6 Tdo 1453/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 206 odst. 1, 3 tr. zákoník



6 Tdo 1453/2015-26 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný T. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice, ze dne 7. 4. 2015, č. j. 13 To 92/2015-171, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 78/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice, ze dne 7. 4. 2015, č. j. 13 To 92/2015-171, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání T. R. (dále jen dovolatele, ev. obviněného) proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 1. 2015, č. j. 20 T 78/2014-156, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, když výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a poškozená společnost byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka Pardubice, ze dne 7. 4. 2015, č. j. 13 To 92/2015-171, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje obviněný na to, že došlo při rozhodování soudu prvního stupně k pochybení, které spočívalo v nesprávném vyhodnocení výpovědí svědků Š., Ch. a D. a následnému nesprávnému právnímu posouzení věci, kdy uvedené pochybení nebylo napraveno ani soudem druhého stupně. Podle obviněného z výpovědi jednatele společnosti a odsouzeného, jakožto účastníků právního úkonu ze dne 30. 8. 2013, jakož i svědků D. a Š. jednoznačně a shodně vyplynulo, že skutečná vůle účastníků právního úkonu ze dne 30. 8. 2014 směřovala nikoliv k převedení vlastnického práva k výše uvedenému automobilu, nýbrž k uzavření zástavní smlouvy, a to s propadlou zástavou, kdy v případě, že odsouzený půjčku ve sjednané lhůtě nevrátí, zástava propadá společnosti Nexta finance s. r. o. V návaznosti na tuto argumentaci pak cituje řadu rozhodnutí civilního kolegia Nejvyššího soudu s argumentací, že dosavadní judikatura je nekompromisní k propadlým zástavám. Obviněný poukazuje na to, že Nejvyšší soud sankcionoval absolutní neplatností rovněž ujednání o zajišťovacím převodu práva, podle kterého se v případě prodlení dlužníka s řádným a včasným splněním zajištěné pohledávky stane věřitel. Podle obviněného je smlouva uzavřená mezi odsouzeným a společností Nexta od počátku neplatná a nelze hovořit o tom, že by došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu z odsouzeného na společnost Nexta finance s.r.o. Vzhledem k tomu, že vlastnické právo k uvedenému automobilu nikdy nepřešlo z odsouzeného na společnost Nexta finance s.r.o. , měl obviněný plné právo disponovat s automobilem jako vlastník, tedy jej i zcizit panu Š., a proto se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že navrhuje toto odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť veškeré obviněným zmíněné námitky považuje z pohledu uplatněného dovolacího důvodu za právně irelevantní, neboť jejich pravá podstata spočívá v tom, že obviněný zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, který byl shledán správným soudem odvolacím.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

V souvislosti s podaným dovoláním obviněného je potřebné se zabývat tím, v čem spatřuje obviněný základ svého dovolání. Primárním základem námitky obviněného je to, že smlouva, kterou uzavřel se společností Nexta finance s. r. o. byla smlouvou uzavřenou za účelem zajištění půjčky. Za situace, kdy se jednalo o smlouvu uzavřenou za účelem zajištění půjčky peněz, které zmíněná společnost obviněnému poskytla (zajištění závazku k zaplacení), pak obviněný odkazuje jednak na rozhodnutí Ústavního soudu, které se zabývá výkladem pojmu právního úkonu. Stručně řečeno, obviněný tedy ve své podstatě zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že uzavřel se společností Nexta finance s. r. o. kupní smlouvu a v rámci svého dovolání se snaží přesvědčit Nejvyšší soud prostřednictvím odkazů na rozhodnutí Ústavního soudu a celé řady rozhodnutí senátů civilního kolegia Nejvyššího soudu, že ve své podstatě šlo o zástavní smlouvu, která s ohledem na zmíněná rozhodnutí senátů civilního kolegia byla neplatná. K uvedené argumentaci obviněného považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést, že je nepřehlédnutelné, že primární námitkou je tvrzení obviněného, že smlouva uzavřená mezi obviněným a společností Nexta finance s. r. o. není smlouvou kupní, přestože soud prvního stupně dospěl k závěru, že šlo o smlouvu kupní, přičemž uvedený závěr byl shledán správným rovněž soudem odvolacím. Obviněný se snaží přesvědčit dovolací soud o správnosti svého závěru, že smlouva měla být správně posouzena jako smlouva zástavní a s ohledem na již zmíněná rozhodnutí mělo být dovozeno, že šlo o smlouvu absolutně neplatnou, tudíž předmětným vozidlem mohl disponovat a tudíž se nemohl dopustit trestného činu, pro který byl odsouzen. Na případ, kdy obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového děje, pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje důkazy, které v předmětné trestní věci provedl, a také je zřejmé, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil. Z hodnotících úvah soudu prvního stupně (ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.) vyplynulo skutkové zjištění tohoto soudu, o němž neexistovaly důvodné pochybnosti (pro orgány činné v trestním řízení), nikoli však již pro obviněného, který hodnotící úvahy stejně jako zjištěný skutkový stav zpochybňoval svými námitkami jak v odvolání, tak obsahově shodnými v řízení o dovolání. Nejen z rozhodnutí soudu prvního stupně (viz str. 4 odůvodnění rozsudku), ale také odůvodnění usnesení soudu druhého stupně (viz str. 5-6) vyplývá, z jakých důkazů zmíněné soudy vycházely, když smlouvu mezi obviněným a společností Nexta finance s. r. o. posoudily jako smlouvu kupní (nejen podle jejího označení, ale zejména soud druhého stupně výstižně uvedl, které skutečnosti uvedený závěr jednoznačně potvrzují např. pan R. mi auto prodal a pak mi ho ukradl , kupní smlouva uzavřená 30. 8. 2013, investování vlastních prostředků do opravy tohoto vozidla svědkem Ch. atd). Hodnotící závěry soudu prvního stupně rozvedené soudem odvolacím jsou zcela jednoznačné, logické a v žádném případě nesvědčí o libovůli při hodnocení důkazů (srov. rozhodnutí Ústavního soudu např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07), jak by mohlo vyplývat z dovolacích námitek obviněného. Odkaz obviněného na celou řadu rozhodnutí senátů civilního kolegia, případně rozhodnutí Ústavního soudu nemohl Nejvyšší soud v předmětné trestní věci akceptovat jako primární námitky naplňující ustanovení dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť jde o jiné hmotně právní posouzení , neboť posouzením jejich uplatnění by se Nejvyšší soud mohl zabývat pouze za předpokladu, že by dospěl k závěru, že smlouvu uzavřenou mezi obviněným a společností Nexta finance s. r. o. je třeba posoudit jako smlouvu zástavní.

V souladu s výše uvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud shledává nutným zdůraznit, že soudy nižších stupňů provedly všechny potřebné důkazy, které hodnotily způsobem, který odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., že o správnosti skutkových zjištění soudy nižších stupňů nevznikly žádné důvodné pochybnosti a že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl potřebný pro vydání rozhodnutí. Taktéž je třeba konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu s příslušnými ustanoveními (§ 125 odst. 1 tr. ř., § 134 tr. ř.) a obsahují veškeré formální náležitosti, které by příslušná odůvodnění měla splňovat.

To, že námitky skutkové jsou pravou podstatou dovolání obviněného a jejich prostřednictvím se tato snaží dosáhnout změny skutkového zjištění a až následně právní kvalifikace, a že tudíž nejsou právně relevantním důvodem dovolání, vyplývá např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu