6 Tdo 1421/2010
Datum rozhodnutí: 30.11.2010
Dotčené předpisy: § 256i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 1421/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 dovolání, které podal obviněný K. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 35/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 17/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 7 T 17/2009, byl obviněný K. B. uznán vinným:
1. pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 2 tr. zák. (správně má být podle § 8 odst. 1 tr. zák.) k § 250 odst. 1, 2 tr. zák.,
2. trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák.,
3. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák.,
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole zn. ČZ vzor 27, ráže 7,65 Browning, l ks zásobníku s 91 ks náboji 7,65 Browning, včetně koženého pouzdra (poznámka: veškerá ustanovení trestního zákona byla aplikována ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Z. V., škodu ve výši 240.000,- Kč a J. V., škodu ve výši 255.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 35/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný K. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Pokud ve své původní výpovědi ze dne 19. 3. 2009 k bodu 2) obžaloby uvedl, že se z jeho strany jednalo o zkratové jednání a k bodu 3) obžaloby se plně doznal, namítl, že byl k této výpovědi pod fyzickým i psychickým tlakem orgány Policie ČR donucen. Od okamžiku zadržení žádal o umožnění kontaktu se svým tehdejším obhájcem JUDr. Slezákem, což mu bylo odepřeno a byl mu později přidělen jiný obhájce ex offo. Po provedení tohoto výslechu požádal o jeho opakování, u kterého byl již jmenovaný obhájce přítomen. V rámci výslechu, který se konal dne 22. 5. 2009, svou původní výpověď ze dne 19. 3. 2009 odvolal. V této souvislosti obviněný poukázal na výpověď svědka D. D. (č. l. 979 spisu), který konstatoval: Nepřiznal se k vraždě, neřekl, že se toho dopustil . Vytkl, že soudy obou stupňů se zmíněnou výpovědí nikterak nezabývaly. Přitom je nelogické, z jakého důvodu by se měl doznat, když podle tvrzení svědka se nejdříve nedoznal, a až poté, co byl orgány policie vyslechnut do protokolu, se dobrovolně doznal. Jednáním Policie ČR ohledně fyzického násilí na jeho osobě se rovněž nikdo nezabýval. Tato otázka zůstala nezodpovězena.

Pokud jde o další důkazy, zejména účast zaměstnanců společnosti Deredes, s. r. o., na místě samém, byl proveden výslech A. S., který popřel, že společnost nemá žádné pracovníky. K tomuto svědkovi obviněný uvedl, že byl dne 18. 9. 2009 odsouzen Krajským soudem v Praze za vydírání k trestu odnětí svobody na deset měsíců, který mu byl podmíněně odložen na dobu osmnácti měsíců a také k trestu zákazu činnosti při poskytování služeb v oblasti vymáhání dluhů v trvání osmnácti měsíců. Poznamenal, že v době projednávání věci u Vrchního soudu v Praze mu však tato okolnost nebyla známa.

S poukazem na popsané skutečnosti obviněný konstatoval, že soud by měl svědeckou výpověď A. S. přehodnotit a vyžádat spisy od Obvodního soudu Praha východ, č. j. 1 T 50/2009-128. Dodal, že ve spisu jsou zaprotokolovány výpovědi poškozených včetně založených písemných materiálů, které dokumentují jakých prostředků k vymáhání dluhů a pohledávek jmenovaný používal. Zdůraznil, že tyto důkazy korespondují s jeho výpovědí i obhajobou. Za této situace navrhl doplnění dokazování výslechem svědka H., který jakoukoliv jeho účast na projednávané věci popřel. Současně připomněl své výhrady proti znaleckému posudku z oboru psychiatrie, kdy s ohledem na způsob jeho zpracování a provedené znalecké zkoumání navrhoval nový znalecký posudek. Tomuto návrhu nebylo vyhověno, čímž byl zkrácen na svých právech. Řízení tedy zůstalo kusé a rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci, a to v důsledku absence shora uvedených důkazů.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 35/2010, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 7 T 17/2009, a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Současně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a obviněným uplatněné dovolací námitky.

Státní zástupce uvedl, že obviněný na podporu uplatněného důvodu dovolání opakuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z odvolání. Připomněl, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost opakovat odvolání či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před obecnými soudy. V návaznosti na to státní zástupce konstatoval, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě zabývaly soudy obou stupňů. Závěry vyjádřené v jejich rozhodnutích jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku a nyní je opakuje jen proto, že není spokojen s výsledkem řízení o odvolání.

Podle státního zástupce obviněný formálně namítá, že odsuzující rozhodnutí v jeho věci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto se dovolává důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na podporu tohoto tvrzení by však měl uvést takovou konkrétní vadu v aplikaci norem hmotného práva soudem, jež má za následek, že meritorní rozhodnutí v této věci nemůže obstát. Obviněný ale žádnou vadu v právním posouzení skutku či jiném hmotně právním posouzení napadenému rozhodnutí nevytýká, nýbrž se dovolává odchylného hodnocení důkazů respektive uvádí hypotetický důkaz, který by mohl vyznít ve prospěch jeho změněné výpovědi, v níž původní doznání odvolal. Současně státní zástupce zmínil, že obviněný již jeden takový pokus učinil v řízení před soudem druhého stupně, a to s výpovědí svědka L.H., přičemž odvolací soud zjistil, že tvrzení obviněného, že to měl být tento svědek, kdo vystřelil proti poškozenému, je zjevně lživé. Dodal, že výhrady obviněného směřují nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění soudu, tudíž proti skutku samotnému. Na námitky skutkové povahy se však nevztahuje nejen obviněným deklarovaný, ale ani žádný jiný ze zákonných důvodů dovolání.

Ve vyjádření státní zástupce zdůraznil, že výhrady uplatněné obviněným není možno mít za důvodné, přičemž napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného K. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný K. B. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že k výpovědi ze dne 19. 3. 2009, v níž k bodu 2) obžaloby uvedl, že se z jeho strany jednalo o zkratové jednání a k bodu 3) obžaloby se plně doznal, byl orgány Policie ČR donucen. Připomíná, že tuto výpověď při výslechu dne 22. 5. 2009 odvolal. Soudům obou stupňů vytýká, že se nezabývaly výpovědí svědka D. D. a fyzickým násilím Policie ČR vůči jeho osobě. Nesouhlasí s výpovědí svědka A. S.a soud by ji měl přehodnotit. Konstatuje, že brojil proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a že jeho návrhu na vypracování nového posudku nebylo vyhověno. Navrhuje doplnění dokazování o výslech svědka L. H. a trestním spisem, jenž se týká A. S. Nutno zdůraznit, že všechny námitky primárně směřují do správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení soudy provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, které je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno zejména v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětné skutky, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Hradci Králové (následně též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů, jak jsou v pravomocném výroku o vině rozsudku uvedeny.

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného včetně jeho tvrzení, že byl k výpovědi dne 19. 3. 2009 příslušníky Policie ČR fyzicky a psychicky donucován a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito skutkovými a právními závěry se plně ztotožnil Vrchní soud v Praze, a to po zhodnocení doplněného dokazování u veřejného zasedání konaného o odvolání (zahrnovalo svědeckou výpověď L. H., jeho konfrontaci s obviněným a zprávu Vazební věznice Hradec Králové o možných kontaktech těchto osob v době pobytu v tomto zařízení), jak je zřejmé z argumentace na str. 3 až 6 odůvodnění napadeného usnesení.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného K. B., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. listopadu 2010

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k