6 Tdo 1455/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1455/2013-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2014 o dovolání podaném obviněným Z. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. 8 To 234/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 31/2013, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 4. 2013, č. j. 3 T 31/2013 -323, byl obviněný Z. Z. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že:

jako zástupce podnikající fyzické osoby firmy J. L. , IČ: 18181643, J. , K. , po realizaci zakázky pro společnost Chalcedon Creol, s.r.o., IČ: 2869507, Velká nad Veličkou 440, uskutečněné v období od února 2011 do dubna 2011, vystavil bez vědomí J. L. dne 5. 4. 2011 fakturu na částku 100.800,- Kč se splatností dne 8. 4. 2011, dne 19. 4. 2011 fakturu na částku 240.000,- Kč se splatností dne 26. 4. 2011, dne 19. 4. 2011 fakturu na částku 168.000,- Kč se splatností dne 26. 4. 2011 a dne 19. 4. 2011 na částku 70.080,- Kč se splatností dne 26. 4. 2011, které opatřil svěřeným razítkem firmy, podepsal je a doručil do provozovny společnosti Chalcedon Creol na ul. Blatnická 1048 ve Veselí nad Moravou, kde na jejich základě od zástupce společnosti V. V. oproti podpisu příjmových pokladních dokladů převzal dle dokladu č. ........... dne 8. 4. 2011 částku 100.800,- Kč, dle dokladu č. .......... dne 19. 4. 2011 částku 240.000,- Kč, dle dokladu č. ........ dne 20. 4. 2011 částku 168.000,- Kč a dle dokladu č. ......... dne 21. 4. 2011 částku 70.080,- Kč, takto převzaté finanční prostředky J. L. i přes opakované výzvy do současné doby neodevzdal, nevyúčtoval je, převzetí peněz mu zatajil a prostředky použil pro svoji vlastní potřebu, čímž poškozenému J. L. , IČ: 18181643, J. , K. , způsobil škodu ve výši 578.080,- Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře sto denních sazeb ve výši 300,- Kč a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozenému škodu ve výši 578.000,- Kč.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, který usnesením ze dne 20. 8. 2013, č. j. 8 To 234/2013 - 340, podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Šlampy dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodu nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Ten podle dovolatele nevykazuje zákonné znaky trestného činu zpronevěry. Obviněný namítl, že soud při svém rozhodování vycházel z jediného přímého důkazu, kterým byla výpověď poškozeného. Poškozený je dle něj nevěrohodný, neboť financuje své podnikání dvěma způsoby, a to vedením řádného účetnictví a jakýmsi černým fondem, ze kterého vyplácí své zaměstnance. V celém řízení rovněž nebylo zjištěno naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť došlo k pochybení při zjišťování jejich skutkových podstat .

Z uvedeného důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. (správně č. j.) 3 T 31/2013 323, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 To 206/2012 (správně 2013) a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek. Alternativně dále navrhl, aby Nejvyšší soud poté buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání se závazným právním názorem, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.

V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný současně uplatnil podnět vůči předsedovi senátu soudu prvního stupně k postupu podle § 265h odst. 3 tr. ř. Příslušný návrh však nebyl Nejvyššímu soudu předložen.

Ke dni rozhodování o podaném dovolání nedisponoval Nejvyšší soud vyjádřením nejvyššího státního zástupce k tomuto mimořádnému opravnému prostředku obviněného, jehož opis mu byl soudem prvního stupně doručen k datu 26. 11. 2013 (č. l. 351). Tato skutečnost však nebránila tomu, aby o dovolání obviněného rozhodl, neboť zákon vydání rozhodnutí o dovolání Nejvyšším soudem touto okolností (doručením takového vyjádření) nepodmiňuje.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Z obhájcem obviněného vypracovaného dovolání sice plyne, že obviněný jako dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem brojí proti právní kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným [tj. proti jeho posouzení jako zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku], avšak činí tak způsobem, jímž se dostává do rozporu s požadavkem na něj kladeným.

Z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. totiž plyne, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku musí nejen odkazem na příslušné zákonné ustanovení [§ 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2] výslovně označit, o který z dovolacích důvodů své dovolání opírá, nýbrž musí rovněž svou konkrétní argumentací deklarovaný dovolací důvod věcně naplnit. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , jenž je určen k nápravě hmotně právních vad napadeného rozhodnutí, tak nemůže činit námitkami směřujícími do oblasti práva procesního (např. formou namítaného vadného hodnocení důkazů), či námitkami brojícími proti skutkovým zjištěním soudu. Takovými námitkami totiž k věcnému naplnění tohoto dovolacího důvodu nedochází. V tomto směru lze odkázat jak na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. R 36/2004 Sb. rozh. tr., usnesení velkého senátu sp. zn. 15 Tdo 574/2006), tak na rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. III. ÚS 3272/07 Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci. ) .

Pokud obviněný svou argumentaci založil na námitce tohoto typu (viz jeho výhrada spočívající vůči posouzení věrohodnosti svědka J. L. ) a pokud současně konkrétně nerozvedl, proč má za to, že v jeho případě nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu [ta je podle závěru nalézacího soudu naplněna ve formě úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku viz str. 6 rozsudku], pak se s označeným deklarovaným dovolacím důvodem rozešel. Nekonkrétní námitka spočívající v tom, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí došlo k pochybení při zjišťování jejich skutkových podstat , od níž dovolatel odvozuje právní názor, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutku , nemůže založit přezkumnou činnost dovolacího soudu, neboť je svou povahou námitkou skutkovou. To plyne jak z toho, že je vázána na údajné pochybení nastalé při zjišťování skutkové podstaty (zde však - pro dále uvedené - při zjišťování skutku ji naplňující) , tak z celkového vyznění uplatněného opravného prostředku, jehož podstatou je tvrzení, že obviněný se skutku, jež se stal předmětem následného právního posouzení, nedopustil ( ..je totiž zřejmé, že jsem nespáchal trestný čin, za které jsem byl uznán vinným a odsouzen ).

Protože obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné nejen pod jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., dle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

Zbývá dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. o přerušení výkonu trestu vykonávaném na obviněném, neboť (jak již uvedeno výše) příslušný návrh nebyl předsedou senátu soudu prvního stupně učiněn. Předseda senátu soudu dovolacího pak neshledal důvod k tomu, aby o přerušení takového trestu rozhodl způsobem upraveným v ustanovení § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. ledna 2014 Předseda senátu: JUDr. Ivo Kouřil