatou důkazem nepřímým, ve spojení s dalšími důkazy umožňuje závěr o vině obviněných i v těch případech, v nichž se obvinění nedoznávali, popřípadě ani nebyli usvědčováni výpovědí dalších obviněných. Pachové stopy, jež obviněné usvědčují, totiž byly nalezeny na předmětech, jež měly bezprostřední souvislost s jednáním obviněných, jak vyplývalo z dalších důkazů. Nemohlo se tedy jednat o náhodnou kontaminaci pachem v přesně nezjištěný čas, což by samo o sobě k závěru o vině obviněných jistě nepostačovalo. Nalézací soud se rovněž zabýval procedurálními nedostatky při odběru pachových stop, když jeden policista odebral srovnávací vzorek od dvou obviněných v rozporu s požadovanými standardy. Dospěl přitom k logickému závěru, že přes toto dílčí pochybení, ke vzniku tzv. nepravého spojovacího pachu dojít nemohlo (k tomu lze odkázat na úvahy nalézacího soudu na str. 72-73 jeho rozsudku). Uvedené hodnocení důkazní situace soudem nalézacím přitom státní zástupce považuje za velmi pečlivé a logické. Námitky obviněných v tomto směru pak náležitě hodnotil rovněž odvolací Vrchní soud v Olomouci, přičemž se s nimi dostatečně vypořádal.

Stejně pečlivě se podle státního zástupce zabývaly soudy procesní námitkou, že výslech obviněného J. K. neměl charakter neodkladného úkonu ve vztahu k dalším spoluobviněným. S hodnocením soudů se státní zástupce ztotožňuje, neboť má oporu v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu, zejména v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1392/2007. Naopak je podle něj třeba odmítnout nepřiměřeně restriktivní výklad pojmu neodkladného úkonu, který prosazuje ve svém dovolání obviněný L. S. Z časových návazností je naopak zřejmé, že výpověď obviněného J. K. měla charakter neodkladného úkonu, když byla provedena v době zadržení tohoto obviněného, přičemž v této době doposud nebyla totožnost ostatních obviněných známa. Soudům proto nelze vytýkat, že k tomuto výslechu přihlédly jako k procesně relevantnímu důkazu.

Za neopodstatněnou považuje státní zástupce také námitku obviněného Z. D. o údajně nedostatečně objasněné povaze újmy na zdraví způsobené poškozenému Š. Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, na jejichž základě učinily soudy tento skutkový závěr, jsou přitom podle názoru státního zástupce zcela jasné, výstižné a přesvědčivé. K obhajobou navrhovanému reviznímu znaleckému posudku tak podle něj nebyl žádný objektivní důvod. V návaznosti na to považuje státní zástupce za správný i právní závěr nalézacího soudu, že takto způsobenou újmu na zdraví je třeba považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.

Ostatní námitky obviněných, kterými předestírají vlastní hodnocení provedených důkazů a poukazují na údajné rozpory ve výpovědích poškozených (tj. osob zpravidla ve velmi vysokém věku), však hodnotí jako námitky pouze skutkové, nikoli právní. Takto obvinění napadli zejména způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, přičemž soudy obou stupňů se s nimi v předchozím řízení beze zbytku vypořádaly, když navíc takové námitky nejsou s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod. Soudy obou stupňů přitom logicky a nerozporně vyložily důvody, na jejichž základě dospěly k ustálenému skutkovému stavu, který zároveň náležitě právně kvalifikovaly. Zároveň je třeba připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou ve své podstatě polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Vzhledem k pečlivému hodnocení provedených důkazů i s přihlédnutím k relevantní judikatuře nelze podle přesvědčení státního zástupce ve věci shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.

Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněných R. Ž., J. K., L. K. a L. S., přestože se formálně opírají o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky směřují pouze proti skutkovým zjištěním, jak je učinily soudy nalézací a odvolací. Uvedená dovolání tak fakticky nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby tato dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání obviněného Z. D. podle státního zástupce do určité míry uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá, jako celek je však zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl v neveřejném zasedání, konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst.1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil státní zástupce souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání podaná shora uvedenými obviněnými jsou přípustná (§ 265a tr. ř.), byla podána oprávněnou osobou (§ 265d tr. ř.), v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§ 265e tr. ř.). U všech dovolání dospěl v tomto ohledu ke kladnému závěru.

Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovoláních jednotlivých obviněných skutečně naplňují některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že jako dovolací soud je především povinen přezkoumat, zda obviněným uplatněný dovolací důvod je skutečně obsahově naplněn argumentací, kterou ve svém dovolání uplatňuje. Zásadně totiž nedostačuje, aby dovolatel konkrétní dovolací důvod upravený ustanovením § 265b tr. ř. toliko deklaroval, aniž jeho naplnění v konkrétním případě přesvědčivě doložil, neboť obsahový soulad s deklarovaným dovolacím důvodem je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Na základě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání jednotlivých obviněných.
IV.

K dovolání obviněného Z. D.:
Ve shodě s vyjádřením státního zástupce je možno konstatovat, že z námitek, které obvinění vůči napadenému rozhodnutí odvolacího soudu vznesli, má hmotně právní povahu pouze námitka obviněného Z. D. , pokud uvádí, že jednání, pro něž byl odsouzen pod body 1-4 rozsudku nalézacího soudu, nelze posoudit jako pokračující zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Jedině tato námitka vyjadřuje konkrétní tvrzení o nesprávném hmotně právním posouzení skutku, jímž byl tento dovolatel uznán vinným.

V reakci na ni se připomíná, že za jeden pokračující trestný čin (zločin) může být považováno takové jednání pachatele, které splňuje zákonné předpoklady definované ustanovením § 116 tr. zákoníku (resp. § 89 odst. 3 tr. zákona, pokud by bylo nezbytné aplikovat zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle ustanovení § 116 tr. zákoníku upravujícího pokračování v trestném činu se tímto ... rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Je-li naplněnost citovaných znaků konfrontována se skutkovými zjištěními, která soudy učinily ve vztahu k jednání, jímž shledaly vinným obviněného Z. D. v bodech 1-4 rozsudku soudu prvního stupně, pak lze připustit, že časový odstup mezi dílčími skutky 3 a 4, spáchanými dne 26. 11. 2008 a 15. 4. 2009, posouzenými za dílčí útoky pokračování, může vést k úvaze o tom, že zákonná podmínka spojení těchto dílčích útoků blízkou souvislostí časovou není naplněna, avšak požadavek, který uplatňuje ve svém dovolání obviněný je nutno hodnotit jako nedůvodný. I kdyby totiž soud odvolací dospěl k takovému právnímu závěru, s ohledem na právní posouzení skutků pod body 1-3 výroku rozsudku nalézacího soudu, by nemohl skutek v pod bodem 4 kvalifikovat jako samostatný procesní skutek naplňující znaky samostatného trestného činu, neboť mu takové řešení neumožňovala procesní situace, v níž se nacházel. V případě svého druhého rozhodování (poprvé o odvoláních proti rozsudku nalézacího soudu rozhodoval usnesením sp. zn. 6 To 95/2011 dne 25. 10. 2011) totiž Vrchní soud v Olomouci posuzoval (na rozdíl od prvně uvedeného případu) pouze důvodnost opravných prostředků podaných ve prospěch obviněných a právě absence odvolání podaného (státním zástupcem) v neprospěch obviněných proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 29. 3. 2012 v usuzovaných souvislostech v neprospěch obviněného Z. D. znemožňovala učinění takového rozhodnutí. Pokud by zvažovaným způsobem odvolací soud rozhodl, učinil by tak v rozporu se zákazem reformationis in peius upraveným ustanovením § 259 odst. 4 tr. ř., neboť by mimo vyslovení viny obviněného zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a sbíhajícího se přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodech 1-3) musel vyslovit jeho vinu rovněž dalšími trestnými činy - zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhajícím se přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (v bodě 4).

Označenou vadou, kterou napadenému rozhodnutí vytýká obviněný Z. D., proto rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2012, č. j. 6 To 38/2012-3592, netrpí. Již proto se z uvedeného důvodu nemůže obviněný domáhat naznačené změny právního posouzení soudem dovolacím, neboť i ten je limitován ve svém rozhodování charakterem podaného mimořádného opravného prostředku. Vývody, které bylo nezbytné učinit stran uplatnění zmíněného zákazu změny v neprospěch obviněného na podkladě jím podaného řádného opravného prostředku (odvolání), se podobě uplatňují i ve vztahu k opravnému prostředku mimořádnému (dovolání) a rozhodování dovolacího soudu o něm (viz § 265p odst. 1 tr. ř.).

Výhrady obviněného směřující vůči posouzení jeho činu popsaného v bodě 1 rozsudku jako zločinu loupeže v podobě jeho kvalifikované skutkové podstaty dané naplněním znaku uvedeným činem způsobil těžkou újmu na zdraví (§ 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku) jsou ve své podstatě polemikou s odbornými závěry znalce, který zpracoval znalecký posudek, a tudíž námitkami skutkovými, event. procesními (v části neprovedení dokazování zpracováním revizního posudku). Jako takové nevycházejí ze skutkových zjištění, která v této otázce na podkladě zpracovaného znaleckého posudku soudy učinily ( v důsledku uvedeného jednání trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se u něj rozvinula bezprostředně po napadení, a která jej citelně omezuje v běžném způsobu života od okamžiku přepadení dodnes ) a nemohou proto uplatněný dovolací důvod naplnit. Dodat lze to, že v řízení před soudem prvního stupně vzneseným důkazním návrhem na zpracování revizního znaleckého posudku se uvedený soud zabýval, jak o tom svědčí i obsah odůvodnění jeho rozsudku na str. 85. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (str. 37) je patrné, že otázku nezbytnosti dalšího dokazování v uvedeném směru posuzoval i soud odvolací. Nejde tudíž o důkaz opominutý, který by jako takový zatěžoval napadená rozhodnutí z tohoto pohledu vadou. Řešení, které soudy v dané otázce zaujaly, je plně akceptovatelné.

Z uvedeného plyne, že dovolání obviněného Z. D. je nezbytné vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné. Za zjevně nedůvodnou je totiž třeba pokládat jím uplatněnou hmotně právní námitku směřující vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, která jediná ve svém vymezení odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu. O dovolání tohoto obviněného proto rozhodl dovolací soud způsobem upraveným ustanovením § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V.

K dovolání obviněných J. K. a L. S.:
Nejvyšší soud sdílí hodnocení státního zástupce, že s výjimkou výše uvedené námitky obviněného Z. D., jsou veškeré další výhrady, které obvinění vůči napadenému rozhodnutí vznesli, takové, že je není možno označit za námitky brojící proti nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, potažmo za námitky formálně vyhovující deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jsou totiž jednak námitkami skutkovými (napadající nesprávnost učiněných skutkových zjištění), jednak námitkami procesními (vytýkajícími porušení procesních předpisů upravujících postup orgánů činných v trestním řízení či dokazování v trestním řízení). Současně jsou však takovými procesními výhradami, která nenaplňují ani ty ze zákonem upravených dovolacích důvodů, jimiž lze dosáhnout nápravy jím označených procesních vad [viz § 265b odst. 1 písm. a) až f) tr. ř.].

V případě zjištění, že se námitky dovolatele s upravenými dovolacími důvody míjí (v případě, že vytýkané procesní vady nedosahují ústavní úrovně, jež odůvodňuje zásah Nejvyššího soudu z důvodů vyložených v nálezech Ústavního soudu týkajících se problematiky tzv. extrémního nesouladu či libovůle soudu v rozhodování), přichází v úvahu postup spočívající v odmítnutí dovolání obviněného podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. proto, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v § 265b .

Důvod k takovému procesnímu postupu shledal Nejvyšší soud v případě dovolání obviněných J. K. a L. S.

Jak již výše uvedeno, obviněný J. K. ve svém dovolání poukazem na zjištění k jednotlivým bodům odsuzujícího výroku dovozuje, že v případě vyslovení jeho viny v bodech 2, 3, 11, 15, 17 (tj. v bodech 1, 2, 6, 10, 12 rozsudku) došlo ze strany soudů k porušení ustanovení § 2 odst. 5 a § 2 odst. 5 tr. ř., k porušení zásady materiální pravdy a zásady in dubio pro reo, tedy těch ustanovení a zásad, která se uplatňují při konstrukci skutkových zjištění a jsou upravena trestním právem procesním. Přitom výhrady, které obviněný ve svém dovolání vznáší, nepřekračují rámec běžných procesních námitek. Jejich řešením, resp. již pouhou podrobnou reakcí na ně, by Nejvyšší soud přejímal procesní pozici, která mu zjevně nepřísluší. Dovolání obviněného hodnotí dovolací soud jako jeho polemiku se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, která však nesvědčí pro závěr, že by rozhodnutími v dřívějších stadiích trestního řízení vydanými a dovolatelem napadenými došlo k porušení ústavními předpisy garantovaných práv obviněného.

K uvedenému je nezbytné dodat, že skutkové a potažmo na ně navazující právní závěry učiněné soudy nižších stupňů ve vztahu k tomuto obviněnému nejsou nikterak vybočující z ustálených výkladů či aplikační praxe orgánů činných v trestním řízení v typově podobných věcech. Je zřejmé, že vývody, které soudy učinily na základě poznatků plynoucích z metody pachové identifikace (dále jen MPI ), nemají bezprostřední souvislost (ve smyslu rozhodného důkaz, jak by se podávalo z dovolání obviněného) se závěrem o tom, zda u poškozeného v důsledku činu pachatelů vznikla či nikoli porucha zdraví vykazující znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 tr. zákoníku. Tento skutkový a právní závěr (učiněný v bodě 1 výroku o vině) je soudy budován na zcela jiném důkazu než na pachové stopě, a to jednak výpovědi poškozeného a zejména na dovolateli zpochybňovaném znaleckém posudku. Tvrdí-li proto obviněný při obecném rozboru hodnocení důkazních prostředku v části označené 3. vztah k dokazované skutečnosti , že pachová stopa není schopna prokázat, že pachatel způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví , pak je tomuto názor třeba přisvědčit, ovšem současně s poukazem na to, že nic takového ovšem netvrdí dovolatelem napadená rozhodnutí.

Obviněný L. S. ve svém dovolání namítá existenci zřejmého nesouladu mezi zjištěným skutkovým stavem a způsobem dokazování, když rozporuje právní závěr odvolacího soudu o procesní využitelnosti výpovědi obviněného J. K. ze dne 3. 5. 2010 vůči své osobě a mimo jiné tvrdí, že nebyl žádný důvod k tomu, aby tento obviněný byl uvedeného den vyslýchán, když výslech mohl být odložen na dobu, než bude on (obv. S.) zadržen nebo vůči němu bude zavedeno řízení proti uprchlému, a když soudům vytýká, že si přizpůsobují výpověď spoluobviněného, ať již J. K. či Z. D., a rezignují na zásadu in dubio pro reo. Z obsahového vymezení dovolání obviněného je zřejmé, že je prakticky totožné s obsahem jeho odvolání, jak je uvedeno na str. 20-23. V odvolacím řízení se uplatněnými námitkami odvolací soud důsledně zabýval, jak o tom svědčí obsah odůvodnění jeho rozsudku. Své právní závěry stran procesní využitelnosti obviněného J. K. i v reakci na výhrady obhajoby vyložil odvolací soud na str. 31-34, námitce zpochybňující věrohodnost údajů obviněného Z. D. se věnoval na str. 34-35 svého rozhodnutí, k otázce hodnocení důkazů (a tím i výpovědí obviněných a svědků) soudem prvního stupně se vyslovil na str. 38-39. Závěry odvolacího soudu jsou plně akceptovatelné.

Ve vztahu k dovolání obviněného L. S. by za takto vzniklé situace postačovalo Nejvyššímu soudu odkázat na své rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá: opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C. H. Beck). Tento postup přichází v úvahu za situace, že Nejvyšší soud nezjistí jiný důvod pro eventuální odmítnutí dovolání.

Právě proto, že charakter námitek obviněného ani formálně nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod, nastaly zákonné podmínky k tomu, aby jeho dovolání (stejně jako dovolání obviněného J. K.) bylo odmítnuto Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
VI.

K dovolání obviněných L. K. a R. Ž.:
Rovněž dovolání těchto dvou obviněných v rozporu s formálním označením dovolacího důvodu koncentrují svoji pozornost na otázku skutkových zjištění a důkazního řízení (v případě dovolání obviněného L. K. i zpochybňováním závěrů soudů o procesní nevyužitelnosti výpovědi J. K.), které pro ně vytvořilo procesní podklad. Ve vztahu k závěrům vyvozeným soudy nižších stupňů stran použitelnosti poznatků získaných z MPI překládají námitky, které by měly vést k tomu, aby v daném směru dovolací soud učinil hodnocení odlišné. Posuzováno ryze v tomto rámci, bylo by možno dospět k závěru, že i o dovolání těchto dvou obviněných by mělo být rozhodnuto způsobem upraveným v ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Tak však v případě obviněných L. K. a R. Ž. postupovat nelze.

K odlišnému způsobu rozhodnutí o dovolání musí Nejvyšší soud jako orgán soudní ochrany (Čl. 90 Ústavy) přistoupit tehdy, znamenal-li by takový formální postup porušení práva obviněného na spravedlivý proces, případně neposkytnutí soudní ochrany ve smyslu nenaplnění garancí poskytovaných ústavními předpisy (zejm. Listinou základních práv a svobod) a mezinárodními smlouvami o ochraně lidských práv a svobod.

Z těchto důvodů (níže vyložených) Nejvyšší soud shledal podmínky k tomu, aby na podkladě dovolání uvedených dvou obviněných podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal jimi napadenou část rozhodnutí a řízení mu předcházející. Na základě tohoto postupu pak dospěl k závěru o potřebnosti zrušení napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně v odsuzující části týkající se těchto dvou obviněných, neboť jejich dovolání shledal částečně důvodnými v případě námitek vůči skutkovým vývodům soudů učiněných na podkladě vyhodnocení zajištěných pachových stop v případě skutků uvedených v bodech 4 a 15 odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně. Odeznělo-li v rámci obviněnými uváděných výhrad (byť i implicitně vyjádřeno), že závěry, které v souvislosti s útoky přisouzenými obviněným na podkladě ztotožnění pachových stop nalezených na místech činů s osobami obviněnými (šlo-li v konkrétním případě ve své podstatě o jediný usvědčující důkaz) vykazuje jisté prvky libovůle v hodnotící činnosti soudu, pak takto vyznívající námitky je třeba pokládat do značné míry za důvodné, byť dovolatelům nelze přisvědčit v jejich hodnoceních obsažených v podaných dovoláních v celém rozsahu.

Soudům nižších stupňů (a proto lze hovořit o pouze částečné důvodnosti dovolání obviněných) rozhodně nelze vytýkat, že by k otázce dovození pachatelství obviněných na jednotlivých skutcích, které jim byly podanými obžalobami kladeny za vinu, přistoupily bez náležité pozornosti, kterou si věc z tohoto pohledu s ohledem na omezený okruh usvědčujících důkazů, které mají bezprostřední vztah k řešení této otázky (nikoli snad otázky, zda ke spáchání žalovaných skutků došlo, či zda tyto vykazují znaky trestných činů) zasloužila. Byl to právě odvolací soud, který vědom si problematičnosti dovozovaných závěrů, zrušil v pořadí první rozsudek nalézacího soudu a tomuto uložil se věcí, na základě provedení dalšího dokazování, opětovně zabývat. A byl to opět odvolací soud, který poté, co soud prvního stupně splnil požadované úkony a vynesl v pořadí druhý rozsudek, v němž se problematikou pachových stop a z jejich vyhodnocení vyplývajícími závěry v souvislosti s řešením otázky pachatelství obviněných na jednotlivých skutcích opětovně zaobíral, přesvědčivým způsobem řadu námitek obviněných, které opakují ve svých dovoláních (nedodržení interních předpisů, možnosti pachového přenosu, atd.), odmítl jako neopodstatněné a nemajících význam pro vyvozování skutkových závěrů.

Na straně druhé, přes poměrně detailní a přesvědčivé vývody, které odvolací soud, navazující na problematiku vyloženou soudem nalézacím k otázce pachových stop a jejich významu pro rozhodování soudu (str. 61 68 rozsudku krajského soudu, tj. uvedení poznatků zjištěných z výpovědí svědků P. F., R. I., ing. R. K. a znaleckého posudku z oboru kriminalistiky se specializací kriminalistická odorologie, str. 69-71 údaje o odběru pachových vzorků osob, provádění vyhodnocování, atd.), rozvedl na str. 41-46 svého rozsudku, některé skutečnosti podle zjištění soudu dovolacího zůstaly nevyloženy.

Obě rozhodnutí soudů, přes připomenutí jistého vývoje, který byl v oblasti pachových stop a jejího hodnocení dosažen, vycházejí z plně akceptovatelných předpokladů, pokud tvrdí, že

při hodnocení pachových stop, resp. výsledků MPI je třeba postupovat obezřetně,

MPI je v soudním řízení přípustným důkazním prostředkem a její výsledky lze v trestním řízení jako důkaz použít,

výsledek MPI je důkazem nepřímým a z povahy takového důkazu plyne, že nemůže být jediným a osamoceným usvědčujícím důkazem, přičemž tato jeho povaha (důkaz nepřímý) se nemění ani s mnohostí nálezu stop.

Na základě uvedených východisek při vyložení vnímaného rozdílu posuzované věci od věci odlišné, zmiňované obhajobou (str. 72 rozsudku) vyšel soud nalézací z toho, že k vyslovení viny toho kterého obviněného je nezbytný standardně požadovaný řetězec nepřímých důkazů.

V souladu s tímto vymezením rozhodl nalézací soud o zproštění obviněných obžaloby, když dospěl k závěru, že z hlediska požadavku § 2 odst. 5 tr. ř. pro závěr o pachatelství nedostačuje (v řazení skutků uvedených na str. 23-25 rozsudku):

bod 1) poškozená H.: nález jedné pachové stopy sejmuté z lepicí pásky,
bod 5) poškození Z.: nález jedné pachové stopy sejmuté z cihly,
bod 7) poškození F. a B.: nález jedné pachové stopy ze sedáku židle,
bod 8) poškozená J.: nález jedné pachové stopy z kliky dveří do kotelny,
bod 9) poškozená S.: nález jedné pachové stopy na držadle vidlí,
bod 10) poškození Č.: nález jedné pachové stopy na dámské kabelce,
bod 16) poškozený H.: nález jedné pachové stopky na lepicí pásce.

Nález jediné, s osobou toho kterého z obviněných totožné, pachové stopy se tak v rozsudku promítl ve vydání zprošťujícího výroku opřeného o ustanovení § 226 písm. c) tr. ř. u obviněných: Z. D. v případě bodu 6 zprošťující části rozsudku, J. K. K. v případě bodu 3 zprošťující části rozsudku, L. K. v případě bodů 1 a 8 zprošťující části rozsudku, L. S. v případě bodu 2 zprošťující části rozsudku a u R. Ž. v případě bodů 1, 4 a 5 zprošťující části rozsudku.

Oproti tomu je z rozsudku zřejmé, že odsuzující výrok vyslovil týž soud ve své podstatě pouze na výsledcích MPI v bodech 4, 5, 6, 10, 12 a 15 odsuzující části rozsudku, a to za situace, že

bod 4) poškozený N.: vina obviněného R. Ž. je budována na nálezu jedné pachové stopy sejmuté z lepicí pásky,
bod 15) poškozený V.: vina obviněného J. K. a R. Ž. je budována na nálezu jedná pachové stopy sejmuté z kliky a klíčů.

Zatímco v případě odsuzujících výroků pod body 5, 6, 10 a 12 je závěr o vině obviněných budován na nálezu zpravidla dvou či tří pachových stop, jejichž vyhodnocením byla zjištěna identita s osobou toho kterého z obviněných, v označených dvou případech je závěr o vině dovozován z toho, že

poškozený bezprostředně po svém přepadení vytvořil identikit, o němž soud činí závěr, že se velmi blíží podobě obviněného R. Ž. [bod 4) rozsudku] k uvedenému viz str. 34-35 a str. 74-75 rozsudku,
nebyla zjištěna žádná jiná osoba, která by se na uvedené trestné činnosti měla podílet [bod 15 rozsudku] k uvedenému viz str. 56 a str. 80-81 rozsudku.

Vyjde-li dovolací soud z toho, že vyhotovený identikit lze stěží považovat za důkazní prostředek, na jehož základě by měl soud budovat závěr o identitě osoby a tím závěr o pachateli trestného činu (v daném směru trestní řád počítá s identifikací osoby prostřednictvím institutu rekognice upraveného ustanovením § 104b tr. ř., tj. formou procesního úkonu, při němž poškozený, dost možná vlivem časového odstupu od spáchání činu, obviněného jako pachatele neoznačil), pak dospívá k závěru, že v případě označeného útoku je důkazní situace srovnatelná s případy, v nichž soud rozhodl výrokem zprošťujícím (skutky pod body 1-6, 8 zprošťující části rozsudku).

V případě bodu 15 se argumentace soudu vyčerpává tím, že dovozuje, proč za přesvědčivý pokládá závěr, že pachovou stopu zajištěnou na klíčích a klice (jedna vyhodnocovaná stopa) zanechali obvinění J. K. a R. Ž. Pokud soudy do jisté míry opírají své rozhodnutí i o poukaz na obdobný způsob provedení činu, pak právě tento konkrétní případ přepadení poškozeného se poněkud vymyká z obvyklého rámce modu operandi, který provází spoutání oběti (body 1-9, 11-14, 16) pachateli činu. Za daného stavu je důkazní situace opět plně srovnatelná s případy, v nichž nalézací soud dospěl k závěru o nezbytnosti aplikace ustanovení § 226 písm. c) tr. ř.

V situaci, kdy nalézací soud postupoval důsledně ve smyslu zprošťujícího výroku v důkazní situaci, že pro pachatelství obviněného na činu svědčila jen totožnost jedné pachové stopy, ač bylo i z výpovědi poškozených zřejmé, že na spáchání činu se podílelo více osob (např. zproštění obviněného Z. D. obžaloby v případě napadení poškozených Č., za současného vyslovení viny obviněného R. Ž.), jeví se rozhodnutí o vině obviněných J. K. a R. Ž. v bodech 4 a 15 odsuzující části rozsudku nekonzistentní s myšlenkovými postupy, které se při rozhodování soudu o zbývajících částech žalobních návrhů projevily.

Předpokladem toho, aby napadené rozhodnutí obstálo při přezkumu provedeném za podmínek § 265i odst. 3 tr. ř., je rovněž to, že jeho odůvodnění je logické a vnitřně souladné, netrpící myšlenkovými rozpory a nejednotností hodnocení identicky vyznívajících skutečností. Hodnotící pasáže rozsudku soudu prvního stupně týkající se bodů 4 a 15 odsuzující části rozsudku se podle poznatků Nejvyššího soudu tomuto požadavku vymykají. Nedostatek rozhodnutí soudu odvolacího shledává dovolací soud v tom, že tuto skutečnost pominul a procesním způsobem na ni nereagoval. Pokud vrchní soud o odvolání obviněného L. K. rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl, a o odvolání obviněného R. Ž. rozhodl tak, že na jeho podkladě zrušil toliko výrok o trestu, zatížil své rozhodnutí vadou, která odůvodňuje zásah Nejvyššího soudu spočívající ve zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2012, č. j. 6 To 38/2012-3592, a jemu předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2012, č. j. 50 T 4/2011-3360 v celé odsuzující části týkající se těchto obviněných, tj. ve výrocích, jimiž byli uznáni v rozsudku soudu prvního stupně označenými trestnými činy, výrocích, jimiž jim byly uloženy příslušné tresty a ve výrocích, v nichž bylo rozhodnuto jejich povinnosti uhradit poškozeným škodu a navazujících výrocích, v nichž byli poškození se zbytkem nároku na náhradu škod odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Na Krajském soudě v Brně bude, aby věc ve zrušené části znovu projednal a respektoval přitom právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí Nejvyšším soudem (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jeho úkolem tudíž je, aby opětovně uvážil, zda důkazy, které provedl za účelem objasnění činů spáchaných na poškozených N. a V., jsou dostačující pro vyslovení viny obviněných, či zda přichází v úvahu jiné rozhodnutí. Pokud jde o námitku, kterou obviněný L. K. vyslovil stran otázky procesní účinnosti důkazu u skutku pod bodem 13, i ve shodě s hodnocením provedeným státním zástupcem neshledává Nejvyšší soud důvod k tomu, aby se odchyloval od posouzení této otázky soudy nižších stupňů, neboť i ze samotného usnesení o zahájení trestního stíhání odvolatele pro tento dílčí útok (č.l. 12-13) je zřejmé, že v době výslechu J. K. nebyly ostatní na činu participující osoby orgánům činným v trestním řízení známy a že tudíž závěr, který o procesní účinnosti výpovědi spoluobviněného soudy nižších stupňů učinily, je plně akceptovatelný.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. července 2013
Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval: JUDr. Ivo Kouřil