6 Tdo 1414/2005
Datum rozhodnutí: 10.11.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 1414/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2005 o dovolání, které podal poškozený J. H., ve věci obviněného Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 7 To 172/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 151/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozeného J. H. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. 5 T 151/2002, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., třemi trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným RNDr. J. K. částku 2.370.000,- Kč a J. H. částku 357.200,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený RNDr. J. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal poškozený J. H., rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 7 To 172/2005, jímž toto odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.



Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze (a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8) podal poškozený J. H. dovolání. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především odkázal na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dále vytkl odvolacímu soudu, že v napadeném rozhodnutí pouze arogantně a ironicky definuje, že poškozený požaduje po odvolacím soudu jakousi exekuci na odsouzeného a zpřísnění trestu a zdůrazňuje, že odvolání nebylo podáno osobou oprávněnou. Ohradil se rovněž proti výroku, že odvolací soud není exekutorem v dané věci, jak si poškozený mylně představuje . Konstatoval pak, že soud nepovažoval za nutné dopátrat se, kam zmíněné finanční prostředky zmizely, a v řeči široké laické veřejnosti vyhlásil rozsudek, který naprosto dokonale vyhovuje člověku, jenž poškodil několik svých spoluobčanů. K tomu dodal, že obviněný od rozsudku ze dne 21. 8. 2003 neprojevil ani nejmenší snahu o napravení svých trestných činů. Nakonec uvedl, že dovolání podává proti nesprávnosti výroku o náhradě škody s tím, že pokud by byl výrok o náhradě škody správný, nutil by obviněného k náhradě škody v jasně definovaném termínu a s jasně definovanou sankcí.

K dovolání poškozeného J. H. se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Konstatoval, že osobami oprávněnými k podání dovolání jsou ve smyslu § 265d odst. 1 tr. ř. toliko obviněný a nejvyšší státní zástupce s tím, že poškozenému trestní řád toto právo nepřiznává. Uvedl pak, že poškozený ani nepatří do okruhu osob, ohledně kterých je v případě, že učiní podání označené jako dovolání, upraven speciální postup podle § 265d odst. 2 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda bylo dovolání podáno oprávněnou osobou. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat

a)nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,

b)obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Ohledně okruhu osob oprávněných k podání dovolání je tedy třeba zdůraznit, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je k dispozici jen dvěma proti sobě stojícím stranám trestního řízení, a to obviněnému a nejvyššímu státnímu zástupci. Žádná jiná osoba, přestože měla v původním řízení postavení strany, dovolání podat nemůže, tedy ani poškozený.

V návaznosti na výše uvedené je proto třeba konstatovat, že poškozený J. H. není ve smyslu § 265d odst. 1 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Shodně se státním zástupcem pak je třeba dodat, že poškozený ani nepatří do okruhu osob, ohledně kterých je v případě, že učiní podání označené jako dovolání, upraven speciální postup podle § 265d odst. 2 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno osobou neoprávněnou. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že předmětné dovolání bylo podáno osobou neoprávněnou (tj. jinou osobou, než které jsou uvedeny v ustanovení § 265d odst. 1 tr. ř.), toto dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. listopadu 2005



Předseda senátu :



JUDr. Vladimír Veselý