6 Tdo 1446/2015
Datum rozhodnutí: 03.12.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1446/2015-27 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný V. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 9 To 302/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 101/2015, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í : I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 6. 2015, č. j. 4 T 101/2015-81 , byl obviněný V. J. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

dne 15. 4. 2015 ve 13:20 hodin v P. v ulici N. J. a E., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil po předchozím požití drog osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, černé barvy, RZ ..., přičemž hladina metamfetaminu v jeho krvi byla min. 476 ng/ml, kdy při množství vyšším než 200 ng/ml budivých aminů v krvi dochází ke stavu, v němž je vyloučeno bezpečné ovládání vozidla, a této skutečnosti si byl vědom.

Obviněný byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 84 tr. zákoníku a § 85 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku mu jako další podmínka pro osvědčení se byla stanovena povinnost, aby se ve lhůtách a způsobem, které budou určené pracovníky Probační a mediační služby ČR, podroboval kontrolám, zda není pod vlivem návykové látky. Současně mu podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 9 To 302/2015, jímž podle § 258 odst. 1 písm e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Václava Růžičky dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je názoru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Dovolatel nepokládá za správný názor odvolacího soudu, který za stěžejní argument vzal to, že obviněný dosud nevykonal trest obecně prospěšných prací, a to v celé uložené délce 300 hodin, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 185/2013. Nesouhlasí ani se závěrem, že alternativní tresty nemají na obviněného žádný výchovný charakter z důvodu opakování trestné činnosti. Argumentuje tím, že trest obecně prospěšných prací naopak vykonal, a to v celém rozsahu. Jeví se mu proto jako správné a přiměřené rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně připomíná, že je otcem rodiny, která by v případě jeho zařazení do výkonu trestu trpěla psychicky i finančně. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu projednání nebo aby ve věci sám rozhodl tak, jak učinil soud prvního stupně.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem podaného dovolání se k tomuto nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřil souhlas, aby dovolací soud o podaném dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265 odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., posuzoval dále, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku, opírajícím se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, uplatnil jedinou výhradu, jíž brojí proti nepřiměřenosti jemu uloženého trestu. V tomto ohledu je však třeba shledat, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je upraven v § 265b tr. ř. Je tomu tak proto, že námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem. Nejde-li totiž o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a očividně to ani nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání.

Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se aplikace hmotného práva, přesto ji není možné podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je jiné nesprávné hmotně právní posouzení (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být napadán pouze s použitím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž ovšem není nepřiměřenost trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl. Uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nad rámec konstatovaných úvah je třeba doplnit, že odvolací soud nepostavil závěr o nezbytnosti působení na obviněného formou výkonu trestu spojeného s jeho přímým výkonem na argumentu, že by obviněný ke dni konání veřejného zasedání doposud nevykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 2. 2014, sp. zn. 33 T 185/2013. Tento úsudek totiž postavil na tom, že z dřívějších sedmi odsouzení dovolatele, kdy mu byly ukládány takřka všechny alternativní tresty, nevyplynulo žádné jeho ponaučení ovlivňující jeho jednání ve smyslu nastoupení kladného pozitivního účinku trestu. Jak vyplývá z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob (č. l. 90-91), dovolatel se vytýkané trestné činnosti dopustil v době podmíněného odsouzení z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 4. 2013, sp. zn. 2 T 72/2013, kterým mu byl uložen mimo jiné trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a současně v době podmíněného odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2014, který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Dopustil-li se proto trestné činnosti v době podmíněného odsouzení jednak trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 a současně v době podmíněného odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, nelze shledat i přes to, že se jedná o námitku, která pod zvolený dovolací důvod nedopadá úvahy o nepřiměřenosti trestu důvodnými.

Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (avšak ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 3. prosince 2015

JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu