6 Tdo 141/2009
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 141/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2009 dovolání, které podal obviněný M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 31 To 241/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 107/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 2 T 107/2007, byl obviněný M. Š. uznán vinným, že

dne 20. 12. 2004 v Č. L. na nám. T. G. M. na pobočce Č. p. č. požádal o poskytnutí revolvingového úvěru u společnosti H. C. a. s. B. ve výši 15.000,- Kč, přičemž v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši příjmů s tím, že pracuje u společnosti D. P. E. s. r. o. Č. L. a má měsíční příjem 15.000,- Kč, přestože zde nepracoval a uvedený příjem neměl. A na základě těchto údajů s ním byla smlouva č. o poskytnutí úvěru uzavřena, avšak obviněný jí následně nesplácel, čímž způsobil škodu společnosti H. C. a. s. B. ve výši 15.000,- Kč.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.

Vůči tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 31 To 241/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku za situace, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání zakotvený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Obviněný konstatoval, že proti jeho osobě bylo vedeno řízení proti uprchlému podle § 302 tr. ř., ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky. Namítl, že v důsledku tohoto procesního postupu soudů obou stupňů mu byla znemožněna účast u hlavního líčení před soudem prvního stupně i u veřejného zasedání před soudem odvolacím. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1426/2003 (publikované pod č. 57/2005 Sb. rozh. tr.), podle něhož je třeba stále mít na mysli, že řízení proti uprchlému je závažným zásahem do zákonných práv obviněného, kdy mu není umožněno je v plné šíři uplatnit, a proto je nezbytné, aby před rozhodnutím o takovém způsobu řízení byly vyčerpány všechny možnosti a zákonné nástroje pro objasnění otázky, proč se obviněný na předvolání nedostavuje.

Dále obviněný zdůraznil, že tento názor Nejvyššího soudu je konformní s nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, z jehož závěrů vyplývá, že řízení podle § 302 a násl. tr. ř. proti osobě, kterou není možno vůbec postavit před soud a která případně nebyla ani vyslechnuta buď proto, že se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině, nebo proto, že se skrývá, je nepochybně řízením, které do značné míry ústavní principy spravedlivého procesu omezuje. Nutně tedy musí být tato ustanovení aplikována tak, jak to stanoví čl. 4 odst. 4 Listiny, tj. že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Podle názoru Ústavního soudu tedy rozhodně nemohou být tato ustanovení používána jen z důvodu urychleného vyřízení věci. Důvody pro takové řízení mohou v průběhu trestního stíhání pominout a potom je třeba pokračovat v řízení podle obecných zásad. Povinností soudu je tedy zkoumat v průběhu celého trestního řízení, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému stále trvají a že odsouzení někoho v jeho nepřítomnosti je možné jen za zcela výjimečných okolností a po vyčerpání všech prostředků, které právo poskytuje k zajištění toho, aby obžalovaná osoba byla postavena před soud.

V dovolání obviněný vytkl, že žádný ze soudů obou stupňů neučinil pokus zjistit jeho pobyt prostředky, jež umožnila novela trestního řádu provedená s účinností od 21. 12. 2007 zák. č. 170/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se vstupem České republiky do sch. p. Zejména nebyl lustrován v rámci Evropské jednotky pro soudní spolupráci a nedošlo k pořízení záznamu do Sch. i. s.o jeho osobě, po jejímž pobytu se pátrá pro účely doručování písemností v trestním řízení, případně nebyl orgány činnými v trestním řízení vydán evropský zatýkací rozkaz. Nebyly tudíž soudy vyčerpány všechny možnosti a zákonné nástroje pro objasnění otázky, proč se na předvolání nedostavuje ani vyčerpány všechny prostředky, které právo poskytuje k zajištění toho, aby obviněná osoba byla postavena před soud.

Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v neveřejném zasedání napadené usnesení odvolacího soudu a předcházející rozsudek prvostupňového soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v České Lípě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně připomněla obviněným uplatněné námitky. Konstatovala, že dovolací argumentaci lze přičítat jistou míru závažnosti za stavu, když z obsahu dostupného spisového materiálu, zvláště z obsahu dozorového spisu Okresního státního zastupitelství Česká Lípa sp. zn. 2 ZT 66/2007, dále z odůvodnění usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 2 T 107/2007, kterým bylo rozhodnuto ve smyslu § 305 tr. ř., jakož i z obsahu odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 31 To 241/2008, ve kterém jsou k odvolací námitce obhajoby řešeny podmínky postupu ve smyslu § 302 a násl. tr. ř., nelze dovodit, že by orgány činné v trestním řízení využily od počátku jejich pátrání po pobytu obviněného všech možností, které jim právní řád poskytuje. Přestože přehled všech uskutečněných aktivit v uvedeném směru, jak plyne z posledně označeného rozhodnutí odvolacího soudu na str. 2, byl co do splněných podmínek řízení proti uprchlému označen za prost všech pochybení a bylo konstatováno, že v průběhu trestního řízení bylo postupováno v souladu se všemi příslušnými ustanoveními trestního řádu, nesvědčí takto odůvodněné rozhodnutí o tom, že soudy obou stupňů (a nejen ony) vyčerpaly veškeré prostředky, které právo poskytuje k zajištění, aby byl obviněný postaven před soud. V tomto směru lze poukázat i na dovoláním správně vyzvednuté možnosti, zakotvené v novele trestního řádu provedené zákonem č. 170/2007 Sb., který byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do sch. p. (ustanovení § 378a tr. ř. o využití Sch. i. s.), jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 4/2009, řešící shodnou právní problematiku.

Dále státní zástupkyně uvedla, že za situace, kdy kompletní obsah trestního spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 T 107/2007 nebude vypovídat o tom, že orgány činné v předmětném trestním řízení v době po 21. 12. 2007 postupovaly ve vztahu k obviněnému v duchu novely trestního řádu provedené zák. č. 170/2007 Sb., by bylo možno konstatovat, že obviněný poukázal na znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to v návaznosti na nesplněné podmínky ustanovení § 302 a násl. tr. ř., důvodně.



Za popsaných podmínek státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i rozhodnutí předcházející v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby rozhodnutí o dovolání bylo ve smyslu znění § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání.

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

V dovolání obviněný v podrobnostech namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky ustanovení § 302 tr. ř. pro konání řízení proti uprchlému, což obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda trestní řízení je zatíženo vytýkanou procesní vadou.

Z ustanovení § 302 tr. ř. vyplývá, že řízení proti uprchlému lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Podle § 305 věty první tr. ř. platí, že o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu.

Ve stručnosti lze připomenout, ze trestní řád umožňuje vést výjimečně řízení v nepřítomnosti obviněného, kterého nelze postavit před soud, a který dokonce ani nebyl vyslechnut v žádném stadiu řízení, ani mu nebylo osobně sděleno obvinění z trestného činu, protože se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Řízení proti uprchlému lze konat jen proti obviněnému, jehož totožnost je známa, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, nikoliv proti neznámému pachateli. Pachatel se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině zejména tehdy, opustil-li území republiky, případně zdržuje-li se v cizině v tomto úmyslu. Samotný pobyt v cizině ale není důvodem pro řízení proti uprchlému. Musí být zjištěn motiv pachatele, tj. snaha uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání. Skrývání je takové maření průběhu trestního řízení, kdy pachatel se na území republiky ukrývá a brání tak dopadení a zajištění. Způsob jednání lze částečně porovnat s důvody tzv. útěkové vazby [§ 67 písm. a) tr. ř.]. Znak skrývání by ovšem nebyl naplněn, jestliže by pachatel sice často měnil místo svého pobytu či zaměstnání, avšak přitom by plnil zákonem uložené povinnosti (např. přihlášení se k trvalému pobytu).

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupovaly orgány činné v trestním řízení (předně okresní státní zastupitelství a následně i okresní soud) v rozporu s trestním řádem, když rozhodly, že v případě obviněného bude konáno řízení proti uprchlému.

Předně je nutno připomenout, že rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 0 Nt 1031/2005, byl v této jiné trestní věci vydán příkaz k zatčení obviněného. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí: Obviněný M. Š. je stíhán Policií ČR, OŘ SKPV Č. L. pro trestný čin podle § 187a odst. 1 tr. zák. pro nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Obvinění bylo sděleno M. Š. dne 31. 10. 2000, a protože nebyl pro orgány činné v trestním řízení k dispozici, bylo trestní stíhání přerušeno. Poté, co bylo zjištěno, že M. Š. se opět pohybuje po území ČR, byl na něho Okresním soudem Česká Lípa dne 27. 8. 2004 vydán příkaz k zatčení pod sp. zn. 0 Nt 1033/2004. Na základě tohoto příkazu k zatčení byl obviněný zatčen, předveden k Okresnímu soudu Česká Lípa dne 4. 10. 2004. Soud přijal jeho slib, že povede řádný život, nedopustí se žádné trestné činnosti a na vyzvání se dostaví k státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a vždy předem ohlásí vzdálení se z místa pobytu, který obviněný ohlásil u své babičky paní A. S. na adrese L. čp., Č. L. Po přijetí tohoto slibu byl obviněný propuštěn ze zadržení na svobodu. V odůvodnění zmíněného příkazu k zatčení se rovněž mimo jiné konstatuje: V současné době obviněný nebydlí u své babičky na uvedené adrese, pohybuje se na neznámém místě a není k dispozici orgánům činným v trestním řízení a vzdálení se z místa posledního bydliště předem neohlásil. Je tedy zřejmé, že obviněný se vyhýbá trestnímu stíhání, když nemá stálé bydliště a je důvodná obava, že se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání a trestu ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. (vše na č. l. 2 spisu).

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci poukázal v odůvodnění napadeného usnesení nejen na výše citovaný příkaz k zatčení obviněného, který dosud nebyl realizován, ale i na usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 1. 2008 č. j. 2 T 107/2007-41, jímž bylo podle § 305 tr. ř. rozhodnuto, že v případě jeho osoby bude konáno řízení proti uprchlému. V rámci odvolacího řízení soud druhého stupně učinil nové dotazy na centrální evidenci obyvatel a požádal Policii ČR o přešetření pobytu obviněného. Zjistil, že obviněný je stále hlášen na původní adrese trvalého bydliště, přičemž Policie ČR zaslala zprávu, že jeho pobyt není znám a na uvedené adrese se nezdržuje. Dále odvolací soud vyžádal trestní spis Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 999/99, jímž u veřejného zasedání doplnil dokazování. Z tohoto spisu zjistil, že v konstatované trestní věci bylo u obviněného rozhodováno o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Od roku 2005 bylo o jeho osobě bezvýsledně pátráno, což vedlo k tomu, že usnesením ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 5 T 999/99, bylo proti němu konáno řízení proti uprchlému. Následně byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, který dosud nebyl realizován. Ze zprávy Policie ČR vyplynulo, že ohledně obviněného je ode dne 24. 2. 2005 vyhlášeno celostátní pátrání, jeho pobyt není znám, a proto nemohl být dosud dodán do výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na zjištěné skutečnosti krajský soud konstatoval: obžalovaný je již od roku 2005 pro orgány činné v trestním řízení nezvěstný. Současně je zřejmé, že proti jeho osobě byla vedena další trestní řízení, obžalovaný má také vykonat trest odnětí svobody a lze mít za to, že se vyhýbá trestnímu řízení a výkonu trestu odnětí svobody, tím že se skrývá . Odvolací soud rovněž poukázal na dodržení formálních náležitostí řízení proti uprchlému v předmětné trestní věci ve smyslu ustanovení § 303 a násl. tr. ř. (vše na str. 2 napadeného usnesení).

Před rozhodnutím o dovolání Nejvyšší soud vyžádal trestní spis Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 999/99. Z jeho obsahu ověřil, že ve zmíněné trestní věci byl obviněný pro orgány činné v trestním řízení dlouhodobě zcela nedosažitelný. To prokazují úkony, a to zejména Policie ČR, jimiž bylo po jeho osobě bezvýsledně pátráno. Především však nebylo možno pominout výše popsanou skutečnost, kdy obviněný, po zatčení na základě příkazu k zatčení vydaného Okresním soudem v České Lípě ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. 0 Nt 1033/2004, byl tímto soudem dne 4. 10. 2004 propuštěn ze zadržení, za současného přijetí jeho slibu. Slib spočíval mimo jiné i v tom, že se na vyzvání dostaví k státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a vždy předem ohlásí vzdálení z místa pobytu, které uvedl. Rovněž je očividné, že tento slib zcela záměrně porušil, když se podle šetření policejních orgánů včetně vyjádření osob, u kterých měl bydlet (A.S. a P. S., oba bytem Č. L., L. čp.), odstěhoval neznámo kam. S poukazem na tyto skutečnosti a obsáhlost šetření k osobě obviněného, lze plně souhlasit s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, že v předmětné trestní věci bylo proti obviněnému konáno řízení proti uprchlému důvodně, neboť se skrýval. I když řízení ve smyslu ustanovení § 302 a násl. tr. ř. je možno konat výjimečně, tak podle Nejvyššího soudu zjištěné okolnosti zmíněný postup umožňovaly.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k