6 Tdo 1429/2015
Datum rozhodnutí: 03.12.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1429/2015-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 To 137/2015-277, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 40/2014, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í : I.

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 2. 2015, č. j. 24 T 40/2014-225 , byl obviněný M. H. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinen přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ) a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se společně se spoluobviněným M. K. dopustil tím, že

v K., ul. M., okr. S., v říjnu 2013 nejpozději do 13:30 h dne 21. října 2013 přelezli pletivový plot okolo pozemku uvedeného domu, M. H. rozbil skleněnou výplň plastového okna koupelny o rozměru 50 x 30 cm, poté vzniklým otvorem prostrčil ruku, okno otevřel a společně vnikli do domu, kde odcizili sadu vrtáků v plastové krabičce v hodnotě 100 Kč, ozdobný dřevěný soudek s pípou v hodnotě 250 Kč, zahradní gril v hodnotě 200 Kč, mosazný zvoneček v hodnotě 150 Kč, fén na sušení vlasů bílé barvy v hodnotě 100 Kč, nástěnné hodiny, pendlovky s měděnými závažími a s rytými ornamentky v hodnotě 10.000 Kč, měděný zvon s nápisem DeWaag v hodnotě 500 Kč, velký měděný ruský samovar v hodnotě 10.000 Kč, olejový starožitný obraz s motivem ženy v hodnotě 6.500 Kč, olejový obraz reprodukce muže s přilbou voják z 18. století v hodnotě 500 Kč, obraz miniatura krajiny se zlatým rámem v hodnotě 1.875 Kč, obraz s motivem kytice v hodnotě 2.500 Kč, čtyři kusy starých kovových žehliček s dřevěnými držáky v celkové hodnotě 1.500 Kč, sadu kovových závaží v hodnotě 1.250 Kč, měděnou vázu tepanou v hodnotě 625 Kč, měděnou ptačí klec v hodnotě 1.000 Kč, starý gramofon s troubou na kliku, značky His Masters Voice, stáří více jak 100 let v hodnotě 20.000 Kč, starý mechanický gramofon s klapkami na řízení hlasitosti v hodnotě 7.500 Kč, starý psací stroj, nefunkční v hodnotě 500 Kč, starou kovovou pokladnu s možností nastavování ceny a s dřevěným šuplíkem v hodnotě 750 Kč, jeden kus lahve Rum o obsahu 1 litr a 3 kusy lahví Rum Božkov o obsahu 0,5 litru v celkové hodnotě 1.424 Kč, čtyři páry sjezdových lyží značky Head, včetně hůlek značky Legi v celkové hodnotě 2.600 Kč, čtyři páry lyžařských bot velikosti 44-45, 40, 43, 41 troje černé barvy a jedny šedé barvy v celkové hodnotě 3.850 Kč, osm kusů ložního prádla v hodnotě 2.000 Kč, čtyři kusy spodního termoprádla na lyžování v hodnotě 1.000 Kč, šest párů teplých ponožek v hodnotě 300 Kč, čtyři svetry v hodnotě 1.000 Kč, svazek klíčů nezjištěného počtu od předmětné nemovitosti v hodnotě 250 Kč, jeden kus železného žebříku o pěti schodech v hodnotě ve výši 1.000 Kč, jeden kus Fiskars sekery velikosti 70 cm oranžové barvy v hodnotě 1.400 Kč, elektrický vysavač značky Miele, v hodnotě 2.000 Kč, elektrickou přímočarou pilu červené barvy v hodnotě 1.000 Kč, baterku na svícení s akumulátorem v ceně 250 Kč, jeden kus prodlužovacího kabelu o délce 20 metrů, oranžový na 220 V, v hodnotě 300 Kč, plastový kufr na nářadí, rozkládací v hodnotě 1.000 Kč, aku šroubovák černé barvy v plastovém kufříku v hodnotě 500 Kč, elektrickou vrtačku s příklepem a plastovým kufrem v hodnotě 2.000 Kč, aku vysavač s dobíječkou v krabici, v hodnotě 400 Kč, elektrickou žehličku Rowenta, bílé barvy v hodnotě 500 Kč, čímž tak poškozenému G. H. W. byla způsobena škoda odcizením ve výši 92.124 Kč a škoda poškozením 3.236 Kč.

Obviněný byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený G. H. W. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. K.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 To 137/2015-277 , jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Julie Filipové dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Dovolatel připomíná zásadní rozpory ve výpovědi K., které v protikladu k názoru odvolacího soudu nepovažuje za marginální, když má za to, že ovlivňují jeho věrohodnost. Podotýká, že spoluobviněný K. sám tyto rozpory ve výpovědích nenapravil, za pravdivou označil výpověď z přípravného řízení, a to v reakci na nepřípustný zásah soudu prvního stupně (dovolatel hodnotí tuto intervenci soudu I. stupně za nepřípustnou ). Není mu zřejmé, z jakého důvodu pokládaly soudy za podstatné, že neidentifikoval automobil. Závěr odvolacího soudu, který stran věrohodnosti spoluobviněného K. učinil, považuje za ničím nepodložený. Za stejně spekulativní pokládá i jeho úsudek, že na základě výpovědi svědka K. měl být (dovolatel) druhou osobou v autě.

Obviněný připomíná nesrovnalosti i ve vztahu k zajištěné pachové stopě. Nebylo prokázáno, jakým způsobem se pachová stopa na místě činu ocitla. Plyne-li z výpovědi spoluobviněného K., že při činu měli mít na sobě rukavice, pak vzhledem k závěru odvolacího soudu, že pachová stopa je běžně zanechána i přes oděv osoby, se mu jeví zarážejícím, že pachová stopa obviněného K. nebyla zachycena na ručníku, který věšel na okno. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nevyhověl návrhu na doplnění dokazování, který se týkal opakování pachové identifikace.

Závěrem obviněný navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil, případně aby zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání nevyužívá svého práva a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil souhlas, aby o podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. IV.
Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nevznesl však jedinou námitku, která by byla způsobilá k jeho obsahovému naplnění. Jak plyne z části III. tohoto usnesení, v dovolání, které směřuje proti odsuzujícímu rozsudku, resp. zamítavému usnesení, kterým odvolací soud rozhodl o řádném opravném prostředku obviněného [důvod dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nebyl obviněným uplatněn], lze namítat zejména to, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky žádného trestného činu, případně vykazuje znaky jiného trestného činu, než toho, jímž byl uznán vinným, apod. Nesprávnost právní kvalifikace je však nezbytné uplatňovat vždy ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v napadeném rozhodnutí vyjádřena a která nemůže dovolatel z hlediska jím uplatňovaného zájmu modifikovat vlastní interpretací důkazů do podoby od nich odlišné.

Výjimkou ze situace právě pojednávané je případ, kdy se skutkové, potažmo právní závěry soudů dostanou do očividného nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V obecné rovině by se o takový rozpor ve smyslu jeho výkladu jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. O pojednávanou situaci extrémního nesouladu se ovšem v posuzované věci evidentně nejedná, obviněný tuto námitku ani nevznáší.

Dovolací výhrady obviněného se ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu proto, že jimi zpochybňuje výhradně výsledky provedeného dokazování. Tyto výsledky není Nejvyšší soud zásadně oprávněn korigovat, a to ani tehdy, měl-li být za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné (což ovšem v tomto případě ani nemá). Důvodem k zásahu by byl až stav, kdy by hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry byly výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu).

Zásadám spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny) odpovídá požadavek, aby soudy učiněná skutková zjištění a přijaté právní závěry byly řádně (dostatečně) a srozumitelně (logicky) odůvodněny. Podstatné v hodnocené věci je to, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se tím pádem neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Pokud na základě přímého kontaktu s obviněným a svědky učinil prvostupňový, potažmo odvolací soud své závěry stran zhodnocení využitelnosti jejich údajů pro svá skutková zjištění, učinil tak plně v rámci oprávnění svěřeného mu ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. (tj. hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení ). Odporovalo by zásadě bezprostřednosti, pokud by dovolací soud měl toliko na podkladě spisového materiálu a námitek obviněného dovozovat jiné hodnotící závěry.

Nad rámec řečeného, je vhodné při vědomí, že se nejedná o námitky způsobilé k obsahovému naplnění jím zvoleného dovolacího důvodu alespoň ve stručnosti reagovat na výhrady dovolatele vtělené do jeho mimořádného opravného prostředku, jmenovitě na námitku brojící proti věrohodnosti výpovědi spoluobviněného M. K. V případě této námitky nelze nevidět, že je výrazem kontinuálně uplatňované obhajoby dovolatele. Reagoval na ni jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Lze proto bez výhrad odkázat na závěry, které stran jeho věrohodnosti tyto soudy učinily (viz zejména str. 7-9 rozsudku a str. 3-5 usnesení). Jeví se zcela nadbytečné, aby Nejvyšší soud opakoval jejich vývody. Obhajovací konstrukce dovolatele, že spoluobviněného M. K. neznal, byla spolehlivě vyvrácena výpovědí spoluobviněného (připomíná se, že vypověděl i o kázeňských prohřešcích dovolatele z dob jeho studia na střední škole), u něhož v žádném stádiu trestního řízení nebyla zjištěna jeho specifická nevěrohodnost. Jeho výpovědi jsou v obsahovém souladu. Pokud dovolatel připomíná rozpory v jeho výpovědích které ovšem nijak blíže nerozvádí lze se zastat soudu prvního stupně, který existenci některých nesrovnalostí (patrně obviněným vnímané údajné nerozpoznání automobilu, kterým se měli na místo činu dostavit, a nesrovnalost, kdo ze spoluobviněných pověsil ručník přes okno, kterým do předmětného domu vnikli) odůvodnil vlivem souvislostí časových, kdy výpověď obviněného při hlavním líčení dne 14. 8. 2014 byla učiněna takřka jeden rok po spáchání trestné činnosti. Při hodnocení výpovědi spoluobviněného K. ovšem nelze přehlédnout ani onu skutečnost, že tento spoluobviněný nepřenášel vinu na dovolatele, nýbrž svůj díl odpovědnosti doznal. Současně uvedl, která z osob s ním v rozhodné době a na rozhodném místě jednala a páchala trestnou činnost.

Námitka ohledně nepřípustné ingerence soudu prvního stupně v procesu dokazování nemá zákonné opodstatnění, neboť soud prvního stupně nečinil nic jiného, než to co předpokládá a upravuje ustanovení § 207 odst. 2 tr. ř., jehož ustanovení svým postupem (viz protokol o hlavním líčení č. l. 171) aplikoval.

Ohledně námitky obviněného vznesené k provedené pachové identifikaci je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že dovolatelem tvrzené připomínky nemají oporu ve spisovém materiálu. Pachová stopa obviněného byla nalezena na ručníku, kterým bylo zakryto rozbité okno v koupelně, kterým obvinění vnikli do domu. Jeví-li se dovolateli zarážející výrok odvolacího soudu, že pachová stopa osoby je běžně zanechána i přes její oděv (tedy i přes rukavice) a v kontrastu s tímto tvrzením nebyla zajištěna pachová stopa spoluobviněného K. pokud ručník věšel na okno sám, jak uváděl , přehlíží dovolatel tu skutečnost, že spoluobviněný K. vypověděl to, že ručník věšel na okno právě dovolatel, nikoli on. Proto i v tomto směru je nezbytné pokládat obhajobu obviněného za vyvrácenou.

Je třeba dodat, že soud prvního stupně správně vzpomenul, že pachová stopa svědčí pouze o tom, že dovolatel se na místě činu osobně vyskytoval (což ovšem nutně jeho obhajobu vyvrací). Závěr o vině však současně nepostavil výhradně na tomto důkazu, nýbrž i na výpovědi spoluobviněného K. a nepřímo i svědka K. Proto ani důkaz provedený v rámci pachové identifikace nebyl osamocený a komplex důkazů věrohodně doplnil.

Pouze pro úplnost se dodává, že pokud dovolatel vytýká nevyhovění důkazního návrhu na opakování pachové identifikace, touto skutečností se pečlivě zabýval soud odvolací (str. 5 usnesení), který návrh na doplnění dokazování shledal jako zjevně nadbytečný.

Ze všech uvedených důvodů řečených výše proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný svoji argumentací nedokázal naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením § 265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 3. prosince 2015 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu