6 Tdo 147/2009
Datum rozhodnutí: 18.02.2009
Dotčené předpisy: § 234 odst. 1 tr. zák.




6 Tdo 147/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. února 2009 o dovolání obviněné R. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2008, č. j. 9 To 348/2008-227, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 57/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2008, č. j. 9 To 348/2008-227, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 8 T 57/2008, kterým byla obviněná uznána vinnou trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl jí uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let a pro výkon uloženého trestu byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou, a nově bylo odvolacím soudem podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a za použití § 35 odst. 2 tr. zák. jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2008, č. j. 9 To 348/2008-227, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odkazem, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Použití zmíněného dovolacího důvodu je podle mínění obviněné odůvodněno tím, že od počátku tvrdí, že trestný čin nespáchala, neexistoval žádný přímý důkaz, který by ji ze spáchání předmětného trestného činu usvědčoval . Poukazuje na to, že důkazy, na základě kterých ji uznal soud vinnou, nemají žádnou vypovídací hodnotu , k otázce důkazů, kterými mělo být její jednání prokázáno, pokud měla být usvědčována svědkyní R., poukazuje na to, že tato svědkyně ji při rekonstrukci poznala až po té, co obviněnou viděla v televizi. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a zprostil ji obžaloby, případně po zrušení věc vrátil soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněné vyjádřil navrhl, aby dovolání obviněné bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku projevila nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, konkrétně výpovědní hodnotu kamery, která ji zachytila v obchodě, a kamery hotelu, která ji zachytila na ulici po té, co vyšla z obchodu, stejně jako důkaz rekognicí . Uvedené zpochybňující závěry se podle státního zástupce netýkají aplikace hmotného práva a dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl Městský soud v Praze k následujícímu skutkovému zjištění : obviněná dne 15. 2. 2008 v době kolem 7.00 hod. v P., v ulici V. S., po sledování nevidomého L. J., kdy při nákupu zjistila, že si dává do náprsní kapsy bundy finanční hotovost, před domem č. k němu přistoupila a v okamžiku, kdy se chystal otevřít vstupní dveře domu, nabídla mu pomoc s odemykáním, potom se mu pověsila na ruce, sevřela ho v objetí čímž mu znemožnila se bránit, roztrhla mu zespodu bundu a odcizila finanční hotovost 900,- Kč .

V souvislosti s podaným dovoláním je nutno uvést, že argumentace uplatněná v tomto mimořádném opravném prostředku je obsahově totožná s argumentací, kterou uplatnila obviněná v řízení předcházejícím řízení o dovolání. Ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu je potřebné zmínit, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Ve vztahu ke shora uvedenému lze dále uvést, že odvolací soud sice zrušil rozsudek soudu prvního stupně, avšak na straně čtvrté svého rozsudku jednoznačně konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v zásadě správná , rozsudek musel však být zrušen s ohledem na to, že popis skutku nebyl popsán zcela přesně, proto musel být aplikován postup podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. Na téže a následující straně odůvodnění svého rozsudku městský soud poukazuje na další důkazy, kterými je jednání obviněné prokázáno. Vzhledem k tomu, že hodnotící závěry soudu druhého stupně jsou v jeho rozhodnutí vyjádřeny způsobem odpovídajícím ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., (způsobem odpovídajícím ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. se s problematikou hodnocení důkazů vypořádal také soud prvního stupně, kdy drobný nedostatek byl shledán odvolacím soudem v popisu skutku) nebylo možno v tomto směru soudu vytknout žádné pochybení.

V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněnou v podaném dovolání je nutno připomenout rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl; označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Dále je potřebné uvést, že z argumentace obviněné uplatněné v dovolání vyplývá, že tato se neztotožnila se zjištěným skutkovým stavem, brojí proti hodnocení důkazů a namítá neúplnost dokazování, což by podle jejich představ vedlo ke skutkovému zjištění, které by sice odpovídalo jejím představám, nikoli však zjištěnému skutkovému stavu, který je předmětem dovolání. K uvedené problematice je potřebné uvést rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann