6 Tdo 1462/2015
Datum rozhodnutí: 03.12.2015
Dotčené předpisy: § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



6 Tdo 1462/2015-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný J. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 6 To 249/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 28/2015, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 3 T 28/2015 , byl obviněný J. L. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

minimálně dne 19. 2. 2015 kolem 15:20 hodin v P., R., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Mazda 6, rz ..., a to přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu Praha východ ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 T 176/2010, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 12 To 242/2011, dne 8. 6. 2011, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu o výměře 42 měsíců, který dosud nevykonal s ohledem na výkon trestu odnětí svobody v období od 8. 6. 2011 do 22. 5. 2012 a v období od 27. 5. 2014 do 25. 11. 2014.

Obviněný byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání, které proti výroku o trestu obsaženému v tomto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 6 To 249/2015, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Jany Burdové dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř.

Dovolatel připomenul, že již ve svém odvolání uváděl, že mu byly pravomocně uloženy tresty za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro které má za to, že uložením dalšího nepodmíněného trestu odnětí svobody došlo k překročení horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákonem pro daný trestný čin. Naplněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. proto spatřuje v tom, že mu (z důvodu existence těchto dosud nevykonaných trestů) byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou pro daný trestný čin. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po obsahovém vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a v návaznosti na vymezení skutkové podstaty § 337 odst. 1 tr. zákoníku, předeslal, že pokud obvodní soud obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, je podle jeho názoru zřejmé, že byl nejen uložen druh trestu, který zákon připouští, ale že byl zároveň uložen trest ve výměře odpovídající zákonné trestní sazbě. Obvodní soud proto podle názoru státního zástupce nepochybil. Obviněným tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn, a to ani ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Připomenul, že argumentace obviněného, postavená na jakémsi sčítání trestů uložených za různé trestné činy, které nejsou vůči sobě ve vzájemném poměru souběhu či pokračování, nemá žádnou oporu v platném trestním právu. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas, aby o podaném dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265 odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvody.

První obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. IV.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , pod který podřadil námitku, že mu byl uložen trest mimo trestní sazbu, kterou pro trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku stanoví trestní zákoník. Učinil tak ovšem způsobem, který ústí do závěru o zjevné neopodstatněnosti jeho výhrad.

Trestní zákoník v ustanovení § 337 odst. 1 stanoví, že pachatel, který maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci způsobem naplňujícím jednání popsaná pod písmeny a) až j) bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Z pohledu dovolacího důvodu upraveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho alternativě dané skutečností, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, to znamená, že existence vady tímto ustanovením předpokládaná by nastala tehdy, pokud by obviněnému byl za označený přečin dovoláním napadeným rozhodnutím uložen trest odnětí svobody nad výměru dvou let.

Nic takového se v posuzované věci nestalo (dovolateli byl uložen trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců) a netvrdí to ostatně ani samotný obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku. Jeho tvrzení o existenci vady zakládající jím uplatněný dovolací důvod je založeno na konstrukci, která nenalézá oporu v žádném ustanovení tr. zákoníku, podle jehož ustanovení bylo rozhodováno o právním následku jeho zjištěné trestní odpovědnosti.

Obviněný svou dovolací argumentaci o překročení horní hranice trestní sazby stanovené zákonem buduje na faktu, že mu předcházejícími rozhodnutími (v dovolání nespecifikovanými) byla uložena řada jednotlivých trestů odnětí svobody (ať už jako tresty samostatné nebo souhrnné) právě za tvrzené spáchání trestného činu maření výkonu úředního (rozhodnutí) a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku , které bude muset teprve vykonat, a které ve svém souhrnu fakticky významně převyšují horní hranici trestní sazby stanovené právě za přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, tedy hranici dvou let .

Uvádí-li dovolatel, že mu tyto předchozí tresty byly uloženy právě za tvrzené spáchání trestného činu maření výkonu úředního (rozhodnutí) a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku , nelze tomu rozumět tak, že by byl znovu trestně postižen za týž skutek, neboť v takovém případě by prvotně došlo k porušení zásady ne bis in idem. Skutečností je, že obviněný byl v minulosti pravomocně odsouzen pro jiné skutky, které vykazovaly znaky trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Samotný fakt, že obviněný byl i v těchto případech postižen uložením stejného druhu trestu (viz opis rejstříku trestů), neznamená, že by soud rozhodující o dalším spáchaném skutku, tj. trestném činu spáchaném za podmínek speciální recidivy, byl jakkoli limitován při ukládání trestní sankce za něj. Jinými slovy vyjádřeno, to, že obviněný nemá tresty uložené mu za stejný typ deliktu [tj. rovněž za přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] vykonány, neznamená potřebu přizpůsobit výměru ukládaného trestu tomuto faktu tak, aby nebyla překročena trestní sazba ve výměře dvou let, jak usuzuje ve svém dovolání obviněný. Trestní zákoník nic takového nestanoví.

Je možno dodat, že ve směru úvahy dovolatele (tj. ve vztahu k výměře trestní sazby uvedené ve zvláštní části trestního zákona u příslušného trestného činu) nic takového neupravoval ani předcházející trestní zákon (tj. zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jehož ustanovení § 36 stanovilo, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let. Tato úprava, jak plyne z její citace, se vztahovala k hranici trestní sazby upravené v obecné části (nikoli tedy k sazbě stanovené na konkrétní trestný čin v části zvláštní, jak činí ve svém dovolání obviněný).

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze proto uzavřít, že obviněný sice svou argumentaci uplatnil způsobem, který z formálního hlediska jeho obsahovému zaměření vyhovuje, současně však zjevně neopodstatněně.

Pokud jde o druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. 8. 2015. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje jím uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 256 tr. ř. Tak tomu však posuzované věci všem není, neboť rozsudek soudu prvního stupně vytýkanou vadou zatížen není.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné . Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 3. prosince 2015 JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu